ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.40.2007:61
sp. zn. 8 As 40/2007 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
zastoupena Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem Praha 7, Kamenická 656/56, proti
žalovanému: Ministerstvo kultury, Praha 1, Maltézské nám. 471/1, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2006, čj. 5783/2006, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, čj. 10 Ca 261/2006 – 32,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, čj. 10 Ca 261/2006 – 32
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na základě žádosti Národního památkového úřadu zahájil Krajský úřad Olomouckého
kraje, odbor kultury a památkové péče, správní řízení o vydání závazného stanoviska týkajícího
se hradu B.. Usnesením tohoto správního orgánu ze dne 3. 4. 2006, čj. KUOK 37044/2006, bylo
podle §54 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu uloženo Národnímu památkovému
ústavu, který má ve správě národní kulturní památku hrad B., strpět ohledání na místě
v prostorách 1. a 2. nadzemního podlaží pravé části předhradí hradu B. a žalobkyni, jakožto
nájemkyni bytu ve 2. nadzemním podlaží v pravé části předhradí hradu B., strpět ohledání na
místě ve všech prostorách tohoto bytu, a to dne 20. 4. 2006 od 11.00 hod do 12.30 hod.
K odvolání žalobkyně, rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 10. 8. 2006,
čj. 5783/2006 bylo toto odvolání zamítnuto a citované rozhodnutí krajského úřadu bylo
potvrzeno.
Žalobou podanou proti tomuto (posledně uvedenému) správnímu rozhodnutí
se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, čj. 10 Ca 261/2006 – 32 byla tato
žaloba odmítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, městský soud dospěl k závěru,
že žaloba směřuje proti rozhodnutí, které toliko slouží k zajištění důkazu pro rozhodnutí ve věci
samé, tedy proti úkonu, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a které je tedy
dle §70 písm. c) s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučeno. Proto byla žaloba dle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. odmítnuta.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost. V doplnění této
stížnosti (po ustanovení zástupce z řad advokátů) s poukazem na nález Ústavního soudu
sp. zn. II ÚS 158/99 dovozuje, že pro posouzení podmínek přezkoumatelnosti rozhodnutí
orgánu veřejné správy je určující, zda rozhodnutí je způsobilé zasáhnout do sféry práv
jednotlivce. Extrémně extenzivní výklad rozhodnutí dle §70 písm. c) s. ř. s., jaký použil městský
soud v napadeném rozhodnutí, by ve své podstatě znamenal vyloučení základního práva
ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V daném
případě bylo nepochybně zasaženo do práva stěžovatelky jakožto uživatelky obydlí – bytu v 2.
nadzemním podlaží hradu B., a byla tak odňata možnost domáhat se práva přezkoumání
dotyčného správního rozhodnutí. Městský soud se měl z důvodu přímého dotčení práv
stěžovatelky zabývat žalobou meritorně. Neučinil-li tak, bylo porušeno právo stěžovatelky
na spravedlivý proces, jak mimo jiné vyplývá i z článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně
lidských práv a svobod. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby napadené usnesení
bylo zrušeno a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu se zřetelem
na důvody uplatněné v kasační stížnosti, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Podle článku 36 odst. 2 Listiny ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost
takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že ústavodárce
vycházel z generální přezkumné klauzule. To znamená, že není nutno stanovit zvláštními zákony,
že to či ono rozhodnutí může být podrobeno soudnímu přezkumu. I když zákon o tom mlčí,
je pravomoc soudu založena. Naopak výluka ze soudního přezkumu musí být v zákoně výslovně
stanovena. Nutno je však vzít zřetel i na další část tohoto ustanovení Listiny, dle kterého
z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv
a svobod podle Listiny. Mezi tyto základní práva a svobody patří i ochrana obydlí (článek 12
Listiny).
Se zřetelem na tato ustanovení nelze z přezkoumání rozhodnutí soudem ve správním
soudnictví vyloučit rozhodnutí správního orgánu o uložení povinnosti fyzické osobě strpět místní
ohledání v bytě užívaném k bydlení touto osobou. Otázkou, zda je tomu tak i v daném případě,
se městský soud v napadeném usnesení nezabýval, a neopatřil si k tomu ani potřebné podklady.
Proto bylo toto usnesení zrušeno a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu