ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.8.2018:29
sp. zn. 8 Azs 8/2018-29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V. H.,
zastoupeného JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy,
odbor cizinecké policie, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 26. 9. 2017, čj. KRPA-346483-21/ČJ-2017-000022, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, čj. 4 A 119/2017-37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Jakubovi Backovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši
8228 Kč; tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny. Dne 24. 9. 2017 se žalobce při kontrole policií
prokázal padělaným občanským průkazem Rumunska na jméno M. B. jako vlastním. Na území
pobýval bez víza či oprávnění k pobytu. Dne 25. 9. 2017 vydala žalovaná rozhodnutí o správním
vyhoštění žalobce. Dále žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 9. 2017 stěžovatele zajistila dle §124
odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“).
II.
[2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou podanou u Městského soudu
v Praze, který ji zamítl. V odůvodnění uvedl, že zvláštní opatření za účelem vycestování
dle §123b zákona o pobytu cizinců nelze aplikovat, a to s ohledem na dosavadní chování žalobce
na území republiky (pobyt bez platného cestovního dokladu, prokázání se padělaným dokladem,
neexistence místa pobytu i finančních prostředků pro složení finanční záruky).
III.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítl, že městský soud nesprávně posoudil možnosti uložení
opatření dle §123b zákona o pobytu cizinců. Žalovaná i soud dle stěžovatele vycházely z „jakési
fikce stěžovatelovy nespolehlivosti pramenící z využití padělaných dokladů“. Rozhodování žalované se blíží
nepřípustné paušalizované praxi. Dále uvedl, že by si byl schopen zajistit bydliště na českém
území, ale nedostal k tomu příležitost. Nikdy se neprotivil jakémukoli rozhodnutí správního
orgánu.
[4] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalované
zrušil.
IV.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[6] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] V projednávané věci byl stěžovatel zajištěn dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu
cizinců. Dle uvedeného ustanovení lze cizince zajistit za účelem správního vyhoštění, pokud
je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění,
zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje
uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.
[9] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu čj. 5 Azs 20/2016-38 uvedl: „Vždy
je povinností správního orgánu zvážit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení
povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností
stanovených Českou republikou nebo jinými státy EU (včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany
cizince).“ Jinými slovy, k zajištění cizince lze přistoupit, není-li možné či vhodné uložení zvláštního
opatření méně intenzivního; je proto zapotřebí se vždy zabývat možností využití uložení
zvláštního opatření s ohledem na konkrétní okolnosti toho kterého individuálního případu.
Přitom platí, že zvláštní opatření je možno považovat za účinná jen tehdy, pokud jimi lze
dosáhnout konkrétního účelu zajištění mírnějšími prostředky. Uvedené platí obdobně pro aplikaci
§124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a ostatních důvodů zajištění cizince uvedených
v §124 odst. 1 téhož zákona, neboť smyslem a účelem této právní úpravy, která vychází z čl. 15
odst. 1 návratové směrnice, je minimalizace zásahů do osobní svobody v případě zajištění cizinců
za účelem vyhoštění. Povinností správních orgánů je proto ve všech případech vážit možnost
aplikace mírnějších opatření předtím, než přistoupí k zajištění cizince.
[10] Dle §123b zákona o pobytu cizinců je zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince
z území a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho
změnu oznámit a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat, b) složení finanční
záruky cizincem, nebo c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené.
[11] Stěžovatel uvedl, že nemá finanční prostředky ke složení finanční záruky. Stěžovatel nemá
adresu místa pobytu a sám uvedl: „Nikde nebydlím, přespávám, kde se dá“, přestože se v Praze v době
zadržení zdržoval již dva měsíce. Městský soud správně uvedl, že za této situace nebyla na místě
vstřícnost, která by umožnila stěžovateli si až po zadržení zajistit bydliště, a to s ohledem na jeho
dosavadní chování.
[12] V úvahu tedy přicházela pouze povinnost osobně se hlásit na policii. K té žalovaná
uvedla, že neskýtá ze strany cizince záruky, že bude podmínky opatření dodržovat, protože
úmyslně a vědomě porušil několik právních předpisů. Výslovně upozornila na úmyslné obstarání
padělaného dokladu, který si stěžovatel opatřil pro cestu do České republiky.
[13] Žalovaná se na stranách 4 a 5 napadeného rozhodnutí dostatečně zabývala možností
využít zvláštní opatření a s jejími závěry Nejvyšší správní soud souhlasí. Z chování stěžovatele
je patrné, že nectí české právní předpisy. Na území vstoupil neoprávněně bez platného
cestovního dokladu, pobýval na něm neoprávněně, neoprávněně pracoval (což bylo účelem jeho
pobytu na území) a prokázal se padělaným dokladem. Je tu tedy nebezpečí, že pokud
by stěžovatel nebyl zajištěn, mohl by mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním
vyhoštění tím, že z území nevycestuje a bude dále nelegálně pracovat, což naplňuje podmínku
§124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců pro zajištění.
[14] Za těchto okolností proto nebyl prostor k uložení zvláštních opatření dle §123b odst. 1
zákona o pobytu cizinců.
[15] Rozhodnutí žalované nestálo pouze na předložení padělaného dokladu, ale na dalších výše
popsaných okolnostech vypovídajících o osobě samotného stěžovatele, které mají oporu
ve správním spise. Námitka stěžovatele ohledně paušalizovaného rozhodování žalované o cizincích
s padělanými doklady tedy není důvodná, protože se žalovaná individuálně věcí žalobce zabývala.
VI.
[16] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[18] Ustanovenému zástupci stěžovatele přiznal Nejvyšší správní soud odměnu a náhradu
hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za dva úkony právní služby
(sepsání kasační stížnosti, doložená porada s klientem dne 5. 1. 2018) a související režijní paušál
(2 x 300 Kč) v celkové výši 6800 Kč; zástupce stěžovatele předložil osvědčení o registraci k DPH,
tato částka se zvyšuje o DPH ve výši 21 %; celkem tedy ustanovenému zástupci bude z účtu
Nejvyššího správního soudu vyplaceno 8228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. března 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu