ECLI:CZ:NSS:2011:9.AFS.58.2010:74
sp. zn. 9 Afs 58/2010 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: JEFIN Pro, spol. s r.o., v insolvenčním řízení, se sídlem Lhotka 33, Bílovec,
zastoupeného JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem se sídlem Slezské náměstí 14,
Bílovec, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3,
Ostrava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 9. 2009, č. j. 10600/08-1102-802371
a č. j. 10734/08-1102-802371, ve věci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
a funkčních požitků, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 5. 5. 2010, č. j. 22 Ca 289/2009 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 5. 5. 2010,
č. j. 22 Ca 289/2009 - 43, kterým byly zamítnuty žaloby proti shora specifikovaným
rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě (dále jen „žalovaný“). Napadenými
rozhodnutími byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti platebním výměrům Finančního
úřadu v Novém Jičíně (dále jen „správce daně“), kterými byla stěžovateli předepsána
k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků
za zdaňovací období roku 2004 a 2005, ve výši 32 585 Kč a 290 696 Kč, a to na základě
daňové kontroly.
Usnesením ze dne 15. 4. 2010, č. j. 22 Ca 289/2009 - 26, krajský soud žaloby
ve shora uvedených věcech spojil ke společnému projednání. Podstatou sporu se však
nezabýval, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání žalob,
protože tyto byly podány po prohlášení konkursu na majetek stěžovatele a obě žaloby
podle §249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zamítl.
Z úplného výpisu z obchodního rejstříku stěžovatele krajský soud zjistil,
že na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2009,
sp. zn. KSOS 25 INS 4048/2009, bylo se stěžovatelem zahájeno insolvenční řízení.
Na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. KSOS 25 INS
4048/2009, bylo rozhodnuto o úpadku stěžovatele a byl na jeho majetek prohlášen
konkurs. Tímto okamžikem přešlo dle ustanovení §246 odst. 1 insolvenčního zákona
oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností
s ní související, na insolvenčního správce. Ve smyslu ustanovení §246 odst. 1
insolvenčního zákona se tímto okamžikem stal insolvenční správce jedinou oprávněnou
osobou k podání žaloby k vymožení nároku stěžovatele souvisejícího s majetkovou
podstatou. S ohledem na skutečnost, že žaloby byly podány stěžovatelem dne 6. 11. 2009,
tj. po prohlášení konkursu na majetek stěžovatele, krajský soud obě žaloby v souladu
s ustanovením §249 insolvenčního zákona zamítl.
V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel důvody dle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“) Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje v nesprávném právním posouzení.
Dle stěžovatele se ustanovení §249 insolvenčního zákona aplikuje pouze v případě
podání žaloby nebo jiného návrhu, která směřuje k vymožení nároku dlužníka.
V projednávané věci se však nejedná o nárok stěžovatele, ale o jeho závazek,
respektive povinnost k zaplacení dodatečně vyměřené daně z příjmů fyzických osob
ze závislé činnosti a funkčních požitků. Závazky dlužníka nepatří do majetkové podstaty,
protože nejsou uvedeny v ustanovení §206 insolvenčního zákona. Z uvedených důvodů
navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil se závěry napadeného
rozsudku, odkázal na vyjádření k žalobám a navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
S argumentací stěžovatele uvedenou v kasační stížnosti nelze souhlasit.
Pravomocná rozhodnutí – platební výměry na daň z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a funkčních požitků, respektive jimi předepsaná daň, se v majetkové sféře úpadce
projeví snížením jeho majetku, který patří do konkursní podstaty. Řízení o zákonnosti
napadených rozhodnutí, ať už správní či soudní je tak řízením o nárocích, které se týkají
majetku náležejícího do konkursní podstaty ve smyslu ustanovení §206 insolvenčního
zákona. Předepsané daňové povinnosti nejsou závazky vůči majetkové podstatě
stěžovatele, nýbrž závazky stěžovatele vůči správci daně. Domáhá-li se stěžovatel žalobou
zrušení předmětných platebních výměrů, domáhá se současně toho, aby nebyl povinen
předepsané povinnosti hradit a nedošlo ke snížení jeho majetku. V této souvislosti
lze připomenout stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, na které již v odůvodnění rozhodnutí odkázal
krajský soud. V tomto stanovisku je výslovně uvedeno, že není rozhodné, zda se jedná
o řízení soudní či jiné (např. správní), ale podstatné je, že se jedná o řízení o nároku,
který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty. Takovými nároky se rozumí
veškeré nároky, jež s majetkem podstaty přímo či nepřímo souvisí a které mají vliv
na některá (byť dílčí) oprávnění s majetkem podstaty spojená.
Stěžovatel tak nebyl oprávněn žaloby podat, neboť tat o práva přecházejí v souladu
s ustanovením §246 insolvenčního zákona na insolventního správce. Insolvenčním
správcem je v souladu s výpisem z obchodního rejstříku Mgr. Lukáš Stoček, se sídlem
K Nemocnici 18, Nový Jičín. Do procesního postavení stěžovatele tak vstupuje na místo
úpadce insolvenční správce, který je nadále namísto úpadce oprávněn a povinen hájit
zájmy týkající se majetku v konkursní podstatě v soudním řízení. Nadále sice platí,
že úpadcova práva a právem chráněné zájmy mohly být dotčeny vydáním žalobou
napadeného rozhodnutí, k ochraně těchto práv a právem chráněných zájmů však již
v soudním řízení vystupuje někdo jiný – insolvenční správce. Opačný závěr by vedl
k podstatnému popření smyslu přechodu oprávnění vykonávat práva a povinnosti úpadce
na správce konkursní podstaty, neboť úpadce by mohl nadále v soudním řízení
vystupovat a činit procesní úkony případně i proti procesním zájmům insolventního
správce na místě žalobce.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
podanou kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnul. O věci přitom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 5 ve spojení s §120 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů
řízení nepřísluší. Žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady řízení
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu