ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.30.2019:28
sp. zn. 8 Azs 30/2019-28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: V. V. N., zastoupený
Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2018, čj. MV-8840-6/SO-2016, o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2018, čj. 30 A 47/2018-61,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2018, čj. 30 A 47/2018-61, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení
[1] Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále „správní orgán
I. stupně“) ze dne 12. 11. 2015, čj. OAM-1678-34/DP-2015. Tímto rozhodnutím správní orgán
I. stupně podle §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. b) s odkazem na §56 odst. 1 písm. j)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále „zákon o pobytu cizinců“), ve znění
rozhodném pro projednávanou věc (tedy ve znění účinném do 14. 8. 2017), neprodloužil žalobci
platnost povolení k dlouhodobému pobytu, neboť zjistil překážku pobytu žalobce na území
v podobě výkonu nelegální práce.
[2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále „krajský
soud“). Namítl, že se žalovaná nevypořádala s jeho odvolací námitkou, podle níž správní orgán
I. stupně není věcně příslušný k posouzení toho, zda se fyzická osoba dopustila výkonu nelegální
práce. Má-li jakýkoliv dokument představovat podklad pro rozhodnutí ve věci, musí být součástí
spisu. K odvolací námitce, že ve spisu není založen příkaz Oblastního inspektorátu práce pro
hl. m. Prahu (dále „OIP“) ze dne 26. 2. 2015, čj. 3886/3.30/15-3 (dále „příkaz OIP“), o který
správní orgán I. stupně opřel rozhodnutí o neprodloužení dlouhodobého pobytu, žalovaná
uvedla, že příkaz OIP měl pro rozhodnutí ve věci pouze „podpůrný charakter“. Podle tohoto
příkazu se společnost PANDA Praha, s. r. o., dopustila správního deliktu dle §140 odst. 1
zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále „zákon o zaměstnanosti“) tím, že umožnila výkon
nelegální práce, a to mj. i žalobci. Podle žalobce však musí být příkaz OIP podkladem pro vydání
rozhodnutí, a tedy musí být ve smyslu §50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní
řád“) součástí spisového materiálu. Žalobce se s obsahem příkazu nemohl seznámit, nebyl totiž
účastníkem řízení vedeného se zmiňovanou společností, proti příkazu nemohl podat odpor
a s ním jakožto fyzickou osobou nebylo přestupkové řízení na úseku zaměstnanosti zahájeno.
Dále žalobce namítal, že pokud by se nelegální práce skutečně dopustil, a to se stalo překážkou
jeho dalšího pobytu na území ČR, musí být tato skutečnost vyslovena k tomu věcně příslušným
orgánem, tedy orgánem inspekce práce. Takové rozhodnutí nemůže být nahrazeno ani
protokolem vydaným výše uvedeným oblastním inspektorátem práce ze dne 9. 4. 2014,
čj. 2727/3.71/310003/14/15.2 (záznam o průběhu kontroly), který se ve správním spise nachází.
Závěry správních orgánů tedy nemají oporu ve spisovém materiálu.
[3] Krajský soud rozsudkem označeným v záhlaví zrušil napadená rozhodnutí žalované
i správního orgánu I. stupně. Dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzaly správní orgány jako
podklad rozhodnutí, nemá ve správním spisu oporu. Ztotožnil se s námitkou žalobce, že pokud
správní orgány vycházely z příkazu OIP a rozhodnutí ve věci opřely o zjištění, že společnost
PANDA umožnila výkon nelegální práce mj. i žalobci, jedná se o podklad, který musí být součástí
spisu. Toto pochybení nelze vyvrátit ani tím, že příkaz OIP měl pro rozhodnutí ve věci pouze
podpůrný charakter. Pokud správní orgány na příkaz OIP odkázaly a opřely o něj své
rozhodovací důvody, byť třeba jen podpůrně, avšak neučinily jej součástí spisového materiálu,
nemohou správní soudy pro vady řízení napadené rozhodnutí přezkoumat. Správní orgány
si uvedený příkaz OIP od inspektorátu práce nevyžádaly, a žalobce se s jeho obsahem tedy
nemohl seznámit. Krajský soud naopak nepřisvědčil žalobní námitce, že by si správní orgán
I. stupně nemohl za účelem posouzení podmínek žádosti o prodloužení pobytu sám učinit
úsudek, zda žalobce vykonává nelegální práci. Takové posouzení však musí mít oporu
ve správním spisu. Závěr o tom, že se žalobce nelegální práce dopustil, nelze podložit
ani protokolem o provedené kontrole, neboť ten pouze dokumentuje průběh, nikoliv výsledek
kontroly z hlediska dodržování zákona.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Uvedla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, je založen na nesprávném posouzení právní
otázky a řízení před krajským soudem bylo zatíženo též jinou vadou řízení. Podle stěžovatelky
byl v průběhu správního řízení skutkový stav zjištěn dostatečně. Správní orgán I. stupně
obdržel od inspektorátu práce protokol o provedené kontrole, který je ve spise založen, a z nějž
plyne, že žalobce v únoru 2014 nelegálně pracoval u společnosti PANDA na pozici kuchař,
a to na základě smlouvy o dílo. Tato činnost vykazovala znaky závislé práce. Podle inspektorátu
práce porušil žalobce §89 zákona o zaměstnanosti, neboť pracoval bez pracovního povolení.
Dále správní orgán I. stupně obdržel od inspektorátu práce sdělení ze dne 20. 5. 2015, v němž
je uvedeno, že společnost PANDA byla uznána vinnou ze spáchání správního deliktu podle §140
odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť mj. žalobci umožnila výkon nelegální práce. Toto
sdělení je součástí správního spisu. Výkon závislé práce byl prokázán rovněž na základě výpovědi
žalobce, z níž vyplynulo, že byly naplněny všechny tři znaky závislé práce. Správní orgány
postupovaly v dané věci v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, tedy hodnotily důkazy
podle své úvahy a přihlížely ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Závěr o výkonu nelegální práce
není založen pouze na základě výpovědi žalobce, nýbrž vyplývá ze všech podkladů uvedených
v rozhodnutí. Podle stěžovatelky absence příkazu OIP v obsahu správního spisu nijak nevyvrací,
že by se žalobce nelegální práce nedopouštěl, tudíž je jeho dodatečné vyžádání nadbytečné.
Žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu nebylo možno vyhovět na základě uvedeného
sdělení inspektorátu práce o tom, že společnost PANDA byla shledána vinnou z umožňování
výkonu nelegální práce mj. žalobci, proto se ve věci neprovádělo další dokazování a žádost byla
zamítnuta. Pro posouzení této žádosti jsou podstatná zjištění z výslechů a provedených kontrol
ohledně výkonu nelegální práce, nikoliv sankce uložená společnosti PANDA.
[5] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných kasačních
důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)].
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval nepřezkoumatelností napadeného rozsudku
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pokud by totiž rozsudek trpěl touto vadou, mělo by to za následek
nemožnost jeho přezkoumání v rozsahu zbylých kasačních námitek. Zároveň se jedná o vadu
natolik závažnou, že je nutno k ní přihlížet ex offo (§109 odst. 4 s. ř. s.). Rozhodnutí je dle
judikatury zdejšího soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, pokud soud opřel
rozhodovací důvody o skutečnosti, které nebyly v řízení zjišťované či byly zjištěny v rozporu
se zákonem (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS),
anebo kdy není zřejmé, zda byly nějaké důkazy v řízení vůbec provedeny (srov. rozsudek ze dne
24. 7. 2015 čj. 3 Azs 240/2014-35). O nepřezkoumatelnost se bude jednat také v případě, že soud
opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných účastníky řízení (srov. např. rozsudek
ze dne 27. 6. 2007, čj. 3 As 4/2007-58, anebo ze dne 2. 8. 2012, čj. 4 Ans 1/2012-61), anebo
pokud ji vypořádal nedostatečně, a z odůvodnění nelze seznat, proč ji posoudil za nedůvodnou
(rozsudek ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44). Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený
rozsudek je z dále uvedených důvodů nepřezkoumatelný.
[9] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že se v tomto řízení nemůže zabývat věcnou správností
rozhodnutí stěžovatelky, neboť krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení
spočívající v tom, že zjištěný skutkový stav neměl oporu ve správním spisu. Předmětem řízení
před Nejvyšším správním soudem je tedy posouzení, zdali mohou obstát závěry krajského soudu
o zjištěných vadách řízení (rozporu mezi obsahem správního spisu a skutkovým stavem, který
vzala stěžovatelka za základ napadeného rozhodnutí). Spornou otázkou, která v řízení před
Nejvyšším správním soudem vyvstala, je povaha příkazu OIP a jeho význam ve vztahu k oběma
správním rozhodnutím za účelem posouzení výkonu nelegální práce. Krajský soud dospěl
k závěru, že rozhodnutí stěžovatelky nemá oporu ve správním spisu, pokud se opírá o příkaz
OIP, aniž by si jej správní orgány vyžádaly a učinily jej součástí spisu. Obecně platí, že nejsou-li
součástí správního spisu důkazy, ze kterých správní orgán vycházel, nemá skutkový stav, který
vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu ve spise ve smyslu §76 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. (rozsudek ze dne 22. 1. 2004, čj. 4 Azs 55/2003-51, č. 638/2005 Sb. NSS). Brání-li tyto
vady přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů, je krajský soud povinen
rozhodnutí zrušit, a to i bez výslovné námitky (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Neučiní-li tak, zatíží řízení
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2017, čj. 1 Azs 19/2017-26).
[10] V případě žalobce správní orgán I. stupně rozhodl o neprodloužení dříve uděleného
pobytového oprávnění, neboť zjistil jinou závažnou překážku jeho pobytu na území ČR.
K tomuto závěru, dále potvrzenému i stěžovatelkou, správní orgán I. dospěl kvůli tomu,
že se žalobce měl dopouštět výkonu nelegální práce pro společnost PANDA, přestože měl
udělené pobytové oprávnění za účelem podnikání. Opřel jej o několik podkladů, konkrétně
výpověď žalobce učiněnou v rámci výslechu dne 26. 6. 2015, jím doloženou smlouvu o dílo
uzavřenou se společností PANDA, protokol z kontroly OIP provedené u společnosti PANDA
dne 26. 2. 2014 a informace o výsledku kontroly provedené Oblastním inspektorátem práce pro
Plzeňský a Karlovarský kraj u společnosti PANDA ve dnech 17. 7. 2015 a 4. 8. 2015. Správní
orgán I. stupně dále v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že obdržel informaci od OIP pro
hl. m. Prahu, dle kterého byl na základě zjištěných skutečností 26. 2. 2015 vydán příkaz, jímž byla
společnost PANDA shledána vinnou ze spáchání správního deliktu ve smyslu §140 odst. 1
písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť bylo prokázáno, že tato společnost umožnila výkon
nelegální práce mj. i žalobci. Stěžovatelka v rozhodnutí o odvolání k námitce žalobce, že příkaz
OIP není součástí spisu, konstatovala, že tento příkaz má pro rozhodnutí ve věci pouze
podpůrný charakter a jeho absencí ve správním spisu nedojde k porušení §3 správního řádu.
Totéž zopakovala i ve vyjádření k žalobě, v němž zároveň namítla, že s ohledem na rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2017, čj. 29 A 97/2015 88, je stěžovatelka oprávněna
si sama učinit úsudek o tom, zda cizinec svým jednáním naplnil důvody pro zrušení,
resp. neprodloužení povolení k pobytu, a tedy je oprávněna si sama učinit i úsudek o výkonu
nelegální práce.
[11] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu může dlouhodobý výkon nelegální práce
představovat naplnění §56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, tedy důvod pro neudělení
dlouhodobého víza kvůli tomu, že pobyt cizince na území není v zájmu ČR nebo je zjištěna
jiná závažná překážka pobytu cizince na území (srov. např. rozsudek ze dne 9. 10. 2019,
čj. 10 Azs 250/2019-25, anebo ze dne 23. 10. 2019, čj. 9 Azs 235/2019-33). Pro tento důvod
může Ministerstvo vnitra rovněž zahájit řízení o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů [§37
odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců], a zároveň i rozhodnout o zamítnutí žádosti
o prodloužení dříve uděleného víza (§35 odst. 3 téhož zákona). K tomu, že si úvahu o výkonu
nelegální práce cizince může učinit sám správní orgán rozhodující v pobytovém řízení, aniž
by se musel obrátit na příslušný správní orgán rozhodující ve věcech zaměstnanosti, dospěl
kromě výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně i Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 24. 7. 2019, čj. 6 Azs 373/2018-30. Řízení o prodloužení pobytového oprávnění je řízením
zahajovaným na žádost a cizinec je povinen sám tvrdit všechny skutečnosti významné
pro rozhodnutí ve věci. Správní orgány vychází při rozhodování ze skutečností, které cizinec
uvede při výslechu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2017,
čj. 6 Azs 302/2017-27). Zároveň však není možno rozhodnutí o (ne)prodloužení pobytového
oprávnění bez dalšího založit pouze na výslechu cizince a z něj vzešlých zjištění (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, čj. 4 Azs 95/2019-36).
[12] S ohledem na výše uvedené nelze vyloučit, že správní orgán I. stupně a stěžovatelka
si i v nyní projednávané věci mohly udělat o výkonu nelegální práce ze strany žalobce úsudek
samy, aniž by o tom musel rozhodovat orgán inspekce práce. Obecně je možno konstatovat,
že příkaz příslušného oblastního inspektorátu práce není nezbytně nutným podkladem pro
rozhodnutí o neprodloužení cizincova pobytového oprávnění, neboť takové rozhodnutí může
být založeno i na jiných podkladech. Při rozhodování zde správní orgány mohly vycházet
ze skutečností zjištěných v průběhu řízení, zejména z výpovědi žalobce i z dalších podkladů.
Z toho lze tedy dovodit, že nemusí být zcela nezbytně nutným předpokladem pro vydání
rozhodnutí o neprodloužení pobytového oprávnění, aby si správní orgány vyžádaly příkaz OIP
o tom, že se společnost PANDA dopustila správního deliktu na úseku zaměstnanosti tím,
že žalobci umožnila výkon nelegální práce. Tento závěr platí tím spíše, že v daném příkazu OIP
nevyslovil odpovědnost za správní delikt výkonu nelegální práce žalobce, ale jeho zaměstnavatele
(byť z důvodu výkonu nelegální práce žalobcem).
[13] Krajský soud se však v nyní projednávané věci v napadeném rozsudku vůbec nezabýval
otázkou, jaký vliv má absence příkazu OIP ve správním spisu pro závěry, k nimž správní orgány
dospěly. Rozhodnutí stěžovatelky bez podrobnějšího posouzení krajský soud zrušil s odkazem
na výše označený rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 55/2003. K tomu
je nicméně třeba uvést, že závěry z něj vzešlé se zakládaly na odlišné skutkové situaci. V dané věci
totiž nebylo vůbec patrno, z jakých podkladů správní orgány při rozhodování vycházely, a to ani
z textu odůvodnění rozhodnutí, ani z obsahu správního spisu. Závěr Nejvyššího správního soudu
plynoucí z daného rozhodnutí tedy nelze bez dalšího vyložit tak, že chybí-li ve správním spise
jakýkoliv podklad (listina), o které se správní orgán v odůvodnění zmiňuje, je rozhodnutí
automaticky nezákonné z důvodu, že zjištěný skutkový stav nemá oporu ve správním spisu.
Důsledkem takto striktního výkladu by byl absurdní požadavek, aby si správní orgán vyžádal
(pod hrozbou zrušení rozhodnutí) všechny listiny, o kterých se v odůvodnění zmiňuje
na podporu svých závěrů, byť dostatečné pro takové závěry byly již další podklady, které
se ve spisu nacházejí. Nejvyšší správní soud závěry výše citovaného rozsudku sp. zn. 4 Azs 55/2003
sám v minulosti aplikoval v případě, kdy ve správním spise chyběla listina, o níž se správní orgány
při rozhodování opíraly (srov. rozsudek ze dne 16. 12. 2015, čj. 8 As 106/2015-33). Tehdy
se však jednalo o jeden ze stěžejních podkladů rozhodnutí, na základě něhož bylo rozhodnuto
ve věci. Je tedy nutno setrvat na tom, aby v případě absence některé v odůvodnění zmiňované
listiny správní soudy učinily úvahu o tom, zda může mít absence vliv na výsledek rozhodnutí
ve správním řízení, anebo nikoliv.
[14] Pokud s ohledem na výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 6 Azs 373/2018 bylo obecně možno, aby správní orgány skutkový stav (konkrétně výkon
nelegální práce žalobce) dostatečně zjistily i bez rozhodnutí orgánu inspekce práce, je nutno trvat
na tom že, krajský soud v napadeném rozsudku dostatečně nevysvětlil, zda může napadené
rozhodnutí obstát bez příkazu OIP. Výše uvedené platí tím spíše, že se krajský soud nezabýval
argumentací stěžovatelky uvedenou ve vyjádření k žalobě, podle něhož příkaz OIP představuje
pouze podpůrný podklad rozhodnutí, neboť si o výkonu nelegální práce žalobce mohly úsudek
učinit správní orgány samy. Podklady (listiny), které se o tomto příkazu zmiňují, navíc součástí
správního spisu jsou. K tomu krajský soud pouze uvedl, že chybí-li ve správním spise podklad
rozhodnutí, byť podpůrný, nelze přezkoumat zákonnost rozhodnutí. Tím však podle Nejvyššího
správního soudu zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, neboť
tento závěr blíže nevysvětlil s ohledem na konkrétní okolnosti věci a skutečnost (kterou sám
krajský soud uznal), totiž že správní orány mohly výkon nelegální práce žalobcem posoudit samy.
V tomto navíc nedostatečně reagoval na argumentaci vznesenou některým z účastníků řízení
(k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2019, čj. 8 As 320/2018-32,
ze dne 11. 2. 2020, čj. 8 As 339/2018-35, anebo výše uvedený rozsudek sp. zn. 4 Ans 1/2012).
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu totiž dle zmiňované judikatury může způsobit
i chybějící vypořádání zásadních námitek žalovaného správního orgánu.
[15] Lze tedy uzavřít, že krajský soud neposoudil, nakolik absence příkazu OIP ve správním
spise skutečně přezkumu napadeného rozhodnutí brání a ovlivňuje zjištěný skutkový stav. Pokud
totiž nebylo nutné, aby o výkonu nelegální práce rozhodl orgán inspekce práce, nelze správnímu
orgánu I. stupně a stěžovatelce bez dalšího vyčítat, pokud nad rámec získaných podkladů
(jejichž dostatečnost krajský soud vůbec neposuzoval) uvedly i zjištění, že zaměstnavatel žalobce
byl shledán vinným z toho, že mj. právě žalobci výkon nelegální práce umožnil. V tomto směru
se měl krajský soud i s ohledem na argumentaci žalovaného důsledky absence příkazu OIP
ve správním spisu zabývat. Z napadeného rozsudku není zřejmé, zdali může rozhodnutí
stěžovatelky obstát na základě shromážděných podkladů, které jsou součástí správního spisu,
a to bez ohledu na závěry plynoucí z příkazu OIP. Bylo na krajském soudu, aby se právě touto
otázkou zabýval, a pokud by dospěl k závěru, že rozhodnutí obstát nemůže (a příkaz OIP má být
součástí spisu), aby řádně vysvětlil v souvislosti s dalšími podklady a zjištěnými skutečnostmi
proč. Krajský soud tak však neučinil a dostatečně nevysvětlil, proč nelze žalobu přes zjištěné
pochybení správního orgánu meritorně projednat. S ohledem na povahu kasačního řízení však
není na Nejvyšším správním soudu, aby se těmito otázkami zabýval místo krajského soudu. Proto
nezbývá, než rozsudek krajského soudu zrušit [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
V. Závěr a náklady řízení
[16] S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou,
a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším
řízení vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110
odst. 4 s. ř. s.). Bude tedy na něm především, aby se zabýval tím, zda může rozhodnutí žalované
obstát s ohledem na podklady shromážděné ve správním řízení, a pokud dojde k závěru,
že nikoliv, aby to i s ohledem na argumentaci stěžovatelky dostatečně vysvětlil, a to s přihlédnutím
k povaze příkazu OIP i shora citované judikatuře Nejvyššího správního soudu.
[17] Krajský soud rozhodne v dalším řízení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. července 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu