ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.485.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 485/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2011 o dovolání obviněného V. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 61 To 451/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 47/2010, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 61 To 451/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 9. 2010, sp. zn. 37 T 47/2010, byl obviněný V. S. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že dne 7. 4. 2010 v 07.45 hodin v P., ul. K., před budovou základní školy nejprve slovně napadl poškozeného J. F., se slovy, zda se nestydí, že ho svou hamižností zničil a zničil život i jeho matce a babičce, poté začal poškozeného ohrožovat nožem, poškozený před ním začal utíkat a obviněný ho s nožem v ruce pronásledoval, a poté, co se poškozenému podařilo utéci do bezpečné vzdálenosti, vyhrožoval poškozenému, že ví, kde bydlí a že si ho ještě najde.
Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby se ve zkušební době podrobil psychiatrickému léčení.
Odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 61 To 451/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný V. S. podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Evy Nové proti tomuto usnesení odvolacího soudu z důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), l ), g) tr. ř. dovolání. V něm vytýkal zejména nedostatky v řízení, které předcházelo vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a namítal též nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Obviněný rozvedl, že soud prvního stupně učinil celou řadu skutkových zjištění, přičemž některá z nich byla nesprávně interpretována, a spatřuje v nich rozpor s učiněným právním závěrem. Obviněný v této souvislosti vytkl, že soud přecenil věrohodnost výpovědí poškozeného a svědkyně R.U. Pokud svědkyně popsala, v jakém okamžiku a za jaké situace viděla u obviněného nůž, soud dostatečně neuvážil, zda se tak stalo za podmínek objektivně možných, neboť obviněný vyslovil názor, že nebylo technicky reálné, aby svědkyně v ruce obviněného nůž viděla. Podle obviněného tedy chybí objektivní skutková zjištění, o které by bylo možné zákonným způsobem opřít závěr o vině v rozsahu, jímž byl uznán vinným, a to se zřetelem na neopodstatněné použití přísnější právní kvalifikace. Za další nedostatek obviněný považoval, že se soud nezabýval úvahou o faktické konzumpci, v čemž též spatřoval nesprávné právní posouzení, jehož důsledek shledával i v uložení nepřiměřeně přísného trestu včetně nedůvodného ukládání psychiatrického léčení ve zkušební době za situace, kdy znalec uložení ochranného léčení nenavrhoval. Za procesní vadu obviněný považoval, že Městský soud v Praze konal veřejné zasedání o odvolání obviněného dne 21. 12. 2010 v jeho nepřítomnosti, i když obhájkyně obviněného pro zdravotní potíže omluvila, tuto omluvu odvolací soud neakceptoval, přestože obviněný vyjádřil, že se ho chce zúčastnit, jakmile mu to zdravotní stav dovolí. Odvolací soud přitom současně rozhodl i o zrušení ustanovení obhájkyně, aniž by dal obviněnému možnost zvolit si jiného obhájce.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc tomuto soudu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ačkoli byl opis dovolání doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to své případné písemné stanovisko do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Ze všech obviněným vytčených dovolacích důvodů je nejprve nutné zmínit, že podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z nich obviněný vymezil důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo učiněno v souladu s označenými dovolacími důvody, a nezjistil okolnosti, pro něž by bylo nutné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání v uvedeném směru řádně podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve výhradou procesní povahy, jíž obviněný namítal nedostatky v odvolacím řízení, v němž nebylo dostatečně akceptováno jeho právo účastnit se veřejného zasedání. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno veřejné zasedání (hlavní líčení) v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle tohoto článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/2005, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu roč. 2006, seš. 40, č. 37).
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá. V takovém případě obviněný musí výslovně projevit nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a tuto nepřítomnost doložit konkrétním objektivním důkazem natolik, aby z něj bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že obviněnému byla skutečně z vážných důvodů účast u veřejného zasedání odvolacího soudu znemožněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1407/2005 a přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004).
Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., kde jsou stanoveny podmínky nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, o což se v daném případě nejedná.
Z ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu jasně najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání vyrozumění o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou (viz §64 odst. 1 tr. ř.). Nicméně i v tomto případě je nutné trvat na tom, aby k vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání došlo formou nevzbuzující pochybnosti o obsahu takového vyrozumění. Proto bývá pravidlem písemné vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání a za tímto účelem je soudy používán vzor 7a tr. ř. vyrozumění o veřejném zasedání podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. dubna 2004, č.j. 20/2004-Org.
Z předloženého spisového materiálu dovolací soud zjistil, že městský soud veřejné zasedání nařídil nejprve na den 25. 11. 2010, o čemž obviněného vyrozuměl vzorem 7a tr. ř. (č. l. 233). Dne 23. 11. 2010 obhájkyně obviněného z účasti na tomto veřejném zasedání písemným vyjádřením omluvila s tím, že obviněný je hospitalizován, o čemž soudu dodatečně předloží lékařskou zprávu, a trvá na osobní účasti u veřejného zasedání (č. l. 235). Městský soud proto veřejné zasedání odročil na 21. 12. 2010 a vyrozumění nebylo obviněnému doručeno, ale sdělení o něm mu bylo vloženo dne 7. 12. 2010 do schránky. O veřejném zasedání byla dne 29. 11. 2010 vyrozuměna i obhájkyně (č. l. 237). Podle protokolu o veřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2010, se podává, že mu nebyla přítomna ani obhájkyně ani obviněný. Soud, před zahájením veřejného zasedání zaznamenal, že obhájkyně JUDr. Eva Nová soudu sdělila, že obviněný je nemocen a žádá o odročení veřejného zasedání. Předsedkyně senátu do protokolu zaznamenala, že tuto omluvu nepřijímá, neboť ani neúčast u minulého veřejného zasedání nebyla doložena lékařskou zprávou. Opatřením podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušila ustanovení JUDr. Evy Nové, jako obhájkyně obviněného. Unesením senát rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného, neboť jsou k tomu dány zákonné podmínky (č. l. 238). Součástí spisu je však potvrzení praktické lékařky vydané dne 20. 12. 2010, podle kterého byl obviněný ošetřen pro akutní zdravotní potíže, byl mu doporučen klid na lůžku na 3-4 dny, které bylo adresováno odvolacímu soudu a k poštovní přepravě bylo předáno dne 21. 12. 2010. Soudu bylo doručeno dne 22. 12. 2010 (č. l. 237).
Na základě takto ověřených skutečností je zřejmé, že předsedkyně senátu odvolacího soudu pochybila, jestliže za uvedené situace dospěla k závěru, že jsou splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného proto, že svou omluvu z předchozího veřejného zasedání lékařskou zprávou nedoložil. O nesprávnosti tohoto postupu svědčí zejména to, že obviněný svou neúčast následující den doložil a dokladoval tak, že jeho zdravotní stav skutečně nedovoloval, aby se k projednání veřejného zasedání dostavil. Byť tento doklad došel odvolacímu soudu až následující den, nemění tato skutečnost nic na tom, že předsedkyně senátu i bez tohoto dokladu ze všech okolností, které se nabízely v době, než započala veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného konat, měla usoudit, že se obviněný omluvil z účasti, a to nikoliv sám, ale prostřednictvím obhájkyně, trval na své osobní přítomnosti a uváděl i důvod své nepřítomnosti, spočívající ve zdravotních důvodech. Ty navíc neprodleně i doložil.
Ze spisového materiálu přitom nevyplývá, že by počínání obviněného bylo obstrukční a směřovalo k protahování délky trestního řízení, k takovému závěru by bylo možné dospět pouze při neodůvodněné omluvě, zejména pokud by byla soudu předkládána opakovaně. Je evidentní, že sám obviněný nečinil kromě druhé omluvy žádné kroky, aby soudní jednání nemohlo probíhat. Jeho projev nelze hodnotit jako snahu oddalovat či zdržovat průběh trestního řízení, ale ze zdravotních důvodů nebyl schopen plnohodnotné účasti, což doložil i lékařskou zprávou za tím účelem vyhotovenou.
Za situace, kdy se obviněný pro nemoc z veřejného zasedání omluvil, řádně důvod své nepřítomnosti doložil a požádal o jeho odročení, měl odvolací soud jeho žádosti vyhovět. Nejvyšší soud proto shledal, že konáním veřejného zasedání Městským soudem v Praze dne 21. 12. 2010 v nepřítomnosti obviněného došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, neboť obviněný se z objektivních důvodů nemohl veřejného zasedání zúčastnit. Uvedeným nesprávným postupem tak odvolací soud porušil právo obviněného na jeho obhajobu, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Navíc je potřeba zmínit i to, že odvolací soud rovněž pochybil v tom, že veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného poté, kdy sám podle §39 odst. 1 tr. ř. rozhodl o zrušení ustanovení JUDr. Evy Nové jako obhájkyně obviněného. K tomu je nutné konstatovat, že tento postup sám o sobě nebyl v rozporu s ustanovením §39 odst. 1 tr. ř., neboť obhájkyně JUDr. Eva Nová byla obviněnému ustanovena opatřením soudu dne 22. 4. 2010 podle §39 odst. 1 tr. ř. proto, že obviněný byl vzat do vazby. Tento důvod nutné obhajoby odpadl při hlavním líčení konaném dne 13. 9. 2010, kdy byl obviněnému uložen trest odnětí svobody nespojený s odnětím svobody, a proto byl z vazby propuštěn. Přestože tímto okamžikem pominul důvod nutné obhajoby, a soud měl rozhodnout o zrušení ustanovení obhájkyně, nestalo se tak. Obhájkyni JUDr. Evě Nové byl doručen rozsudek soudu prvního stupně, tato za obviněného podala odvolání, a odvolacím soudem byla o veřejném zasedání jak na den 25. 11. 2010, tak i na den 21. 12. 2010 vyrozuměna. Ani odvolací soud při konání veřejného zasedání dne 21. 12. 2010 nedal jakkoli najevo, že pro pominutí důvodů nutné obhajoby se ustanovení obhájkyně bude rušit. Učinil tak jednak až poté, co se obhájkyně po omluvě obviněného na veřejné zasedání nedostavila a jednak za nepřítomnosti obviněného. Takový postup je nutné považovat za nepředvídatelný a překvapivý a obviněnému jím byla odejmuta možnost si obhájce pro odvolací řízení zvolit (srov. §33 odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud tak nepřípustně zasáhl i do práva obviněného na jeho obhajobu, resp. ho vystavil nepředvídatelné situaci, na níž nebyl předem upozorněn ani připraven.
Z důvodu tohoto procesního nedostatku Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, a proto zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 61 To 451/2010, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Se zřetelem na to, že zrušil napadené rozhodnutí z procesních důvodů, ve věci bude nutné konat odvolací řízení znovu tak, aby při něm byla zachována všechna práva obviněného, nebyla zkoumána správnost postupu soudů ohledně výroku o vině a trestu. Nejvyšší soud jen pro úplnost připomíná, že bude při následném rozhodování vhodné zvažovat správnost postupu při ukládání přiměřeného omezení ve smyslu §48 odst. 4 tr. zákoníku v rámci zkušební doby podle §85 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že tuto povinnost bude nutné vymezit a upřesnit tak, aby odpovídala zákonem stanoveným podmínkám, jak sám naznačil i odvolací soud na straně 3 svého rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová