ECLI:CZ:NSS:2013:9.AFS.78.2012:28
sp. zn. 9 Afs 78/2012 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Národní
bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 13. 12. 2011, č. j. ÚOHS-R110/2011/VZ-18331/2011/310/ASc/JSl, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2012,
č. j. 31 Af 23/2012 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
Žalobce (dále jen „stěžovatel) se včasnou kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 13. 12. 2011,
č. j. ÚOHS-R110/2011/VZ-18331/2011/310/Asc/JSl (dále jen „rozhodnutí předsedy
žalovaného“). Uvedeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 5. 2011, č. j. ÚOHS-S517/2010/VZ-4972/2011/520/JHl (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla stěžovateli dle ustanovení §120 odst. 2 písm. a) zákona
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o veřejných zakázkách“), uložena pokuta ve výši 70 000 Kč za spáchání správního deliktu dle
ustanovení 120 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
Žalovaný dne 28. 12. 2010 zahájil na základě podnětu správní řízení k přezkoumání postupu
stěžovatele jako zadavatele veřejné zakázky „Implementace a technická podpora Elektronického
systému spisové služby (ESS)“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o veřejné zakázce stěžovatel
v souladu se zákonem o veřejných zakázkách zveřejnil v informačním systému o veřejných
zakázkách dne 1. 12. 2009 pod evidenčním číslem 60039235 a v Úředním věstníku Evropské unie
dne 2. 12. 2009 pod evidenčním číslem 2009/S 232-332375. V průběhu správního řízení žalovaný
zjistil, že stěžovatel nedodržel postup stanovený v ustanovení §6, ve spojení s §44 odst. 3 písm. f)
zákona o veřejných zakázkách, za což mu byla žalovaným v souladu s §120 odst. 1 písm. a),
ve spojení s §120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách uložena pokuta ve výši 70 000 Kč.
Tohoto správního deliktu se stěžovatel dle prvostupňového rozhodnutí dopustil tím, že v rozporu
s výše uvedenými zákonnými požadavky neuvedl v zadávací dokumentaci způsob hodnocení
nabídek podle hodnotících kritérií. Způsob hodnocení nabídek byl uveden až v rozhodnutí
o výběru nejvhodnější nabídky, resp. v protokolu o posouzení a hodnocení nabídek,
č. j. 550-7/2010-NBÚ/70, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější
nabídky. Jako základní hodnotící kritérium byla vybrána ekonomická výhodnost nabídky.
Proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel včasný rozklad, v němž
namítal, že v souladu s ustanovením §78 odst. 5 a 6 zákona o veřejných zakázkách stanovil
jednotlivým dílčím kritériím váhu, kterou vyjádřil v procentech a uvedl je v zadávací dokumentaci.
Váha hodnotících kritérií byla rozložena tak, že 60 % tvořila nabídková cena, 30 % cena školení
a 10 % délka záručního servisu v měsících. Dle rozkladu stěžovatel tímto způsobem dostatečně
popsal způsob hodnocení nabídek. Ze žádného ustanovení současné právní úpravy na rozdíl
od předchozího znění zákona přitom nevyplývá povinnost stanovovat v zadávací dokumentaci
podrobný postup výpočtu hodnocení nabídek. Stěžovatel byl také přesvědčen, že nenaplnil
skutkovou podstatu předmětného správního deliktu, neboť jeho postup podstatně neovlivnil a ani
nemohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Uvedená kritéria nedávala prostor pro jakékoliv
subjektivní hodnocení nabídek a byla vybrána výrazně nejlevnější nabídka. Principy
transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace tak byly dodrženy. Rozkladem
bylo dále namítáno, že nedošlo k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty,
tj. společenské nebezpečnosti. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 13. 12. 2011,
č. j. ÚOHS-R110/2011/VZ-18331/2011/310/ASc/JSl, podaný rozklad zamítl a prvostupňové
rozhodnutí potvrdil.
III. Řízení před krajským soudem
Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal stěžovatel dne 7. 2. 2012 žalobu dle části třetí,
hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“), v níž zopakoval výše uvedené námitky obsažené již v rozkladu proti prvostupňovému
rozhodnutí žalovaného. Žalobou byla navíc namítána nepřezkoumatelnost výše uložené pokuty,
neboť dle stěžovatele předseda žalovaného dostatečně nepopsal způsob určení konkrétní částky.
Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dal přitom za pravdu stěžovateli, že zákon
o veřejných zakázkách již explicitně nezmiňoval povinnost uvést v zadávací dokumentaci konkrétní
způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií. Z obecné zásady transparentnosti však plyne
požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace, který stěžovatel
v zadávací dokumentaci nesplnil. Kvantitativní kritérium spočívající v délce poskytnuté záruční
doby bylo dle krajského soudu nutno porovnat s kvantitativním kritériem spočívajícím v ceně
nabídky. V zadávací dokumentaci chybělo uvedení způsobu vzájemného přepočtu těchto kritérií,
čímž byla porušena zásada transparentnosti. Stěžovatel totiž mohl při konečném výpočtu pro
porovnání nabídek zvolit několik různých metod a zakázku tak mohl získat jiný dodavatel.
Se znalostí přesných podmínek zadávací dokumentace se do řízení mohlo přihlásit i větší množství
dodavatelů. K námitce nedostatku společenské škodlivosti krajský soud uvedl, že v posuzovaném
případě byl zákonem o veřejných zakázkách chráněný zájem porušen již pouhou možností ovlivnění
výběru nejvhodnější námitky nesprávným postupem zadavatele. Pouhá existence takové možnosti
je škodlivá. Krajský soud neshledal výši pokuty nepřezkoumatelnou, neboť z prvostupňového
rozhodnutí zřetelně a přezkoumatelně plyne způsob stanovení pokuty s přihlédnutím ke spíše
preventivnímu účelu pokuty. Dle odůvodnění napadeného rozsudku předseda žalovaného
přezkoumal výši pokuty nad rámec svých povinností, neboť k ní ani nesměřovala žádná rozkladová
námitka.
IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel považuje právní posouzení věci krajským soudem o naplnění materiální
i formální stránky správního deliktu za nesprávné. Dle kasační stížnosti je ryze spekulativní úvaha
krajského soudu o možnosti získání zakázky jiným dodavatelem, resp. o dalších možných
dodavatelích, kteří se mohli do zadávacího řízení přihlásit. Tato úvaha nemá oporu ve spisovém
materiálu a nereflektuje skutečnost, že byl vybrán dodavatel s výrazně nejnižší nabízenou cenou.
Závěr o ohrožení zájmu chráněného zákonem o veřejných zakázkách je podle stěžovatele chybný.
Transparentnost zadávacího řízení není samoúčelná, ale je prostředkem k ochraně zájmu
zakotveného zákonem o veřejných zakázkách. Zadání veřejné zakázky slouží k vybrání nejvhodnější
nabídky tak, jak se stalo v posuzovaném případě. Stěžovatel vybral nabídku, která přinese největší
možnou úsporu veřejných prostředků, což krajský soud nereflektoval. Správní trestání by přitom
mělo být omezeno pouze na společensky škodlivá jednání. Jednání stěžovatele jako zadavatele
veřejné zakázky však dle jeho tvrzení nelze na základě výše uvedených skutečností považovat
za společensky škodlivé.
Žalovaný využil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti podáním ze dne 22. 10. 2012,
ve kterém se ztotožnil se závěry provedenými krajským soudem. Stěžovatel dle žalovaného neuvedl
v zadávací dokumentaci dostatečně konkrétní způsob hodnocení nabídek. Tímto postupem mohlo
dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, přičemž pro naplnění skutkové podstaty dle
ustanovení §120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách postačí pouhá potencialita
ovlivnění výsledků zadávacího řízení. Skutečnost, že byla vybrána nejlevnější nabídka, není
relevantní pro posouzení, zda byl v projednávaném případě porušen zákon či nikoliv. Dle pravidla
ekonomické výhodnosti nemusí být nejlevnější nabídka pro zadavatele také nejvýhodnější.
Postupem stěžovatele v rozporu se zákonem se do zadávacího řízení mohlo přihlásit méně
dodavatelů, než kdyby stěžovatel postupoval správně.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu je v ní namítán
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před
soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí
správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu,
přičemž neshledal žádnou z výše uvedených vad, pro kterou by bylo nutné napadený rozsudek
zrušit.
Stěžovatel namítá, že nebyla naplněna formální ani materiální stránka deliktu, neboť
v zadávací dokumentaci byl dostatečně stanoven způsob hodnocení nabídek. Účel veřejné zakázky
byl dle stěžovatele i ve vztahu k zachování zásady transparentnosti zadávacího řízení zachován,
neboť byla vybrána nejlevnější nabídka.
Postup podle zákona o veřejných zakázkách, který měl být jednáním stěžovatele porušen,
vyplývá z ustanovení §44 odst. 3 písm. f), ve spojení s §78 odst. 4, 5 a 6 zákona o veřejných
zakázkách. Na základě ustanovení §44 odst. 3 písm. f) citovaného zákona zadávací dokumentace musí
obsahovat alespoň způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií. Podle §78 odst. 4, 5 a 6 zákona
o veřejných zakázkách rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího
kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria. Dílčí hodnotící kritéria se musí
vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky a mohou jimi být vedle nabídkové ceny zejména kvalita, technická
úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí,
provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro
dokončení. Je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, musí zadavatel jednotlivým dílčím
hodnotícím kritériím stanovit váhu, kterou vyjádří v procentech. Stanovená váha může být u jednotlivých dílčích
hodnotících kritérií shodná. Zadavatel uvede dílčí hodnotící kritéria a jejich váhu v oznámení či výzvě o zahájení
zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popřípadě ve výzvě k podání nabídky v užším řízení či v jednacím
řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu
o účast nebo v dokumentaci soutěžního dialogu.
Z uvedené zákonné úpravy vyplývá povinnost zadavatele veřejné zakázky uvést v zadávací
dokumentaci způsob hodnocení nabídek. V posuzovaném případě byla jako základní hodnotící
kritérium stěžovatelem stanovena ekonomická výhodnost nabídky. V takovém případě bylo
povinností stěžovatele uvést v zadávací dokumentaci způsob hodnocení nabídek dle dílčích
hodnotících kritérií, přičemž každému hodnotícímu kritériu zadavatel veřejné zakázky musí stanovit
příslušnou váhu vyjádřenou v procentech. V posuzovaném případě měl být tento způsob
hodnocení dle zákona o veřejných zakázkách uveden již v zadávací dokumentaci.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel v zadávací dokumentaci uvedl váhu jednotlivých
dílčích hodnotících kritérii, kterou vyjádřil v procentech tak, že 60 % tvořila nabídková cena, 30 %
cena školení a zbývajících 10 % bylo určeno na délku záručního servisu v měsících.
Nejvyšší správní soud se několikrát vyjádřil k účelu a povaze zákona o veřejných zakázkách.
V rozsudku ze dne 9. 7. 2009, č. j. 9 Afs 87/2008 – 81 (dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako
veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), zdejší soud dovodil, že účelem
zadávacího řízení je zabezpečit transparentní a regulérní hospodářskou soutěž o předmět veřejné
zakázky, tedy volnou a efektivní soutěž dodavatelů o zakázky, a tím také dosáhnout hospodárného
nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů, neboť zadavatelé většinou nehospodaří s vlastními
finančními zdroji a nemají tedy v obecné rovině žádnou motivaci k tomu, aby postupovali nanejvýš
hospodárně. Při zadávání veřejných zakázek je tedy nutno zajistit, aby veřejné rozpočty byly
spotřebovávány řádně a efektivně, na základě seriózního hodnocení nabídek a bez jakéhokoliv
druhu zvýhodňování nebo protihodnoty finanční nebo politické. Konkurence nutí uchazeče
o veřejnou zakázku, aby si počínali jako v každém jiném obchodně právním vztahu, tj. nabídli
kvalitní výkon za odpovídající cenu. Veškeré úkony zadavatele by proto měly být činěny takovým
způsobem, aby zadávání veřejných zakázek bylo transparentní a byly při něm dodržovány zásady
stejného zacházení a nediskriminace zájemců a uchazečů o veřejné zakázky.
Klíčovým pro posouzení míry konkrétnosti způsobu hodnocení uvedeného v zadávací
dokumentaci je právě princip transparentnosti zadávání veřejných zakázek. Dle ustanovení
§6 zákona o veřejných zakázkách zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady
transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
Smyslem zásady transparentnosti je dosažení toho, aby průběh veřejné zakázky byl zcela
zřetelný a do jisté míry předvídatelný. Pouze za splnění této premisy je možné přistoupit k veřejné
kontrole veřejných zakázek. Nezbytnost transparentního řízení vyplývá také z prevence před
potenciálním korupčním jednáním a před dohodami, jež by mohly narušovat volnou soutěž mezi
dodavateli. Princip transparentnosti se tak promítá do celého průběhu řízení o veřejné zakázce.
Ve vztahu k zadávací dokumentaci a způsobu hodnocení nabídek je ve světle výše
uvedeného nutné dovodit, že musí obsahovat zcela přesné a konkrétní informace o tom, jakým
způsobem bude zadavatel veřejné zakázky jednotlivé nabídky hodnotit. Jiným postupem by nutně
došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách z důvodu netransparentního řízení.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „k porušení zásady transparentnosti zadávacího řízení
může dojít tehdy, pokud by v zadavatelově postupu byly shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily
nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným nebo nepřehledným, případně jež by vzbuzovaly pochybnosti
o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.[…] Za účelem zaručit dodržení zásad rovného zacházení
a transparentnosti je důležité, aby veškeré skutečnosti, k nimž přihlíží zadavatel při určení ekonomicky nejvýhodnější
nabídky a jejich relativní význam, byly potenciálním uchazečům známy v okamžiku přípravy jejich nabídek“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 Afs 131/2007 – 131).
Obdobně v rozsudku ze dne 25. 3. 2009, č. j. 2 Afs 86/2008 – 222, zdejší soud uvedl, že „zadávací
dokumentace musí být jednoznačná, jelikož musí být zcela patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou
jednotlivé nabídky ‚soutěžit‘. Rovněž jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné
a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně
přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách.“
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v právě posuzovaném případě stěžovatel porušil
zásadu transparentnosti. Stěžovatel sice uvedl procentní váhu jednotlivých dílčích hodnotících
kritérií, nicméně jak správně konstatoval krajský soud, avšak nejednalo se o kritéria navzájem
porovnatelná bez pomocného přepočtu, přičemž chyběla bližší specifikace konkrétního způsobu
tohoto přepočtu. Bylo-li jedno z hodnotících kritérií uvedeno v jiných jednotkách než korunách
českých, pak zadávací dokumentace musela obsahovat informaci o tom, jakým způsobem budou při
hodnocení nabídek tyto časové jednotky přepočítávány na peníze. Dodavatelé bez této informace
nemohli mít na jisto postaveno, jaký konkrétní postup stěžovatel zvolí k hodnocení jejich nabídek,
především do jaké míry délka záručního servisu v uvedená v měsících ovlivní výběr ekonomicky
nejvýhodnější nabídky. Uvedené porušení principu transparentnosti zadávacího řízení se jeví
o to závažnější, uvedl-li stěžovatel vzorce pro přepočet hodnocení nabídek
až v samotném rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, resp. v protokolu o posouzení
a hodnocení nabídek, č. j. 550-7/2010-NBÚ/70. Konkrétní způsob hodnocení nabídek měl být
dodavatelům oznámen již před podáním nabídek; tzn. správně musel být uveden již v zadávací
dokumentaci. Pouhé uvedení procentní váhy jednotlivých dílčích hodnotících kritérií, která musí být
následně porovnána dle dalšího, v daném okamžiku neuvedeného hlediska, Nejvyšší správní soud
ve shodě s žalovaným a krajským soudem neshledal dostačujícím.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s úvahou krajského soudu o možnosti získání zakázky
jiným dodavatelem, resp. o dalších možných dodavatelích, kteří se mohli do zadávacího řízení
přihlásit, neboť znění zadávací dokumentace je pro potenciální dodavatele klíčové. V projednávané
věci je podstatné znění ustanovení §120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, dle něhož
se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné
zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu
na veřejnou zakázku. Ze zákonného znění přitom expressis verbis plyne, že ke spáchání deliktu dojde,
i pokud porušením zákona zadavatel pouze mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ze zákona
je tedy zřejmé, že postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.
Žalovaný tyto skutečnosti dle správního spisu zkoumal dostatečně. Především na demonstrativním
výpočtu hodnocení nabídek za použití různých vzorců dovodil, že v posuzovaném případě mohlo
neuvedením způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci dojít k tomu, že se do řízení
přihlásil nižší počet dodavatelů, nebo že nemusel být vybrán ten dodavatel, se kterým byla uzavřena
smlouva. Kasační námitky stěžovatele tedy nejsou důvodné, neboť k naplnění formální stránky
deliktu skutečně došlo.
Stěžovatel dále namítal, že v jeho jednání nelze spatřovat naplnění formální a materiální
stránky deliktu, neboť nebylo společensky škodlivé.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008 – 46, uvedl,
že „je třeba vždy zkoumat materiální stránku deliktů, a to ve všech řízeních, ve kterých je rozhodováno
o odpovědnosti za veřejnoprávní delikt a o sankci za něj. Pokud dochází k překrývání formálních znaků,
např. správních deliktů a trestných činů či přestupků a trestných činů, slouží společenská nebezpečnost k odlišení
těchto druhů deliktů.“ Bez materiálního korektivu by mohlo docházet k případům, kdy by za delikt byli
postihováni i ti, jejichž delikty by postrádaly znak společenské škodlivosti. Dle kasačních námitek
byla vybrána nejlevnější nabídka. Stěžovatel je proto přesvědčen, že účel zákona o veřejných
zakázkách byl naplněn.
Formální stránka, tj. naplnění znaků skutkové podstaty, byla v posuzovaném případě
splněna. Společenská škodlivost jako materiální korektiv je dána porušením účelu zákona
o veřejných zakázkách. Jak již bylo řečeno výše, účelem předmětného zákona je zajistit, aby veřejné
rozpočty byly spotřebovávány řádně a efektivně, na základě seriózního hodnocení nabídek
a bez jakéhokoliv druhu zvýhodňování nebo protihodnoty finanční nebo politické. Toho lze
dosáhnout jedině v případě, kdy je zadávací řízení dostatečně transparentní. V posuzovaném
případě však Nejvyšší správní soud dovodil, že postup stěžovatele transparentní nebyl a jeho postup
tedy mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky – tím je naplněna i materiální stránka deliktu.
Zvolený postup při zadání veřejné zakázky byl způsobilý ovlivnit hospodárné a transparentní využití
veřejných prostředků, což samo o sobě je společensky škodlivým jednáním a zákon jej tak
zakotvuje. Tato kasační námitka tedy není důvodná.
Námitku stěžovatele o výběru nejlevnější přihlášené nabídky je třeba odmítnout ze stejných
důvodů, které jsou uvedeny výše, neboť pro spáchání předmětného deliktu postačí potencialita,
nikoliv skutečné narušení hospodářské soutěže. Stěžovatel vybral jako základní hodnotící kritérium
ekonomickou výhodnost nabídky, při níž je nutno zkoumat i jiné než cenové aspekty nabídky.
Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že s ohledem na výše uvedené mohl postup zadavatele
v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost z uvedených důvodů neshledal důvodnou. Účelem
zákona o veřejných zakázkách je zajištění transparentnosti řízení. Nezbytným dílčím aspektem
principu transparentnosti bylo v posuzovaném případě uvedení dostatečně konkrétního způsobu
hodnocení nabídek již v zadávací dokumentaci. Stěžovatel však své povinnosti nedostál, způsob
hodnocení uvedl nepřípustně opožděně až v protokolu o hodnocení nabídek, čímž se celé řízení
stalo netransparentním, neboť konkrétní způsob hodnocení nabídek musí být dodavatelům znám
již předem. Postup stěžovatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Jak prokázal
žalovaný, úpravou vzorců pro zhodnocení dílčích hodnotících kritérií nabídek bylo možné ovlivnit
výsledek hodnocení nabídek, což ohrožuje společenský zájem na hospodárném využívání veřejných
prostředků nedostatečnou transparentností řízení. Tím byl v posuzovaném případě v rozporu
s účelem zákona o veřejných zakázkách dán prostor pro potenciální manipulaci s výsledky
hodnocení. S kasačními námitkami stěžovatele se na základě uvedeného nelze ztotožnit.
VI. Závěr a náklady řízení
Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 4 s. ř. s., jenž Nejvyšší správní soud provádí vždy
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod, pro který by měl být napadený rozsudek krajského soudu
zrušen. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s., větou poslední,
zamítnuta.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné náklady
neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily
náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu