ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.928.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 928/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 11. 2002 dovolání obviněného Ing. P. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 4 To 242/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 61/2002 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 4 To 242/2002, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 3 T 61/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Třebíči přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 3 T 61/2002, byl obviněný Ing. P. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtyři roky. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že poškozená obchodní společnost O., spol. s r. o., Z., F. 174, byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný jako statutární orgán obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., H. L., okr. T., ve dnech 17. 8. 2001 a 20. 8. 2001 na základě předchozí dohody přebral od obchodní společnosti O., spol. s r. o., Z., finanční zálohu ve výši 550 000 Kč na dodávku 25 tun metylesteru, kterou měl jako zprostředkovatel uskutečnit dne 18. 8. 2001, avšak tyto finanční prostředky použil dne 22. 8. 2001 na řešení vlastních obchodních záležitostí a u dodavatele, tj. obchodní společnosti E. CZ, a. s., O., neučinil ani objednávku tohoto zboží.
Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči podal obviněný odvolání, které bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 4 To 242/2002.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že zjištěným skutkem nenaplnil zákonné znaky trestného činu zpronevěry. Uvedl, že pokud obchodní společnost P. S. A., s. r. o., jejímž byl jednatelem, přijala jako zálohu částku 550 000 Kč složenou na její bankovní účet a tuto částku do svého účetnictví řádně zaúčtovala, stala se tato částka součástí souhrnu finančních prostředků, jimiž společnost disponuje. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející rozsudek a aby ho podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Výhrady, které obviněný uplatnil v dovolání, v podstatě vyjadřují názor, že částka 550 000 Kč nebyla z hlediska obviněného „cizí věc“ ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák. Tento názor je opodstatněný.
Pokud Okresní soud v Třebíči ve výroku o vině uvedl, že obviněný „přebral … zálohu ve výši 550 000 Kč“, popsal tak skutečnost, že obchodní společnost O., spol. s r. o., složila v hotovosti tuto částku na účet obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., vedený u ČSOB, a. s. Nešlo tedy o situaci, že by tuto částku fyzicky převzal obviněný osobně, aby s ní sám nějak dále nakládal jako s prostředky obchodní společnosti O., spol. s r. o. V této spojitosti je významný také důvod či účel, který obchodní společnost O., spol. s r. o., sledovala složením uvedené částky na účet obchodní společnosti P. S. A., s. r. o. Šlo o zálohu na kupní cenu 25 tun metylesteru, který chtěla obchodní společnost O., spol. s r. o., koupit od obchodní společnosti P. S. A., s. r. o. Mezi oběma obchodními společnostmi byl vztah založený kupní smlouvou ve smyslu §409 odst. 1 a násl. obch. zák., neboť se jednalo o objednávku zboží uplatněnou ze strany kupujícího, o přijetí této objednávky ze strany prodávajícího a o zaplacení zálohy na kupní cenu před dodáním zboží kupujícímu. Okresní soud v Třebíči ve výroku o vině sice uvedl, že obviněný „dodávku 25 tun metylesteru … měl uskutečnit jako zprostředkovatel“, avšak soud takto popsal skutečnost, že obchodní společnost P. S. A., s. r. o., sama měla uvedené zboží teprve získat od obchodní společnosti E. CZ, a. s., a to na základě kupní smlouvy jako strana kupující. Podstatou zamýšleného obchodu, který materiálně spočíval v přesunu zboží ze sféry obchodní společnosti E. CZ, a. s., do sféry obchodní společnosti O., spol. s r. o., tedy byly dvě kupní smlouvy, přičemž v obou z nich figurovala obchodní společnost P. S. A., s. r. o., a to vůči obchodní společnosti E. CZ, a. s., jako kupující a vůči obchodní společnosti O., spol. s r. o., jako prodávající. V žádném případě tu nebyla situace, že by v poměru mezi obchodní společností P. S. A., s. r. o., nebo obviněným jako jejím jednatelem na straně jedné a obchodní společností O., spol. s r. o., na straně druhé šlo o smlouvu o zprostředkování ve smyslu §642 a násl. obch. zák., o smlouvu mandátní ve smyslu §566 odst. 1 a násl. obch. zák. nebo o jinou smlouvu, se kterou by bylo spojeno to, že obviněný by převzal do své dispozice nebo do dispozice obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., částku 550 000 Kč jako prostředky, které by nadále byly ve vlastnictví obchodní společnosti O., spol. s r. o., a které by proto z hlediska obviněného byly cizí věcí. Jestliže uvedená částka byla složena na bankovní účet obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., jako úhrada kupní ceny, byť formou zálohy, za zboží, které měla tato obchodní společnost dodat na podkladě kupní smlouvy, a jestliže byla takto řádně zaúčtována, přešla do jejího vlastnictví a nadále již nebyla vlastnictvím obchodní společnosti O., spol. s r. o., bez ohledu na to, že jí nebylo dodáno zboží a že obchodní společnost P. S. A., s. r. o., nesplnila svůj závazek z kupní smlouvy. Z ustanovení obchodního zákoníku o kupní smlouvě nevyplývá, že by se prodávající stával vlastníkem peněz, které přijme jako kupní cenu nebo zálohu na ni, teprve splněním svého závazku, tj. dodáním zboží kupujícímu, resp. že by tyto peníze nadále byly vlastnictvím kupujícího až do dodání zboží.
Z toho je zřejmé, že pokud obchodní společnost P. S. A., s. r. o., v rámci svého podnikání přijala na svůj účet zálohu na zaplacení kupní ceny zboží, které měla dodat jako prodávající, takto ji zaúčtovala jako příjem a následně použila v rámci svého podnikání, nemohl se obviněný jako její jednatel dopustit trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci). Okolnost, že kupující straně, tj. obchodní společnosti O., spol. s r. o., nebylo dodáno zboží, které bylo předmětem kupní smlouvy, se pak jeví jako nesplnění závazku z této smlouvy, pokud by případně nešlo o podvodné vylákání zálohy pod předstíranou záminkou dodání zboží při současném úmyslu zboží nedodat a obohatit tak obchodní společnost P. S. A., s. r. o. (§250 tr. zák.).
Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že „nejde o případ, že by složená částka byla určena jako záloha poskytnutá právnické osobě na úseku její podnikatelské činnosti v souvislosti se zakázkou, ale jedná se o peníze určené na nákup konkrétně určené věci – metylesteru jako suroviny k výrobě bionafty“. Tato úvaha je od základu nesprávná. Předmětem podnikatelské činnosti obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., byl i nákup metylesteru za účelem dalšího prodeje a jeho prodej, takže částka složená na účet této obchodní společnosti jako záloha na zaplacení kupní ceny, kterou tato obchodní společnost fakturovala, evidentně byla poskytnuta na úseku její podnikatelské činnosti v souvislosti se zakázkou. To, že se jednalo o peníze určené na nákup konkrétně určené věci (metylesteru), může mít jen ten význam, že obchodní společnost O., spol. s r. o., složením zálohy sledovala to, že od obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., koupí metylester, ale v žádném případě to nemohlo znamenat, že i po složení zálohy na účet obchodní společnosti P. S. A., s. r. o., zůstává vlastníkem složené částky 550 000 Kč, že má nějaký vliv na to, jak obchodní společnost P. S. A., s. r. o., s touto částkou naloží, a že by obchodní společnost P. S. A., s. r. o., byla povinna tuto částku použít výlučně jen na to, aby sama nakoupila metylester od obchodní společnosti E. CZ, a. s. Neznamenalo to ani takový vztah mezi obviněným a obchodní společností O., spol. s r. o., který by znamenal, že obviněný má jménem této společnosti za její prostředky nakoupit metylester od obchodní společnosti E. CZ, a. s. Ve skutečnosti měla metylester od obchodní společnosti E. CZ, a. s., koupit obchodní společnost P. S. A., s. r. o., a to svým jménem a za své vlastní prostředky.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Třebíči. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou uvedených rozhodnutí pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Třebíči přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení Nejvyššího soudu je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 438/2000, který byl publikován pod č. 128 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, ročník 2001 – III. díl (nakladatelství C. H. BECK).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec