ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.66.2001.1
sp. zn. 7 Tz 66/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25. dubna 2001 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ČR v neprospěch obviněné J. U., proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Rokycanech ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 1 Zt 440/99, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rokycanech ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 1 Zt 440/99, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněné J. U. pro skutek spočívající v tom, že dne 1. 8. 1999 v 17.15 hod. v obci K., okres R., jako řidička osobního automobilu tov. zn. Škoda 125 L, poté co přijela ke křižovatce se silnicí II. třídy po vedlejší silnici při odbočování vlevo na hlavní silnici ve směru na P. nedala přednost motocyklu zn. Honda 750 F, řízenému P. V., jedoucím ve směru od P. na obec M., okres R., kdy po vjetí do křižovatky motocyklista narazil do levých zadních dveří vozidla obviněné, následně upadl na vozovku a utrpěl zranění, a to zlomeninu pánve, drobné oděrky na čele, oděrky na pravém koleni a pravém stehně, ránu délky 40-50 mm na levém rameni, otřes mozku, zlomení konečného článku palce levé ruky a tržnou ránu prsteníku levé ruky s přetržením šlachy natahovače, v důsledku čehož byl nejméně šest týdnů omezen v obvyklém způsobu života a léčení probíhalo do 22. 10. 1999, v čemž bylo spatřováno spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Na usnesení je vyznačena právní moc dne 17. 2. 2001, podle zjištění ministra spravedlnosti však nabylo právní moci již dne 28. 12. 2000.
Dne 26. 3. 2001 totiž podal ministr spravedlnosti proti shora citovanému pravomocnému usnesení ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona s tím, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) a §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu vzhledem k ustanovení §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve prospěch obviněné J. U.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti argumentoval tím, že státní zástupkyně v Rokycanech náležitě nevycházela z objasnění všech skutečností důležitých pro své rozhodnutí a toto je proto nutno považovat za předčasné. Státní zástupkyně své rozhodnutí opřela jednoznačně o názor znalce Ing. P. P. ohledně rychlosti a způsobu jízdy poškozeného P. V. a jejich vliv na předmětnou nehodu. Podle znaleckého posudku však obviněná J. U. mohla nehodě zabránit tím, že by nenajížděla do hlavní silnice, zatímco poškozený P. V. mohl nehodě zabránit, pokud by jel povolenou rychlostí do 50 km/hod.
Za významné pro posouzení předmětné dopravní nehody označil ministr spravedlnosti objektivní zjištění znalce Ing. P. P., že motocykl řízený poškozeným P. V. byl v okamžiku rozjezdu automobilu do hlavní silnice vzdálen od místa střetu 71 metrů. Na základě tohoto objektivního zjištění považuje ministr spravedlnosti za nezbytné provést nový vyšetřovací pokus, kterým by bylo možno zjistit seriózní výhledové poměry na místě dopravní nehody, když rozhodující je zjištění, zda obviněná J. U. v době svého rozjezdu z vedlejší silnice, když byla upozorněna příkazovou dopravní značkou „Dej přednost v jízdě\", že vjíždí na hlavní silnici s předností v jízdě, mohla vidět přijíždějící motocykl. Výsledky provedeného vyšetřovacího pokusu pak budou podkladem pro vypracování doplňku znaleckého posudku z oboru doprava a strojírenství za účelem zjištění, jaké byly možnosti obviněné J. U. při prvém spatření motocyklu přijíždějícího po hlavní silnici reagovat a zabránit předmětné dopravní nehodě respektováním shora uvedené příkazové dopravní značky.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněné J. U. porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) a §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu vzhledem k ustanovení §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., aby toto usnesení zrušil a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo. Shledal však, že stížnost pro porušení zákona, podaná v neprospěch obviněné J. U. ministrem spravedlnosti České republiky, není důvodná, neboť k porušení zákona nedošlo ani ve směrech stěžovatelem vytýkaných, ani v ohledu jiném. Zákon přitom nebyl porušen ani ve prospěch obviněné, ale ani v její neprospěch.
Podle §20 odst. 1 vyhl. FMV č. 99/1998 Sb. (v platném znění) musí dát řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší silnici přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Podle §2 bod 2. citované vyhlášky přitom povinnost „Dát přednost v jízdě\" znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby řidič, který má přednost v jízdě, nemusel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.
Na základě důkazů orgány činnými v tomto trestním řízení řádně ve věci opatřených a provedených bylo možno učinit podle názoru Nejvyššího soudu spolehlivý závěr o tom, že jízdní manévr obviněné J. U. je nutno zejména s ohledem na rychlost motocyklu řízeného poškozeným P. V. hodnotit jako opožděný, dospěl však do takového stadia, že poškozenému dával naprosto reálnou možnost pokračovat v jízdě v původním směru bez podstatné změny směru a rychlosti. To ostatně potvrzují i závěry znaleckého posudku znalce Ing. P. P., podle kterého mohl poškozený P. V. nehodě mimo jiné zabránit tím, kdyby - a to i při nedovolené rychlosti, které v době střetu prokazatelně dosáhl - jel korektně u pravého okraje vozovky, a projel tak bezpečně za zádí osobního automobilu, řízeného obviněnou J. U.
V této souvislosti třeba podotknout, že vyšetřovací pokus, požadovaný v podané stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, je z tohoto hlediska irelevantní, neboť obviněná J. U. nikdy nepopírala, že při vjíždění do křižovatky viděla přijíždějícího poškozeného, hájila se však tím, že měla za to, že svůj jízdní manévr bez problémů a včas dokončí.
Prokázaným počínáním obviněné J. U. tudíž nedošlo k nedání přednosti v jízdě ve smyslu §2 bod 2., resp. §20 odst. 1 vyhl. FMV č. 99/1989 Sb. (v platném znění) a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Rokycanech svým rozhodnutím o zastavení trestního stíhání obviněné J. U. nepochybila.
Nejvyšší soud tak z důvodů shora rozvedených neshledal v přezkoumávané trestní věci jakékoliv porušení zákona a stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněné J. U., proto podle §268 odst. 1 tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle §266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 25. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k