ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.988.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 988/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2014 o dovolání obviněného P. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 5 To 76/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 80 T 130/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 80 T 130/2011, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dvěma trestnými činy pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta se zařazením do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti celému výroku o vině a proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 5 To 76/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl proto, že byl ponechán nedotčen výrok o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jako trestný čin byl nesprávně posouzen skutek, jehož podstatou byla smlouva o úvěru jako soukromoprávní akt, v souvislosti s nímž zákon neupravuje rozsah vzájemné informační povinnosti účastníků a ponechává ho na vůli smluvních stran. Poukázal na to, že byl uznán vinným zatajením údajů, na které se ho smluvní strana poskytující úvěr nedotazovala, takže ho sama ani nepovažovala za podstatný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. spočívá v tom, že pachatel mimo jiné při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-1i takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se podle §89 odst. l1 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 23. 4. 2009 do 1. 6. 2009 v úmyslu vylákat úvěry na nákup čtyřkolky, motorových vozidel a sportovního zboží uzavřel jako jednatel obchodní společnosti J. GROUP, s.r.o., s různými jinými obchodními společnostmi postupně celkem sedm úvěrových smluv specifikovaných ve výroku o vině, zároveň si musel být dobře vědom toho, že obchodní společnost J. GROUP, s.r.o., nemá žádný reálný ekonomický předpoklad pro řádné plnění splátek jednotlivých úvěrů, neboť nedisponovala dostatečným majetkem, neměla dostatek peněžních prostředků na účtu ani v hotovosti, poslední obchodní případ realizovala v únoru 2009 a nebyl dán žádný reálný předpoklad pro další podnikání, z jehož zisku by mohly být splátky hrazeny, což úvěrovým společnostem zamlčel, stejně jako u později uzavíraných úvěrových smluv zamlčel úvěrovým společnostem závazky vyplývající z dřívějších smluv, kromě akontace a maximálně dvou splátek neplatil další splátky, a aby se vyhnul povinnosti splácet úvěry, převedl smlouvou ze dne 1. 6. 2009 svůj 100% obchodní podíl na J. M., který se téhož dne stal také jednatelem společnosti, přičemž uvedeným jednáním obviněný způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši nejméně 2 856 151 Kč.
Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že obviněný byl uvedeným trestným činem uznán vinným ve variantě, podle které pachatel „podstatné údaje zamlčí“. Námitky obviněného, podle kterých tento zákonný znak nebyl naplněn, protože společnosti poskytující úvěr se ho na skutečnosti uvedené ve výroku o vině nedotazovaly, evidentně nemohou obstát.
Podstatnými údaji tu byly údaje o skutečné majetkové situaci obchodní společnosti, za kterou obviněný vystupoval při sjednávání úvěrů a které byly úvěry poskytnuty. Tato situace byla celkově velmi špatná a vylučovala reálnost splácení úvěrů. Je jasné, že pokud by to bylo úvěrovým společnostem známo, úvěrové smlouvy by neuzavřely a úvěry by neposkytly. To bylo i ze subjektivního hlediska obviněného snadno seznatelné, neboť to vyplývá ze samotné podstaty úvěru jako soukromoprávního institutu ovládaného zásadou vzájemného plnění smluvních stran. Strana, která by předem věděla, že se jí plnění podle smlouvy ve skutečnosti nedostane, by nemohla mít na uzavření smlouvy žádný zájem.
„Zamlčením“ podstatných údajů je třeba rozumět stav, při kterém ten, komu jsou tyto údaje známy a ví o jejich významu pro druhou stranu, s níž jedná o uzavření smlouvy, je druhé straně nesdělí, a to bez ohledu na okolnost, zda je na ně výslovně dotazován. Tím se tato varianta jednání naplňujícího znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. liší od té varianty, jejíž podstatou je „uvedení“ nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, což je aktivní jednání, které je zpravidla reakcí pachatele na výslovný dotaz, ale může být vyvoláno i vlastním podnětem pachatele.
Jednání obviněného přesáhlo hranice soukromoprávního vztahu tím, že bylo od počátku neseno jeho zřejmým úmyslem vyhnout se splacení přijatých úvěrů a zaplatit jen nezbytnou akontaci, případně též úvodní splátky. O tomto úmyslu jasně svědčí zjištění, že obchodní společnost, za kterou obviněný jednal a v které byl jediným společníkem a jednatelem, očividně nebyla schopna plnit závazky vyplývající z úvěrových smluv, neboť nedisponovala žádnými prostředky v odpovídající hodnotě a nevyvíjela fakticky žádnou podnikatelskou činnost, z níž by mohl pocházet zisk jako zdroj prostředků potřebných pro splácení úvěrů. Snahu vyhnout se splácení úvěrů obviněný dovršil následným převedením svého obchodního podílu na jinou osobu. Skutečný stav, v němž se obchodní společnost J. GROUP, s.r.o., jako žadatel o úvěry nacházela, obviněný při sjednávání úvěrových smluv zamlčel jednotlivým úvěrovým společnostem a tím dosáhl toho, že úvěry byly poskytnuty. Nic na tom nemění namítaná okolnost, že konkrétní znění otázek kladených úvěrovými společnostmi v průběhu sjednávání úvěrových smluv nebylo výslovně zaměřeno na reálnost ekonomických předpokladů řádného plnění splátek. Úvěrové společnosti si opatřovaly údaje týkající se žadatele o úvěr za tím účelem, aby ověřily způsobilost žadatele k řádnému splácení úvěrů a eliminovaly riziko nesplácení úvěrů. I ze subjektivního hlediska obviněného bylo jasné, že riziko nesplacení úvěrů mělo pro úvěrové společnosti zásadní význam, a že pokud by jim předestřel skutečnou majetkovou situaci obchodní společnosti, za kterou jednal, nemohl by dosáhnout uzavření úvěrových smluv a poskytnutí úvěrů. Přitom podpisem úvěrových smluv obviněný implicitně vyjádřil to, že obchodní společnost J. GROUP, s.r.o., bude úvěry splácet, avšak ve skutečnosti to jen předstíral. Za tohoto stavu nabylo jednání obviněného spočívající v zamlčení skutečného majetkového stavu obchodní společnosti J. GROUP, s.r.o., povahy vyloženě kriminálního činu.
Napadené usnesení není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec