ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1161.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1161/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2007 o dovolání obviněných Z. S., a Ing. T. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 6 To 110/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 88/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. T. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 T 88/2001, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem obchodování se ženami podle §246 odst. 1 tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb., obviněný Ing. T. V. trestným činem obchodování se ženami dle §246 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný Z. S. byl odsouzen podle §246 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, podle §53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc; podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských služeb v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo území České republiky na dva roky. Obviněný Ing. T. V. byl odsouzen podle §246 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, podle §60a odst. 1, 2 tr. zák., §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu; podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných Z. K., J. F., J. H., J. S., Z. R., I. C., D. D., V. V., M. O., D. S., K. P. a o zproštění obžaloby J. T. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin obchodování se ženami podle §246 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění Z. K., J. F., Z. S., J. H., Ing. T. V., Z. R., I. C., D. D. a J. S. odvoláními směřujícími proti výrokům o vině a na ně navazujícím výrokům o trestech. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, byla odvolání obviněných jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta. Odvolání podal též obviněný D. S., jeho odvolání bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 6 To 385/2004. Obvinění Z. K., J. F., Z. S., J. H., Ing. T. V., Z. R. a J. S. podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě proti označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních, dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1573/2005, bylo z podnětu dovolání obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně nich a podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. také ohledně spoluobviněných J. H., Ing. T. V., J. S., I. C. a D. D. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, zrušeno. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Ostravě přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně byla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S. odmítnuta.
V řízení po přikázání věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 6 To 110/2006, znovu rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně týkající se mimo jiné i obviněných Z. S. a Ing. T. V. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm a), b) tr. ř. nově uznal vinnými obviněného Z. S. trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. a obviněného Ing. T. V. trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli odsouzeni obviněný Z. S. podle §204 odst. 1 tr. zák k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců, a obviněný Ing. T. V. podle §204 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky a šest měsíců; podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných Z. K., J. F., J. H., J. S., Z. R., I. C., D. D.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný Z. S. trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. dopustil v podstatě tím, že nejméně od počátku roku 1997 do října 1998 v České republice a jiných státech Evropy se spoluobviněnou Z. K., která poté, co jako tanečnice získala zkušenosti a informace o provozu nočních barů a kabaretů v zahraničí, založila v B., okr. B., zprostředkovatelskou agenturu S. a začala zajišťovat práci v těchto podnicích pro ženy, zejména z České republiky, a to jak s pracovním povolením, tak i bez něj, a to ve Spolkové republice N., Š., S., Ř., L., R. a jinde a přitom spolupracovala právě s obviněným Z. S. a dalšími spoluobviněnými v rozsudku uvedenými, přičemž obviněný Z. S. zajišťoval kontakty zejména na zprostředkovatelské agentury ve Š. i na majitele a provozovatele jednotlivých podniků, podílel se po organizační stránce na zajišťování pobytu žen v těchto podnicích, vybíral od nich provize, a to i od majitelů podniků, případně zprostředkovatelských agentur, a ve spolupráci s obviněnou Z. K. a dalšími spoluobviněnými umisťoval ženy, které sám kontaktoval a i v jiných zemích, a zajistil tak nejméně D. P.
Obviněný Ing. T. V. měl trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. jako spolupachatel spáchat tak, že se zapojil do činnosti obviněných Z. K. a dalších tím, že zadával inzeráty do tiskovin i rozhlasu za účelem kontaktování žen ochotných vystupovat v barech a nočních podnicích jako tanečnice, se zájemkyněmi prováděl úvodní pohovory, následně zajišťoval jejich návštěvy u obviněné Z. K., podílel se na vyhotovování fotografií žen potřebných pro jejich nabídku majitelům zahraničních podniků a v případě, že jím takto zajištěné ženy pracovaly v zahraničí, pobíral za svou činnost finanční odměnu, přičemž věděl, že ženy jím získané jsou odesílány do zahraničních podniků, mimo jiné i za účelem poskytování sexuálních služeb, případně s vědomím, že mohou být v podnicích, kde docházelo k poskytování sexuálních služeb, o čemž věděl, k těmto využívány.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 6 To 110/2006, podali obviněný Z. S. a Ing. T. V. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání, která zaměřili proti výroku o vině.
Obviněný Z. S. odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm.g), l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že nebyly naplněny podmínky pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák., neboť nebyly provedeny takové důkazy, z nichž by bylo možné znaky uvedené skutkové podstaty dovodit. Poukázal zejména na výpověď svědkyně D. P., z níž podle jeho přesvědčení vyplývá pouze to, že této svědkyni zajistil práci diskžokejky ve Š. a že nešlo o žádné poskytování sexuálních služeb. Namítl, že uvedení jména D. P. ve skutkové větě za stavu, kdy nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by tato byla zjednána k provozování prostituce, resp. že by tato poskytovala různé sexuální služby, je zavádějící a použitá kvalifikace zcela nedůvodná. V podrobnostech odkázal na odůvodnění předchozího podání. Taktéž nebylo podle jeho názoru prokázáno, že zjednal k provozování prostituce M. T., která toliko vypověděla, že ji vezl jednou do Š. a zpět. Za nesprávné označil tvrzení odvolacího soudu, že je usvědčován výpovědí svědkyně M. D., kterou měl nutit tzv. „dělat pokoje“, což znamenalo, že zde musela provozovat s hosty podniku sexuální praktiky. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nic takového nevyplývá a ani takový důkaz nebyl proveden. Soudu druhého stupně vytkl, že se důsledně nezabýval jeho argumenty stran aplikace ustanovení §65 tr. zák., a to pokud jde o posouzení jeho řádného občanského života. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že se v celém rozsahu zprošťuje obžaloby.
Obviněný Ing. T. V. odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle jeho názoru soud neshromáždil dostatek důkazů a nesprávně vycházel z nepodložených telefonických hovorů mezi spoluobviněnými Z. K. a I. C., ze sdělení spoluobviněné Z. K., že obdržel finanční prostředky za získání tanečnic. Vytkl, že soudy neprovedly konfrontaci mezi ním a Z. K., opřely své rozhodnutí o odposlech a přitom z žádného provedeného důkazu nevyplývá jakákoliv jeho vědomost o činnosti tanečnic v zahraničí, kam nikdy nevycestoval. Poznamenal rovněž, že pohovory prováděl za přítomnosti rodičů a dotazník, který dívky vyplňovaly, neobsahoval žádnou kolonku „sexuálního charakteru“, čímž je vyloučena jeho vědomost o tom, že ženy byly najímány k prostituci. Vyjádřil přesvědčení, že soudy nevzaly při rozhodování v úvahu všechny podstatné okolnosti a neprokázaly mu trestný čin kuplířství. Měl za to, že nebyly naplněny znaky trestného činu kuplířství, zejména úmysl ani peněžitý prospěch, a opakoval, že nikoho pro práci do ciziny za účelem prostituce nezjednal. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 6 To 110/2006 (návrh na další postup neučinil).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného Z. S. uvedl, že obecné námitky dovolatele proti kvalitě hodnocení důkazů obsahově neodpovídají deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu. Přesto pokládal za potřebné uvést, že ačkoliv lze připustit, že v tzv. skutkové větě není výslovně uvedeno, že D. P. byla zajištěna k provozování prostituce, když její jméno není uvedeno ani ve výčtu uvedeném v závěru skutkové věty, dovolatel pominul tu část skutkových zjištění, podle nichž se po organizační stránce podílel na zajišťování pobytů žen v podnicích, vybíral od nich provize, a to i od majitelů podniků, případně zprostředkovatelských agentur, a z nichž vyplývá, že jeho jednání bylo součástí řetězu činností dalších osob, spočívajících v najímání žen k provozování sexuálních služeb v zahraničí. Přes určitou nejasnost týkající se úlohy D. P. skutková zjištění podle něj naplňují znaky trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. Měl za to, že obstát nemůže ani námitka, kterou se obviněný domáhal aplikace ustanovení §65 tr. zák. Nebyly zjištěny žádné výjimečné okolnosti v chování obviněného svědčící o tom, že k jeho nápravě již není třeba působit prostředky trestního práva. Samotná okolnost, že pachatel žil po spáchání trestného činu delší dobu řádným životem, aniž by však při tom byly splněny podmínky promlčení, podle jeho názoru k aplikaci zmíněného ustanovení nepostačuje. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stran dovolání obviněného Ing. T. V. uvedl, že obviněný sice formálně navrhl absenci znaků trestného činu kuplířství, avšak fakticky nevznesl žádnou konkrétní námitku, kterou by namítal nesoulad skutkových okolností vylíčených v tzv. skutkových větách a zákonných znaků trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Dovolatel dále namítl porušení procesní zásady in dubio pro reo, zpochybnil úplnost provedeného dokazování a na základě polemiky s kvalitou provedeného dokazování tvrdil, že mu trestná činnost nebyla prokázána. Takto uplatněné námitky však podle něj směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. T. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného Z. S. je zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného Ing. T. V. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění, jak již bylo připomenuto, nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání vyplývá, že ačkoli oba obvinění deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili především námitky, které směřovaly proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Bruntále a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Ostravě.
Právě takovou povahu mají výhrady, kterými obviněný Z. S. odlišně hodnotil výpovědi svědkyň D. P., K. D., M. T., M. D., J. Z. a tvrdil, že nebyly provedeny důkazy svědčící o tom, že by kohokoliv zjednal k poskytování sexuálních služeb.
Takové námitky, tj. námitky skutkové, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz zejména strany 31 p. v. - 34 rozsudku soudu prvního stupně a strany 15 - 20 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Obviněný Z. S. v zásadě zpochybnil výpovědi svědkyň D. P., M. T., M. D., hodnotil je zcela odlišně od soudů obou stupňů a následně uvedl svoji verzi skutkového děje, podle které dívky nikdy neprovozovaly žádnou prostituci, neposkytovaly sexuální služby, v žádném podniku netančily ani se nesvlékaly, že nikoho k poskytování sexuálních služeb nezjednal a dívky pracovaly jako diskžokejky. Lze souhlasit s názorem státního zástupce, že ve skutkových větách rozsudků soudů obou stupňů není výslovně uvedeno, že D. P. byla zajištěna k provozování prostituce, když tato není jmenována ani v přehledu žen uvedených v závěrečné části tzv. skutkové věty (strana 6 až 7 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Ze zjištění soudů, že to i obviněný Z. S., kdo se podílel po organizační stránce na zajišťování pobytů žen v těchto podnicích, vybíral od nich provize, a to i od majitelů podniků, kde působily, z čehož plyne, že jeho jednání bylo článkem řetězu činností, jež ve svém výsledku spočívalo v najímání žen k provozování sexuálních služeb v zahraničí. Soudy ve svých závěrech nevycházely jenom z výpovědí výše uvedených svědkyň, ale správně poukázaly, že obviněný je usvědčován i záznamy telekomunikačního provozu s připojenými protokoly, uskutečněnými mezi ním a spoluobviněnou Z. K. Právě záznamy o telekomunikačním provozu a příslušné protokoly byly podstatnými důkazy, o které soudy opřely výrok o vině obviněného. Z nich se mj. podává, že obviněný instruoval obviněnou Z. K., aby „řekla J., že je pro ni zajištěno séparé“ (č. l. 612), vyplývají z nich instrukce od obviněné Z. K., kterou z dívek má obviněný převézt a koho má kde tzv. zkasírovat (č. l. 694), další instrukce k převozům děvčat mezi jednotlivými kabarety (č. l. 783), informace, kolik obviněný platil za tančení topless (č. l. 1007), sdělení obviněného Z. K., „…že má jednu 19tiletou, která dělá pokoje a séparé bez problémů“ (č. l. 1045), příslib obviněného, že vezme Z. K. dvě holky do M. (č. l. 1070) atd. Z těchto důkazů je zřejmá úloha obviněného Z. S. na trestně relevantním jednání celé skupiny; obviněný nejenže domlouval a vozil děvčata do podniků, kde byly poskytovány sexuální služby, ale sám dívky pro tuto činnost obstarával, vyřizoval jim víza a pracovní povolení, vybíral provize od provozovatelů takových podniků, vyplácel „svým“ dívkám provize za tančení topless a měl z vyplacených provizí značný finanční prospěch.
Stejného charakteru jsou i námitky obviněného Ing. T. V., který zpochybnil věrohodnost důkazu – telefonického hovoru mezi obviněnou Z. K. a řidičem I. C., z něhož mělo vyplynout, že přijal finanční obnos za získání tanečnic, a domáhal se provádění dalšího dokazování, konkrétně konfrontace mezi ním a obviněnou Z. K. Podle jeho přesvědčení mu trestná činnost nebyla prokázána a soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. I v tomto případě však soudy opodstatněně opřely své závěry o vině obviněného o svědecké výpovědi svědkyň Z. K. (č. l. 1074), z níž vyplývá, že jí obviněný nabízel přímo možnost poskytování sexuálních služeb, a jednak M. T. (č. l. 1269), jež uvedla, že odjela do R. a Š. přes Ing. V. a K., zde byla nucena provozovat sex, provize posílala K., o níž věděla, že se dělí s obviněným Ing. T. V. Obviněného usvědčují rovněž záznamy telekomunikačního zařízení a protokoly o nich sepsané. Z nich plyne, že byl instruován obviněnou Z. K. stran zadávání inzerátů pro práci ve striptýzových barech (č. l. 636); usvědčuje ho sama obviněná Z. K., která v telefonním hovoru s blíže neurčenou osobou jménem L. mj. uvedla, že pro ni obviněný Ing. T. V. shání tanečnice a má z toho provize (č. l. 645) a další hovory např. na č. l. 1059, 1108, 1155, 1325, 1331, 1739, z nichž vyplývá vědomost obviněného Ing. T. V. o činnosti, kterou měla děvčata provozovat, i dohody o tom, kolik za „obstarání“ dívek dostával. Je proto zřejmé, že dovolání tohoto obviněného bylo jako celek podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit toliko námitku obviněného Z. S., na jejímž podkladě se domáhal aplikace ustanovení §65 tr. zák. a vyvozoval, že k zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost došlo jak z důvodu změny sociálně politických poměrů, tak z důvodu změny v jeho osobních poměrech, poněvadž od propuštění z vazby v říjnu 1998 žije řádným občanským životem. Tato námitka byla uplatněna jak v řízení o odvolání, tak i v předchozím řízení před dovolacím soudem.
Odvolací soud konstatoval, že aplikace ustanovení §65 tr. zák. v úvahu nepřichází, a v těchto souvislostech uvedl, že obviněný sice po spáchání trestného činu vedl řádný život, nedopustil se dalšího protiprávního chování relevantně významného, což může svědčit o jeho trvalé nápravě, avšak na druhé straně zdůraznil, že v České republice od roku 1998 nedošlo k takové změně sociálních poměrů, aby bylo možné konstatovat, že společenská nebezpečnost trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. nedosahuje takového stupně nebezpečnosti proto společnost, aby bylo možno prostituci tolerovat a schvalovat. Navíc stupeň nebezpečnosti činu, který obvinění spáchali, je zvýrazněn tím, že šlo o provozování prostituce českých děvčat mimo území ČR, což zvyšuje, a to i v návaznosti na organizování této činnosti a dobu, po kterou byla trestná činnost organizována.
Nejvyšší soud se závěry odvolacího soudu souhlasí. Podle §65 tr. zák. trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost. Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 8. 2 2006, sp. zn. 8 Tdo 1573/2005, vyslovil, že k relevantní změně situace nedošlo, že tedy nedošlo k podstatné změně sociálně politických poměrů, podmínek či jiných okolností ovlivňujících hodnocení významu chráněných společenských zájmů, které byly činem pachatele porušeny tak, že by se stupeň nebezpečnosti konkrétního činu obviněného snížil na stupeň nepatrný, a v tomto ohledu není změna právního posouzení skutku významná. Splněna ovšem nebyla ani podmínka, že „vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost“. Ta je splněna tenkrát, když pachatel přestal být po spáchání činu pro společnost nebezpečným, a to v důsledku změny jeho chování, prokazujíce tak, že z jeho strany zřejmě již neohrozí opětovné spáchání trestného činu, a postoj pachatele k chráněnému společenskému zájmu, který svým činem porušil, svědčí o jeho trvalé nápravě (např. pachatel dokonaného trestného činu neposkytnutí pomoci podle §207 tr. zák. tuto pomoc poskytne bezprostředně po dokonání za vynaložení mimořádného úsilí). Jak správně připomněl státní zástupce, musí se jednat o výrazné a do určité míry výjimečné okolnosti v chování obviněného, svědčící o tom, že k jeho nápravě již není třeba působit prostředky trestního práva, přičemž stranou pozornosti a úvah ani zde nemůže zůstat konkrétní stupeň nebezpečnosti pro společnosti a okolnosti, za nichž byl spáchán. Samotná okolnost, že obviněný žil po spáchání trestného činu delší dobu řádným životem, nepostačuje; navíc obviněný ke svému činu jednoznačně kritický postoj nezaujal, nedistancoval se od něj. V této části je proto dovolání obviněného Z. S. zjevně neopodstatněné.
Obviněný Z. S. odkázal též na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného Z. S. však nebylo zamítnuto; z jeho podnětu odvolací soud nově rozhodl o vině a trestu obviněného, a proto předpoklady pro použití citovaného ustanovení splněny nebyly.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Z. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné, dovolání obviněného Ing. T. V. podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková