ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.70.2020:26
sp. zn. 8 Azs 70/2020-26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky
Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: A. O., zastoupený JUDr. Petrem Novotným,
advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018,
čj. OAM-777/ZA-ZA11-K03-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 18. 6. 2020, čj. 2 Az 40/2018-29,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 20. 9. 2017 žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o žádosti tak, že stěžovateli mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“) neudělil. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Městský soud v Praze
shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] V řízení o mezinárodní ochraně stěžovatel uvedl, že do České republiky přijel poprvé v roce
2006 na studentské vízum, od té doby pobýval převážně v ČR (disponoval povolením
k dlouhodobému pobytu) a absolvoval různé studijní pobyty v Itálii, Rakousku, Německu
a Kanadě. Nigérii v mezidobí navštívil z rodinných důvodů pouze dvakrát v roce 2014 a 2016.
V ČR žije rovněž jeho manželka a dvě děti, kteří jsou také nigerijské státní příslušnosti. Disponují
povolením k dlouhodobému pobytu. Jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany stěžovatel
uváděl hrozbu návratu do Nigérie v důsledku ztráty pobytového oprávnění, které si na rozdíl
od manželky nestihl z důvodu ukradených osobních dokladů včas prodloužit. Jako křesťanský
pastor se v Nigérii obává násilí ze strany islamistické skupiny Boko Haram, separatistické skupiny
IPOB a obecně špatné bezpečnostní situace.
[3] V žalobě stěžovatel napadal závěr žalovaného ohledně neexistence hrozby pronásledování
z důvodů náboženství [důvod pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu] a špatné
bezpečnostní situace, která podle něj odůvodňuje přiznání alespoň doplňkové ochrany podle
§14a zákona o azylu. Žalovaný totiž v rozhodnutí poukázal na 40% podíl křesťanů v populaci
Nigérie a na skutečnost, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní útoky vůči jeho osobě během
pobytu v Nigérii do roku 2006 a při návštěvách Nigérie v letech 2014 a 2016. Tuto argumentaci
považoval stěžovatel za nesprávnou, protože jako křesťanskému pastorovi mu hrozí zvláštní
nebezpečí.
[4] Městský soud se s žalobou neztotožnil. Rozhodnutí žalovaného označil za vyčerpávající
ohledně možných hrozeb pro stěžovatele v Nigérii. Podle městského soudu by stěžovateli
v Nigérii nehrozila vyšší pravděpodobnost útoku než běžnému obyvatelstvu. Pravděpodobnost
a četnost výskytu těchto útoků pak není podle městského soudu natolik vysoká, aby odůvodnila
přiznání doplňkové ochrany. Ohledně tohoto závěru městský soud odkázal na analytické
materiály žalovaného a na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2019
čj. 7 Azs 527/2018–24, které odkazuje na množství další judikatury, především rozsudky ze dne
19. 2. 2004, čj. 7 Azs 38/2003–37, a čj. 2 Azs 189/2015–22. Městský soud tak neshledal důvody
ani pro udělení doplňkové ochrany a žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Kasační námitky
směřuje proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu ze strany žalovaného, což měl městský
soud přehlédnout, pokud se spokojil se závěrem, že nejsou důvodné obavy ohledně vzniku vážné
újmy stěžovateli v Nigérii [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Podle stěžovatele
totiž žalovaný a městský soud bezpečnostní situaci křesťanských vůdců v Nigérii nesprávně
vyhodnotily a stěžovateli měla být udělena minimálně doplňková ochrana podle §14a zákona
o azylu. Kromě toho stěžovatel uvádí, že napadá rozsudek městského soudu pro
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, protože byla nedostatečně
vyvrácena jeho argumentace [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[6] Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, popřípadě její zamítnutí.
Podle jeho názoru se rozhodnutí i rozsudek dostatečně vypořádaly se skutečnostmi uváděnými
stěžovatelem. Žalovaný připomíná, že rozhodnutí i rozsudek popisují opakované cesty
stěžovatele do Nigérie a neexistenci plošného útlaku křesťanů v Nigérii.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Jelikož jde o věc mezinárodní ochrany, zabývá se Nejvyšší správní soud v souladu
s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) Nejvyšší správní soudu pro
stručnost odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb.
NSS. Sám stěžovatel netvrdí, v čem okolnosti jeho případu splňují podmínky přijatelnosti
ve smyslu tímto usnesením vymezených kritérií.
[8] Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele.
Kasační stížnost pouze opakuje tvrzení o perzekuci křesťanů v Nigérii a tamní bezpečnostní
situaci, se kterými se ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu přesvědčivě vypořádal
městský soud. Přijatelnost kasační stížnosti tedy předně nezakládá odkaz stěžovatele
na nedostatečně odůvodněný rozsudek městského soudu. Městský soud se totiž situaci v Nigérii
podrobně věnoval. Na žalobní body městský přiléhavě reagoval a odpovídajícím způsobem
je vyvrátil. Městský soud se tak v řízení nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
[9] Otázka poměrů v Nigérii je pak dosavadní judikaturou již řešena, je řešena jednoznačně
a není důvod k judikatornímu odklonu. Podle této judikatury neprobíhá v Nigérii plošná
perzekuce křesťanů ani poměry v Nigérii neodůvodňují obecné přiznávání doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu. Kromě výše uvedeného usnesení čj. 7 Azs 527/2018–24 a rozsudků
čj. 7 Azs 38/2003–37 a čj. 2 Azs 189/2015–22 lze uvést také usnesení ze dne 15. 8. 2019,
čj. 3 Azs 143/2018–40, ve kterém se Nejvyšší správní soud rovněž vyjadřoval k situaci v Nigérii.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele.
Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. září 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu