ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.14.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 14/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání obviněného Z. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 10 To 132/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 41/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 2 T 41/2004, byl podle §37a tr. zák. ohledně obviněného Z. B. v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 2 T 306/2003, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2003, zrušen výrok o vině a trestu, jakož i dílčí výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněný Z. B. byl uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (bod II.), trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozovaní cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (body III. 1. – 23.) a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod III. 1.). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1 a §37a tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných D. G. a P. K. a o náhradě škody. Rozsudek obsahuje i výrok, jímž byli obvinění Z. B., M. B., J. Č., D. G., P. K. a P. S. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky popsané pod body 19. – 21., 24. – 26., 28., 30., 31., 34., 38. – 40., 45. – 47., 50., 52., 54., 60., 62. – 65. a 68., neboť nebylo prokázáno, že obvinění tyto skutky spáchali.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Z. B. odvoláním, které zaměřil toliko do výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 10 To 132/2005, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1, §37a tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Namítl, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin nejpřísněji trestný, čímž slovně odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V obsahu dovolání sumarizoval svá odsouzení Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 3 T 76/2002, 2 T 306/2003 a stávající odsouzení ve věci Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 41/2004 a upozornil, že mu postupně byly uloženy tresty odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, dvaceti měsíců, čtrnácti měsíců a naposledy ve výměře pěti let. S ohledem na ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. vyvozoval, že mu bylo možno uložit trest odnětí svobody ve výměře nejvýše osm let, poněvadž veškeré jím spáchané trestné činy byly kvalifikovány jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Námitky obviněného, ač je lze pod tento důvod dovolání podřadit, nemohou obstát.
Z opisu rejstříku trestů jakož i obsahu trestních spisů Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 76/2002, Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 41/2004 a opisu rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 2 T 306/2003, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2003, zjistil Nejvyšší soud následující:
Z obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 76/2002 se podává, že rozsudkem ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 3 T 76/2002, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2003, byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 3 T 350/2001, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2002 (z kontextu je zjevné, že tento rozsudek byl zrušen i ve výroku o trestu a v navazujících výrocích, které měly ve výroku o vině svůj podklad). O vině obviněného bylo znovu rozhodnuto a byl odsouzen jednak podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 4 T 69/2001, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, jednak podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1, §37a tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a též k trestu propadnutí věci. Úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců obviněný vykonal dne 4. 8. 2004 a od tohoto data vykonává souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 41/2004 vyplývá, jak již bylo uvedeno, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 2 T 41/2004, ve spojení s napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 10 To 132/2005, byl podle §37a tr. zák. ohledně obviněného Z. B. v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 2 T 306/2003, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2003, zrušen výrok o vině a trestu, jakož i dílčí výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněný Z. B. byl uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (bod II.), trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozovaní cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (body III. 1. – 23.) a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod III. 1.). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1 a §37a tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Byl-li v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 2 T 306/2003, zrušen výrok o vině a trestu, jakož i dílčí výroky, které mají v tomto výroku o vině svůj podklad, znamená to, že byl v citovaném rozsudku Okresního soudu v Mělníku zrušen nejen výrok o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., ale i výrok o trestu, jímž byl obviněný podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtrnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný proto chybně usuzuje, že je povinen i tento trest vykonat.
V době ukládání trestu v posuzované trestní věci obviněný vykonával souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců (s výkonem tohoto trestu započal 4. 8. 2004) a k tomuto trestu přistoupil na podkladě dovoláním napadeného rozsudku další úhrnný společný trest odnětí svobody na pět let. Takto zjištěné okolnosti zjevně nesvědčí pro správnost dovolatelova přesvědčení, že mu byl uložen trest ve výměře přesahující zákonnou trestní sazbu, a to ať již s ohledem na zásady ukládání úhrnného trestu stanovené v §35 odst. 1 tr. zák., event. zásady pro ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, jak jsou vymezeny v ustanovení §37a tr. zák., či zásady pro ukládání dalšího trestu podle §36 tr. zák.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.
Úhrnný společný trest odnětí svobody ve výměře pěti let, který byl obviněnému uložen napadeným rozsudkem, tyto zásady rozhodně respektuje. Obviněnému byl trest vyměřen podle trestní sazby §247 odst. 3 tr. zák., tedy zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin ze sbíhajících se trestných činů nejpřísněji trestný. Trestní sazba stanovená v trestním zákoně na tento trestný čin činí dvě léta až osm let, výměra trestu mimo ni není.
Při ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu byly dodrženy zásady zakotvené v ustanovení §37a tr. zák. Podle tohoto ustanovení odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 tr. zák. až §37 tr. zák. tu platí obdobně. V konkrétním případě se uplatnilo ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. o ukládání úhrnného trestu. Porušení těchto pravidel ostatně obviněný ani nezpochybnil.
K žádnému pochybení však nedošlo ani z pohledu ustanovení §36 tr. zák., podle kterého jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Pro použití omezení podle §36 tr. zák. je rozhodující, že se s výkonem trestu uloženého za dříve spáchaný trestný čin ještě nezačalo, nebo se tak sice již stalo, ale trest uložený předchozím rozsudkem ještě nebyl zcela vykonán; rozhodujícím momentem bude den, kdy se rozhoduje o později spáchaném trestném činu, tedy kdy se ukládá další trest, nikoli den, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl uložen další trest. Nejvyšší výměra je u jednotlivých druhů trestů stanovena trestním zákonem; v případě trestu odnětí svobody - nejde-li o trest výjimečný - činí patnáct let (§39 odst. 1 tr. zák.).
Tato hranice evidentně překročena nebyla. Obsah dovolání naznačoval, že obviněný vycházel z mylné domněnky, že postupně ukládané tresty nemohou přesáhnout horní hranici trestní sazby nejpřísnějšího trestného činu, což v jeho případě znamenalo osm let odnětí svobody. Takový výklad ustanovení §36 tr. zák. jednak není správný, jednak v době ukládání trestu napadeným rozsudkem výměra postupně uložených nevykonaných trestů ani osm let nečinila.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková