ECLI:CZ:NSS:2017:9.ADS.262.2017:19
sp. zn. 9 Ads 262/2017 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: MgA. M. J.,
zast. JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem Nad Lánem 1206/1, Olomouc, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, o návrhu na obnovu řízení ve věci sp. zn. 72 Ad 16/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 7. 2017, č. j. 72 Ad
24/2017 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“), kterým byl jako nepřípustný dle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnut jeho návrh na obnovu
řízení ve věci sp. zn. 72 Ad 16/2015. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Předmětem sporu je otázka, zda usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu
na povolení obnovy řízení bylo či nebylo zákonné.
[3] V posuzované věci návrh stěžovatele směřoval proti rozsudku krajského soudu ze dne
1. 2. 2017, č. j. 72 Ad 16/2015 - 95, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 11. 2015, č. j. 2015/62079-421/1, ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
Stěžovatel se domáhal obnovy řízení, jehož předmětem bylo přezkoumání rozhodnutí správního
orgánu, nikoli ochrana před zásahem správního orgánu nebo věc politických stran a politických
hnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 4 Ads 131/2012 - 21
a ze dne 29. 6. 2016, č. j. 6 Ads 78/2016 - 36). S ohledem na uvedené jej krajský soud dle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustný odmítl.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti
[4] Stěžovatel brojí proti usnesení krajského soudu kasační stížností dle
§103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s.
[5] Nezákonnost usnesení dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spatřuje v tom, že v dané věci
se jedná a musí jít nejdříve o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu a teprve v případě
povolení obnovy a zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu může dojít k nápravě,
tj. ochraně stěžovatele před zásahem správního orgánu. Právě pro následnou ochranu stěžovatele
před zásahem správního orgánu neměl být návrh na obnovu řízení odmítnut s odůvodněním,
že předmětem návrhu na obnovu řízení bylo přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Naopak
povolením obnovy dojde k odstranění nezákonnosti a vad řízení a následným rozhodnutím
ve věci mohlo dojít k naplnění §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. ochrany před zásahem správního
orgánu.
[6] Tím, že krajský soud věc odmítl a vůbec se nezabýval skutečnostmi uvedenými v návrhu,
došlo k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a následně k vadám řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Pro tyto důvodně vytýkané vady měl krajský soud povolit obnovu řízení
a rozhodnutí správního orgánu zrušit.
[7] Skutečnosti a důkazy uvedené v návrhu na obnovu řízení, které krajský soud nezkoumal
a nevyhodnotil ve všech souvislostech a které bez své viny žalovaný (zřejmě myšlen stěžovatel,
pozn. NSS) nemohl použít v původním řízení, kdy zejm. bylo rozhodnuto jinak o předběžné
otázce, a to v rozporu s §57 odst. 1 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, kdy tyto skutečnosti a důkazy mohly zcela evidentně přivodit pro
stěžovatele příznivější rozhodnutí ve věci, teprve mohly vést k naplnění jeho skutečné ochrany
před zásahem správního orgánu. Jelikož se krajský soud nezabýval skutečnostmi uvedenými
v odmítnutém návrhu na obnovu řízení, nemohlo dojít k naplnění §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[8] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že se ztotožnil s napadeným usnesením
krajského soudu, z něhož citoval. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené usnesení
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Soud předesílá, že dle jeho konstantní judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS) v případě usnesení
o odmítnutí návrhu lze podat kasační stížnost pouze z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm.
e) s. ř. s. Soud se proto může (a musí) zabývat toliko zákonností odmítnutí návrhu stěžovatele,
a to v rozsahu jím vznesených stížnostních námitek, případně (s ohledem na §109 odst. 4 s. ř. s.)
nad jejich rámec z úřední povinnosti i důvody pro zmatečnost řízení před soudem, jež vyústilo
v rozhodnutí o odmítnutí návrhu, dále vadami tohoto soudního řízení, které mohly mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci a případnou nepřezkoumatelností rozhodnutí
krajského soudu. S ohledem na uvedené se tedy soud zabýval těmi námitkami, jež jsou
podřaditelné pod §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[12] Stěžovatel se v nyní projednávané věci domáhal povolení obnovy řízení ukončeného
rozsudkem krajského soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 72 Ad 16/2015 - 95, kterým krajský soud
zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. 2015/62079-421/1.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České
republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2015, č. j. OLA-8179/2015-BE, jímž byl
stěžovatel ode dne 5. 8. 2015 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání.
[13] Podle §114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému buď
v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu [písm. a)], nebo ve věcech politických stran
a politických hnutí [písm. b)]. Jedná se o taxativní výčet soudních řízení, kde je obnova řízení
ze zákona přípustná; a contrario z toho vyplývá, že návrh na obnovu řízení není přípustný v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 a násl. s. ř. s.; takový návrh soud odmítne
dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016,
č. j. 2 Ads 91/2016- 41 a ze dne 29. 6. 2016, č. j. 6 Ads 77/2016 - 39).
[14] Posuzovaný návrh na obnovu řízení směřoval proti rozsudku, který byl vydán v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s., a proto s ohledem
na shora uvedené byl návrh nepřípustný. Za takové situace musí příslušný soud návrh na obnovu
řízení odmítnout, aniž by ho věcně projednal, dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. krajský soud
se nemůže vůbec zabývat blíže skutečnostmi a důkazy uvedenými v návrhu. Krajský soud tedy
postupoval v souladu s dikcí zákona a jeho postupu nelze v tomto směru ničeho vytknout.
[15] Stěžovatel účelově přizpůsobuje určitou část §114 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnosti, při své
argumentaci konkrétně používá pouze slovní spojení „o ochraně před zásahem správního orgánu.“
Tímto způsobem stěžovatel v podstatě ignoruje zbylou část §114 odst. 1 s. ř. s., z níž
jednoznačně plyne, že obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně
před zásahem správního orgánu (zdůrazněno NSS). Pouze v případě, že by bylo v předcházejícím
řízení rozhodováno o zásahové žalobě, což nebyl posuzovaný případ, mohl by být návrh
na obnovu řízení za splnění dalších zákonem stanovených podmínek věcně projednán.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec běžné
úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu