ECLI:CZ:NSS:2011:9.AO.4.2011:78
sp. zn. 9 Ao 4/2011 - 78
.
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
navrhovatele: Městská část Praha - Běchovice, se sídlem Za Poštovskou zahradou 479,
Praha – Běchovice, zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova
1568/23, Praha 2 – Vinohrady, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské
nám. 2, Praha 1, zast. JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem Pplk. Sochora 4,
Praha 7, ve věci návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 8/2009, kterým
se vydávají Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy, schváleného usnesením
Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 32/59 dne 17. 12. 2009,
takto:
I. Opatření obecné povahy č. 8/2009, kterým se vydávají Zásady územního rozvoje
hlavního města Prahy, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy
č. 32/59 ze dne 17. 12. 2009, se zrušuje :
a) v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů veřejně prospěšné stavby
uvedené v části 10.1.1. jako stavba číslo Z/507 označená „VRT Praha – Brno –
Rakousko";
b) v textové části bod 4.6 – Trasa VRT v oblasti Natury – Horní Počernice – Jih (SZ)
a v grafické části v zobrazení odpovídající závaznému jevu "SZ Trasa VRT
v oblasti Natury - Horní Počernice – Jih" ve výkresu č. 1;
c) v části 5.2.6.1. označené jako "Koridor vysokorychlostní tratě Praha – Brno –
hranice ČR (Wien/Bratislava)", kde se vypouští odstavec "Vymezení: Samostatný
koridor VRT bude zaústěn do východu do železniční stanice Praha – Běchovice,
odkud vede severovýchodním směrem k hranici hl. m. Prahy do souběhu s dálnicí
D11. Mezi železničními stanicemi Praha - Běchovice a Praha – hlavní nádraží
se bude využívat společný koridor s železniční tratí Praha – Kolín";
a to dnem právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu a vyjádření odpůrce k jednotlivým námitkám
Navrhovatel podává dle §101a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), návrh na zrušení ve výroku uvedeného opatření
obecné povahy, kterým byly vydány Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy
(dále též „ZÚR“), a to v části týkající se koridoru vysokorychlostní tratě Praha – Brno –
hranice ČR.
Svoji aktivní legitimaci navrhovatel dovozuje z postavení městské čtvrti jakožto
samosprávné jednotky hlavního města Prahy, se zaručeným právem na samosprávu
ve vztahu k území městské části. Městská část je povinna pečovat o všestranný rozvoj
svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem
vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Do péče o všestranný rozvoj území
spadají otázky dopravní, ochrany prostředí a ochrany zdraví obyvatel městské části, právě
těchto otázek se ZÚR v koridoru vysokorychlostní trati vedeném na území městské části
přímo dotýkají. Jak je dále uvedeno v návrhu, realizace stavby vysokorychlostní trati
s sebou přinese pro obyvatele městské části Praha – Běchovice nárůst hluku a další
překročení nejvýše přípustných limitů hluku, což významně ohrožuje zdraví obyvatel.
Došlo by též ke zhoršení životního prostředí.
Dle názoru navrhovatele je opatření obecné povahy vydáno v rozporu s právními
předpisy, a to zejména z následujících důvodů:
Vyhodnocení vlivů koridoru vysokorychlostní trati (dále též „VRT“) na životní
prostředí bylo provedeno v rozporu s právními předpisy; ZÚR jsou vydány v rozporu
se stanoviskem Ministerstva životního prostředí a jsou nepřezkoumatelné. V ZÚR v
rozporu se zákonem absentuje řádné posouzení koridoru VRT na životní prostředí
(povinnost stanovena §19 odst. 2, §36 odst. 1 stavebního zákona, dále §37 odst. 1
stavebního zákona). Není zde uveden popis vlivů sekundárních, synergických,
kumulativních atd. Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen „ MŽP“)
ve stanovisku ze dne 20. 10. 2009 uvedlo, že vyhodnocení vlivů ZÚR na životní prostředí
je nedostatečné. Navrhovatel shledává shodné důvody pro zrušení napadeného opatření
obecné povahy, které uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2011,
č. j. 7 Ao 7/2010 - 133 (dostupný na www.nssoud.cz, jako všechna dále uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Namítá též rozpor se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů a některých plánů a programů
na životní prostředí, konkrétně s čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 této sm ěrnice.
ZÚR dále dle navrhovatele nerespektují podmínky stanoviska MŽP ze dne
2. 8. 2007, které byly stanoveny dle §10i odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., což je příčinou
nezákonnosti opatření obecné povahy dle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 - 644, ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 Ao 7/2010 - 133 a ze dne
2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010 - 103.
V ZÚR též nebyly vyhodnoceny synergické a kumulativní vlivy VRT a další záměry
v území, přestože se jedná o povinnost stanovenou §2 zákona č. 100/2001 Sb., směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES, a přílohou ke stavebnímu zákonu bod 5 a 6.
Dle navrhovatele realizace stavby VRT v koridoru vymezeném ZÚR s sebou přinese
nárůst hluku v Běchovicích, dojde k překročení nejvýše přípustných limitů. Nebyly
vyhodnoceny vzájemně se kumulující vlivy záměrů, zejména VRT, silničního okruhu
Prahy (dále též „SOP“), rychlostní silnice I/12. Při pořízení ZÚR je toto hodnocení
nutné, jak je též zdůrazněno v již výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího správního
soudu (rozsudek ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 Ao 7/2010 - 133 a ze dne 20. 5. 2010,
č. j. 8 Ao 2/2010 - 644).
Nebyly též vyhodnoceny varianty vedení koridoru VRT, což je dle navrhovatele
v rozporu s §45i odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., §18 odst. 1 a 2, §36 odst. 1 stavebního
zákona. Nebyly hodnoceny ani navrženy varianty vedení VRT, přitom existují alternativy
zapojení VRT do pražského železničního uzlu, bez zatížení Běchovic. Nelze přezkoumat,
zda zvolený koridor VRT splňuje podmínky §18 stavebního zákona.
Koridor VRT je navržen v rozporu s podmínkami ochrany evropsky významných
lokalit; nebyly posouzeny dopady na tyto lokality. Ustanovení §45i odst. 2, 9 zákona
č. 114/1992 Sb. ukládá vyhodnocení vlivů ZÚR na evropsky významné lokality soustavy
Natura 2000 (dále jen "EVL"). Ten byl vyhodnocen jako přímý a významný negativní
(navrhovatel opět odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010,
č. j. 8 Ao 2/2010 - 644). Dále navrhovatel namítá rozpor s §19 odst. 2 stavebního
zákona. Součástí vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území
je posouzení vlivu na EVL. V ZÚR nebyly hodnoceny a zjišťovány varianty koridoru
VRT, které by měly menší vliv na EVL, hodnocení vlivu VRT nebylo učiněno. V rámci
ZÚR byla zpracována část vyhodnocení vlivů na EVL Natura 2000, ale vyhodnocení vlivů
na EVL v ní není obsaženo. Nelze argumentovat, že ZÚR jsou obecnou úz emně
plánovací dokumentací. Zde musí být zpřesněny a vymezeny konkrétní koridory staveb
nadmístního významu.
Navrhovatel žádá o přezkum zákonnosti podkladového stanoviska MŽP ze dne
20. 10. 2009, č. j. 73543/ENV/09. Dle tohoto stanoviska nebudou mít realizace ZÚR
významný negativní dopad na EVL a ptačí oblasti, za dodržení dále uvedených podmínek
stanoviska. Dle jeho názoru nelze stanovit jako podmínku pro realizaci staveb ZÚR,
že záměry nesmí negativně narušit územní celistvost nebo předměty ochrany EVL.
Závěry vyhodnocení vlivů ZÚR na EVL i stanoviska MŽP jsou v rozporu
se zjištěními vyhodnocení vlivů ZÚR na EVL, není zřejmé, jak tyto závěry mohly být
učiněny, pokud vlivy záměrů uvedených v ZÚR na územní celistvost a předměty ochrany
dotčených EVL nebyly vůbec zkoumány.
Navrhovatel namítá též překročení únosného zatížení území z hlediska hluku.
Únosné zatížení území stanoví §5 zákona č. 17/1992 Sb., zákon č. 258/2000 Sb.
a nařízení vlády č. 148/2006 Sb., limity hluku jsou stanoveny jako nepřekročitelné. ZÚR
jsou vzhledem k překročení limitů hluku v území vydány v rozporu s §11 zákona
č. 17/1992 Sb., §18 odst. 1 a 3, §19 odst. 1 písm. c) a m) stavebního zákona.
Z uvedených důvodů navrhovatel žádá zrušení napadeného opatření obecné
povahy v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů ve řejně prospěšné
stavby „VRT Praha – Brno – Rakousko“.
II. Vyjádření odpůrce
Odpůrce podal k návrhu obsáhlé vyjádření sepsané dne 29. 7. 2011. K námitkám
uvedeným v návrhu uvádí následující:
Pořizovatel v souladu s §37 odst. 1 stavebního zákona zajistil zpracování
Vyhodnocení vlivů návrhu ZÚR na udržitelný rozvoj území (příloha odůvodnění č. 2).
To bylo projednáno s příslušnými ministerstvy dle §37 odst. 4 stavebního zákona.
V rámci tohoto projednání nevzešly žádné připomínky. V měřítku ZÚR 1:100 000 nelze
stanovit výstupy pro určení intenzity a plošného rozsahu jednotlivých záměrů.
Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (dále jen "VVURÚ") neurčuje proto
skutečné dopady ZÚR, ale spíše predikuje možné okruhy problémů a potenciálně dotčená
místa, určuje tak problémy, kterými je nutno se zabývat v navazujících fázích územně
plánovací přípravy. Vyhodnocení proto probíhá pouze číselným vyjádřením pozitivity
či negativity v pěti stupních od -2 do +2, nikoliv přesným průmětem do map.
MŽP vzneslo své požadavky dne 2. 8. 2007. Na jejich základě bylo dne 4. 9. 2007
vedeno dohodové jednání, kde byly všechny požadavky vypořádány (viz příloha 2
záznamu z dohodového jednání s MŽP). Návrh ZÚR respektuje závěry jednání ze dne
4. 9. 2007. ZÚR byly s MŽP pro jednány, stanoviska a připomínky vypořádány, MŽP
zaujalo k ZÚR kladné stanovisko bez dalších podmínek. Další stanovisko zaujalo MŽP
dne 16. 5. 2008. MŽP uplatnilo stanovisko dále dne 14. 4. 2009 k námitkám, které došly
v rámci veřejného projednání ZÚR, stanovisko není záporné.
V novém stanovisku k vyhodnocení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví ze
dne 20. 10. 2009 MŽP soubor podmínek uvedený v SEA neakceptovalo a souhlas
podmínilo splněním dalších podmínek. Podmínky MŽP se týkaly výrokové části
s odůvodněním, nikoliv VVURÚ (viz příloha č. 34). Dle odpůrce není správný
závěr Nejvyššího správního soudu učiněný v rozhodnutí ze dne 27. 1. 2011,
č. j. 7 Ao 7/2010 - 133, dle něhož došlo k porušení zákona nerespektováním požadavků
MŽP obsažených ve stanovisku ze dne 2. 8. 2007, pokud samo MŽP své požadavky
přehodnotilo a změnilo. Není zřejmé, že by odpůrce v rozporu se zákonem nerespektoval
požadavky MŽP ve stanovisku ze dne 20. 10. 2009.
Údaje uvedené v tabulkách jsou zcela přezkoumatelné, podrobnější propracování
vyhodnocení vlivů na životní prostředí je na úrovni VVURÚ neadekvátní. ZÚR záměry
v území samy nenavrhují, ale přebírají je ze schválené územně plánovací dokumentace
hl. m. Prahy i Středočeského kraje jako dohodnuté a schválené a z Politiky územního
rozvoje (dále jen „PÚR“) jako dopravní záměry celostátní a mezinárodní důležitosti,
o kterých se nepolemizuje a které již byly na úrovni územního plánu vyššího územního
celku a PÚR předmětem posouzení vlivů na životní prostředí. Takové záměry
se v souladu s dikcí stavebního zákona znovu neposuzují.
Synergické a kumulativní vlivy nelze na úrovni ZÚR exaktně stanovit.
Je to záležitostí navazujících fází územně plánovací a projektové přípravy. Dle přílohy č. 1
zákona č. 100/2001 Sb. musí být novostavby železničních drah nad 1 km (bod 9.1) vždy
posouzeny s ohledem na vliv na ŽP. Bude tedy zpracováno posouzení záměru výstavby
VRT na úrovni projektové (EIA), kde již budou známy konkrétní údaje, z nich odvozené
výpočty hlukové zátěže, bude též možno stanovit patřičná opatření (protihlukové stěny
atd).
Koridor vedení VRT v oblasti Běchovic byl předměte m variantního prověřování
již v rámci pořizování současně platného územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy
v devadesátých letech. Přehled prověřovaných tras je součástí dokumentace konceptu
územního plánu Hlavního města Prahy z roku 1995, problémový výkres dopravy, příloha
a/. Byly vybrány dvě varianty k podrobnějšímu prověření, obě byly zapojeny do železniční
stanice Běchovice, varianta C ze severu a var. B1 zapojená z jihu. Varianty byly prověřeny
v "Srovnávací studii variant koridorů VRT zaústěných do pražského železničního uzlu",
ILF Praha 1997 (příloha b), přičemž byla zvolena varianta C. V roce 1999 byl schválen
územní plán včetně této stopy. Zároveň bylo konstatováno, že problematika trasování
VRT nebyla ještě zcela uzavřena a definitivní výběr tras bude potvrzen schválením vyšší
územně plánovací dokumentace (příloha d). Tato podmínka nabyla účinnosti v roce 2006,
kdy byl schválen zastupitelstvem Středočeského kraje ÚP velkého územního celku
Pražského regionu. Tímto okamžikem byla otázka trasování VRT uzavřena.
Z hlediska kontinuity územního plánování nelze nezohlednit předešlou územně
plánovací činnost. Přestože je odkazováno na územně plánovací dokumentaci nižšího
stupně, z chronologického hlediska předcházela a byla tvořena pro stejné území.
ZÚR obsahují potenciální alternativní koridor pro vedení VRT směrem na Brno
v podobě koridoru pro novou železniční trať Praha – Bystřice u Benešova (kap. 5.2.3.
ZÚR). Z hlediska potřeb veřejné dopravy je toto řešení nevhodné.
K námitkám na nevyhodnocení vlivů ZÚR na EVL odpůrce nesouhlasí s tím,
že nebylo provedeno vyhodnocení vlivu VRT na EVL. Formulace vyhodnocení jsou
promítnuty do podmínek pro následné rozhodování o změnách v územní v kapitole
5.2.6.1. Jedná se o posouzení koncepce, nikoliv záměru.
ZÚR otázku zatížení hlukem vzhledem k příslušnému stupni podrobnosti neřeší,
tato otázka bude řešena v následných řízeních. Hygienická stanice zaujala k ZÚR dne
14. 4. 2008 stanovisko (příloha č. 12), bylo svoláno dohodové jednání na 21. 8. 2008,
hygienická stanice potvrdila vypořádání svých připomínek.
Odpůrce dále namítl, že navrhovatel nevznesl nyní uplatňované námitky
při projednání zadání ZÚR, ani při společném jednání k ZÚR. Vyjádřil se až 2. 4. 2009
při veřejném projednání ZÚR, ani zde nevyjádřil nesouhlas, upozornil pouze
na požadavky do následných stavebních řízení. Navrhovatel tedy nepostupoval v souladu
s §172 odst. 4 správního řádu, neboť neuplatnil připomínky, ani v souladu s §172 odst. 4
správního řádu, neboť nepodal proti návrhu opatření obecné povahy písemné námitky.
Tím nevyužil všechny opravné prostředky v řízení před správním orgánem .
Vzhledem k uvedeným skutečnostem odpůrce navrhuje návrh zamítnout.
III. Replika navrhovatele k vyjádření
Na vyjádření odpůrce k této námitce navrhovatel ve své reakci ze dne 12. 8. 2011
uvedl, že v ZÚR musí být koridory dopravních staveb vymezeny již s příslušnou
konkrétností, jsou závazným podkladem pro následné přijímání územních plánů obcí.
V územních plánech obcí je konkrétní vedení tratí dopravních staveb nalézáno pouze
v rámci již vymezených koridorů, proto vliv vymezení těchto koridorů musí být proveden
na úrovni ZÚR. Zde musí být popsány zásadní střety záměrů v území z hlediska střetu
s ochranou evropsky významných lokalit, ochranou veřejného zdraví, krajiny atd.
ZÚR vytyčují základ pro územní plány obcí, které se naopak od ZÚR nemohou
odchýlit. Územní plán obce tedy vychází ze ZÚR, nikoliv ZÚR z územního plánu obce.
Nelze též pouze převzít záměr z PÚR, ze ZÚR musí být patrné jeho konkrétní vymezení
a prověření, zda je realizovatelný či nikoliv, případně v jaké variantě. Nelze souhlasit
s tvrzením, že záměry, které již byly schváleny v územním plánu či jiné dokumentaci,
se již neposuzují. Odpůrce neuvádí, na základě jakého ustanovení zákona tak usuzuje.
Naopak takový postup by byl v rozporu s §10i odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., §19
odst. 2, §36 odst. 1 a §37 odst. 1 a 4 stavebního zákona. Stanovisko MŽP je nezbytným
podkladem pro přijetí ZÚR, bez něho je nelze vydat, není rozhodné, kdy bylo stanovisko
vydáno.
Dle navrhovatele jsou v dané věci zásadní závěry Nejvyššího správního soudu
vyslovené v rozsudku ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 Ao 7/2010 - 133. ZÚR závazně vymezují
koridory a plochy nadmístního významu, právě proto musí být vliv těchto záměrů
vyhodnocen. Vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů záměrů řešených v ZÚR
je přímo předepsáno v §2 zák. č. 100/2001 Sb., a v příloze ke stavebnímu zákonu
- bod 5.
Při projednávání ZÚR se nejedná o posouzení EIA, ale SEA.
Stávající koridor železniční tratě je existujícím jevem, jeho využití pro VRT
s křižovatkou konvenční a vysokorychlostní tratě vedle zastavěného území městské části
však způsobí nárůst dopravního zatížení těchto tratí, tím navýšení hlukové zátěže. Tento
a další záměry nebyly posouzeny – jejich synergické a kumulativní účinky.
Absence variant již vytknuta v 8 Ao 2/2010. Nelze relevantně odkazovat
na dokumenty z minulosti, ani na předchozí územně plánovací dokumentaci.
Vyhodnocení variant záměrů v ZÚR je přímo předepsáno v §45i odst. 2 zákona
č. 114/1992 Sb. a §36 odst. 1 stavebního zákona. ZÚR jako generačně nový nástroj
územního plánování má řešit plochy a koridory nadmístního významu, nemohou proto
vycházet bez posouzení ze starých územních plánů. Je jistě vhodné respektovat kontinuitu
územního plánování, ale je nutno též dodržovat platné právní předpisy. V současné době
jsou jiné požadavky (právní i technické) na trasování dopravních staveb, nežli
v devadesátých letech. Z tohoto důvodu nelze odkazovat na přijetí stavby ve starých
územních plánech, které nekladly současné nároky.
Navrhovatel námitky proti napadenému opatření obecné povahy podal, jsou
citovány v ZÚR (bod 087). Ze strany odpůrce byly vypořádány tak, že městské části
nemohou vznést námitky – je tedy nemístné mu vytýkat jejich nevznesení. Podstatou
námitek navrhovatele je porušení povinností, které jsou pořizovateli ZÚR uloženy obecně
závaznými předpisy, bez ohledu na to, zda jsou v procesu pořizování ZÚR vzneseny
námitky v tomto smyslu.
IV. Obsah napadeného opatření obecné povahy
Nejvyšší správní soud vyžádal od odpůrce předložení originálu napadeného
opatření obecné povahy, včetně dokumentace o jeho pořizování a schvalování. Vzhledem
k obsahu uplatněných námitek považuje za relevantní z této dokumentace citovat
následující:
Dne 17. 12. 2009 bylo usnesením zastupitelstva Hlavního města Prahy č. 32/59
schváleno opatření obecné povahy č. 8/2009, kterým byly vydány Zásady územního
rozvoje Hlavního města Prahy. Mezi účastníky není sporné, že opatření obecné povahy
nabylo účinnosti dne 6. 1. 2010.
Ve výrokové části ZÚR je dopravní infrastruktura upravena v části 5 – Zpřesnění
ploch a koridorů vymezených v politice územního rozvoje a vymezení ploch a koridorů
nadmístního a celoměstského významu. Jedním z koridorů vysokorychlostní železniční
dopravy je uveden koridor trati „Praha – Brno – hranice ČR/Rakousko, resp. SR (Wien,
Bratislava)“. Koridory vysokorychlostní železniční dopravy jsou podrobně upraveny
v části 5.2.6. Pod bodem 5.2.6.1. je vymezen koridor vysokorychlostní trati Praha – Brno
– hranice ČR (Wien/Bratislava), a to jako samostatný koridor, který bude zaústěn
od východu do železniční stanice Praha – Běchovice, odtud vede serovýchodním směrem
k hranici hl. m. Prahy do souběhu s dálnicí D11. Mezi železničními stanicemi Praha
- Běchovice a Praha – hlavní nádraží se bude využívat společný koridor s železniční tratí
Praha – Kolín. Jako důvody tohoto vymezení jsou uvedeny provozně vyhovující napojení
VRT do železničního uzlu Praha, koordinace s trasou na mimopražském území, výrazné
zkvalitnění železniční dopravy z Prahy do východní části ČR a sousedních států. Úkolem
pro podrobnější územně plánovací dokumentaci je upřesnit trasu v rámci koridoru
a dořešit problém ve spojitosti s průchodem trasy lokalitou NATURA 2000.
V kapitole výroku ZÚR č. 4 – „Vymezení specifických oblastí nadmístního
a celoměstského významu“ jsou vymezeny specifické oblasti, mezi nimiž je pod bodem
4.6 uvedena i „Trasa VRT v oblasti Natury – Horní Počernice – jih (SZ)“. Jedná
se o západní část Klánovického lesa a nezalesněnou volnou krajinu mezi lesem
u Běchovic severně od železniční trati Praha – Kolín - Česká Třebová procházející
územím městských částí Praha 20, Praha – Běchovice a Praha – Klánovice. Důvodem
vymezení této plochy je existence největšího lesního celku na území Prahy, jehož část byla
zařazena do národního seznamu evropsky významných lokalit (dále jen „EVL“) soustavy
NATURA 2000. Předmětem ochrany se stal výskyt hodnotných typů přírodních
stanovišť. Část lesa je součástí zvláště chráněného území. Dále je konstatováno,
že ochrana přírody je v rozporu s předpokládanou trasou VRT. V odůvodnění ZÚR
je k této otázce konstatováno, že řešení střetu navrženého záměru VRT s limitem využití
území, tj. s podmínkami ochrany přírody, bude součástí návrhu nového územního plánu
hl. m. Prahy.
Veřejně prospěšné stavby jsou vymezeny v kapitole 10 výroku ZÚR, stavba VRT
Praha – Brno – Rakousko na území městské části Praha – Běchovice je uvedena pod
č. Z/507.
V grafické části je dopravní infrastuktura zakreslena na výkresu 2, zakreslení
veřejně prospěšné stavby VRT na území městské části Praha – Běchovice odpovídá výše
citovanému textovému vymezení.
Přílohou ZÚR je též Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území. V úvodu
je zdůrazněn záměr řešit případné problémy a rozpory, které vyvstanou při posuzování
SEA, ihned při jejich vzniku, aby následné etapy práce nebyly zatíženy případnými
nedostatky. Je zde konstatováno, že MŽP vydalo podle §10i odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb. k návrhu ZÚR souhlasné stanovisko, které však dle doplňujícího stanoviska ze dne
20. 10. 2009 podmínilo splněním několika podmínek, mezi nimiž je uveden zákaz
negativního narušení předmětu ochrany EVL veřejně prospěšnou stavbou VRT
v Klánovickém lese.
Dle závěrečného stanoviska hodnocení vlivů na EVL NATURA 2000 nebude mít
podmínku, že veřejně prospěšné stavby navrhované v ZÚR nenaruší územní celistvost
a předměty ochrany dotčených evropsky významných lokalit.
Záměr koridoru VRT Praha – Brno – hranice ČR (Wien/Bratislava) je hodnocen
pod ev. č. 5.2.6.1., z hlediska kritérií ekonomického a sociálního pilíře udržitelnosti je jeho
vliv hodnocen převážně kladně, záporných hodnot dosáhl při hodnocení ochrany
nezastavěného území, přírodního prostředí obecně a krajinného rá zu, ochrany ovzduší,
ochrany nerosných surovin a horninového podloží, ochrany zvláště chráněných území
a prvků přírody, včetně NATURY 2000, ochrany a dotváření městské zeleně, ochrany
proti hluku, vibracím.
Dle vyhodnocení vlivu ZÚR na evropsky významné lokality soustav NATURA
2000 je na území hlavního města Prahy vymezeno celkem 8 evropsky významných lokalit,
mezi které patří lokalita Blatov a Xaverovský háj. Tato lokalita se nalézá i na území
městské části Praha – Běchovice. V části 4.1 je v přehledu potenciálních vlivů posuzované
koncepce na EVL pod bodem 10 uveden záměr trasy VRT Praha – Brno – hranice ČR.
U hodnocení vlivu záměru této stavby je uvedeno, že na této úrovni obecné koncepce
územně plánovací dokumentace, kdy ještě není známa přesně stabilizovaná trasa VRT,
nelze její vlivy na EVL objektivně hodnotit; toto hodnocení bude možné až v úrovni
územně plánovací dokumentace, která bude řešit konkrétní trasu VRT. Závěrečné
stanovisko je shodné s vyhodnocením vlivu na EVL, tj. že ZÚR nebude mít negativní vliv
na EVL za předpokladu, že veřejně prospěšné stavby navrhované v ZÚR nenaruší územní
celistvost a předměty ochrany dotčených evropsky významných lokalit. V odůvodnění
k tomuto závěru uvádí, že ZÚR nenavr huje žádná konkrétní a v konečné podobě
definovaná rozvojová opatření nebo projekty, které by měly být v podobě popsané
v ZÚR hl. m. Prahy realizovány, proto nemůže mít též negativní vliv na konkrétní lokality
soustavy NATURA 2000. Též hodnocení SEA jen up ozorňuje na potenciální problémy,
které je nutno v detailním měřítku řešit v navazujících stupních územně plánovací
dokumentace.
V příloze obsahující vypořádání námitek vznesených k ZÚR je pod č. 87 uvedena
námitka navrhovatele týkající se mimo jiné i záměru stavby VRT Praha – Brno – hranice
ČR. Odpůrce námitku odmítl vypořádat s odůvodněním, že se nejedná o námitku, neboť
městské části nemohou vznášet námitky. Stejně je vypořádána tato námitka
ve vyhodnocení stanovisek a připomínek k návrhu ZÚR.
V. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
V.1. Aktivní legitimace navrhovatele
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení o návrhu na
zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (§101a s. ř. s.). V rámci tohoto posouzení
konstatuje, že v dané věci není sporné, že Zásady územního rozvoje hlavního města
Prahy, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 32/59 ze dne
17. 12. 2009, představují v souladu s §36 odst. 4 stavebního zákona opatření obecné
povahy. To bylo také zákonem předepsaným způsobem vydáno a publikováno.
Dle §101a odst. 1 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho
částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy,
vydaným správním orgánem, zkrácen. Aktivní legitimace je tedy založena prvotně
tvrzením navrhovatele, z jehož obsahu musí být zřejmé, že je nositelem subjektivních
práv, která mohou být nezákonností napadeného opatření obecné povahy dotčena.
Otázka, zda městská část hlavního města Prahy může být nositelem uvedených
subjektivních práv, byla již Nejvyšším správním soudem posouzena, např. v rozsudku
ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 - 62, a to s kladným závěrem, ostatně ani odpůrce
z důvodu postavení městské části aktivní legitimaci navrhovatele nezpochybňuje.
V.2. Přezkum opatření obecné povahy soudem
Při meritorním přezkumu opatření obecné povahy postupuje Nejvyšší správní
soud dle pětistupňového „algoritmu“, vyjádřeného v rozsudku ze dne 27. 9. 2005,
č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publikovaného pod číslem 740/2006 Sb. NSS. Tento algoritmus
spočívá v pěti krocích: 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné
povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy
nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); 3) přezkum otázky,
zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; 4) přezkum
obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální
kritérium); 5) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality
(kritérium přiměřenosti právní regulace).
V projednávané věci nebyly navrhovatelem zpochybněny skutečnosti zjišťované
v prvních dvou krocích zmíněného algoritmu a ani Nejvyšší správní soud nemá
pochybnosti o tom, že Zastupitelstvo hlavního města Prahy bylo oprávněno vydat
napadené opatření obecné povahy a že při jeho vydávání nepřekročilo zákonem
stanovené meze své působnosti.
Nejvyšší správní soud tak následně mohl přistoupit i k dalším krokům shora
nastíněného testu přezkumu, tedy k posouzení, zda bylo napadené opatření obecné
povahy vydáno zákonem stanoveným postupem a zda jeho obsah není se zákonem
v rozporu (třetí a čtvrtý krok algoritmu). V námitkách uplatněných navrhovatelem
se spojuje porušení formálních náležitostí s nedodržením zákonem stanoveného obsahu
a dle Nejvyššího správního soudu není vhodné jejich posouzení oddělovat pouze
z důvodu zachování pořadí jednotlivých kroků testu přezkumu. Algoritmus přezkumu
opatření obecné povahy představuje nastínění vhodného postupu v relativně složitém
řízení, pomůcku určenou k přehlednosti a jednotnosti rozhodnutí, nikoli však zákonem
stanovené dogma. Nejvyšší správní soud proto na tomto místě upřednostnil požadavek na
srozumitelnost a přesvědčivost rozhodnutí a námitky posoudil společně.
V.2.1. Předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaná o ZÚR
hlavního města Prahy:
Nejvyšší správní soud v úvodu odůvodnění považuje za nezbytné konstatovat,
že napadené opatření obecné povahy již bylo několikrát předmětem přezkumu Nejvyššího
správního soudu. ZÚR hlavního města Prahy byly přezkoumávány nejméně v řízeních
vedených Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 Ao 2/2010, sp. zn. 6 Ao 6/2010,
sp. zn. 7 Ao 7/2010, přičemž vždy došlo k jejich zrušení z důvodu nezákonnosti postupu
odpůrce při jejich vydávání. Důvody shledané nezákonnosti byly přitom shodné či velmi
podobné, jako námitky uplatněné v projednávané věci. V předchozích rozhodnutích
Nejvyšší správní soud napadené opatření obecné povahy zrušil, neboť jeho součástí
nebylo posouzení jeho vlivu na evropsky významnou lokalitu; při vyhodnocení vlivů
napadeného opatření obecné povahy na životní prostředí nebyly res pektovány požadavky
vyjádřené ve stanoviscích Ministerstva životního prostředí ze dne 2. 8. 2007,
č. j. 19763/ENV/07 a ze dne 20. 10. 2009, č. j. 73543/ENV/09, čímž byl porušen §10i
odst. 3 zákona o posuzování vlivů; v napadeném opatření obecné povahy nebyly
posouzeny kumulativní a synergické vlivy stavby silničního okruhu kolem Prahy (SOKP),
tj. dopravní liniové stavby, svým charakterem podobné VRT.
Z uvedeného vyplývá, že většina námitek uplatněných navrhovatelem již byla
ve vztahu k ZÚR Nejvyšším správním soudem posouzena. Jednalo se o totožné otázky,
neboť respektování stanoviska MŽP, posouzení vlivů na EVL, posouzení kumulativních
a synergických vlivů dopravní stavby, je v napadeném opatření obecné povahy obsaženo
ve stále stejné podobě. Vzhledem k povinnosti Nejvyššího správního soudu respektovat
závěry svých předchozích rozhodnutí o totožných právních otázkách je nutno předeslat,
že devátý senát v projednávané věci neshledal žádný důvod se od výše uvedených
rozhodnutí odchýlit a předložit věc rozšířenému senátu, proto musí být jeho rozhodnutí
o shodných námitkách logicky totožné s již vyslovenými závěry.
Odůvodnění:
výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaných
ve vztahu k ZÚR jsou velmi podrobná. V předmětné věci je proto argumentováno
stručněji, neboť z návrhu na zahájení řízení je zřejmé, že navrhovatel je s obsahem
uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu velmi dobře obeznámen, u odpůrce
je znalost těchto rozhodnutí z titulu jeho účastenství ve všech dotyčnýc h řízeních
presumována.
V.2.2. Vyhodnocení vlivů koridoru VRT na životní prostředí bylo provedeno
v rozporu s právními předpisy
Nedostatečnost posouzení vlivů záměrů uvedených v napadeném opatření obecné
povahy je již konstatována ve všech výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího správního
soudu vydaných o přezkumu zákonnosti ZÚR, zejména pak v rozhodnutí
č. j. 8 Ao 2/2010 - 644. Zde Nejvyšší správní soud konstatoval, že při posouzení vlivů
na životní prostředí bylo porušeno ust. §2 zákona o posuzování vlivů, bod f) přílohy č. 1
směrnice SEA a bod 5 přílohy stavebního zákona. Z citovaných ustanovení plyne
povinnost posoudit kumulativní a synergické vlivy s ohledem na jednotlivé složky
životního prostředí. Pořizování zásad územního rozvoje lze považovat za optimální
moment, kdy by mělo docházet k posouzení kumulativních a synergických vlivů
na jednotlivé složky životního prostředí, protože je totiž ještě reálně možné zabývat
se efektivně variantami řešení a reagovat tak na případná zjištění týkající se synergického
působení jednotlivých vlivů. Protože smyslem posuzování vlivů na životní prostředí
je mimo jiné poskytnout dotčeným subjektům dostatek odborných informací o možných
vlivech koncepce na životní prostředí, je třeba i v případě vyhodnocení vlivů na životní
prostředí trvat na jeho přezkoumatelnosti. Obsahové nároky sice nemohou z podstaty
věci odpovídat požadavkům stanoveným pro přezkoumatelnost rozhodnutí, ale přesto
je nutno požadovat, aby z vyhodnocení byly zřejmé závěry a způsob, jakým bylo těchto
závěrů dosaženo.
V dané věci nelze bez dalšího považovat zvolený způsob tabulkového hodnocení
za nezákonný a sám o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost předmětného vyhodnocení.
Postup, kdy jsou číselná data v tabulkách relevantním způsobem doplněna o informace,
jakým postupem jich bylo dosaženo, je s ohledem na charakter přezkoumávaného
opatření obecné povahy dostatečné. Podle názoru Nejvyššího správního soudu však
předmětné vyhodnocení nepostihuje vlivy na životní prostředí s ohledem na jejich
lokalizaci. Právě tato skutečnost je přitom pro přezkoumatelnost vyhodnocení zásadní.
Lze se ztotožnit s odpůrcem v tom, že ZÚR jsou koncepčním dokumentem územního
plánování obecného charakteru, ale toto komplexní hodnocení by mělo být výsledkem
posouzení vlivů stavby VRT na jednotlivá dotčená území. Vyhodnocení tak neplní účel
předmětné právní úpravy, neboť neposkytuje dostatečný odborný podklad
pro rozhodování o koncepci, a zejména neposkytuje veřejnosti odpovídající množství
informací o vlivech koncepce na životní prostředí.
Odpůrce ve svém vyjádření ostatně nezpochybňuje skutečnosti namítané
navrhovatelem, pouze obecně dovozuje, že při pořizování územně plánovací
dokumentace na úrovni ZÚR není možno uvádět podrobné údaje a výpočty, vyhodnocení
vlivu na udržitelný rozvoj území neurčuje skutečné dopady ZÚR, ale predikuje možné
okruhy problémů, které bude nutno řešit v následných fázích územně plánovací činnosti.
Tuto argumentaci odpůrce použil i v předchozích řízeních, v nichž byla Nejvyšším
správním soudem vyvrácena. Stručně lze zopakovat, že ZÚR jsou sice v hierarchii
územně plánovacích dokumentací relativně abstraktním aktem, jehož obsah je v dalších
fázích územního plánování zpřesňován. Míra možného dotčení na právech je proto
obecně nižší než v případě např. územního či regulačního plánu. Tato skutečnost
ale nemůže vést k tomu, aby Nejvyšší správní soud odkázal navrhovatele s ochranou jeho
práv až na následná řízení v procesu územního plánování. ZÚR jsou závazné pro další
postupy v územním plánování a rozhodování, v případě liniové stavby představuje
vymezení jejího koridoru zásadní krok pro její budoucí definitivní umístění. Odpůrce
ve svém vyjádření nijak nereagoval na zdejším soudem již vyslovené výtky vůči
nedostatečnosti posouzení vlivů na životní prostředí, i k této otázce opakoval již dříve
vyvrácenou argumentaci ohledně jejího souladu se zákonem.
V.2.3. ZÚR jsou vydány v rozporu se stanoviskem MŽP
K této námitce se již zcela jednoznačně Nejvyšší správní soud vyslovil ve všech
výše uvedených rozsudcích, které shledaly rozpor napadeného opatření obecné povahy
se stanoviskem MŽP. Odpůrce se domnívá, že závěr rozhodnutí zejména sedmého senátu
ohledně rozporu ZÚR se stanoviskem MŽP není správný, neboť MŽP své požadavky
samo přehodnotilo a jeho stanovisko ze dne 20. 10. 2009 není záporné. Nejvyšší
správní soud setrvává na svém závěru vysloveném v rozsudcích sp. zn. 8 Ao 2/2010,
7 Ao 7/2010 i 6 Ao 6/2010, že ZÚR byly vydány v rozporu se stanoviskem MŽP,
a to z důvodů v citovaných rozhodnutích uvedených. Stručně lze opět shrnout,
že při vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje na životní prostředí nebyly
respektovány požadavky uvedené pod body č. 3, 6, 8 až 13, 19 a 20 části F stanoviska
MŽP ze dne 2. 8. 2007. Jedná se o námitku mající obecnou platnost ve vztahu
k napadenému opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že odpůrce nerespektováním požadavků stanovených MŽP a jejich nevypořádáním
při vydání ZÚR postupoval v rozporu s §10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů.
Na tomto hodnocení nic nemění doplňující stanovisko MŽP ze dne 20. 10. 2009,
které podmiňuje předchozí stanovisko splněním několika podmínek, mezi nimi je uveden
zákaz negativního narušení předmětu ochrany EVL veřejně prospěšnou stavbou VRT
v Klánovickém lese. Doplňující stanovisko ze dne 20. 10. 2009 bylo vydáno před
schválením a vydáním ZÚR, Nejvyšší správní soud jej měl při předchozích přezkumných
řízeních k dispozici a jeho obsah byl při vyslovení závěru o nerespektování požadavků
stanovených MŽP a jejich nevypořádání při vydání napadeného opatření obecné povahy
známý.
V.2.4. Nebyly vyhodnoceny synergické a kumulativní vlivy VRT a dalších
záměrů v území
K vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů záměrů definovaných v ZÚR
se ke shodné námitce podrobně vyjadřuje rozhodnutí sp. zn. 7 Ao 7/2010. Nejvyšší
správní soud zde shledal důvodnou námitku, že při posouzení vlivů na životní prostředí
bylo porušeno ust. §2 zákona o posuzování vlivů, bod f) přílohy č. 1 směrnice SEA a bod
5 přílohy stavebního zákona, z něhož plyne povinnost posoudit kumulativní a synergické
vlivy s ohledem na jednotlivé složky životního prostředí. V citovaném rozhodnutí je opět
zdůrazněno, že pořizování zásad územního rozvoje lze považovat za optimální moment,
kdy by mělo docházet k posouzení kumulativních a synergických vlivů na jednotlivé
složky životního prostředí, protože je totiž ještě reálně možné zabývat se efektivně
variantami řešení a reagovat tak na případná zjištění týkající se synergického působení
jednotlivých vlivů. Odpůrce ve svém vyjádření opět polemizuje s tím, zda na úrovni ZÚR
lze uvedené posouzení provést, přestože mu bylo opakovaně v rozhodnutích Nejvyššího
správního soudu vyloženo a odůvodněno, že tuto povinnost mu zákon při procesu
pořizování ZÚR ukládá.
Sedmý senát v této souvislosti poukázal též na to, že MŽP uplatnilo ve stanovisku
ze dne 2. 8. 2007 v části F) pod bodem č. 11 požadavek „v rámci vyhodnocení vlivů na ovzduší
klást důraz na oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (např. kumulativní vlivy lokalizace jednotlivých
ploch a koridorů)“. Zcela jednoznačně tedy požadovalo reflektovat kumulativní vlivy při
posouzení vlivů zásad územního plánování na ovzduší jako konkrétní složku životního
prostředí. Chybějící posouzení odpovídající bodu 5) přílohy st avebního zákona,
resp. bodu f) přílohy č. 1 směrnice SEA, tedy představuje podstatné procesní pochybení
odpůrce.
V.2.5. Nebyly vyhodnoceny varianty vedení koridoru VRT
Odpůrce k námitce nevyhodnocení variant vedení koridoru VRT při tvorbě ZÚR
nezpochybňuje, že tento proces proveden nebyl, dovozuje však, že vzhledem
k předchozímu variantnímu prověřování tohoto koridoru, již toto při přijímání
napadeného opatření obecné povahy nebylo nutné. Odkazuje přitom na dokumentaci
ke konceptu územního plánu hlavního města Prahy z roku 1995 , kdy byly na základě
podkladových studií a jejich projednání vybrány dvě varianty, přičemž obě byly zapojeny
do železniční stanice Běchovice, a v roce 1999 byl územní plán schválen včetně této trasy.
Toto řešení bylo potvrzeno schválením územního plánu velkého územního celku
Pražského regionu v roce 2006.
Tyto důvody jsou opět již vypořádány v rozhodnutí sp. zn. 7 Ao 7/2010,
kde Nejvyšší správní soud v podstatě shodná tvrzení odpůrce vyvrátil. Nejvyšší správní
soud konstatoval nutnost respektování kontinuity územního plánování, principům právní
jistoty a legitimního očekávání. Zároveň však zdůraznil, že nelze znemožnit revizi
existujícího stavu, která je vyvolána novou právní úpravou. Nelze tedy akceptovat tvrzení
odpůrce, dle něhož byla otázka trasování VRT uzavřena v roce 2006. Jedná
se o nerealizovaný záměr, který je přebírán do nové územně plánovací dokumentace,
při jejíž tvorbě musí být respektovány aktuální požadavky stavebního zákona a dalších
závazných právních předpisů.
S odpůrcem lze souhlasit v tvrzení, že ZÚR řeší shodné území jako ÚP
hl. m. Prahy a že obě dokumentace schvaluje tentýž orgán. Při zpracování ZÚR je proto
možno vycházet ze stabilizovaných řešení platného ÚP hl. m. Prahy a zároveň platného
ÚP VÚC Pražského regionu z důvodu návaznosti na mimopražské území. Je však nutno
vycházet z toho, že ZÚR jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů (§36
odst. 5 stavebního zákona) a nikoliv naopak. Právě v rámci pořizování ZÚR je totiž ještě
reálně možné zabývat se efektivně variantami řešení. Proto do ZÚR nelze bez dalšího
posouzení, které ukládá platná právní úprava, převzít variantu vedení VRT schválenou
územním plánem hlavního města Prahy, ale ani naopak nelze na druhou stranu vyloučit,
že v určitých situacích a za splnění zákonných podmínek bude v rámci pořizování ZÚR
posuzována pouze jedna varianta určitého záměru. Tento postup však musí být v opatření
obecné povahy řádně odůvodněn.
V.2.6. Koridor VRT je navržen v rozporu s podmínkami ochrany evropsky
významných lokalit, přičemž nebyly posouzeny dopady na tyto lokality
K námitce navrhovatele, že v rámci VVURÚ nebylo provedeno vyhodnocení vlivu
VRT na EVL, odpůrce konstatoval, že toto vyhodnocení provedeno bylo, a to způsobem
odpovídajícím podrobnosti ZÚR. Nejvyšší správní soud i v této otázce odkazuje na svá
předchozí rozhodnutí, zejména na rozsudek č. j. 8 Ao 2/2010 – 644. Zde je velmi
podrobně popsán základ příslušné právní úpravy. Stručně lze shrnout, že n ení-li podle
§45i odst. 1 zákona na ochranu přírody a priori vyloučen významný vliv na evropsky
významnou lokalitu, musí být posouzen vliv této koncepce na dané území podle odst. 2
téhož ustanovení. Nelze-li přitom vyloučit negativní vliv, musí předkladatel zpracovat
varianty řešení. Jejich cílem je vyloučit nebo alespoň zmírnit negativní vliv na území.
Není-li možné najít variantu, jež by neměla negativní vliv na evropsky významnou
lokalitu, je možné schválit variantu s negativním vlivem, ale pouze z naléhavých důvodů
převažujícího veřejného zájmu, a až po uložení a zajištění kompenzačních opatření.
V případě lokality s prioritními typy stanovišť lze koncepci schválit jen z taxativně
vyjmenovaných důvodů týkajících se veřejného zdr aví, veřejné bezpečnosti nebo
příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody
převažujícího veřejného zájmu mohou být důvodem ke schválení jen při zajištění
souhlasného stanoviska Komise.
Odpůrce v procesu přijímání ZÚR měl povinnost posoudit vliv VRT na evropsky
významnou lokalitu EVL Blatov a Xaverovský háj, zařazenou na tzv. národní seznam
ještě před schválením napadených ZÚR. Jedná se přitom o takovou procesní vadu,
jež by sama o sobě mohla vést ke zrušení části opatření obecné povahy, jež je předmětem
tohoto řízení. Odpůrce s touto argumentací jemu známou z předchozích rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ohledně ZÚR ve svém vyjádření nepolemizuje.
V.2.7. Překročení únosného zatížení území z hlediska hluku
Dle Nejvyššího správního soudu lze částečně souhlasit s odpůrcem, že hygienické
limity bude možno konkrétně změřit a stanovit až v podrobnějších fázích územního
plánování, neznamená to však rezignaci posouzení zatížení hlukem na úrovni ZÚR.
Je namístě tyto vlivy zahrnout do vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů záměrů
zamýšlených ZÚR (viz bod V.2.3).
VI. Závěr
Jak je uvedeno v odůvodnění k jednotlivým námitkám, Nejvyšší správní soud
shledal námitky navrhovatele důvodnými. Opatření obecné povahy nebylo ve vztahu
k jeho napadené části vydáno zákonem stanoveným způsobem, proto je Nejvyšší správní
soud v této části v souladu s §101d odst. 2 , větou první, s. ř. s., zrušil, a to ke dni nabytí
právní moci tohoto rozsudku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §101d odst. 5 s. ř. s., dle něhož
žádný z účastníků řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu