ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.149.2015:32
sp. zn. 9 As 149/2015 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. R., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, ve věci ochrany proti
nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 30. 4. 2015, č. j. 57 A 107/2014 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá p r áv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba, kterou se domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Požadoval, aby soud
žalovanému přikázal vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně,
č. j. MMP/140339/14, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.
[2] Krajský soud konstatoval, že z úředního záznamu ze dne 13. 5. 2014 vyplývá,
že prvostupňový správní orgán vypravil na žádost zmocněnce stěžovatele K. S. písemnosti ve
věci jeho jednání vedeného pod sp. zn. SZ MMP/214305/13 Vyrozumění a Usnesení o lhůtě na
e-mailové adresy X (uvedena na plné moci ze dne 15. 12. 2013 jako adresa pro doručování
písemnosti) a X (uvedena na písemnosti ze dne 19. 2. 2014 jako adresa pro doručování
písemností). Převzetí doručované písemnosti na e-mailové adrese X a X nejpozději následující
pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná, adresát nepotvrdil
zaručeným elektronickým podpisem. Dále jsou v úředním záznamu uvedeny další písemnosti
zaslané na obě e -mailové adresy, jejichž přijetí nebylo K. S. potvrzeno.
[3] Vzhledem k uvedeným skutečnostem bylo zcela v souladu s §19 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když již prvostupňový
správní orgán nedoručoval rozhodnutí ze dne 30. 6. 2014, č. j. MMP/140339/14,
na elektronickou adresu zástupce stěžovatele. Proto následně i žalovaný postupoval v souladu
s §19 správního řádu, když doručoval rozhodnutí o odvolání ze dne 7. 10. 2014,
č. j. DSH/10363/14 (dále jen „rozhodnutí o odvolání“), jako by adresát o doručení
na elektronickou adresu nepožádal a doručoval rozhodnutí na jemu známou adresu trvalého
bydliště zástupce. Rozhodnutí o odvolání bylo doručeno stěžovateli postupem podle §24 odst. 1
správního řádu. Žalovaný správní orgán tedy vydal rozhodnutí o odvolání, jehož vydání
se stěžovatel žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhal.
[4] Krajský soud uzavřel, že žalovaný správní orgán nebyl nečinný, a proto žalobu dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[5] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody
lze podřadit pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Namítá, že žalovaný nevypravil rozhodnutí o odvolání na e -mailovou adresu zástupce
stěžovatele, neboť přijetí předcházejících písemností nebylo potvrzeno. Správní orgán prvního
stupně a poté i žalovaný nadále vypravovali písemnosti na adresu trvalého bydliště jeho zástupce.
S tímto postupem nesouhlasí. Správní orgán svým postupem technickou nespolehlivost e-mailů
dále umocňuje tím, že v případě jednoho nedoručeného e-mailu se rozhodne nedoručit žádný
další.
[7] Nebylo prokázáno, že byly neúspěšně doručovány nějaké písemnosti na e-mail zástupce
stěžovatele, neboť soud odkázal na úřední záznam, který odkazoval na údajná čísla jednací
písemností, které však nejsou součástí spisu. Krajský soud dále nesprávně interpretoval zákon.
Ten totiž nestanoví, že není-li pokus o doručení na elektronickou adresu úspěšný, správní orgán
na ni dále nedoručuje. Posouzení, zda žalovaný byl povinen vypravit písemnost na elektronickou
doručovací adresu, je zásadní pro hodnocení kasační stížnosti, neboť, pokud žalovaný rozhodnutí
o odvolání nevypravil v souladu s právními předpisy, nelze na něj hledět jako na vydané.
Z tohoto důvodu má stěžovatel za to, že žalo vaný je nečinný, a proto se domáhá vydání
rozhodnutí o odvolání.
[8] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Mezi účastníky není sporu o tom, že prvostupňovým správním orgánem bylo vydáno
rozhodnutí dne 30. 6. 2014, č. j. MMP/140339/14, a stěžovatel proti němu podal odvolání.
[12] Ve správním spise je založeno rozhodnutí žalovaného vydané dne 7. 10. 2014,
č. j. DSH/10363/14, jímž bylo odvolání stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnuto
jako opožděně podané. Z připojené kopie doručenky je zřejmé, že toto rozhodnutí bylo
doručováno adresátu K. S., jako zmocněnci stěžovatele, na adresu X. Zásilka byla připravena k
vyzvednutí dne 8. 10. 2014. Protože si adresát zásilku nevyzvedl, byla vložena do schránky dle
dispozice odesílatele dne 22. 10. 2014. Rozhodnutí bylo doručeno dle 24 odst. 1 správního řádu
fikcí, tj. uplynutím 10. dne ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena.
[13] Stěžovatel namítá, že žalovaný byl povinen doručovat toto rozhodnutí nejprve
na elektronickou adresu zvolenou jeho zástupcem ve správním řízení. Soud tento názor nesdílí.
[14] Nejvyšší správní soud se již otázkou doru čování na elektronickou adresu ve smyslu §19
odst. 3, resp. §19 odst. 8 zabýval v rozsudku ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 As 60/2015 – 39,
kde konstatoval, že „[u]stanovení §19 odst. 8 správního řádu je nutné vykládat tak, že správní orgán
je povinen zasílat na požadovanou elektronickou adresu pouze první písemnost v řízení zasílanou adresátovi,
resp. první písemnost zasílanou adresátovi od okamžiku, kdy tento požádal o doručování písemností
na elektronickou adresu. Pokud účastník převzetí této písemnosti nepotvrdí, je správní orgán oprávněn veškeré
další písemnosti tomuto adresátovi zasílat rovnou tak, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu
nepožádal. Není tedy povinen se opětovně pokoušet o doručení písemnosti na elektronickou adresu adres áta“.
Ke stejnému závěru dospěl i druhý senát v rozsudku ze dne 19. 6. 2015, č. j. 2 As 202/2014 – 50.
[15] Ze spisu soud ověřil, že zmocněnec stěžovatele v řízení o přestupku v plné moci ze dne
15. 12. 2013 uvedl, že žádá doručovat veškeré písemnosti na e -mail X. Na tuto elektronickou
adresu se prvostupňový správní orgán pokusil doručit Oznámení o pokračování v řízení o
přestupcích, změna právní kvalifikace, nařízení ústního jednání a předvolání k němu ze dne 22. 1.
2014. Vzhledem k tomu, že zmocněnec nepotvrdil převzetí písemnosti nejpozději následující
pracovní den po odeslání zprávy, doručoval prvostupňový správní orgán písemnost, jakoby
zmocněnec stěžovatele o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Dne 19. 2. 201 4 bylo
prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání, v jehož závěru požádal zmocněnec
stěžovatele o doručování veškerých písemností na elektronickou adresu X. Na obě elektronické
adresy, které mu zmocněnec stěžovatele uvedl jako adresu pro doručování, se správní orgán
prvního stupně pokusil doručit písemnost ze dne 2. 4. 2014, č. j. MMP/071863/14
(Vyrozumění). Vzhledem k tomu, že zmocněnec stěžovatele nepotvrdil převzetí písemnosti
nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, doručoval správní orgán prvního stupně
tuto písemnost, jako by zmocněnec o doručení na elektronickou adresu nepožádal.
[16] Dále je obsahem spisu úřední záznam ze dne 13. 5. 2014, v němž je uvedeno,
že prvostupňový správní orgán vypravil na žádost zmocněnce písemnosti ve věci jednání
stěžovatele vedeného pod sp.zn. SZ MMP/214305/13 Vyrozumění a Usnesení o lhůtě
a e-mailové adresy X a X. Převzetí doručované písemnosti na uvedených e-mailových adresách
nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná,
adresát nepotvrdil zaručeným elektronickým podpisem. Dále jsou v úředním záznamu uvedeny
další písemnosti, které byly zaslané na obě e -mailové adresy, jejichž přijetí nebylo K. S.
potvrzeno. Ty sice obsahem spisu nejsou, nicméně ve sp isu jsou založeny podklady o jejich
odeslání. Soud má za prokázané, že správní orgán prvního stupně se na elektronické adresy
zmocněnce stěžovatele pokusil doručovat (viz písemnosti ze dne 22. 1. či 2. 4. 2014).
[17] V úředním záznamu je dále uvedeno, že správní orgán prvního stupně další doručování
písemností na výše uvedené e-mailové adresy odmítl, neboť tento požadavek hodnotil
jako obstrukční, nepřispívající k urychlení řízení. I přes výše uvedené soud ze spisu ověřil,
že i konečné rozhodnutí o přestupku ze dne 30. 6. 2014, č. j. MMP/140339/14, zasílal správní
orgán prvního stupně kromě doručovací adresy trvalého bydliště i na obě uvedené e -mailové
adresy.
[18] Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci byly zcela naplněny požadavky vymezené
výše citovanou judikaturou. Správní orgán prvního stupně se opakovaně snažil zasílat písemnosti
na elektronické adresy zástupce stěžovatele. Ten však převzetí písemnosti nikdy nepotvrdil,
a proto bylo na místě, aby bylo doručováno, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu
nepožádal, a to i v dalším průběhu správního řízení, pokud byl požadavek o zasílání písemností
na elektronickou adresu vyhodnocen jako obstrukční.
[19] Žalovaný s ohledem na předcházející průběh řízení před správním orgánem prvního
stupně správně vyhodnotil, že nemusí doručovat na elektronickou adresu zástupce stěžovatele,
pokud bylo zjištěno, že ten převzetí písemností v přecházejícím řízení nikdy nepotvrdil. Svoji
úvahu pak následně promítl i na str. 3 rozhodnutí o odvolání. Jestliže rozhodnutí o odvolání
žalovaný doručil na adresu trvalého pobytu zmocněnce stěžovatele, postupoval v souladu
se zákonem.
[20] Krajský soud správně vyhodnotil, že žalovaný správní orgán nebyl nečinný, a proto bylo
na místě žalobu zamítnout.
IV. Závěr
[21] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla be z jednání.
[22] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úředn í činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu