ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.186.2017:15
sp. zn. 8 As 186/2017-15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. K., proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2017, čj. MSK 163665/2016, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, čj. 4 A 78/2017-15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I.
[1] Stěžovatel se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví
uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl jeho
odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Český Těšín ze dne 22. 11. 2016,
čj. MUCT/41624/2016, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku dle §125c odst. 1 písm. e)
bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu) a z přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.
Za naplnění skutkové podstaty předmětných přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši
26 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 12 měsíců
a dále povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč.
[2] Městský soud, dříve než se zabýval věcí samou, posoudil svou místní příslušnost. Dospěl
k závěru, že v projednávané věci je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Městský soud zjistil,
že rozhodnutí v prvním stupni vydal Městský úřad Český Těšín s působností pro město Český
Těšín, které leží v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Shledal, že k projednání a rozhodnutí
je místně příslušný právě Krajský soud v Ostravě, jemuž věc postoupil k dalšímu řízení
(§7 odst. 5 s. ř. s.).
II.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se usnesení městského soudu bránil kasační stížností;
navrhl usnesení zrušit a vrátit věc uvedenému soudu k dalšímu řízení. Měl za to, že městský soud
nesprávně uvážil, který soud je místně příslušný k projednání jeho žaloby. Tvrdil, že žalobu
má projednat a rozhodnout o ní městský soud, neboť právě ten je místně příslušným soudem.
[4] Dále stěžovatel poukazoval na skutečnost, že nemůže být nucen k podání kasační
stížnosti sepsané osobou s právnickým vzděláním. Vyjádřil také nesouhlas s napadeným
rozhodnutím, kterým mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel. Závěrem vyjádřil znepokojení nad stavem demokratické společnosti v České republice.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podaná včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti
přípustné.
[7] V souladu se závěry vyslovenými rozšířeným senátem v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, kasační soud nepožadoval po stěžovateli zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, ani doložení povinného zastoupení v řízení před ním. Místní příslušnost
spadá pod vymezení podmínek řízení, proto i rozhodnutí, jímž byla žaloba postoupena z důvodu
místní nepříslušnosti, slouží k zajištění naplnění podmínek řízení. Podle uvedeného usnesení
rozšířeného senátu taková rozhodnutí nejsou spojena s poplatkovou povinností, ani s povinným
zastoupením. Stěžovateli tak je sice třeba dát za pravdu, že poučení dané mu městským soudem
v napadeném usnesení (o povinném zastoupení v řízení o kasační stížnosti) nebylo správné,
nicméně uvedená vada neměla žádný vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí. Stěžovatel i přes
nesprávné poučení kasační stížnost řádně a včas podal a Nejvyšší správní soud o ní tímto
rozsudkem rozhodl.
[8] Poté soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu důvodů kasační
stížnosti a ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stěžejní kasační námitkou týkající se určení
soudu místně příslušného k projednání a rozhodnutí stěžovatelovy žaloby. K tomu uvádí,
že v nyní projednávané věci se uplatní obecné pravidlo obsažené v §7 odst. 2 s. ř. s., které
stanoví, že místně příslušný soud je ten soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jenž ve věci
vydal rozhodnutí v prvním stupni. Tím byl v daném případě Městský úřad Český Těšín
s působností pro město Český Těšín. Jelikož se uvedené město nachází v obvodu Krajského
soudu v Ostravě, postupoval městský soud v souladu se zákonem, postoupil-li věc k projednání
a rozhodnutí právě tomuto soudu. I pro stěžovatele je ostatně snazší, aby jeho věc byla
projednávána Krajským soudem v Ostravě, neboť je blíže jeho bydlišti než městský soud
(přibližně 60 km oproti přibližně 400 km).
[11] K námitce stěžovatele, podle níž nesouhlasí s uloženým zákazem činnosti spočívající
v zákazu řízení motorových vozidel, Nejvyšší správní soud uvádí, že předmětem přezkumu
v nyní projednávané věci je výhradně otázka místní příslušnosti soudu k projednání žaloby.
Nejvyšší správní soud se proto nemůže jakkoli vyjadřovat k právním otázkám souvisejícím
s meritorním přezkumem napadeného rozhodnutí. K takovému posouzení je příslušný prvořadě
Krajský soud v Ostravě v řízení o žalobě.
[12] S ohledem na výše předestřené je zřejmé, že se městský soud nedopustil nezákonnosti,
dovodil-li místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k projednání a rozhodnutí věci týkající
se rozhodnutí o stěžovatelových přestupcích.
[13] Již jen pro doplnění kasační soud uvádí, že správní soudy ve správním soudnictví
ve smyslu §4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud též v návaznosti na §12 téhož zákona, nemají
pravomoc zabývat se obecně vyjádřeným znepokojením stěžovatele nad stavem demokratické
společnosti v České republice, jak také v kasační stížnosti namítal.
IV.
[14] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu