ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.53.2001.1
sp. zn. 7 Tz 53/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 28. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. V., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za podmínek uvedených v §272 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. V.
Citované usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, byla podle §171 odst. 1 tr. ř. postoupena trestní věc obviněného J. V. Městskému úřadu v Kroměříži, neboť nejde o trestný čin, ale o skutek, který by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Skutek, který byl posuzován jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. spočíval v tom, že obviněný dne 24. 8. 2000 v době kolem 20.30 hod. v domě, na ulici U R. v K., z balkónu domu ve druhém poschodí, který obývá, po přelezení zábradlí vnikl na sousední balkón, který je příslušenstvím bytu a následně otevřeným oknem vnikl do pokoje bytu uživatelky B. Ch., kde neoprávněně setrval, prošel bytem, pohyboval se v kuchyni a následně byt uživatelky B. Ch. opustil vchodovými dveřmi.
Proti tomuto usnesení podala B. Ch. stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. Zt 1466/2000, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou.
Proti předmětnému usnesení vyšetřovatele, které nabylo právní moci dne 3. 10. 2000, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. V. Ministr spravedlnosti v tomto mimořádném opravném prostředku vyslovil zásadní nesouhlas se stanoviskem vyšetřovatele, který dospěl k závěru, že jednání obviněného vykazuje nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a nejedná se o trestný čin, ale jednání obviněného, že lze případně posoudit jako přestupek. Podle názoru ministra spravedlnosti nebylo dostatečně přihlédnuto k tomu, že se obviněný dostal na balkón poškozené a odtud otevřeným oknem vnikl do bytu. V případě, že vyšetřovatel postupoval podle §171 odst. 1 tr. ř. a postoupil věc Městskému úřadu v Kroměříži k projednání jako přestupek měl ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vyčerpat všechny možnosti k objasnění věci. Přitom zcela bez povšimnutí zůstalo tvrzení obviněného k pohnutce jeho jednání, kdy uvedl, že k poškozené vnikl proto, že chtěl poškozené vytknout, že zasílala jeho manželce urážlivé dopisy, přičemž tvrdil, že uvedené dopisy může předložit. Za neúplnost dokazování dále ministr spravedlnosti považuje i nevyslechnutí bratra poškozené, který se v uvedené době v bytě nacházel.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, ve prospěch obviněného, a to v ustanovení §171 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které vydání tohoto usnesení předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §3 odst. 4 tr. ř., aby předmětné usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen.
Vyšetřovatel odůvodnil postoupení věci Městskému úřadu v Kroměříži tím, že nejde o trestný čin, neboť stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného není vyšší než nepatrný, jak to vyžaduje ustanovení §3 odst. 2, odst. 4 tr. ř., ale že skutek by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek
Tento závěr vyšetřovatele nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech. Podstatu pochybení lze spatřovat v tom, že vyšetřovatel učinil své rozhodnutí o postoupení věci orgánu projednávajícímu přestupky, aniž by náležitě zjistil skutkový stav věci. Ve svém usnesení zejména reprodukoval část výpovědi obviněného a poškozené B. Ch., přitom z její výpovědi použil ve svém usnesení i tu část výpovědi, kde uváděla, že obviněný byl agresivní a napadl jí tak, že ji chytil za ruce a chtěl řešit nějaké dopisy. Vyšetřovatel uvedl, že obviněný sice vnikl do bytu jiného a tam neoprávněně setrval, aniž by však charakterizoval okolnosti případu konstatoval, že je odůvodněn závěr, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného není vyšší jak nepatrný, jak to vyžaduje ustanovení §3 odst. 2, odst. 4 tr. zák. a rozhodl o postoupení věci ve smyslu ustanovení §171 odst. 1 tr. ř., jak bylo již shora uvedeno.
Jistou nepřesnost lze spatřovat rovněž v tom, že obviněný ve své výpovědi uvedl, že do bytu poškozené vnikl přes balkón, balkónovými dveřmi. Poškozená naopak hovoří o možnosti vniknutí obviněného do svého bytu pootevřeným oknem, přitom v záznamu o přijatém oznámení na č. l. 2 je uvedeno, že obviněný měl do bytu poškozené vniknout „přes balkónové dveře\", tento způsob je uveden také ve sdělení obvinění č. l. 11. Z výpovědi obviněného rovněž vyplývá, že konfliktu s poškozenou v jejím bytě měl být přítomen také jemu neznámý muž, patrně bratr poškozené. B. Ch. ve své výpovědi k této skutečnosti nevypovídala, pouze uvedla, že její bratr J. S. bydlí v bytě společně s ní. Vzhledem ke sdělení poškozené k osobě jejího bratra bylo vhodné zjistit, v jakém rozsahu je bratr jmenované zbaven způsobilosti k právním úkonům, zda byl přítomen vniknutí obviněného do bytu poškozené (což je vzhledem k tomu, že se jedná o jednopokojový byt pravděpodobné) a zda bude přicházet v úvahu výslech této osoby jako svědka. Přehlédnuto bylo rovněž i to, že vyšetřovatel ukončil vyšetřování, aniž by měl k dispozici veškeré doklady charakterizující osobu obviněného, tj. výpis z rejstříku trestů obviněného.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že vyšetřovatel přikládal prioritu výpovědi obviněného a jeho tvrzením, jakým způsobem došlo k situaci, která se stala předmětem trestního stíhání a co mělo toto jeho jednání iniciovat, aniž by se zabýval dalšími skutečnostmi, které vyplývaly jednak z výpovědi obviněného, poškozené a jejichž zajištění se naskýtalo v souvislosti s uvedenou trestní věcí. Vyšetřovatel, jak vyplývá z okolností shora uvedených, nepostupoval v dané věci plně v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., když při svých úvahách nebral v úvahu např. skutečnost, že obviněný vnikl do bytu poškozené a jakým způsobem tak učinil. V rámci těchto úvah nebylo možno přehlédnout, že do bytu vnikl přes balkón, sousedící nikoli však navazující na balkón další.
Teprve po doplnění řízení ve shora naznačeném směru a náležitém zhodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. bude možno bezpečně a spolehlivě rozhodnout, zda jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, v němž je spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., bude možno postoupit příslušnému orgánu k projednání jako přestupek nebo po skončení vyšetřování bude nutno spis předložit státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby.
Nejvyšší soud v dané trestní věci rovněž poukazuje na skutečnost, že napadené usnesení musí svým obsahem odpovídat ustanovení §134 odst. 2 tr. ř., podle kterého je v odůvodnění třeba uvést, jestliže to podle povahy věci přichází v úvahu, zejména skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Nelze se tedy při postoupení věci stejně jako např. při zastavení trestního stíhání spokojit s pouhou rekapitulací některých důkazů, aniž by tyto byly orgánem činným v trestním řízení vyhodnoceny, jak plyne ze skutečností shora uvedených.
Z důvodů výše rozvedených proto Nejvyšší soud vyhověl ministrem spravedlnosti podané stížnosti pro porušení zákona a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OKVM 720/2000, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. V. v ustanovení §171 odst. 1 tr. ř. V důsledku tohoto výroku Nejvyšší soud dalším výrokem svého rozsudku podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Uvedené rozhodnutí bylo možno učinit, neboť stížnost pro porušení zákona byla ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného podána ve lhůtě šesti měsíců od právní moci předmětného usnesení a Nejvyšší soud rozhodl ve lhůtě tří měsíců od podání stížnosti pro porušení zákona (§272 tr. ř.)
Při novém projednání věci odstraní vyšetřovatel vady a neúplnosti vytknuté mu Nejvyšším soudem a znovu rozhodne na podkladě skutkového stavu, jehož hodnocení bude založeno na hodnocení důkazů, které odpovídá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V dalším řízení bude nutno doplnit dokazování v naznačených směrech a případně opatřit i jiné důkazy, jejichž nutnost v dalším řízení vyvstane. Až na základě takto doplněného dokazování a řádně zjištěného skutkového stavu věci bude možno učinit zákonu odpovídající rozhodnutí ve věci. V neposlední řadě odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., podle kterého je vyšetřovatel Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§266 odst. 7 tr. ř.)
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann