ECLI:CZ:NSS:2011:9.AO.6.2010:78
sp. zn. 9 Ao 6/2010 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
navrhovatelů: a) Ing. P. M., CSc., b) E. Ch. c) M. T., všech zastoupených JUDr.
Michalem Magliou, advokátem se sídlem Bělehradská 14, Karlovy Vary, proti odpůrci:
Karlovarský kraj, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, o návrhu na zrušení části
opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Karlovarského kraje, schváleného
usnesením zastupitelstva Karlovarského kraje ze dne 16. 9. 2010, č. ZK 223/09/10,
takto:
I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje
Karlovarského kraje, schváleného usnesením zastupitelstva Karlovarského kraje
ze dne 16. 9. 2010, č. ZK 223/09/10, v části g.01.1 Dopravní infrastruktura,
č. VPS D.31 II/221 přeložka silnice II/221 v prostoru Horní Blatné a v části
d.02.2 plochy a koridory veřejné infrastruktury, 1.1.5 odrážka 21 a pododrážka
jihozápadní obchvat obce Horní Blatná, se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ze dne 22. 12. 2010, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
23. 12. 2010, se shora uvedení navrhovatelé: a) Ing. P. M., CSc., E. Ch. a c) M. T. [dále též
„navrhovatelé ad a), b) a c)“] domáhají vydání rozsudku, kterým by byla zrušena ve
výroku rozsudku uvedená část Zásad územního rozvoje Karlovarského kraje (dále též jen
„ZÚR“ nebo „opatření obecné povahy“).
I. a)
Svoji aktivní legitimaci navrhovatelé odvozují především ze skutečnosti, že všichni
jsou vlastníky nemovitostí nacházejících se v katastrálním území obce Horní Blatná
s přímým výhledem na údolí, kde ZÚR předpokládají výstavbu koridoru pro jihozápadní
obchvat obce Horní Blatná.
Navrhovatel ad a) je spoluvlastníkem nemovitosti č. ev. 50 na pozemku
st. p. č. 315 a pozemku st.p.č. 315, jakož i spoluvlastníkem pozemků parc. č. 236,
parc. č. 957/3 a parc. č. 958, vše v katastrálním území Horní Blatná, obec Horní Blatná,
část obce Horní Blatná.
Navrhovatelka ad b) je vlastníkem budovy č. ev. 8 na pozemku st. p. č. 158
a pozemku st. p. č. 158 v katastrálním území Horní Blatná, obec Horní Blatná, část obce
Horní Blatná.
Navrhovatelka ad c) je vlastníkem budovy č. p. 55 na pozemku st. p. č. 160
a pozemku st. p. č. 160, jakož i pozemku parc. č. 175/1, vše v katastrálním území Horní
Blatná, obec Horní Blatná, část obce Horní Blatná.
Navrhovatelé uvádí, že zbudování předmětného koridoru pro jihozápadní obchvat
obce Horní Blatná (dále též „obchvat“) by pro ně znamenalo zásah do jejich vlastnických
práv. Předmětným obchvatem by totiž byly jejich nemovitosti znehodnoceny pokažením
výhledu a životního prostředí. Rovněž by tento obchvat představoval nevratný zásah
do jejich práva na soukromý a rodinný život zaručený čl. 10 odst. 2 Listiny. Pokračují,
že hodnota těchto nemovitostí, jak ve smyslu tržním, tak subjektivního vztahu
navrhovatelů k danému prostředí jejich domovů, je ve značné míře odvislá právě
na kvalitě prostředí (jedinečná scenérie), které by bylo obchvatem zničeno. Pro podporu
své aktivní legitimace navrhovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 - 644, publikovaný pod č. 2106/2010 Sb. NSS
(všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), v němž tento soud uznal aktivní legitimaci navrhovatelů na základě
odkazu na právo na soukromý a rodinný život. Navrhovatelé rovněž tvrdí, že míra
dotčení jejich vyjmenovaných práv daleko překračuje hranice dotčení jen
pravděpodobného a možného, jak bylo judikováno v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 5 Ao 3/2008 - 27, publikovaném pod č. 1679/2008 Sb.
NSS. Dodávají, že všichni podali prostřednictvím zástupce veřejnosti námitky k návrhu
ZÚR, ve kterých byly kromě jiných vysloveny argumenty uplatněné v návrhu na zrušení
části ZÚR.
Navrhovatelé v doplnění návrhu ze dne 7. 1. 2011 uvedli, že v původním návrhu
ne zcela přesně konstatovali, že všichni navrhovatelé podali prostřednictvím zástupce
veřejnosti námitky k návrhu ZÚR. Toto tvrzení opravují. Námitky byly podány pouze
navrhovatelkami ad b) a c). Navrhovatel ad a) nemohl zmocnění zástupci veřejnosti
udělit, neboť v rozhodné době nebyl občanem Karlovarského kraje [viz ustanovení §23
odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“)]. Námitku prostřednictvím
zástupce veřejnosti tak nemohl podat z objektivních důvodů, a proto s ohledem na závěry
uvedené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010,
č. j. 1 Ao 2/2010 - 116, nelze jeho návrh odmítnout pro nedostatek aktivní legitimace.
I. b)
Ve smyslu tzv. algoritmu soudního přezkumu, jak o něm judikoval Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publikovaném pod
č. 740/2006 Sb. NSS, a ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 - 644, publikovaném pod
č. 2106/2010 Sb. NSS, navrhovatelé namítají obsahový nesoulad napadeného opatření
obecné povahy se zákonem a rozpor se zásadou proporcionality.
Nejdříve poukazují na obecné cíle územního plánování stanovené §18 stavebního
zákona s důrazem na povinnost dbát při územním plánování na ochranu krajiny jako
podstatné složky prostředí života obyvatel a základu jejich totožnosti. Rovněž upozorňují,
že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení a
jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro
ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro
snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich
důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití
pro účely rekreace a cestovního ruchu, přičemž tento poslední aspekt vyzdvihují.
Podle relevantní judikatury je nutné, aby řešení navržená v ZÚR naplňovala zásadu
subsidiarity a minimalizace zásahů, jak bylo judikováno v usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, publikovaném pod č. 1910/2009 Sb.
NSS. Této zásadě je třeba rozumět tak, že veškerá omezení vlastnických a jiných věcných
práv z něho vyplývající mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou
činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně
k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle.
Navrhovatelé mají za to, že se ZÚR otázkami z této zásady vyplývajícími vůbec
nezabývají. Není z nich vůbec zřejmé, o jaké ústavně legitimní a zákonné cíle se odpůrce
opírá a z jakého důvodu se má v případě jednotlivých pasáží ZÚR jednat o jen nezbytně
nutnou míru a nejšetrnější ze způsobů, který vede ještě rozumně k zamýšlenému cíli,
nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Navrhovatelé jsou toho názoru,
že při nedostatku těchto hledisek budou ZÚR vždy v rozporu se zákonem a budou
omezovat vlastnická a jiná věcná práva fyzických a právnických osob v rozporu
se zákonem. Stejně tak z hlediska navrhovatelů nemůže napadená pasáž ZÚR
představovat minimální zásah, když tento dokument neuvádí srovnání možných variant.
Navrhovatelé přitom prohlašují, že ohrožené údolí považují za podstatnou složku
prostředí svého života a základ jejich totožnosti. Z textu ZÚR nelze seznat,
co odůvodňuje předmětný zásah, resp. co ospravedlňuje skutečnost, že by měli
navrhovatelé o tuto hodnotu přijít.
V důsledku zamýšleného obchvatu by dle navrhovatelů došlo k úpadku
turistických aktivit v regionu. Poukazují na skutečnost, že v území, ve kterém je koridor
pro stavbu obchvatu v ZÚR plánován, jsou turistické trasy využívané v letním i zimním
období. I tyto hodnoty budou obchvatem z nedostatečných, ale zejména ze strany
odpůrce nesdělených, důvodů, ztraceny. V rozporu s ustanovením §18 stavebního
zákona tak nemůže jít v případě napadeného koridoru o zlepšení podmínek využití
nezastavěného území pro účely rekreace a cestovního ruchu. Odpůrce jednoznačně
rozhodl proti vlastní deklarované prioritě o zkvalitnění podmínek pro bydlení a rekreaci
místních obyvatel.
Dalším důvodem nezákonnosti ZÚR je postup odpůrce, který se zákonem
předpokládaným způsobem nevypořádal s jejich námitkami podanými prostřednictvím
zástupce veřejnosti. V odůvodnění námitek byla vyjádřena obava, že obchvat bude využit
jako součást silničního koridoru nadmístního významu mezi ČR a SRN přes západní
hřeben Krušných hor a že silnice bude zneužita pro tranzitní dopravu, a to především
nákladní, a dále, že obchvat a další stavby zbytečně poškodí horskou krajinu a její
rekreační atraktivitu. K tomu zástupce veřejnosti uvedl, že stávající trasa je dostatečná
při zatížení silnice okolo 1000 vozidly denně.
V rozhodnutí o námitkách č. 25 obsaženém v Příloze č. 4 ZÚR odpůrce označil
jihozápadní obchvat obce Horní Blatná za nezbytnou součást koncepce rozvoje silniční
sítě na území Karlovarského kraje, přičemž smyslem obchvatu má být zlepšení dopravní
dostupnosti obcí a vzájemná propojenost sídel a celých oblastí kraje. Současný stav
komunikace považuje odpůrce z hlediska technických parametrů pro stávající provoz
za nevyhovující. Navrženým obchvatem Horní Blatné obsaženým v ZÚR se odstraňují
vážné dopravní závady na trase.
Uvedenému zdůvodnění navrhovatelé vytýkají, že odpůrce neprezentuje žádnou
skutečnou koncepci rozvoje silniční sítě na území Karlovarského kraje, tento pojem
používá jen jako proklamaci. Obchvat obce nemůže mít pozitivní vliv na dopravní
dostupnost obcí, pokud stávající trasa měří v obci cca 1 km. To stejné platí
pro propojenost sídel a celých oblastí kraje. Z hlediska technických parametrů je současný
stav komunikace pro stávající provoz naprosto vyhovující a obchvatem se neodstraňují
dopravní závady na trase. Odpůrce ohledně žádného ze svých tvrzení ani neodkazuje
na odpovídající studii či jiný dokument.
Navrhovatelé dále rozporují odůvodnění odpůrce, že by zbudováním
předmětného obchvatu mělo dojít ke zlepšení dopravní obslužnosti a tím ke zlepšení
kvality života místních obyvatel, zabránění útlumu horských obcí a zvýšení rekreačního
významu této části kraje. Naopak mají za to, že zbudování jihozápadního obchvatu obce
Horní Blatná povede k opačným důsledkům, než odpůrce předpokládá. Konstatují,
že předmětný obchvat by měl neblahý vliv pro celou obec; povede k útlumu obce, pokud
se veškerá doprava (samozřejmě kromě místních občanů) bude odvádět mimo obec (tím
přijdou podnikatelské subjekty v hostinských a turistických službách působících v obci
o možnost oslovit projíždějící svými komerčními nabídkami, nebude známá nabídka
kulturních akcí pořádaných v místním kostele a v kině, klesne návštěvnost muzea).
Totožný dopad bude mít obchvat na rekreační význam této části kraje.
V souvislosti s vypořádáním námitky navrhovatelé konstatují, že podle rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publikovaného
pod č. 1795/2009 Sb. NSS, je vypořádání námitek součástí opatření obecné povahy,
v němž nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního
rozhodnutí. Dále bylo judikováno, že z opatření obecné povahy musí být patrné, jak byla
konkrétní námitka vypořádána. V opačném případě je opatření obecné povahy zatíženo
vadou nepřezkoumatelnosti. Jak navrhovatelé ukázali, vypořádání námitek zástupce
veřejnosti je neodůvodněné, v několika případech rozporné a též nesrozumitelné.
Za nesrozumitelnou navrhovatelé shledávají větu uvedenou v odůvodnění jejich
námitky „Detailní návrh trasy obchvatu a její vliv na krajinu a přírodu zásadním způsobem ovlivní
způsob křížení s železniční tratí, které však nelze řešit v podrobnosti dokumentace ZÚR.“
Rozpornost pak spatřují v tom, že zástupce veřejnosti M. Z. ve své námitce k návrhu
ZÚR ze dne 24. 6. 2010 navrhl vypuštění mj. rovněž stavby č. VPS D.80: stavba
hraničního přechodu před obcí Potůčky a výše uvedené stavby č. VPS D.31: přeložka
silnice II/221 – obchvatu města Horní Blatná. O námitkách jmenovaného zástupce
veřejnosti bylo rozhodnuto Rozhodnutím o námitkách č. 25. Pokud jde o stavbu
hraničního přechodu před obcí Potůčky, bylo námitce vyhověno. Námitku podala ovšem
také obec Potůčky, které bylo taktéž vyhověno (Rozhodnutí č. 15), ovšem nikoliv
ze shodných důvodů. Z toho vyplývá, že shodná rozhodnutí jsou odůvodněna různě,
což dokazuje nekoncepčnost rozhodování odpůrce.
Za závažnější v uvedené souvislosti považují navrhovatelé skutečnost, že důvody
pro vynětí stavby hraničního přechodu před obcí Potůčky jsou zcela použitelné též
pro vynětí obchvatu Horní Blatné. Stávající hraniční přechod v obci Potůčky se nachází
v centru této obce. Odpůrce v Rozhodnutí o námitce obce Potůčky č. 15 přijal
argumentaci jmenované obce, že na stávající hraniční přechod navazuje nová dopravní
infrastruktura obce, toto dopravní řešení maximálně vyhovuje a je ověřeno tříletým
provozem. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že totožné důvody lze použít pro vynětí
obchvatu Horní Blatné. Zde stávající dopravní situace také vyhovuje. V předmětné
nejednotnosti rozhodování spatřují svévolný postup odpůrce. Ve světle výše uvedeného
tak poukazují, že ZÚR jsou v otázce obchvatu obce Horní Blatná neodůvodněné
a pro vnitřní rozpornost nepřezkoumatelné.
I. c)
Vzhledem ke shora uvedenému navrhovatelé navrhují, aby Nejvyšší správní soud
vydal rozsudek, kterým opatření obecné povahy, kterým se vydávají Zásady územního
rozvoje Karlovarského kraje, schválené usnesením zastupitelstva Karlovarského kraje
č. ZK 223/09/10 ze dne 16. 9. 2010, zruší v části g.01.1 Dopravní infrastruktura,
č. VPS D.31 II/221 přeložka silnice II/221 v prostoru Horní Blatné a v části d.02.2
plochy a koridory veřejné infrastruktury, 1.1.5 odrážka 21 a pododrážka jihozápadní
obchvat obce Horní Blatná.
II.
Odpůrce ve svém vyjádření k věci ze dne 5. 1. 2011 uvádí, že proces vydání ZÚR
proběhl ve všech jeho fázích zcela v souladu se zákonem. K návrhu na zrušení části ZÚR
se pak konkrétně vyjádřil následovně.
K námitkám navrhovatelů, že realizací obchvatu zakotveného v napadené části
předmětného opatření obecné povahy budou znehodnoceny nemovitosti v jejich
vlastnictví pokažením výhledu a životního prostředí, uvádí, že ZÚR stanovují základní
požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezují plochy a koridory
nadmístního významu. Dokumentace ZÚR tedy, na rozdíl od podrobnější územně
plánovací dokumentace, nevymezuje zastavitelné plochy, nezpracovává se nad katastrální
mapou, a nelze z této dokumentace vzhledem k menší podrobnosti jednoznačně dovodit
míru zásahu do vlastnických vztahů. To je až následně úkolem územního plánu,
který podle §43 stavebního zákona zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování
v souladu se zásadami územního rozvoje. S přihlédnutím k výše uvedeným principům
tvorby ZÚR tedy vyplývá, že ze ZÚR nemůže být dostatečně patrné, jaké konkrétní
pozemky a stavby budou stavbou přeložky silnice II/221 v prostoru Horní Blatná,
tj. jihozápadního obchvatu obce Horní Blatná, přímo dotčeny. Až územní plán může
zpřesnit trasu záměru stavby přeložky v rámci vymezeného koridoru a stanoví také
pozemky, které budou stavbou přímo dotčeny. Územní plán podrobněji prověří vlivy této
stavby na okolní území a stanoví i požadavky na omezení případných neúměrně
negativních vlivů stavby, které bude nutno respektovat při následném projektování
a realizaci. Odpůrce je tedy přesvědčen, že ZÚR nemohou ještě přímo omezit práva
vlastníků nemovitostí. Vlastnická práva navrhovatelů jsou potencionálně dotčena, avšak
pouze na základě ZÚR nelze stanovit jejich přímé omezení.
Navržený koridor pro záměr stavby přeložky silnice II/221 byl vymezen
po důkladném posouzení všech relevantních aspektů. Byl vyhodnocen převládající veřejný
zájem z důvodu významného přínosu v oblasti hospodářské a sociální pro celý horský
region, pro který je předmětná silnice páteřní dopravní tepnou. Přínos byl vyhodnocen
také v určitých aspektech životního prostředí, a to z hlediska zlepšení některých
parametrů kvality života obyvatel uvnitř zastavěného území obce. Ovšem právě
s ohledem na soukromá práva v dotčeném území byl koridor vymezen pouze v nezbytně
nutném rozsahu s možností následného zpřesnění ve větším detailu v územním plánu
obce. Koridor pro předmětnou veřejně prospěšnou stavbu byl v souladu s požadavky
stavebního zákona prověřen jak z hlediska vlivů na soustavu NATURA 2000, tj. evropsky
významné lokality a ptačí oblasti, tak z hlediska vlivů na životní prostředí a z hlediska
vlivu na udržitelný rozvoj území. Na podporu svých tvrzení odpůrce odkazuje
na Dokumentaci vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Souhrnně má tedy
koncepce ZÚR z hlediska vlivu na udržitelný rozvoj území mírně pozitivní vliv na životní
prostředí, působí dominantně na hospodářský rozvoj a výrazně dominantně
na soudržnost společenství obyvatel.
Navrhovatelé ve svém návrhu mylně uvádějí, že budoucí realizací stavby přeložky
budou jejich nemovitosti znehodnoceny „pokažením výhledu a životního prostředí“.
K danému odpůrce podotýká, že v současnosti se silnice II/221 nachází ve vzdálenosti
7 metrů, 8 metrů a 23 metrů od nemovitostí navrhovatelů a v případě realizace předmětné
stavby v předpokládané ose koridoru bude silniční provoz této silnice veden
ve vzdálenosti několikanásobně větší (100 a více metrů). Životní prostředí se proto
pro tuto oblast ve vztahu k současnému stavu zlepší.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se proto odpůrce domnívá, že nelze
přijmout námitku navrhovatelů, že míra dotčení jejich hmotných práv zbudováním
koridoru pro jihozápadní obchvat obce Horní Blatná překračuje hranici
pravděpodobnosti nebo alespoň možnosti, když je zcela evidentní, že schválením ZÚR
nelze přímo ve světle výše předestřeného omezit vlastnická práva navrhovatelů.
Ve vztahu k námitce navrhovatelů týkající se souladu ZÚR se zásadou subsidiarity
a minimalizace zásahů při zakotvení záměru výstavby silniční přeložky, resp. k námitce
absence odůvodnění, proč odpůrce právě tuto variantu považuje ve smyslu citované
zásady za nezbytnou a nejšetrnější, a zároveň ve vztahu k námitce o nevypořádání
námitek navrhovatelů uplatněných prostřednictvím zástupce veřejnosti zákonem
předpokládaným způsobem, uvádí odpůrce následující.
Jednotlivé dílčí aspekty a vzájemné souvislosti dostatečně odůvodňují návrh
záměru realizace obchvatu a jsou obsaženy v příslušných částech kapitoly
O.f Odůvodnění ZÚR, zejména pak O.f.1.1 až O.f.3.2 a dále v příloze č. 6 Odůvodnění
ZÚR. V těchto kapitolách jsou s ohledem na druh územně plánovací dokumentace
a s důrazem na účelné a hospodárné uspořádání území kraje uvedeny důvody
pro vymezení tohoto záměru, z hlediska hospodářského, sociálního i environmentálního,
jsou zde popsány souvislosti důkladného vyhledání optimálního řešení výběrem
z možných variant (v rámci ověřovací studie), a také podrobně posouzeny a zohledněny
případné negativní vlivy návrhu záměru.
Priority územního plánování, na které navrhovatelé ve svém návrhu poukazují,
představují jen úzký výběr z dalších priorit územního plánování kraje pro zajištění
udržitelného rozvoje území, uvedených v kapitole a. ZÚR. Všechny 3 pilíře udržitelného
rozvoje (tj. životní prostředí, soudržnost společenství obyvatel a hospodářský rozvoj)
je třeba rozvíjet ve vzájemné souvislosti. Neméně důležitou prioritou, kterou navrhovatelé
zcela opomenuli, a která dostatečně odůvodňuje také návrh záměru obchvatu do ZÚR,
je „Budování odpovídající dopravní a technické infrastruktury – upřednostňování
společných koridorů s cílem minimalizovat fragmentaci krajiny; realizace v souladu
s promyšlenou etapizací“ viz. odst. 2.1. ZÚR. V tomto případě byla podkladem Koncepce
rozvoje silniční sítě na území Karlovarského kraje, podporující socioekonomický rozvoj.
A tento je zejména v této odlehlé horské části Karlovarského kraje zcela zásadní prioritou,
pochopitelně s patřičným ohledem na všechny složky životního prostředí.
V části O.f.3.2 Odůvodnění ZÚR je zřetelně uvedeno a dostatečně odůvodněno,
že motivací pro navrhované úpravy a přeložky na komunikaci II/221 v žádném případě
není snaha o vytvoření nového nadmístního dopravního koridoru mezi ČR a SRN pro
tranzitní dopravu přes západní hřeben Krušných hor. Kapitola d.02.2 odst.1.1.2 ZÚR
uvádí, že mezi zásadními koncepčními záměry, které byly v rámci přípravy ZÚR ověřeny,
bylo silniční propojení Karlovy Vary - Zwickau. Tvrzení navrhovatelů, že v odůvodnění
rozhodnutí o námitkách zástupce veřejnosti není uveden odkaz na odpovídající studii,
je nesprávné, protože v tomto odůvodnění je zcela zřetelně uvedeno, že možnost
dopravního spojení byla prověřena ve variantách studií „Dopravní propojení
Karlovarského kraje se Saskou částí SRN“. Tato studie navrhuje a posuzuje varianty
úprav a propojení Karlovarského kraje s jihozápadním Saskem, a to jednak na silnici
II/221 versus silnici II/210, a dále na samotné II/221 v prostoru Horní Blatné posuzuje
dvě varianty obchvatu (jihozápadní a východní) versus tzv. nulová varianta. Závěrem
bylo, na základě celé řady kritérií, vyhodnoceno nové kapacitní silniční propojení
pro tranzitní dopravu Karlovy Vary – Zwickau jako nereálné, a bylo doporučeno pro další
územně plánovací činnost sledovat koncepci posílení a zkvalitnění silničního spojení
pouze regionálního významu pro podporu místního socioekonomického rozvoje
v minimalizované variantě – tzn. v tomto případě záměr jihozápadního obchvatu Horní
Blatné. Jakákoliv souvislost úpravy silnice II/221 s novým silničním propojením Zwickau
– Karlovy Vary je tedy nicotná. Taktéž výrok navrhovatelů o degradaci cestovního ruchu
v oblasti je ničím neopodstatněný, protože v budoucnu se ze současné trasy silnice
II. třídy stane místní komunikace a dojde k výraznému snížení tranzitní dopravy obcí.
Napojení turistických a ostatních tras je technicky řešitelné a žádoucí (viz platný Územní
plán obce Horní Blatná).
Pokud navrhovatelé považují za nesrozumitelnou větu„Detailní návrh trasy obchvatu
a její vliv na krajinu a přírodu zásadním způsobem ovlivní způsob křížení s železniční tratí, které však
nelze řešit v podrobnosti ZÚR“ uvedenou v rozhodnutí o námitce, potom odpůrce podotýká,
že této větě je nutno porozumět tak, že „navržený způsob křížení ovlivní detailní návrh
trasy“. Pro vliv na okolí bude zásadní, zda v územním plánu Horní Blatné navržený
způsob křížení se železnicí bude úrovňový, či mimoúrovňový. Z toho se bude odvíjet
technické řešení budoucí stavby přeložky - výška náspu a poloha komunikace v krajině.
Na základě toho pak územní plán stanoví i požadavky na omezení negativních vlivů
přeložky na okolí a její začlenění do krajiny, například ozelenění náspů apod.
V odůvodnění rozhodnutí o námitkách nejsou v žádném případě použity
argumenty opřené o dosud neexistující studii. Plochy nadmístního významu pro cestovní
ruch, rekreaci a sport jsou obsaženy ve vlastní dokumentaci ZÚR. Některé z těchto ploch
jsou lokalizovány v oblasti Krušných hor a je považováno za nezbytné jejich kvalitní
dopravní napojení na silniční síť v bezprostředním okolí, ale také, a to zejména v tomto
druhu územně plánovací dokumentace, v širších nadmístních souvislostech. Zmínka
navrhovatelů o neexistující studii je proto zavádějící a nepravdivá. Na vysvětlenou
odpůrce uvádí, že ZÚR v kapitole „i.“ stanovují povinnost pořídit územní studii
pro plochy nadmístního významu pro cestovní ruch, rekreaci a sport č. 12, 13a, 13b,14
a 15, s cílem ověřit kritéria a podmínky využití jako podklad pro zpřesnění jejich vymezení
a koordinaci územních zájmů v rámci podrobnějšího stupně územně plánovací
dokumentace.
Odpůrce má za to, že vypořádání všech námitek zástupce veřejnosti bylo
provedeno naprosto v souladu s právními předpisy, jejich odůvodnění považuje
za dostatečné. Argumenty uváděné navrhovateli v návrhu na zrušení části opatření obecné
povahy nejsou totožné s argumenty, kterými byla podložena námitka zástupce veřejnosti
pana M. Z. Tato námitka zástupce veřejnosti uváděla za základní argument proti
zamýšlenému obchvatu možnost zneužití komunikace II/221, jejíž součástí je také
navrhovaný obchvat Horní Blatné, pro tranzitní nákladní dopravu mezi ČR a SRN.
Přitom v kapitole d.02.2 ZÚR je uvedeno, že příslušný hraniční přechod na silnici II/221
v Potůčkách zůstane využíván pouze pro potřeby regionální dopravy.
Navrhovatelé se odvolávají na princip proporcionality při posuzování variant
řešení záměru stavby přeložky a povinnost odpůrce vážit je ve vztahu k míře dotčení práv
jednotlivých fyzických osob. K danému odpůrce uvádí, že na veřejném projednání návrhu
ZÚR byly vedle připomínky (č. 8) manželů F. uplatněny i další připomínky, které se
vyslovují pro potřebu předmětné stavby - např. připomínka (č. 7) Občanského sdružení
Za udržitelný rozvoj Horní Blatné a připomínka (č. 11) některých obyvatelů z Horní
Blatné. Celkem se v připomínkách v rámci veřejného projednání ZÚR pro realizaci
záměru stavby přeložky vyslovilo 11 obyvatel Horní Blatné. Zmocnění zástupce veřejnosti
pana M. Z. se týkalo tří záměrů obsažených v ZÚR (v lokalitách: Potůčky – silniční
hraniční přechod, Horní Blatná – jihozápadní obchvat, a Pstruží – technické parametry
komunikace). Z 995 podepsaných občanů kraje jen část tvoří prokazatelně obyvatele
zmíněných obcí, kteří mohou být těmito třemi záměry konkrétněji dotčeny na svých
soukromých právech. V případě záměru stavby z podpisových archů vyplývá, že jen 32 z
nich jsou obyvatelé Horní Blatné. Navíc signatáři mohou být i vlastníci rekreačních
objektů, což nelze z podpisových archů ověřit, přičemž je známo, že těch je v Horní
Blatné dle statistického sčítání z roku 2001 (SLBD) méně než 30.
Odpůrce se tedy na základě všech výše uvedených skutečností domnívá,
že navrhovatelům se nepodařilo ve svém návrhu dokázat obsahový nesoulad napadeného
opatření obecné povahy se zákonem a rozpor se zásadou proporcionality,
když projednávání ZÚR probíhalo zcela v zákonných intencích. V odůvodnění
vznesených námitek neshledává odpůrce žádný vnitřní rozpor, přičemž k uvedenému
rozhodnutí dospěl na základě důkladného zvážení všech argumentů týkajících se námitky
vůči obchvatu Horní Blatné. Jak již z odůvodnění rozhodnutí o námitkách vyplývá,
v žádném případě nelze konstatovat, že by důvody pro vynětí stavby hraničního přechodu
před obcí Potůčky byly použitelné také pro vynětí stavby obchvatu Horní Blatné. V obci
Horní Blatná nebyla na rozdíl od obce Potůčky vybudována žádná opatření,
která by eliminovala místa dopravních závad. Dopravní závady a dále požadavek
dotčeného orgánu v oblasti ochrany památek (Ministerstvo kultury ČR), vzhledem
ke stanovené městské památkové zóně Horní Blatná, jsou natolik závažné, že je řešení
formou záměru na vybudování obchvatu Horní Blatné považováno ZÚR za záměr
nadmístního významu, který musí být řešen v krajské územně plánovací dokumentaci.
O významu svědčí i fakt, že obchvat obce Horní Blatná byl od roku 2001 zapracován
ve schválené územně plánovací dokumentaci Územní plán velkého územního celku
Karlovarsko-sokolovské aglomerace a od roku 2004 také v Územním plánu obce Horní
Blatná, který je platný dosud. ZÚR převzaly obchvat Horní Blatné na základě potvrzení
aktuálnosti a oprávněnosti záměru variantní studie „Dopravní propojení Karlovarského
kraje se Saskou částí SRN“ bez věcné změny z Územního plánu velkého územního celku
Karlovarsko-sokolovské aglomerace. Je tedy nutno ještě jednou konstatovat, že ZÚR jsou
v otázce obchvatu Horní Blatné zcela jasně odůvodněné a v souvislostech jednotné,
přičemž všechny vznesené námitky byly vypořádány.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem považuje odpůrce návrh
na zrušení části opatření obecné povahy za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí.
III.
Replika navrhovatelů k vyjádření odpůrce
Dne 14. 1. 2011 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena replika navrhovatelů
k vyjádření odpůrce. Navrhovatelé především v souvislosti se zamýšleným obchvatem
zdůrazňují jeho dopad do jejich ústavně zaručených práv. Dále nesouhlasí s tvrzením
odpůrce, že z principů tvorby zásad územního rozvoje vyplývá, že z předmětných ZÚR
nemůže být dostatečně patrné, jaké konkrétní pozemky a stavby budou stavbou přeložky
- jihozápadního obchvatu obce Horní Blatná přímo dotčeny. Nesouhlasí se závěry,
že ZÚR nemohou ještě přímo omezit práva vlastníků nemovitostí a domnívají
se, že uvedenými názory odpůrce popírá rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního
soudu k otázce aktivní legitimace navrhovatelů požadujících zrušení opatření obecné
povahy. Z této judikatury je patrno, že navrhovatelé v obdobných řízeních pravidelně
odůvodňují svoji procesní legitimaci k podání návrhu právě dotčením svých vlastnických,
případně jiných práv, v důsledku přijetí opatření obecné povahy. V linii politika územního
rozvoje, zásady územního rozvoje, územní plán a rozhodnutí o umístění stavby
představují právě zásady první fázi, kdy se mohou dotčené osoby domáhat ochrany svých
práv. Tvrzení odpůrce, že při parametrech zásad územního rozvoje nelze odpovědně říci,
zda se naznačené plochy a koridory vůbec dotknou konkrétních parcel, odmítl Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 - 644.
Dále navrhovatelé trvají na tom, že dojde ke zhoršení jejich životního prostředí,
neboť realizací obchvatu namísto jedné silnice budou v okolí jejich nemovitostí silnice
dvě. Na tom nic nezmění ani odpůrcem tvrzená skutečnost, že jihozápadní obchvat Horní
Blatné bude veden v dostatečné vzdálenosti od budov v jejich vlastnictví, z čehož odpůrce
naopak nesprávně dovozuje zlepšení životního prostředí pro tuto oblast ve vztahu
k současnému stavu. Polemizují také s odůvodněním plánovaného záměru a trvají na jeho
negativním vlivu pro občany obce.
Předmětné ZÚR se vůbec nezabývají negativním vlivem stavby obchvatu
na otevřené údolí Blatenského potoka, a tím přerušení krajinného rázu trasy po hřebeni
Krušných hor od Blatenského vrchu přes Horní Blatnou k Zaječímu vrchu,
který navrhovatelé zdůrazňují. Krajina s touto stavbou ztratí turistickou a rekreační
atraktivitu s výsledným negativním dopadem na turistický ruch, na kterém je rozvoj
horských obcí závislý.
Dále navrhovatelé poukazují na skutečnost, že v rozhodnutí o námitkách odpůrce
výslovně uvedl, že důvodem zlepšení dopravní obslužnosti má být blízkost ploch
nadmístního významu pro cestovní ruch, rekreaci a sport. Navrhovatelé však doložili,
že na trase Pernink - Horní Blatná - Potůčky se žádné plochy nadmístního významu
nenacházejí ani neplánují.
Navrhovatelé uvádí, že z okolností, že - skutečná dopravní situace v obci Potůčky,
popisovaná v ZÚR jako nová vyhovující dopravní infrastruktura obce, ověřená tříletým
provozem, se vyznačuje tím, že vozidla projíždějí mezi chodci, kteří nakupují ve stáncích
vietnamských prodejců, umístěných kolem kruhového objezdu, na místní komunikaci
i podél navazující silnice II/221, která je jedinou ulicí v obci, procházející celou obcí,
s navazujícími příčnými uličkami, zatímco v porovnání s tímto stavem ve městě Horní
Blatná, kde jsou ulice souběžné s páteřní komunikací II/221, takže chodci většinou
používají klidné souběžné ulice, a navíc intenzita dopravy zde klesá - jim vyplývá,
že skutečným důvodem stavby obchvatu města Horní Blatná je zkapacitnění silnice
pro tranzitní dopravu nově přivedenou do regionu.
Odpůrce označil dopravní závady v obci Horní Blatná za závažné a v tomto směru
odkázal rovněž na územní plán obce Horní Blatné platný od roku 2004, který plán
obchvatu obsahuje. Důvody, pro které územní plán obce Horní Blatná obsahuje plán
obchvatu obce, sdělil starosta obce navrhovateli ad a) v dopise ze dne 6. 4. 2007. Tímto
dopisem mu bylo sděleno, že jihovýchodní obchvat je v územním plánu od sedmdesátých
let. Dále starosta zmiňuje usnesení zastupitelstva obce z roku 2007, podle kterého
se ukládá obchvat vypustit z projektové dokumentace, že zastupitelstvo přijalo usnesení
o tom, že nebude podporovat výstavbu obchvatu.
Navrhovatelé uzavírají a trvají na tom, že případné závady na komunikaci II/221
v městě Horní Blatná lze odstranit jejich opravou ve stávající trase a zbudování obchvatu
spolu se zničením údolí Blatenského potoka je ve vztahu k této možnosti nadbytečné
a nehospodárné. Na rozdíl od celostátního průměru počet vozidel na této silnici stále
klesá, protože se mění využití území z původní průmyslové výroby na rekreační.
IV.
Při rozhodování Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda je návrh přípustný,
resp. zda jsou v projednávané věci splněny podmínky řízení. Těmi jsou v řízení vedeném
podle části třetí hlavy druhé dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“): existence předmětu řízení
(tj. opatření obecné povahy), aktivní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného
návrhu, vše v souladu s podmínkami vyplývajícími z §101a s. ř. s.
IV. a)
Existence předmětu řízení
Pokud jde o první podmínku spočívající v existenci předmětu řízení v podobě
opatření obecné povahy, nemá Nejvyšší správní soud pochyb o tom, že napadené ZÚR
skutečně představují opatření obecné povahy přezkoumatelné zdejším soudem. Zásady
územního rozvoje Karlovarského kraje, schválené zastupitelstvem Karlovarského kraje
ze dne 16. 9. 2010, č. ZK 223/09/10, představují opatření obecné povahy v souladu
s §36 odst. 4 stavebního zákona v návaznosti na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Citované ustanovení stavebního
zákona totiž stanoví, že zásady územního rozvoje se pořizují pro celé území kraje a vydávají
se formou opatření obecné povahy podle správního řádu. Předmětné opatření obecné povahy,
jak vyplývá z obsahu spisu, bylo také zákonem předepsaným způsobem vydáno
a publikováno. Zásady územního rozvoje Karlovarského kraje byly vydány
zastupitelstvem Karlovarského kraje dne 16. 9. 2010, usnesením č. 223/09/10. Oznámení
o vydání předmětného opatření obecné povahy bylo vyvěšeno na úřední desce
Karlovarského kraje a úředních deskách všech obcí v Karlovarském kraji a nabylo
účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení na poslední úřední desce, tj. 16. 10. 2010. Tuto
skutečnost navíc ani žádný z účastníků nerozporuje. Nejvyšší správní soud
má za to, že první podmínka přípustnosti návrhu na přezkum opatření obecné povahy
je splněna.
IV. b)
Aktivní legitimace navrhovatelů
Následně tedy Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení, zda shora vymezeným
navrhovatelům ad a), b) a c) svědčí aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení části
opatření obecné povahy.
Dle §101a odst. 1 s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho
částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným
správním orgánem, zkrácen. Aktivní legitimace je tedy založena prvotně tvrzením
navrhovatelů, z jehož obsahu musí být zřejmé, že jsou nositeli konkrétních subjektivních
práv, která mohou být nezákonností napadeného opatření obecné povahy dotčena.
Z návrhu je patrno, že navrhovatelé spatřují dotčení svých práv v omezení práva
na užívání svých nemovitostí, a to zejména v důsledku zničení jejich bezprostředního
životního prostředí, zničení jedinečného výhledu a omezení soukromého a rodinného
života, které by bylo způsobené realizací stavby přeložky silnice v blízkosti jejich
nemovitostí, které by takovým zásahem navíc utrpěly na tržní hodnotě.
Kromě shora uvedeného z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatelé jsou vlastníky
nemovitostí – pozemků a budov zapsaných na listech vlastnictví č. 110, 9 a 140
pro katastrální území Horní Blatná, které se nacházejí v blízkosti pozemku dotčeného
zamýšlenou změnou – stavbou přeložky. Ze všech těchto skutečností zdejší soud dovodil,
že tvrzené dotčení subjektivních práv navrhovatelů je možné a z logiky věci myslitelné
(k tomu srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006,
č. j. 2 Ao 2/2006 - 62). Pokud tedy navrhovatelé tvrdí zkrácení svých práv, které odvozují
od svého vlastnictví k předmětným nemovitostem, potom nelze a priori dotčení jejich
subjektivních práv vyloučit. Nejvyšší správní soud však v tomto okamžiku zdůrazňuje,
že se tyto jeho úvahy týkají pouze aktivní legitimace, nikoli věcné důvodnosti návrhu.
Ta je zkoumána až v další fázi řízení, v níž se již Nejvyšší správní soud zabývá věcí samou.
Lze tedy uzavřít, že navrhovatele je nutno považovat za aktivně legitimované k podání
návrhu podle §101a odst. 1 s. ř. s.
Na tomto závěru nic nemění ani upozornění navrhovatele ad a), že ve fázi
projednávání návrhu opatření obecné povahy nepodal námitky. Navrhovatel ad a) uvedl,
že v době, kdy bylo nutno námitky podat, nebyl občanem Karlovarského kraje, a proto
nebyl ani oprávněn v souladu s §23 odst. 2 stavebního zákona zmocnit zástupce
veřejnosti M. Z. k uplatnění jeho námitek. Jak bylo výše uvedeno, z dikce §101a odst. 1 s.
ř. s. však vyplývá, že „návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten,
kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.“ O
takovém tvrzení navrhovatele ad a) nemá Nejvyšší správní soud ve světle výše uvedeného
pochyb, a proto považuje tvrzení navrhovatele ad a) o dotčení jeho subjektivních práv v
dané věci za zcela dostačující k uznání jeho aktivní legitimace.
IV. c)
Formulace závěrečného návrhu
Jak již bylo výše uvedeno, třetí podmínkou tohoto soudního řízení je formulace
závěrečného návrhu v souladu s podmínkami vyplývajícími z §101a s. ř. s., resp. existence
meritorně projednatelného závěrečného návrhu (petitu). Závěrečný petit, kterým
se navrhovatelé ad a), b) a c) domáhají vydání rozsudku, kterým má být zrušena konkrétně
vymezená část ZÚR, tj. část g.01.1 Dopravní infrastruktura, č. VPS D.31 II/221 přeložka
silnice II/221 v prostoru Horní Blatné a část d.02.2 plochy a koridory veřejné
infrastruktury, 1.1.5 odrážka 21 a pododrážka jihozápadní obchvat obce Horní Blatná,
je zcela v souladu s požadavky na petit kladenými v §101a odst. 1 s. ř. s. (k formulaci
závěrečného návrhu v řízení o zrušení opatření obecné povahy srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 - 51). Proto rovněž tuto
poslední podmínku řízení shledal Nejvyšší správní soud za řádně splněnou.
V.
Ústní jednání
Při ústním jednání konaném dne 19. 1. 2011 setrvali účastníci řízení na obsahu
svých podání. Navrhovatel ad a) při jednání uvedl, že odpůrce, který ve svém vyjádření
k návrhu uvedl, že občanské sdružení Za kvalitu života v Krušných horách rozpoutalo
negativní kampaň k plánované stavbě obchvatu Horní Blatné, formulací „negativní
kampaň“ zpochybňuje charakter navrhovatelů, záměrně oslabuje jejich postavení
ve sporu. Touto negativní kampaní není nic jiného než založení občanského sdružení
a organizace petice na podporu usnesení zastupitelstva města Horní Blatné,
které požaduje vyjmutí obchvatu z územního plánu města.
Navrhovatel ad a) dále pokračoval, že navrhovatelé dostatečně doložili, že obchvat
by poškodil nejen je, ale měl by i destrukční vliv na životní prostředí. Způsobil by útlum
hospodářského rozvoje města Horní Blatná, došlo by ke snížení atraktivity přírody, a tím
následně k poklesu turismu a rekreace. Odvedením části dopravy mimo obec by došlo
k útlumu rozvoje místních služeb.
Závěrem zdůraznil, že odpůrce kontinuálně od roku 2007 odmítá opakované
žádosti města Horní Blatná a petice občanského sdružení, aby byl obchvat vyňat
z územního plánu města, na dané podněty odpovídal s tím, že změny územního plánu
je možno uplatnit až na základě rozhodnutí o námitkách a připomínkách v rámci
veřejného projednání ZÚR, pokračoval však i v době projednávání návrhu ZÚR
v přípravě a provádění sporných silničních staveb na silnici II/221 (rekonstrukce
jednotlivých úseků silnice).
VI.
Věcný přezkum návrhu
Přestože všichni navrhovatelé podávají návrh totožného obsahu, je nutno jej
považovat za tři samostatná podání a v tomto smyslu je také posuzovat. To však nebrání
tomu, aby návrh navrhovatelů, kteří se nacházejí v totožné procesní situaci a uplatňují
totožné námitky, byl vypořádáván společně. Tak tomu je u navrhovatelek ad b) a c) (dále
též jen „navrhovatelky“), které obě podaly totožnou námitku proti návrhu předmětného
opatření obecné povahy prostřednictvím zástupce veřejnosti M. Z. Proto zdejší soud
nejdříve přistoupil k věcnému posouzení jejich návrhů. Následně se bude zabývat věcným
posouzením návrhu navrhovatele ad a), který je nutno z níže uvedených důvodů posoudit
samostatně.
VII.
Věcné posouzení návrhu navrhovatelek ad b) a c)
Při rozhodování o důvodnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy
postupuje Nejvyšší správní soud zpravidla podle tzv. algoritmu přezkumu, tj. podle testu
skládajícího se z pěti kroků, kterým musí napadené opatření obecné povahy vyhovět.
Tyto jednotlivé na sebe navazující kroky testu vyplývají zejména z §101d odst. 1 a 2 s. ř. s.
Nejprve je nutno zkoumat, zda bylo napadené opatření obecné povahy vydáno orgánem,
který k tomu měl pravomoc. Dále je třeba se zabývat tím, zda orgán, který opatření vydal,
nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti (věcné, osobní, prostorové
a časové). Ve třetím kroku soud posuzuje zákonnost postupu příslušného správního
orgánu při vydávání napadeného opatření obecné povahy. Ve čtvrtém kroku se soud
zaměřuje na otázku obsahového souladu napadeného opatření obecné povahy
se zákonem, tedy s hmotněprávními předpisy, přičemž v rámci tohoto kroku soud
také zjišťuje, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nezneužil zákonem
svěřenou pravomoc či působnost. Poslední fáze přezkumu spočívá v přezkumu souladu
opatření obecné povahy se zásadou proporcionality (k tomu srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publikovaný
pod č. 740/2006 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud přistoupil rovněž v případě návrhu
navrhovatelek k aplikaci tohoto algoritmu přezkumu.
VII. a)
V prvé řadě tedy zdejší soud posuzoval, zda měl odpůrce vůbec samotnou
pravomoc vydat napadené opatření obecné povahy, resp. ZÚR. Jak vyplývá ze shora
uvedeného, nyní přezkoumávané opatření obecné povahy bylo vydáno jako Zásady
územního rozvoje Karlovarského kraje zastupitelstvem Karlovarského kraje, tedy
orgánem, který byl k vydání předmětného opatření obecné povahy oprávněn na základě
§7 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, který stanoví, že zastupitelstvo kraje vydává
v samostatné působnosti zásady územního rozvoje. Tato skutečnost ostatně ani nebyla mezi
navrhovatelkami a odpůrcem sporná. Z výše uvedených důvodů je tedy zřejmé,
že předmětné opatření obecné povahy dané kritérium splňuje, a proto v prvém kroku
algoritmu přezkumu uspělo.
VII. b)
Další krok spočívá v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání napadeného
opatření obecné povahy (tedy při realizaci své pravomoci) nepřekročil meze zákonem
vymezené působnosti. Rozlišovat je přitom třeba zejména působnost věcnou (okruh
věcných oblastí, v rámci kterých vykonává správní orgán svoji pravomoc), působnost
osobní (okruh osob, vůči kterým správní orgán působí), působnost územní (na jakém
území vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých okolností též působnost
časovou (ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní orgán stanovené období,
ve kterém může svoji pravomoc vykonávat). K tomu postačuje ze strany zdejšího soudu
konstatovat, že ani v tomto směru nebylo zjištěno žádné pochybení, neboť správní orgán
– zastupitelstvo Karlovarského kraje, který předmětné opatření obecné povahy vydal,
disponoval podle §36 a násl. stavebního zákona věcnou i územní působností k vydání
napadených ZÚR. Ani jeho osobní či časová působnost nebyla v tomto směru omezena.
Navrhovatelky v této otázce předmětné opatření obecné povahy nikterak nezpochybňují
a ani zdejší soud neshledal, že by správní orgán při vydávání napadeného opatření obecné
povahy vybočil z mezí své působnosti. Napadené opatření obecné povahy proto uspělo
i v tomto kroku algoritmu.
VII. c)
Nejvyšší správní soud tak mohl přistoupit i k dalším krokům testu přezkumu, tedy
k posouzení, zda bylo napadené opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem
stanoveným postupem, jakož i k posouzení samotného obsahu opatření obecné povahy.
Námitky navrhovatelek, kromě námitek procesního charakteru, dílem míří na rozpor
s požadavky hmotného práva, kdy namítají zásah do jejich vlastnického práva, dílem
namítají rozpor ZÚR se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů, resp. principem
proporcionality.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda obsah odůvodnění ZÚR
je v rozporu se zákonem ve smyslu navrhovatelkami namítaného zásahu do jejich
vlastnického práva, který v případě realizace obchvatu v blízkosti jejich nemovitostí
spatřují v omezení jejich práva na soukromý a rodinný život, zničení příznivého prostředí
pro bydlení (zničení výhledu), porušení životního prostředí, důsledkem čehož by navíc
došlo ke znehodnocení tržní ceny jejich nemovitostí. V souvislosti s touto námitkou
se Nejvyšší správní soud musel vypořádat s otázkou, zda vůbec navrhovatelky námitky
takového obsahu mohly úspěšně v řízení o návrhu na zrušení části ZÚR uplatnit.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatelky při projednávání
návrhu uplatnily prostřednictvím zástupce veřejnosti námitku v souladu s §39 odst. 2
stavebního zákona, podle kterého námitky proti návrhu zásad územního rozvoje mohou podat
pouze obce v řešeném území a obce sousedící s tímto územím a zástupce veřejnosti. Nejpozději při veřejném
projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené obce a zástupce veřejnosti námitky s jejich
odůvodněním a současně musí vymezit území dotčené námitkou. Podle §23 odst. 2 stavebního
zákona zástupcem veřejnosti může být fyzická nebo právnická osoba plně způsobilá k právním úkonům.
Zástupce veřejnosti musí zmocnit nejméně jedna desetina občanů obce s méně než 2000 obyvateli nebo
nejméně 200 občanů příslušné obce, kteří uplatňují věcně shodnou připomínku k návrhu, popřípadě
konceptu územně plánovací dokumentace. Zástupce veřejnosti může zmocnit rovněž nejméně 500 občanů
kraje nebo nejméně jedna desetina občanů kterékoli obce na území kraje s méně než 2000 obyvateli nebo
nejméně 200 občanů obce na území kraje, pokud podali věcně shodnou připomínku k návrhu zásad
územního rozvoje.
Z §39 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že nejpozději při veřejném projednání
v průběhu pořizování zásad územního rozvoje může každý uplatnit své připomínky,
pouze dotčené obce a zástupce veřejnosti mohou podat námitky. Rozdíl mezi podáním
připomínek a námitek dle stavebního zákona je kvalitativní – zatímco k připomínkám
se správní orgány pouze vyjadřují, o námitkách musí řádně rozhodnout a toto rozhodnutí
je součástí výsledného opatření obecné povahy. Stavební zákon tedy v případě pořizování
ZÚR neumožňuje podat námitky každé dotčené osobě, jako je tomu v případě územního
plánu, ale stanoví podmínku uplatnění námitek prostřednictvím zástupce veřejnosti,
což významně ovlivňuje obsah podávaných námitek. Zástupce veřejnosti v souladu s §23
odst. 2 stavebního zákona může podat pouze takovou námitku, na jejímž jednotném
znění se shodne určitý kvalifikovaný počet fyzických osob, v případě občanů kraje
se jedná o 500 osob. Tato podmínka odpovídá vyšší úrovni obecnosti ZÚR a zamezuje
projednávání pouze individuálních zájmů jednotlivých osob v této fázi územního
plánování.
Nejvyšší správní soud z obsahu spisu zjistil, že touto shodnou připomínkou
zákonem stanoveného počtu občanů, mimo jiných i navrhovatelek, uplatněnou ve formě
námitky prostřednictvím zástupce veřejnosti byl v daném případě mimo jiné nesouhlas
se zamýšleným obchvatem, a to z důvodu obavy z případného zneužití této komunikace
pro tranzitní dopravu. Odůvodnění této námitky je uvedeno na str. 61 ZÚR, z něhož
jako podstatné vyplývá, že realizací výše uvedené stavby na silnici II/221 a po té její
využití jako součást silničního koridoru ‚nadmístního‘ (zvýrazněno v ZÚR
- pozn. Nejvyššího správního soudu) významu mezi ČR a SRN přes západní hřeben
Krušných hor hrozí zneužití této komunikace pro tranzitní dopravu, především nákladní,
mezi SRN a Českou republikou. Tím hrozí i trvalé poškození přírody, krajiny a kvality
života místních obyvatel, útlum horských obcí a zhoršení rekreačního významu této části
kraje. V odůvodnění námitky je dále uvedeno, že pro příhraniční osobní dopravu
je stávající trasa při zatížení silnice okolo 1000 vozidly denně dostatečná. Pro tranzitní
osobní dopravu je dostačující silnice I/25 a pro těžkou nákladní dopravu SRN – ČR jsou
dostatečné stávající přechody Pomezí a Hora Svatého Šebestiána. Námitka vznesená
v procesu přijímání ZÚR se tak obsahově týkala pouze nebezpečí zneužití navrhované
komunikace pro tranzitní dopravu, avšak námitky, které navrhovatelky uplatňují v návrhu
na zrušení části ZÚR, obsahově námitce předložené zástupcem veřejnosti proti návrhu
ZÚR neodpovídají. V nyní uplatňovaných námitkách sice navrhovatelky trvají
na nesouhlasu s předmětnou stavbou obchvatu Horní Blatné, nicméně ze zcela odlišných
důvodů. Svůj návrh odůvodňují především zásahem do jejich vlastnického práva, navíc
upozorňují na zničení turistických a rekreačních podmínek této oblasti.
Odpůrce však byl při projednávání návrhu ZÚR povinen se vypořádat pouze
s obsahem námitky řádně uplatněné zástupcem veřejnosti. Touto námitkou se odpůrce při
rozhodování o námitkách také zabýval a dostatečně ji vypořádal. Nelze mu tak vytýkat,
nezohlednil-li při vydávání ZÚR navrhovatelkami nyní uplatňované námitky, které brání
především jejich individuální zájmy. Tyto námitky mu navíc v době projednávání návrhu
ZÚR nebyly ani vůbec známy, neboť navrhovatelky tyto své zájmy ve fázi projednávání
návrhu žádným způsobem nebránily. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru,
že předmětné námitky navrhovatelek nemohou být v tomto řízení úspěšné.
Totožné závěry je třeba vztáhnout rovněž na námitku navrhovatelek, že řešení
navržená v ZÚR nenaplňují zásadu subsidiarity a minimalizace zásahů ve smyslu usnesení
rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120. Konkrétně namítají,
že ZÚR neobsahují ve vztahu k předmětné stavbě přeložky silnice - obchvat Horní Blatné
dostatečné odůvodnění, když z nich není vůbec zřejmé, o jaké ústavně legitimní
a zákonné cíle se odpůrce pro takové řešení opírá; není ani zřejmé, z jakých důvodů
má záměr stavby obchvatu splňovat podmínky jen nezbytně nutné míry zásahu,
resp. omezení jejich výše specifikovaných práv, a má být nejšetrnější z možných variant
řešení. Zdejší soud však zjistil, že ani tato námitka nebyla uplatněna proti návrhu ZÚR
prostřednictvím zástupce veřejnosti. Proto se ani jí nebyl odpůrce povinen v odůvodnění
výslovně zabývat. Jelikož navrhovatelky své individuální zájmy v době projednávání
návrhu ZÚR nehájily, nemohou tak úspěšně činit ani v řízení o návrhu na zrušení části
uvedených ZÚR. Ve světle předestřeného tedy nelze námitky navrhovatelek,
a to i s ohledem na jejich povahu, shledat důvodnými.
Navrhovatelky dále namítají, že vypořádání námitek, které uplatnily
prostřednictvím zástupce veřejnosti k návrhu opatření obecné povahy, nebylo řádně
odůvodněné a v části bylo rozporné a nesrozumitelné. Podle navrhovatelek nesplňuje
odůvodnění námitek standardy uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publikovaném pod č. 1795/2009 Sb. NSS. K této
námitce Nejvyšší správní soud uvádí následující.
Podle §172 odst. 5 správního řádu vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti
nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny,
nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy
být přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky
ke správnímu orgánu ve lhůtě třiceti dnů ode dne jeho zveřejnění. Zmeškání úkonu nelze prominout.
O námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Jestliže by vyřízení námitky
vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření
obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko. Rozhodnutí
o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné
povahy (§173 odst. 1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad. Změna nebo zrušení
pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny opatření obecné povahy.
Z výše uvedeného vyplývá, že o námitkách vznesených k návrhu opatření obecné
povahy dotčenými osobami rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy
vydává, přičemž rozhodnutí o těchto námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění
toho, jak s uplatněnými námitkami správní orgán naložil a proč s nimi tak naložil,
je součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Přestože v případě rozhodnutí
o námitkách nejde o klasické rozhodnutí ve správním řízení, vypořádání námitky je nutno
provést kvalifikovaným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 8. 2010, č. j. 4 Ao 3/2010 - 54). Ke kvalitě odůvodnění námitek (v rámci projednání
návrhu opatření obecné povahy) bylo v citovaném rozsudku dále uvedeno, že při podání
námitek „zcela nepochybně je zde nárok navrhovatele na to, aby se zastupitelstvo námitkou navrhovatele
řádně zabývalo, rozhodlo o ní a uvedlo důvody jejího zamítnutí, podklady, které k zamítnutí výroku
vedly a úvahy, kterými se řídilo při jejich hodnocení.“
V této souvislosti zdejší soud odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 - 644, publikovaný pod č. 2106/2010 Sb. NSS,
ve kterém se tento soud zabýval návrhem na zrušení opatření obecné povahy na úrovni
zásad územního rozvoje. Uvedl v něm, že „obecnost ZÚR je faktorem, který do značné míry
ovlivňuje charakter námitek a předurčuje nároky na obsahovou kvalitu jejich vypořádání. Vždy je však
třeba trvat na přezkoumatelnosti odůvodnění…. Přestože lze tedy připustit poměrně obecné odůvodnění
vypořádání námitky, musí z něj být patrné, jak byla konkrétní námitka vypořádána“.
Nejvyšší správní soud proto přistoupil k posouzení, zda správní orgán
při vypořádání námitek navrhovatelek uplatněných v rámci projednávání návrhu ZÚR
splnil formální požadavky na odůvodnění rozhodnutí. Již toto pochybení by totiž bylo
důvodem pro zrušení navrhovatelkami napadené části předmětného opatření obecné
povahy. Z napadeného opatření obecné povahy je patrno, že vypořádání námitky týkající
se stavby silniční přeložky - obchvat města Horní Blatná je uvedeno na str. 56 – 58 ZÚR.
Odpůrce tak dostál své povinnosti vyplývající z výše citovaného §172 odst. 5 správního
řádu, v němž je stanoveno, že rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění,
se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy. Otázkou však zůstává, zda lze toto
odůvodnění považovat za řádné. Odpůrce se ve svém rozhodnutí o námitce zástupce
veřejnosti zabýval její podstatou, tj. otázkou zneužití komunikace pro tranzitní dopravu.
K danému uvedl, že obchvat Horní Blatné je součástí koncepce rozvoje silniční sítě
na území Karlovarského kraje, jejím smyslem je zlepšení dopravní dostupnosti
a obslužnosti obcí v předmětné příhraniční horské oblasti a vzájemná propojenost sídel
a celých oblastí kraje. Cílem obchvatu je zlepšení kvality života místních obyvatel,
zabránění útlumu horských obcí a zvýšení rekreačního významu této části kraje. Zároveň
konstatoval, že současný technický stav silnice je z hlediska technických parametrů
pro stávající provoz nevyhovující, realizací obchvatu by byly odstraněny vážné dopravní
závady na trase. Zdůraznil, že motivací navrhované úpravy není snaha o vytvoření nového
nadmístního dopravního koridoru mezi ČR a SRN pro tranzitní dopravu. Takové silniční
dopravní spojení nebylo na základě studie „Dopravní propojení Karlovarského kraje
se Saskou částí SRN“ do ZÚR vůbec zapracováno. Pro koncepci řešení úprav na silnici
II/221 je zásadní kritérium, že navazující příhraniční silniční spojení v Potůčkách bude
nadále určeno pouze pro potřeby regionální dopravy. Dále upozornil na to, že zpřesnění
průběhu trasy a snížení případných negativních dopadů trasy je nutno řešit až v navazující
územně plánovací dokumentaci, eventuelně projektové přípravě. Vzhledem k tomu,
že rozvoj města je směřován opačným směrem, než se má nacházet plánovaný obchvat,
nebude obec tímto záměrem omezována. Na závěr uvedl, že žádný z dotčených orgánů
neuplatnil připomínku proti obchvatu Horní Blatné a tento záměr není v rozporu
s vyhodnoceními týkajícími se vlivů na udržitelný rozvoj, ani na životní prostředí.
Z vypořádání námitky je patrno, že odpůrce se námitkou zabýval a podle kvality
formulace věcného obsahu námitky na ni rovněž adekvátně reagoval. Z námitky
je především seznatelná obava navrhovatelek z případné tranzitní dopravy na předmětné
silnici č. II/221, se kterou se však odpůrce zcela řádně vypořádal a kterou navíc
jednoznačně ve svém odůvodnění rozptýlil. Vzhledem k výše předestřenému obsahu
odůvodnění předložené námitky, která má spíše obecný charakter, shledal Nejvyšší
správní soud její vypořádání za adekvátní a dostatečné. O přezkoumatelnosti odůvodnění
navíc svědčí i fakt, že navrhovatelky s odůvodněním polemizují věcně, což by v případě
jeho nepřezkoumatelnosti nebylo možné.
Zároveň Nejvyšší správní soud prověřil, zda odůvodnění námitky koresponduje
s obsahem dalších částí odůvodnění předmětného opatření obecné povahy, přičemž
dospěl k závěru, že všechny části odůvodnění ZÚR týkající se předmětné stavby silniční
přeložky jsou ve svém věcném obsahu konzistentní.
Pokud navrhovatelky poukazují na nesrozumitelnost, kterou spatřují ve větě
odůvodnění rozhodnutí o části námitky týkající se obchvatu Horní Blatné,
v níž je stanoveno, že „Detailní návrh trasy obchvatu a její vliv na krajinu a přírodu zásadním
způsobem ovlivní způsob křížení s železniční tratí, které však nelze řešit v podrobnosti dokumentace
ZÚR.“, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že v předmětné větě žádnou
nesrozumitelnost neshledal. Z uvedené věty je zcela jednoznačně patrno, že otázku vlivu
předmětné stavby na krajinu a přírodu není možno v podrobnostech hodnotit a řešit na
úrovni zásad územního rozvoje, což je zcela v souladu se zákonem. Podle §36 stavebního
zákona totiž platí, že zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné
a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví
požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná
opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití.
Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory, s cílem prověřit možnosti budoucího využití,
jejich dosavadní využití nesmí být měněno způsobem, který by znemožnil nebo podstatně ztížil
prověřované budoucí využití (dále jen "územní rezerva"). Součástí zásad územního rozvoje
je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí se popíšou
a vyhodnotí zjištěné a předpokládané závažné vlivy zásad územního rozvoje na životní prostředí
a přijatelné alternativy naplňující cíle zásad územního rozvoje. Z daného vyplývá, že do zásad
územního rozvoje mohou být zapracovány pouze základní řešení využití předmětného
území kraje a až v navazujících územně plánovacích, územních a stavebních řízeních
dochází ke konkretizaci lokalizace a provedení záměrů v zásadách územního rozvoje
zakotvených. Proto jakékoli konkrétní umístění a parametry řešení předmětné stavby
přeložky silnice, a tím i způsob jejího křížení se železniční tratí, a v této souvislosti jejich
vliv na přírodu a krajinu, mohou být řešeny až v následných řízeních. Nejvyšší správní
soud má přitom za to, že právě tento význam předmětná věta nese, což potvrzuje rovněž
odpůrce ve svém vyjádření k návrhu. Žádnou další nesrozumitelnost zdejší soud
v odůvodnění námitky neshledal.
Dále navrhovatelky namítají rozpornost rozhodování o námitkách a poukazují
na svévoli správního orgánu při rozhodování o nich. To spatřují jednak ve skutečnosti,
že se odpůrce s totožnou námitkou podanou zástupcem veřejnosti a obcí Potůčky
ve vztahu k hraničnímu přechodu Potůčky vypořádal odlišným způsobem, a dále v tom,
že důvody uvedené v odůvodnění rozhodnutí o námitce pro vynětí stavby hraničního
přechodu Potůčky jsou zcela použitelné též pro vynětí stavby obchvatu Horní Blatné
ze ZÚR, přesto však odpůrce v případě stavby obchvatu námitce nevyhověl.
K prvně uvedenému Nejvyšší správní soud uvádí, že primárně je nutno
si uvědomit, že předmětem přezkumu je odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelek
a nikoli odůvodnění rozhodnutí o námitce obce Potůčky. V této souvislosti je nutno
podotknout, že správní orgán, který o námitkách rozhoduje, posuzuje vždy konkrétní
námitku konkrétního subjektu, a proto je zcela logické, že se odůvodnění ve svém obsahu
obdobných námitek nicméně podaných odlišnými subjekty mohou do jisté míry lišit právě
v intencích reakce na konkrétní formulace podaných námitek. Podstatné však
je, aby rozhodování o námitkách bylo ve svém výsledku konzistentní, aby nedošlo
k excesům, jako např. kdy by v jednom případě správní orgán námitce jednoho subjektu
vyhověl a v druhém případě obsahově totožnou námitku jiného subjektu zamítl.
Ve vztahu k dané věci je třeba konstatovat, že formulace námitek obce Potůčky
a zástupce veřejnosti M. Z., přestože shodně vyjadřujících nesouhlas se stavbou
hraničního přechodu Potůčky, byla odlišná. Obec Potůčky ve vztahu k hraničnímu
přechodu Potůčky především namítala, že v obci Potůčky již bylo silniční přeshraniční
spojení vybudováno. Na toto spojení pak navazuje nová dopravní infrastruktura obce,
toto řešení maximálně vyhovuje a je ověřeno tříletým provozem. Naopak námitka
uvedeného zástupce veřejnosti ve vztahu k hraničnímu přechodu Potůčky byla
formulována zcela obecně (zástupce veřejnosti totiž souhrnně zdůvodnil jak námitku
nesouhlasu s hraničním přechodem Potůčky, tak s obchvatem v Horní Blatné,
jakož i s novým mostem a rozšířením prostoru obce Pstruží, přičemž konkrétní důvody
jeho námitky jsou patrny z výše uvedeného textu rozsudku). Oběma námitkám bylo
vyhověno, přičemž Nejvyšší správní soud neshledal v odůvodnění rozhodnutí o nich
žádné významné rozdíly. V odůvodnění rozhodnutí o obou námitkách odpůrce uvedl,
že posunutí hraničního přechodu na západní okraj obce Potůčky není v souvislosti s již
provedenými úpravami stávajícího přechodu a silniční sítě v zastavěném území obce dále
aktuální. V odůvodnění rozhodnutí o námitce obce Potůčky navíc uvedl,
že „jako opodstatněné je přijato odůvodnění námitky obce Potůčky ve větě druhé
až šesté“. Je zřejmé, že touto větou odpůrce reagoval na konkrétně formulované důvody
námitky obce Potůčky, se kterými se ztotožnil. Naopak ve vztahu k obecnému
zdůvodnění námitky zástupce veřejnosti uvedl pouze výše uvedené obecné odůvodnění
vyhovění námitce. Tvrzení o odlišném odůvodnění rozhodnutí o námitce uplatněné obcí
Potůčky a o námitce zástupce veřejnosti, resp. navrhovatelek, je tak nedůvodné.
Navrhovatelky se rovněž mýlí, spatřují-li v rozhodování odpůrce libovůli a nejednotnost,
pokud vyhověl námitce týkající se hraničního přechodu Potůčky z důvodů, z nichž podle
navrhovatelek bylo možno vyhovět i jejich námitce týkající se obchvatu v Horní Blatné.
K tomu je však nutno znovu zdůraznit, že správní orgán, který o námitkách rozhoduje,
posuzuje vždy konkrétní námitku konkrétního subjektu ve vztahu ke konkrétnímu území.
Důvody, o které správní orgán opírá rozhodnutí o konkrétní námitce, týkající
se jedinečných okolností vztahujících se ke konkrétnímu území, proto nelze bez dalšího
vztahovat na jiné území. S úvahami navrhovatelek se proto nelze ztotožnit. Navíc zdejší
soud poznamenává, že navrhovatelky ani tuto svou námitku podrobně nerozvedly,
jen poukázaly na svévoli odpůrce při rozhodování o námitkách, pokud důvody uvedené
v odůvodnění rozhodnutí o námitce pro vynětí stavby hraničního přechodu Potůčky
nepoužil též pro vynětí stavby obchvatu Horní Blatné ze ZÚR, přestože tyto jsou podle
navrhovatelek použitelné také v případě obchvatu. Nejvyšší správní soud v této
souvislosti považuje za vhodné upozornit i na to, že situace ve vztahu k hraničnímu
přechodu Potůčky a obchvatu Horní Blatné se liší minimálně v tom, že přeshraniční
spojení v obci Potůčky bylo nedávno již vybudováno, zatímco obchvat Horní Blatné
by byl zcela novým řešením stávající dopravní situace.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že odkaz navrhovatelek na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, je nepatřičný,
neboť v přezkoumávané věci odůvodnění ZÚR nepostrádá způsobilé rozhodovací
důvody.
Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů neshledal v postupu
správního orgánu vydávajícího předmětné opatření obecné povahy žádné procesní
pochybení.
Závěrem považuje zdejší soud za vhodné zdůraznit, že při soudním přezkumu
zákonnosti jakéhokoli opatření obecné povahy, tedy i zásad územního rozvoje, zdejší
soud přezkoumává, zda opatření obecné povahy nevybočuje z mantinelů vytyčených
zákonem. Úkolem soudu není stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito,
ani zkoumat z úřední povinnosti věcnou správnost řešení využití území. Zdejší soud
je povinen toliko sledovat, zda se příslušná politická jednotka (v daném případě kraj)
při tvorbě předmětné územně plánovací dokumentace pohybovala v zákonem
stanovených mezích. Podle Nejvyššího správního soudu tomu tak v daném případě
v návaznosti na výše uvedené bylo.
VIII.
Věcné posouzení návrhu navrhovatele ad a)
Jak bylo uvedeno výše, podmínky řízení pro přezkum návrhu podaného
navrhovatelem ad a) (dále i jen „navrhovatel“) byly řádně splněny. Proto je možno
přistoupit i k věcnému přezkumu jeho návrhu. Co se týká algoritmu přezkumu opatření
obecné povahy, je možno ve vztahu k prvním dvou krokům přezkumu plně odkázat
na závěry již uvedené v části VII. a) a VII. b) tohoto rozsudku, které se prvními dvěma
kroky algoritmu zabývají v souvislosti s návrhy navrhovatelek. Závěry v nich uvedené
se totiž stejnou mírou dotýkají rovněž přezkumu návrhu navrhovatele, což platí
i pro posouzení dalších kroků přezkumu, neboť stejně jako navrhovatelky také
navrhovatel v návrhu na zrušení části ZÚR namítá nedostatečné odůvodnění, rozpornost
a nesrozumitelnost opatření obecné povahy, jakož i zásah do svých vlastnických práv,
který má být způsoben realizací obchvatu. Zásah spatřuje rovněž v tom, že tento obchvat
omezí možnost užívání jeho nemovitostí (zničení výhledu, snížení tržní hodnoty jeho
nemovitosti, omezení práva na soukromý a rodinný život, zhoršení životního prostředí).
Navíc upozorňuje na zničení turistických a rekreačních podmínek této oblasti. Nejvyšší
správní soud po posouzení obsahu těchto námitek, kterými se domáhal zohlednění svých
individuálních zájmů, dospěl k závěru, že ani v případě tohoto navrhovatele nemohou být
takto koncipované námitky návrhu na zrušení části předmětného opatření obecné povahy
v tomto řízení úspěšné, a to ze shodných důvodů jako v případě navrhovatelek. V této
souvislosti soud v dalším odkazuje na část VII. c) tohoto rozsudku.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že odpůrcem
zvolené řešení obchvatu se přímo pozemků žádného z navrhovatelů nedotýká a vzhledem
k okolnostem daného případu a věcnému obsahu námitek tohoto návrhu lze konstatovat,
že tyto nebyly uplatněny důvodně.
IX.
Nejvyšší správní soud považuje s ohledem na výše uvedené závěry za prokázané,
že předmětné opatření obecné povahy obstálo ve všech krocích výše specifikovaného
algoritmu přezkumu, návrh je tedy nedůvodný, a proto ho zdejší soud v souladu s §101d
s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §101d odst. 5 s. ř. s.,
dle kterého nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu