ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.215.2001.1
sp. zn. 7 Tz 215/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 25. 9. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněné M. Š., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 155/2000 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. za podmínek stanovených v §272 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. 6 To 629/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §256 tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněné M. Š. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné M. Š. a v ustanovení §24 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve prospěch obviněné M. Š.
Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 6. 11. 2000, sp. zn. 18 T 155/2000, se zrušují . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Bruntále - pobočka v Krnově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 6. 11. 2000, sp. zn. 18 T 155/2000, byla obviněná M. Š. uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. ve znění zák. č. 152/1995 Sb., přičemž podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo upuštěno od jejího potrestání.
Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněná jako ředitelka Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež v J. ve S., okr. B., z prostředků chovanců vedených u Banky Haná na účtu, k němuž měla dispoziční právo, v rozporu s ustanovením §28 zák. č. 40/1964 Sb. (v rozsudku je nepřesně uvedeno zák. č. 140/64 Sb.) a bez vědomí a souhlasu opatrovníků zapůjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., J. ve S., dne 13. 2. 1996 částku 200 000,- Kč, dne 12. 6. 1996 částku 270 000,- Kč, dne 15. 7. 1996 částku 100 000,- Kč a dne 12. 9. 1996 částku 50 000,- Kč.
Proti rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále odvolání v neprospěch obviněné. Domáhal se toho, aby jednání obviněné bylo shodně s obžalobou posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a aby jí byl uložen přiměřený trest. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. 6 To 629/2000, bylo odvolání státního zástupce zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Ministr spravedlnosti podal dne 16. 8. 2001 v neprospěch obviněné stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Namítl, že výrok o vině obviněné trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. je výsledkem vadného hodnocení důkazů. Ministr spravedlnosti vytkl, že oba soudy nekriticky převzaly obhajobu obviněné, podle níž šlo o prostředky poskytnuté jako zálohy na úhradu prací provedených ve prospěch ústavu, a že zcela pominuly důkazy svědčící o tom, že ve skutečnosti šlo jen o určitou formu úvěru poskytnutého obchodní společnosti K., spol. s r. o., v době její finanční tísně. Podle ministra spravedlnosti mělo být jednání obviněné správně posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. nebo jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. v závislosti na náležitém objasnění otázky, zda prostředky, s nimiž obviněná neoprávněně disponovala, jí byly skutečně svěřeny. Ministr spravedlnosti poukázal také na to, že je nezákonný výrok o upuštění od potrestání, zvláště když při právní kvalifikaci jednání obviněné soudy přihlížely k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke kterým došlo ve prospěch obviněné, aby zrušil napadené usnesení a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Zjištění, že obviněná v době od 13. 2. 1996 do 12. 9. 1996 ve čtyřech případech půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., postupně částky 200 000,- Kč, 270 000,- Kč, 100 000,- Kč a 50 000,- Kč z prostředků chovanců ústavu, jehož byla ředitelkou, je správné a odpovídá provedeným důkazům. V souladu s důkazy je také zjištění, že uvedené částky takto poskytla z bankovního účtu, na kterém byly prostředky chovanců uloženy, který byl účtem ústavu, ke kterému měla dispoziční právo a se kterým skutečně disponovala.
Ve stížnosti pro porušení zákona je konstatováno, že soudy v tomto ohledu přihlížely k listinným důkazům, které neměly potřebné náležitosti, protože šlo jen o neověřené kopie a protože v jednom případě je text smlouvy o půjčce v podstatné části zakryt okopírovaným pokladním dokladem. Toto konstatování odpovídá stavu spisu, avšak Nejvyšší soud to nepovažoval za důvod, pro který by bylo namístě vyslovit porušení zákona. Jedná se totiž o listinné důkazy, které se týkají skutkových okolností, jež s ohledem na ostatní důkazy nejsou sporné. To, že uvedené částky byly půjčeny, kdy se tak stalo, na podkladě jakého ujednání, na jakou dobu byly peníze půjčeny, kdy a v jaké výši byly vráceny, kdo konkrétně peníze předal a kdo je přijal atd., bylo dostatečně objasněno na podkladě výpovědí obviněné a svědků z řad pracovníků ústavu i z řad osob jednajících za obchodní společnost K., spol. s r. o. Mezi výpověďmi obviněné a svědků na straně jedné a obsahem listin, jejichž neověřenými kopiemi byl proveden důkaz, na straně druhé nevyvstaly v žádném z naznačených směrů rozpory. Obsah těchto kopií nebyl zpochybněn výpovědí žádné z osob, které k posuzovaným transakcím měly vztah.
Dále je ve stížnosti pro porušení zákona namítáno, že v rámci dokazování nebyla věnována potřebná pozornost otázce, jaké postavení obviněná měla ve vztahu k chovancům ústavu, na základě čeho mohla disponovat s jejich prostředky, do jaké výše, k jakému účelu a za jakých podmínek. Podle stížnosti pro porušení zákona měla být věc v tomto ohledu blíže objasněna, aby bylo možné posoudit, zda jednání obviněné odpovídalo znakům trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. nebo znakům trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud však v naznačeném směru nepovažuje za nutné provádět ještě další důkazy nad rámec toho, v jakém rozsahu byly provedeny v dosavadním řízení. Z provedených důkazů je evidentní, že obviněná byla ředitelkou ústavu, že byla oprávněna nakládat s účty ústavu, že prostředky chovanců byly uloženy na jednom z účtů ústavu (na tzv. depozitním účtu), že z tohoto titulu obviněná měla k prostředkům chovanců přístup a že s jejich prostředky fakticky nakládala tak, že je v posuzovaných čtyřech případech půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o. Vzhledem k výsledkům dokazování, které již bylo provedeno, nemá Nejvyšší soud žádných pochybností o tom, že obviněná nebyla oprávněna půjčovat peníze z prostředků chovanců ústavu. Tyto závěry neodporují žádnému z provedených důkazů a ve skutečnosti nejsou nijak zpochybňovány ani stížností pro porušení zákona. Otázka, zda prostředky chovanců, s nimiž obviněná nakládala, měly povahu věci, která byla obviněné svěřena, nemá pro právní posouzení jejího jednání v podstatě žádný význam, protože kvalifikovat jednání obviněné jako trestný čin zpronevěry (§248 tr. zák.) nebo jako trestný čin krádeže (§247 tr. zák.) nepřichází v úvahu.
Stížnost pro porušení zákona zdůrazňovala, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově nemístně argumentoval ustanovením §28 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších zákonů). Z příslušné části stížnosti pro porušení zákona je zřejmé, že odkaz na ustanovení §28 obč. zák. v ní byl interpretován tak, jako by Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově považoval obviněnou za opatrovníka chovanců ústavu. Tak tomu ale není a odkaz na citované ustanovení má v rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově zjevně jiný význam. Ve skutkové části výroku o vině je uvedeno, že obviněná jednala „v rozporu s ustanovením §28 obč. zák. bez vědomí a souhlasu opatrovníků“. To znamená, že porušení ustanovení §28 obč. zák. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově spatřoval v tom, že obviněná k posuzovanému způsobu použití prostředků chovanců ústavu neměla souhlas jejich opatrovníků, a nikoli v tom, že by obviněná porušila povinnosti, které by sama měla jako opatrovník chovanců ústavu. V odůvodnění rozsudku na str. 3 Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově uvedl, že obviněná „v rozporu s ustanovením §28 obč. zák., který upravuje práva opatrovníků nesvéprávných osob, použila jako ředitelka ústavu .. bez souhlasu opatrovníků .. celkem 620 000,- Kč z účtu chovanců“. Z této dikce odůvodnění rozsudku je zřejmé, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově nepovažoval obviněnou za opatrovníka chovanců ústavu a že rozpor jednání obviněné s ustanovením §28 obč. zák. spatřoval v tom, že obviněná k použití prostředků chovanců neměla souhlas jejich opatrovníků, jinými slovy že porušila práva opatrovníků zakotvená v §28 obč. zák. tím, že si neopatřila jejich souhlas k použití prostředků chovanců. Výhrady uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, pokud jde o ustanovení §28 obč. zák., tedy jsou neopodstatněné.
Zjištění, za jakým účelem obviněná peníze chovanců ústavu půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., proti kterému byly uplatněny další námitky stížnosti pro porušení zákona, není součástí skutkové části výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově. Toto zjištění je uvedeno pouze v odůvodnění rozsudku a vyplývá z něho, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově shledal tento účel v tom, aby obviněná poskytla obchodní společnosti K., spol. s r. o., zálohu na úhradu prací, které měla tato obchodní společnost provést pro ústav při rekonstrukci vzduchotechniky kuchyně, konkrétně zálohu na nákup potřebného materiálu. Obhajoba obviněné v tomto směru je sice podporována výpovědí svědka L. B., jednatele obchodní společnosti K., spol. s r. o., avšak přesto nepůsobí přesvědčivě. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově dostatečně nehodnotil především obsah samotných smluv, na podkladě kterých obviněná poskytla prostředky obchodní společnosti K., spol. s r. o. Všechny tyto smlouvy byly výslovně označeny jako „smlouva o půjčce“ a svým obsahem odpovídaly tomuto smluvnímu typu podle §657 obč. zák. Dále Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově dostatečně nehodnotil okolnosti ukazující na to, že skutečně šlo o půjčku a nikoli o zálohu na úhradu ceny materiálu, který by měl být zakoupen pro účely rekonstrukce vzduchotechniky kuchyně ústavu. S ohledem na omezený rozsah finančních prostředků, se kterými ústav disponoval, šlo o velmi nákladnou akci, která byla podmíněna jednak zařazením do plánu investic pro příslušný rok a jednak vyčleněním odpovídajících rozpočtových prostředků. V roce 1996 však uvedená akce nebyla v plánu investic ani nebyly na její finanční krytí vyčleněny žádné rozpočtové prostředky. Obviněná proto nemohla reálně předpokládat, že v roce 1996 se tato akce uskuteční. Obviněná sice dne 16. 5. 1996 vyhotovila žádost o finanční prostředky na uvažovanou rekonstrukci vzduchotechniky kuchyně, adresovala ji Okresnímu úřadu v Bruntále - finančnímu odboru a připojila k ní projektovou dokumentaci, avšak z toho nevyplývá, že mohla reálně počítat s uskutečněním rekonstrukce, zvláště když z obsahu projektové dokumentace vyplývalo, že jen cena technického zařízení jako materiálu byla 1 497 900,- Kč (bez daně z přidané hodnoty). Je třeba poznamenat, že první půjčku ve výši 200 000,- Kč obviněná poskytla obchodní společnosti K., spol. s r. o., již dne 13. 2. 1996, tedy výrazně před tím, než sama žádala o finanční prostředky na rekonstrukci Okresní úřad v Bruntále - finanční odbor. Nápadnou skutečností je to, že poskytnuté prostředky obchodní společnost K., spol. s r. o., vždy vrátila ve velmi krátké době v původní výši na účet ústavu. Částka 200 000,- Kč poskytnutá dne 13. 2. 1996 byla vrácena dne 21. 2. 1996, částka 270 000,- Kč poskytnutá dne 12. 6. 1996 byla vrácena dne 14. 6. 1996, částka 100 000,- Kč poskytnutá dne 15. 7. 1996 byla vrácena dne 18. 7. 1996 a částka 50 000,- Kč poskytnutá dne 13. 9. 1996 byla vrácena dne 23. 9. 1996. Doba mezi poskytnutím a vrácením uvedených částek je tak krátká, že sama o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, zda tyto částky byly skutečně určeny k nákupu nějakého materiálu pro rekonstrukci vzduchotechniky kuchyně ústavu. K tomu přistupuje okolnost, že obviněná ani svědek L. B. nikdy konkrétně nedoložili, jaký materiál byl zakoupen, od kterého dodavatele, za jakou cenu, jak s ním bylo dále naloženo apod. Nelze pominout, že pokud by za poskytnuté částky skutečně měl být nakoupen nějaký materiál, bylo by logické, aby byla uzavřena nikoli smlouva o půjčce, nýbrž např. smlouva o dílo podle §631 a násl. obč. zák., resp. podle §536 odst. 1 a násl. obch. zák. a aby postupná úhrada materiálu před dodáním díla byla sjednána v platebních podmínkách, a to včetně postupu v případě, že k dodání díla nedojde např. pro nepřidělení rozpočtových prostředků ústavu. Poskytnutí uvedených částek z prostředků chovanců ústavu bylo tedy provázeno poměrně širokým okruhem okolností, které vyvolávají pochybnost o tom, že účelem jednání obviněné bylo uhradit materiálové náklady rekonstrukce vzduchotechniky kuchyně ústavu, a které naopak zakládají podezření, že obviněná jednala s cílem poskytnout obchodní společnosti K., spol. s r. o., peníze bez jakéhokoli účelového určení, nejspíše na překlenutí krátkodobého nedostatku finančních prostředků, to znamená podezření, že jednání obviněné s rekonstrukcí vzduchotechniky kuchyně ústavu ve skutečnosti nijak nesouviselo.
Avšak ani pochybnosti, které tu jsou o správnosti dílčího zjištění Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ohledně účelu, se kterým obviněná prostředky chovanců ústavu poskytla obchodní společnosti K., spol. s r. o., nejsou důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, protože toto zjištění není z hlediska právního posouzení skutku nijak relevantní.
Jednání obviněné spočívající v tom, že jako ředitelka ústavu z prostředků chovanců uložených na účtu ústavu půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., bez souhlasu opatrovníků postupně celkem 620 000,- Kč, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. ani zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci obou trestných činů).
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou.
Z citace obou ustanovení je zřejmé, že zákonným znakem trestného činu zpronevěry i trestného činu krádeže je to, že pachatel si cizí věc p ř i s v o j í . Tento znak uvedených trestných činů není naplněn tehdy, jestliže pachatel disponuje s cizí věcí jen přechodně a krátkodobě a poté ji vrátí, resp. zařídí její vrácení, do dispozice vlastníka, případně jiné oprávněné osoby. V posuzovaném případě byly peněžní částky, které obviněná půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., odňaty chovancům ústavu vždy jen po dobu několika dnů v rozmezí od dvou dnů do deseti dnů. Tato okolnost vylučuje, aby byl činěn přesvědčivý závěr, že obviněná si příslušné částky přisvojila ve smyslu citovaných ustanovení o trestném činu zpronevěry a trestném činu krádeže, zvláště když vrácení peněz na příslušný účet ústavu bylo garantováno smlouvou o půjčce.
Dále je z citace obou ustanovení zřejmé, že zákonným znakem trestného činu zpronevěry i trestného činu krádeže je to, že pachatel způsobí š k o d u . Při posuzování otázky, zda obviněná svým jednáním způsobila škodu, není možné odhlížet od konečného hospodářského výsledku machinace, která tvořila podstatu jednání obviněné. Jednání obviněné spočívalo v tom, že z cizích prostředků půjčila peníze třetímu subjektu, který je vždy ve shodě se sjednanou smlouvou o půjčce vrátil v krátké době dvou dnů až deseti dnů. Na straně těch, jejichž majetek byl jednáním obviněné dotčen, byl tedy nakonec takový výsledek, že jejich majetkový stav zůstal beze změny. Považovat vrácení peněz za pouhou náhradu škody, která byla způsobena zpronevěrou nebo krádeží, není v posuzovaném případě důvodné, protože vrácení peněz bylo zamýšlenou a také uskutečněnou součástí celé machinace. S ohledem na to je namístě závěr, že přesun peněz zpět do dispozice chovanců ústavu byl součástí skutku, pro který byla obviněná stíhána. Nemohlo proto jít o náhradu škody, která by byla tímto skutkem způsobena. Vrácení peněz nebylo žádnou samostatnou okolností, která by stála mimo posuzovaný skutek. Vyplývá to z toho, že obviněná peníze p ů j č i l a a tím v dohodě s obchodní společností K., spol. s r. o., založila vztah, který byl v celém rozsahu realizován, resp. dovršen, vrácením peněz. Názor, že obviněná svým jednáním způsobila škodu, není možné opírat ani o úvahu, že vrácení peněz učinila závislým na nejisté budoucí okolnosti, to znamená na tom, zda obchodní společnost K., spol. s r. o., peníze skutečně vrátí. Obviněná měla vrácení peněz garantováno vždy smlouvou o půjčce a uvedená obchodní společnost vždy v souladu s příslušnou smlouvou peníze vrátila, včetně dodržení termínu vrácení. Z hlediska obviněné tu nebylo nic, co by ukazovalo na reálnou možnost, že peníze nebudou vráceny. Sama obviněná odkazovala na dobré zkušenosti s touto obchodní společností z dřívějších vzájemných vztahů a objektivně v tom byla utvrzována tím, že každou předcházející dohodu o půjčení peněz tato obchodní společnost splnila.
Z toho, co bylo uvedeno v předcházejícím odstavci, vyplývá, že jednání obviněné, jak o něm bylo až dosud uvažováno, nelze posoudit jako ž á d n ý trestný čin, mezi jehož zákonnými znaky je škoda. To znamená, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově chybně kvalifikoval jednání obviněné jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek.
V daném případě je možné uvažovat o naplnění znaků uvedeného trestného činu potud, že obviněná porušila podle zákona jí uloženou povinnost opatrovat majetek chovanců ústavu. Majetkem chovanců tu byly jejich peníze. Jestliže peníze chovanců byly uloženy na tzv. depozitním účtu ústavu a jestliže obviněná jako ředitelka ústavu byla oprávněna s tímto účtem disponovat, bylo toto její oprávnění limitováno povinností nakládat s účtem tak, aby majetek chovanců byl chráněn, a to nejen před případným zmenšením, ale i před dočasným únikem z dosahu chovanců. O povinnost uloženou podle zákona šlo proto, že podle §81 odst. 1 vyhlášky č.182/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, která byla vydána na podkladě zákona č. 100/1988 Sb. ve znění pozdějších zákonů, ústav převezme do úschovy cenné věci, vkladní knížky a peněžní hotovosti obyvatele (svěřence) ústavu, který o jejich převzetí požádá při nástupu do ústavu nebo během pobytu v něm. Pokud ústav převezme od chovanců peníze a jejich úschovu provede tak, že je uloží na svůj účet, vyplývá z toho pro každého, kdo je oprávněn s účtem nakládat, povinnost počínat si tak, aby se prostředky chovanců uložené na tomto účtu nejen nezmenšovaly, ale aby se ani na přechodnou dobu neocitaly mimo dosah chovanců.
Obviněná svým jednáním, které spočívalo v tom, že peníze chovanců půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., tyto prostředky přechodně a jen krátkodobě odňala chovancům. Toto jednání obviněné bylo zjevně neoprávněné, neboť se příčilo účelu úschovy podle §81 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., a obviněná tím porušila své povinnosti. Nicméně škodu ve výši, který se rovná celkovému objemu takto neoprávněně použitých prostředků, obviněná chovancům nezpůsobila, protože součástí jejího skutku, jehož podstatou byla jinak neoprávněná půjčka třetímu subjektu, bylo také vrácení peněz v nezmenšeném rozsahu.
Pokud obviněná způsobila chovancům ústavu škodu tím, že krátkodobě půjčila jejich peníze třetímu subjektu, způsobila ji jen ve výši bankovního úroku, který chovancům ušel za dobu, po kterou jejich prostředky nebyly na tzv. depozitním účtu ústavu. Povinnost opatrovat majetek chovanců, který měl povahu peněz uložených na tzv. depozitním účtu ústavu, totiž logicky zahrnovala - kromě povinnosti nakládat s účtem tak, aby majetek chovanců byl chráněn před zmenšením a před přechodným únikem z dosahu chovanců - také povinnost nezkracovat chovance na výnosu z majetku, tj. na úrocích z částek uložených na účtu v bance. V případě, že by ušlý úrok nedosahoval výše škody nikoli malé (§89 odst. 11 tr. zák.), nebylo by možné posoudit jednání obviněné ani jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. a mohlo by jít jen o disciplinární odpovědnost obviněné za neoprávněné nakládání s prostředky chovanců ústavu. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově neprovedl žádné důkazy ke zjištění výše ušlého úroku chovanců, provedené důkazy z tohoto hlediska nehodnotil a nesprávně považoval za škodu celou částku, se kterou obviněná neoprávněně nakládala.
Tím Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově, pokud jde o výrok o vině, porušil zákon v neprospěch obviněné v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.
Výrokem o upuštění od potrestání Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově porušil zákon ve prospěch obviněné v ustanovení §24 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě. Použití citovaného ustanovení bylo v logickém rozporu s tím, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově posoudil skutek jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Předpokladem této právní kvalifikace byl závěr, že okolnosti uvedené v tomto ustanovení pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, jak to vyžaduje ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. V rozsudku nemůže obstát v rámci rozhodnutí o trestu závěr, že obviněná spáchala trestný čin m e n š í nebezpečnosti pro společnost, vedle závěru učiněného v rámci rozhodnutí o vině, že okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby p o d s t a t n ě z v y š u j í stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Krajský soud v Ostravě, který ponechal vadný rozsudek nedotčený, porušil zákon v neprospěch i ve prospěch obviněné v ustanovení §256 tr. ř., podle něhož zamítnout lze jen nedůvodné odvolání.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením usnesení a rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále - pobočka v Krnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci nového projednání věci Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově doplní důkazy tak, aby výši škody zjistil v intencích předcházejících závěrů Nejvyššího soudu, a poté o vině a případně i o trestu znovu rozhodne.
Pokud jde o rozhodnutí o vině, je Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.). V otázce případného trestu neplatí tzv. zákaz reformace in peius (§273 tr. ř.), což znamená, že pokud by obviněná byla uznána vinnou, lze jí uložit trest, i když v původním řízení bylo upuštěno od potrestání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec