ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.120.2013:19
sp. zn. 9 As 120/2013 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Jablonecká
energetická, a. s. (dříve „Jablonecká teplárenská a realitní, a.s.“), se sídlem Liberecká 4191/120,
Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu
642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2012,
č. j. OÚPSŘ 213/2012 - 330 - rozh., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 59 A 92/2012 - 43,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 9. 2013,
č. j. 59 A 92/2012 - 43, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá včasnou kasační stížností v záhlaví
označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2012,
č. j. OÚPSŘ 213/2012-330-rozh., (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení
Městského úřadu Jablonec nad Nisou, odboru rozvoje, stavebního úřadu (dále jen „stavební
úřad“) ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 396/2010/SÚ/Fa, č. j. 38351/2010 (dále jen „usnesení
stavebního úřadu“), kterým bylo vysloveno, že žalobkyně není účastníkem řízení o dodatečném
povolení stavby vedeném pod sp. zn. 396/2010/SÚ/Fa (dále jen „řízení o dodatečném povolení
stavby“).
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
[2] Stavební úřad provedl na základě podnětu žalobkyně dne 4. 2. 2010 kontrolní prohlídku,
při které zjistil, že společnost CPI BYTY, a. s., se sídlem Václavské náměstí 1601/47, Praha 1
(dále jen „stavebník“) realizovala stavební úpravy spočívající ve vybudování plynové kotelny
v bytovém domě v ulici Na Vršku, č. p. 3921/2, Jablonec nad Nisou (dále též "stavba"),
bez stavebního povolení. Na základě těchto zjištění zahájil stavební úřad řízení o odstranění
stavby, v jehož rámci jednal se žalobkyní jako s účastníkem řízení. Stavebník dne 24. 2. 2010
podal žádost o dodatečné povolení stavby. Oznámením ze dne 13. 4. 2010 stavebník sdělil
stavebnímu úřadu, že dne 3. 2. 2010 podal výpověď kupní smlouvy na dodávku a odběr tepelné
energie (dále jen „smlouva o odběru tepla“), na základě které dne 1. 4. 2010 došlo k odpojení
zařízení pro rozvod tepla ve vlastnictví žalobkyně (dále jen „zařízení žalobkyně“). Toto odpojení
provedla žalobkyně. Stavební úřad na základě těchto skutečností provedl dne 16. 4. 2010
kontrolní prohlídku, při níž ověřil informace sdělené stavebníkem. Usnesením stavebního úřadu
bylo posléze vysloveno, že žalobkyně již nadále není účastníkem řízení o dodatečném povolení
stavby.
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, jímž namítala, že měla být účastníkem
předmětného správního řízení. Své účastenství v řízení odvozovala z vlastnictví zařízení
pro rozvod tepla umístěného v nemovitosti, kde byla stavba realizována. Žalobkyni dále svědčí
k uvedenému zařízení právo odpovídající věcnému břemeni dle energetického zákona. Stavební
úřad dle odvolání nesprávně zhodnotil, že došlo-li k odpojení zařízení žalobkyně, pak pozbyla
práva účastnit se řízení. Provedením stavby bylo zasaženo do zařízení žalobkyně, čímž došlo
k dotčení jejích práv. Zařízení žalobkyně není nefunkční, je pouze v klidovém režimu
a nadále plně způsobilé k dalším dodávkám tepla. Dodatečně povolovaná stavba dle žalobkyně
ohrožuje její soustavu pro rozvod tepla. V obdobných řízeních byla žalobkyně
vždy jejich účastníkem. Dodatečně povolovaná stavba je dále v rozporu s veřejným zájmem,
neboť dodávky tepla jsou uskutečňovány ve veřejném zájmu.
[4] Stěžovatel rozhodnutím ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. OÚPSŘ 146/2010-rozh., odvolání
žalobkyně zamítl. Toto rozhodnutí bylo nejprve rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 1. 2011,
č. j. 59 A 67/2010-66, zrušeno. Nejvyšší správní soud však na základě kasační stížnosti podané
stěžovatelem uvedený rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 14. 9. 2011,
č. j. 9 As 47/2011 – 105, s tím, že na určení okruhu účastníků řízení je nutno aplikovat
ustanovení §27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném
pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). Novým rozsudkem ze dne 17. 7. 2012,
č. j. 59 A 67/2010 – 134, krajský soud znovu zrušil původní rozhodnutí stěžovatele a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 9. 2012 bylo odvolání žalobkyně
opětovně zamítnuto s odůvodněním, že žalobkyně nemohla být ve svých právech
nebo povinnostech rozhodnutím o dodatečném povolení stavby dotčena.
III. Řízení před krajským soudem
[5] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 21. 11. 2012 žalobu dle části třetí,
hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“),
v níž namítala, že stěžovatel doplnil odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu, čímž porušil
zásadu dvojinstančnosti správního řízení. Žalobkyni svědčí dle zákona č. 458/2000 Sb.,
o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně
některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném pro projednávanou věc
(dále jen „energetický zákon“) právo odpovídající věcnému břemeni, kterému stěžovatel
neposkytl náležitou ochranu. Podle žaloby je zařízení žalobkyně umístěné v nemovitosti, kde byla
prováděna stavba, nadále funkční, přestože bylo odpojeno, neboť žalobkyně jej pouze uvedla
do klidového stavu. Z těchto důvodů je žalobkyně přesvědčena, že její práva byla
dodatečně povolenou stavbou přímo dotčena. Kontrolní prohlídka byla nezákonným způsobem
provedena bez přítomnosti žalobkyně.
[6] Krajský soud rozhodnutí stěžovatele zrušil. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá,
že žalobkyně měla být považována za účastníka řízení o dodatečném povolení stavby,
neboť její práva mohla být v řízení přímo dotčena ve smyslu ustanovení §27 odst. 2 správního
řádu. Účastenství žalobkyně v předmětném řízení krajský soud dovodil z potenciálního dotčení
jejího práva odpovídajícího zákonnému věcnému břemeni k nemovitosti, kde byla provedena
stavba. Toto právo žalobkyně vyplývá dle krajského soudu z ustanovení §77 odst. 6 a §76
odst. 5 písm. b), d) a g) energetického zákona. Z uvedených důvodů bylo napadeným rozsudkem
dovozeno, že právo žalobkyně odpovídající věcnému břemeni dle výše uvedených ustanovení
mohlo být přímo dotčeno a měla tedy být účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby.
Krajský soud z těchto důvodů rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV. Kasační stížnost
[7] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodů
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[8] Na základě ustanovení §27 odst. 2 správního řádu může být dle stěžovatele účastníkem
řízení pouze osoba, jejíž práva mohou být objektivně přímo dotčena. Pouze možnost přímého
dotčení práva je důvodem pro přiznání statusu účastníka řízení. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem
krajského soudu, podle kterého pouhá přítomnost věcného břemene svědčícího žalobkyni
dle energetického zákona stačí k tomu, aby byla považována za účastníka řízení. Krajský soud
neuvedl žádný konkrétní důvod vztahující se k projednávané věci, na jehož základě
by z uvedeného věcného břemene vyplývalo právo žalobkyně účastnit se předmětného řízení.
Účastenství v řízení nelze zkoumat pouze v obecné rovině, ale vždy konkrétně ve vztahu
k projednávané věci. Podle kasační stížnosti bylo zapotřebí zhodnotit, zda rozhodnutím
o dodatečném povolení stavby mohou být objektivně přímo dotčena práva žalobkyně. Ta uváděla
a stále uvádí argumenty výhradně nestavební povahy. Právo žalobkyně odpovídající věcnému
břemeni se vztahuje pouze k zařízení ve vlastnictví žalobkyně v domě, kde byla realizována
stavba. Toto zařízení bylo kulovými ventily odpojeno samotnou žalobkyní. Podle předložené
projektové dokumentace se dodatečně povolovaná stavba nikterak nemohla dotýkat zařízení
žalobkyně, práva žalobkyně nemohla být s ohledem na výše uvedené skutečnosti dotčena.
[9] Žalobkyně svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[10] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Dále je namítána
nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
[11] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení
před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám
tedy Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Zdejší soud přezkoumal napadený
rozsudek z těchto důvodů, přičemž přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelem a vyvodil
z nich následující závěry.
[12] V projednávané věci představuje spornou otázku posouzení, zda žalobkyně měla
či neměla být účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby i poté, kdy došlo k odpojení
jejího zařízení. Řízení o dodatečném povolení stavby je vedeno dle ustanovení §129 odst. 3
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), podle kterého se v tomto řízení
postupuje podle ustanovení §111 – 115 téhož zákona. Tato ustanovení stavebního zákona
však nevymezují okruh účastníků řízení. Subsidiárně proto v souladu s ustanovením §192
stavebního zákona nastupuje aplikace správního řádu. Správní řád definuje okruh účastníků řízení
v ustanovení §27, přičemž na posuzovanou věc se v případě žalobkyně aplikuje §27 odst. 2
správního řádu. Podle citovaného ustanovení jsou účastníky řízení též další dotčené osoby,
pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Ke stejnému závěru
ohledně aplikace §27 na určení okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení stavby dospěl
i první senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008 – 67
(dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu). V citovaném rozsudku zdejší soud dále konstatoval, že pro úspěšnost námitky vztahující
se k účastenství řízení podle §27 odst. 2 správního řádu postačuje potence dotčení práva.
K dotčení práva osoby, která se domáhá účastenství v řízení podle uvedeného ustanovení,
tedy nemusí dojít reálným zásahem jejích práv. Postačí možnost, že k takovému dotčení může
rozhodnutím vydaným v předmětném správním řízení dojít. V souladu s uvedeným
je třeba zdůraznit, že správní orgán posuzující účastenství v řízení hodnotí výhradně potenci
dotčení, tj. zda osoba domáhající se účastenství v řízení ve svých právech nebo povinnostech
dotčena být může či nikoliv. Hodnocení reálného dotčení práv probíhá až při meritorním
posouzení věci, nikoliv v rámci posuzování otázky účastenství. Rozhodující senát Nejvyššího
správního soudu se v právě projednávané věci ztotožňuje se závěry přijatými v citovaném
rozsudku prvního senátu, které považuje za věcně správné, a neshledal potřebu
se od nich odchýlit.
[13] Na základě uvedeného zbývá posoudit, zda v projednávaném případě existovala potence
dotčení práv žalobkyně rozhodnutím o dodatečném povolení stavby či nikoliv. Nejvyšší správní
soud předně zdůrazňuje, že formulace dotčení na právech nebo povinnostech dle §27 odst. 2 správního
řádu je neurčitým právním pojmem. Neurčité právní pojmy nejsou obsahově
jednoznačně a objektivně vymezeny, správní orgán je povinen posoudit, zda konkrétní situace
patří do rozsahu neurčitého právního pojmu či nikoliv a z jakých důvodů. Soud ve správním
soudnictví pak na základě žalobní námitky především posuzuje, zda závěr správního orgánu
týkající se rozsahu, a obsahu neurčitého pojmu obstojí, je dostatečně podepřen skutkovými
zjištěními a právní posouzení odpovídá zásadám logiky.
[14] Ze správního spisu i z rozhodnutí stěžovatele vyplývá a mezi stranami není sporné,
že v domě, kde byla prováděna dodatečně povolovaná stavba, se nachází zařízení žalobkyně
sloužící k rozvodu tepelné energie. Kontrolní prohlídkou ze dne 4. 2. 2010, tj. před zahájením
řízení o dodatečném povolení stavby, stavební úřad zjistil, že předmětný dům byl v té době
stále vytápěn dodávkami tepla od žalobkyně a prostřednictvím jejího zařízení. Při zahájení řízení
o dodatečném povolení stavby bylo proto s žalobkyní jednáno jako s účastníkem řízení.
Následně došlo k ukončení smlouvy o odběru tepla, na jehož základě sama žalobkyně odpojila
své zařízení od tepelných rozvodů v domě uzavřením kulových ventilů, provedla jeho demontáž
a uvedla zařízení mimo provoz. Tuto skutečnost stavební úřad ověřil kontrolní prohlídkou ze dne
16. 4. 2010. V průběhu kontrolních prohlídek bylo dále zjištěno, že zařízení žalobkyně se nachází
v jiné části stavbou dotčené nemovitosti, je stavebně odděleno od okolního prostředí
a uzamčeno. Na základě těchto skutečností stěžovatel dospěl k závěru, že žalobkyně nenaplňuje
definiční znaky účastenství dle §27 odst. 2 správního řádu, neboť rozhodnutím o dodatečném
povolení stavby nemohla být přímo dotčena na svých právech nebo povinnostech.
[15] Krajský soud dovodil, že žalobkyni na základě ustanovení §77 odst. 6 a §76 odst. 5
písm. b), d) a g) energetického zákona svědčí právo odpovídající zákonnému věcnému břemeni
strpění přístupu k domu, v němž byla provedena dodatečně povolovaná stavba. Toto právo
mohlo být dle napadeného rozsudku předmětnou stavbou dotčeno. Nejvyšší správní soud
se s tímto závěrem krajského soudu neztotožnil. Dle ustanovení §77 odst. 6 energetického
zákona jsou vlastnící nemovitostí, v nichž je umístěno rozvodné tepelné zařízení nebo jeho část
nezbytná pro dodávku třetím osobám, povinni strpět umístění a provozování tohoto zařízení.
Z ustanovení §76 odst. 5 písm. b), d) a g) energetického zákona vyplývá právo žalobkyně
coby držitelky licence na rozvod tepla vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním
a provozem rozvodných zařízení, vstupovat a vjíždět v souladu se zvláštními právními předpisy do uzavřených
prostor a zařízení sloužících k výkonu činností a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra,
Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat na nemovitosti,
kde jsou umístěna zařízení telekomunikací, v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti,
a zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečení a automatizaci provozu
tepelných sítí a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů. Nejvyšší správní
soud si je vědom těchto zákonem zakotvených oprávnění žalobkyně a nijak je nezpochybňuje.
Zdejší soud nicméně dospěl k závěru, že tato práva žalobkyně nemohou být
dodatečně povolovanou stavbou ani potenciálně nijak dotčena; ostatně ani žalobkyně
žádné konkrétní dotčení či jeho příklad v podáních adresovaných správním orgánům
či krajskému soudu neuvedla. Přístup k zařízení žalobkyně a volná dispozice s nakládáním
s ním nemohou být prováděnou stavbou vzhledem k výše uvedeným skutkovým okolnostem
(jednoznačné prostorové oddělení zařízení žalobkyně a dodatečně povolované stavby) žádným
způsobem omezeny. Zařízení žalobkyně se nachází v jiné části budovy, než ve které byla
prováděna stavba, jeho odpojení provedla sama žalobkyně, je stavebně odděleno od okolního
prostředí a uzamčeno. Podle předložené projektové dokumentace nebyl dán důvod se zařízením
žalobkyně v souvislosti s dodatečně povolovanou stavbou manipulovat nebo omezit přístup
žalobkyně k němu. Práva žalobkyně vyplývající z citovaných ustanovení energetického zákona
nemohla být dodatečně povolenou stavbou dotčena.
[16] Shodně se stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že pouhá přítomnost
práva žalobkyně odpovídajícího věcnému břemeni dle energetického zákona nevedla
v projednávané věci k jejímu účastenství ve věci, neboť za výše uvedených skutkových okolností
není dána ani potencialita dotčení jejích práv. Stěžovatel ve svém rozhodnutí možnost dotčení
práv nebo povinností žalobkyně dodatečným povolením stavby vypořádal a odůvodnil. Uvedl,
na základě jakých skutkových zjištění dospěl k závěru, že vlastnická práva žalobkyně nemohou
být dotčena, přičemž tato zjištění nebyla žalobkyní zpochybněna. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu jsou jím uvedené závěry dostatečně opřené o zjištění vyplývající ze správního
spisu a výklad neurčitého právního pojmu „dotčení práv“ byl ze strany stěžovatele proveden
v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto shledal tuto kasační námitku stěžovatele
důvodnou. Neztotožnil se se závěrem krajského soudu, že právo odpovídající věcnému břemeni,
které žalobkyni v posuzovaném případě svědčí dle energetického zákona, bez dalšího
a vždy zakládá domněnku jejího potenciálního dotčení práv. Akceptace tohoto výkladu by vedla
k neodůvodněnému a zákonem nezamýšlenému rozšíření okruhu účastníků řízení o dodatečném
povolení stavby o okruh osob, jimž svědčí věcná práva k některé části stavby či k zařízení,
které s dodatečně povolovanou stavbou stavebně, funkčně ani jinak nesouvisí a možnost dotčení
práv těchto osob se jeví na základě obecně známých skutečností jako vyloučená. Každá taková
osoba má samozřejmě právo domáhat se účastenství v řízení, bude však úspěšná pouze v případě,
kdy vzhledem ke konkrétním podmínkám stavby prokáže alespoň potenciální možnost dotčení
svých práv.
[17] Stěžovatel v rámci námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu
upozornil na opomenutí krajského soudu vypořádat se s žalobními námitkami žalobkyně,
podle kterých nebyla v předmětném správním řízení dodržena zásada dvojinstančnosti správního
řízení, a bylo porušeno právo žalobkyně účastnit se druhé kontrolní prohlídky, během níž bylo
zjištěno, že své zařízení již odpojila od rozvodné soustavy v budově. Stěžovateli
je třeba přisvědčit v tom, že Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
zkoumá v souladu s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. z úřední povinnosti, a též v závěru,
že opomenutí soudu vypořádat se s některou z žalobních námitek zakládá ve vztahu k žalobci
nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. V takovém případě žalobce nemá
možnost zjistit, zda jeho námitky soud považoval za důvodné či nikoliv a v souvislosti
s tím u něho mohou vzniknout pochybnosti, jaký by případný závěr o jejich důvodnosti měl vliv
na výrok napadeného rozhodnutí. V projednávané věci kasační stížnost podal žalovaný,
který však teoreticky může mít při absenci názoru na uvedené otázky stejné pochybnosti.
Je tedy možno konstatovat, že napadené rozhodnutí krajského soudu je v uvedené části
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
VI. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že krajský soud pochybil,
pokud žalobkyni označil za účastníka řízení o dodatečném povolení stavby dle ustanovení §27
odst. 2 správního řádu pouze na základě existence práva odpovídajícího věcnému břemeni,
které žalobkyni svědčí dle energetického zákona. Toto právo žalobkyně nemohlo být
dle nesporných skutkových zjištění správních orgánu v řízení dodatečně povolovanou stavbou
dotčeno, přičemž sama žalobkyně nesdělila skutečnosti tento závěr zpochybňující. Krajský soud
se tak dopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ve smyslu §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. V části, v níž se krajský soud nevypořádal s námitkami žalobkyně,
podle kterých byla v předmětném správním řízení porušena zásada dvojinstančnosti správního
řízení a porušeno právo žalobkyně účastnit se druhé kontrolní prohlídky, je napadený rozsudek
nepřezkoumatelný. Krajský soud tak zatížil napadený rozsudek vadou, která měla za následek
vydání nezákonného a částečně nepřezkoumatelného rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní
soud jej proto z výše uvedených důvodů zrušil podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[19] V tomto dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu, podle něhož je povinen znovu posoudit účastenství žalobkyně v řízení o dodatečném
povolení stavby podle ustanovení §27 odst. 2 správního řádu. Podle výsledku tohoto posouzení
krajský soud odůvodní, jaké námitky žalobkyně případně nejsou vzhledem k jeho závěru
relevantní, ostatní řádně vypořádá.
[20] Dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne v novém rozhodnutí krajský soud
též o nákladech kasačního řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu