ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.26.2014:11
sp. zn. 8 As 26/2014 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného čj. MPSV-UM/5577/13/4S-JČK, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2014,
čj. 10 Na 96/2013 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Podáním ze dne 21. 9. 2013 se žalobce domáhal přezkumu a zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí žalovaného. Toto podání však podle Krajského soudu v Českých Budějovicích
nesplňovalo základní náležitosti žaloby a po obsahové a věcné stránce bylo nesrozumitelné.
Z tohoto důvodu krajský soud žalobce usnesením čj. 10 Na 96/2013 - 2 vyzval, aby své podání
doplnil, pokud má být krajským soudem považováno za žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu. Současně krajský soud usnesením žalobci sdělil, že v případě podání žaloby ve správním
soudnictví je potřeba uhradit poplatek za řízení či případně požádat o osvobození od povinnosti
tento soudní poplatek hradit.
[2] Žalobce na usnesení krajského soudu reagoval tak, že namítl podjatost soudců Krajského
soudu v Českých Budějovicích a požádal o přikázání věci jinému krajskému soudu. Nejvyšší
správní soud rozhodl dne 20. 11. 2013 usnesením čj. Nao 77/2013 - 16 tak, že dotyční soudci
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo podání žalobce přiděleno k projednání
a rozhodnutí, nejsou vyloučeni.
[3] Následně žalobce požádal o ustanovení zástupce pro řízení, což podložil čestným
prohlášením o naprostém nedostatku prostředků a svých neutěšených sociálních poměrech.
Krajský soud proto žalobce vyzval, aby vyplnil formulář prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech a zároveň poskytl příslušné doklady, které osvědčují skutečnosti
uvedené v zmíněném formuláři. Upozornil jej také, že v případě neposkytnutí vyžadovaných
údajů nebude moci soud žalobci vyhovět a rozhodnout kladně o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce.
[4] Jelikož žalobce na uvedenou výzvu krajského soudu nereagoval a prohlášení o jeho
majetkových poměrech nezaslal, ani jinak nedoložil potřebu ustanovení zástupce, krajský soud
jeho žádost usnesením označeným v záhlaví zamítl.
II.
[5] Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost,
ve které namítal „nepříčetný a arogantní postup“ krajského soudu a požadoval přikázání věci
soudnímu senátu, ve kterém nedochází k „zjevným machinacím s podáními.“ Dále stěžovatel brojil
proti tomu, jakým způsobem krajský soud posoudil jeho žádost o ustanovení zástupce,
což označil za „arogantní šikanu“ ze strany soudu.
III.
[6] Nejvyšší správní soud předně připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti,
za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, čj. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná rozhodnutí
jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním
způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, ale pro samotné vedení sporu
(viz např. rozsudek ze dne 7. 6. 2012, čj. 2 As 82/2012 - 13).
[7] V evidenci Nejvyššího správního soudu je v současné době vedeno již více
než 1160 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele či navrhovatele. Jen od počátku roku
2014 napadlo k tomuto soudu více než 175 věcí, v nichž stěžovatel vystupoval jako účastník
řízení, přičemž z tohoto počtu jich bylo dosud vyřízeno, resp. rozhodnuto 135 (21 řízení bylo
zastaveno, 27 věcí bylo odmítnuto, 55 zamítnuto, pouze v 8 případech Nejvyšší správní soud
napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, zbývající věci byly
vyřízeny jiným způsobem). Z evidence soudu je dále patrné, že množství stěžovatelem vedených
sporů se v průběhu času zvyšuje. Pro srovnání lze uvést, že v roce 2008 bylo u Nejvyššího
správního soudu vedeno „pouze“ 22 věcí, v nichž stěžovatel vystupoval jako účastník řízení,
v roce 2010 to bylo 65 věcí, v roce 2012 již 312 věcí a v roce 2013 dokonce 399 věcí. Pouhá
skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[8] Stěžovatel vytkl krajskému soudu především „nesoudnost“ a „aroganci“ napadeného
usnesení, neuvedl však námitky, které by relevantním způsobem zpochybnily důvody, proč
krajský soud žalobci neustanovil zástupce. Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele
k odstranění vad kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném
případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor pro spor“ (srov. zejm. usnesení ze dne
28. 2. 2013, čj. 8 As 130/2012 - 10, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2013,
sp. zn. I. ÚS 1632/13, jímž ústavní stížnost stěžovatele odmítl). Vznesené námitky na první
pohled nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná. Krajský soud
v usnesení, ve kterém nepřiznal stěžovateli právo na ustanovení zástupce, vysvětlil, z jakého
důvodu tak učinil, a stěžovatel neuvedl konkrétní skutečnosti, které by závěry krajského soudu
zpochybnily.
[9] Nejvyššímu správnímu soudu je navíc z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené
pod sp. zn. 8 As 71/2012 nebo sp. zn. 8 As 79/2012, srov. také rozsudek ze dne 21. 3. 2013,
čj. 8 Aps 7/2012 - 16), že neplněním výzev k zaplacení soudního poplatku, opakovanými
žádostmi o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce stěžovatel rozehrává
písemný „ping pong“, který prodlužuje řízení o žalobě nebo kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti a následně o prodloužení lhůty k předložení plné moci
udělené advokátovi, resp. o povolení splátek soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však
tyto žádosti zamítne z důvodu svévolného uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčnímu
přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení ze dne 8. 8. 2012, čj. 8 As 71/2012 - 13,
a ze dne 4. 10. 2012, čj. 8 As 71/2012 - 22, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah
je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku.
[10] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004 - 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo
k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného,
je jenom zdánlivě dovolené “. K zákazu zneužití práva se vyjádřil také rozšířený senát,
podle něhož zákaz zneužití práva představuje pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva
veřejného, které vyplývá z povahy České republiky jako materiálního právního státu založeného
na určitých vůdčích hodnotách, ke kterým vedle úcty ke svobodě jednotlivce a ochraně lidské
důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem
a odepření ochrany jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem
a účelem. Zákaz zneužití práva je v jistém smyslu ultima ratio, proto musí být uplatňován nanejvýš
restriktivně a za pečlivého poměření s jinými obdobně důležitými principy vlastními
právnímu řádu, s nimiž se může střetnout (usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010,
čj. 1 As 70/2008 - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS, a v něm uvedená judikatura).
[11] Stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, jak bylo zmíněno výše, je veden
snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně existujících problémů. Podstatná
je pak skutečnost, že zneužití lze dovodit i v nyní posuzované věci – a toto rozhodnutí
tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel
na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního pojímání
práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen zcela
výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako zcela neefektivní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu
tedy bude třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními
okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že netrval na uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele, protože předmětem posouzení
bylo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
Požadavek, aby stěžovatel dostál těmto povinnostem, by vedl k řetězení téhož problému, což
by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení (obdobně viz např. rozsudek ze dne 13. 9. 2007,
čj. 9 As 43/2007 - 77).
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení nezákonné,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. srpna 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu