ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.219.2015:36
sp. zn. 9 As 219/2015 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. H.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2013, č. j. MSK 83564/2013,
sp. zn. DSH/19777/2013/Now, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2015, č. j. 58 A 47/2013 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora
označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2013, č. j. MSK 83564/2013,
sp. zn. DSH/19777/2013/Now, jímž bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání proti rozhodnutí
Městského úřadu Bruntál ze dne 23. 4. 2013, č. j. MUBR/18933-13/mor -
SO-MP_3204/2013/mor. Posledně zmíněným rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným
z přestupku dle §125c odt. 1 písm. f) bodu 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném
v rozhodné době, jehož se dopustil tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci
o 20 km/h. Stěžovateli byla uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel po dobu dvou měsíců od právní moci správního rozhodnutí.
[2] Krajský soud v napadeném rozsudku, který je dostupný z www.nssoud.cz, uvedl, že lhůta
pro podání odvolání skončila dne 21. 5. 2013. Spornou otázkou bylo, zda stěžovatel doručil
odvolání proti správnímu rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. V dané věci tomu tak nebylo,
jelikož stěžovatelem tvrzené odvolání ze dne 20. 5. 2013 se ve správním spise nenachází
a z výpisu e-podatelny Městského úřadu Bruntál je patrno, že z e-mailové adresy zástupce
stěžovatele nebyla doručena v období od 26. 4. 2013 do 31. 5. 2013 žádná písemnost
na e-mailovou adresu podatelny ani jinou e -mailovou adresu správního orgánu.
[3] Stěžovatel tvrdil, že odvolání bylo podáno cestou e -mailové zprávy se zaručeným
elektronickým podpisem z adresy X. Bylo tedy na něm, aby tuto skutečnost prokázal. Dle §2
odst. 1 vyhlášky č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách, je přijatá datová zpráva
považována za doručenou orgánu veřejné moci, pokud je dostupná elektronické podatelně. Podle
§2 odst. 5 téže vyhlášky jsou orgány veřejné moci povinny neprodleně potvrdit doručení datové
zprávy odesílateli, pokud je možno z datové zprávy zjistit adresu odesílatele. V daném případě
však stěžovatel nepředložil potvrzení podatelny o doručení svého odvolání, o němž tvrdil, že je
odeslal dne 20. 5. 2013. Ze správního spisu naopak jednoznačně vyplývá, že blanketní odvolání
bylo doručeno až dne 31. 5. 2013, tedy po uplynutí odvolací lhůty.
[4] Krajský soud uvedl, že na daném závěru nemůže nic změnit ani to, že správní orgán
prvního stupně stěžovatele e-mailem ze dne 7. 6. 2013 informoval o tom, že jeho odvolání
považuje za včasné. Správní orgán prvního stupně totiž postupoval v rozporu se svým vlastním
zjištěním, že e-mail s odvoláním mu dne 20. 5. 2013 z adresy X doručen nebyl. Popsaný postup
nemůže nahradit včasnost podání odvolání. Správní orgán prvního stupně není nadán pravomocí
rozhodovat o včasnosti odvolání, tuto pravomoc má výlučně odvolací správní orgán.
[5] Krajský soud dále vyhodnotil, že stěžovatelem odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu
na věc nedopadají a že námitka překvapivosti rozhodnutí o odvolání není důvodná. Žalobu jako
nedůvodnou posléze zamítl dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že žalovaný při svém rozhodování vycházel z výpisu
z e-podatelny Městského úřadu Bruntál, ze kterého je údajně patrno, že z e-mailové adresy jeho
zástupce nebyla doručena v období od 26. 4. 2013 do 31. 5. 2013 žádná písemnost na e-mailovou
adresu podatelny ani jinou e-mailovou adresu správního orgánu. Jde o podklad, který není
součástí správního spisu, žalovaný jej ve svém rozhodnutí neuvedl jako podklad rozhodnutí,
a proto, pokud k němu krajský soud přihlížel, měl jím provést důkaz při jednání.
[7] Krajský soud dále dle stěžovatele postupoval nesprávně př i hodnocení důkazů. Vedle
výpisu z e-podatelny je ve spise založeno usnesení Městského úřadu Bruntál ze dne 3. 6. 2013,
č. j. MUBR/18933-13/mor – SO-MP_3204/2013/mor, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění
odvolání podaného dne 20. 5. 2013. Krajský soud neodůvodnil, proč vyšel z výpisu z e-podatelny
a nevěřil výroku odkazovaného usnesení, pouze uvedl, že „názor“ správního orgánu prvního
stupně nebyl rozhodný, neboť včasnost odvolání posuzuje odvolací orgán. Dle stěžovatele však
otázkou nebylo, zda bylo odvolání učiněno včas, ale otázkou bylo, zda 20. 5. 2013 správní orgán
obdržel podání. Zodpovězení takové otázky nepřísluší žalovanému.
[8] Městský úřad Bruntál v uvedeném usnesení ze dne 3. 6. 2013 autoritativně konstatoval,
že odvolání bylo podáno dne 20. 5. 2013. Způsob, jakým Městský úřad Bruntál k takovému
zjištění dospěl, žalovanému nepřísluší přezkoumávat, jelikož jde o otázku provozu podatelny,
která spadá do samostatné působnosti obce. Podstatné je, že se úřad s podáním seznámil, což
osvědčil tím, že je považoval za doručené dne 20. 5. 2013. Žalovaný je oprávněn přezkoumávat
pouze postup obce v přenesené působnosti, ale nemůže zasahovat do její samostatné působnosti,
kam spadá i způsob zpracování došlých podání. Konstatuje-li obec, že odvolání bylo doruče no
dne 20. 5. 2013, nemá krajský úřad žádnou pravomoc takové tvrzení negovat.
[9] Stěžovatel má za to, že žalovaný mohl pouze ověřit, zda odvolání podané dne 20. 5. 2013
bylo včasné, nemohl však již ověřovat tvrzení obce, že podání bylo učiněno. Skutečnost,
že odvolání bylo podáno dne 20. 5. 2013, stěžovatel prokázal usnesením, v němž Městský úřad
Bruntál konstatoval, že podání existuje a bylo učiněno dne 20. 5. 2013.
[10] Krajský soud předložil správnou úvahu o tom, že dle vyhlášky o elektronických
podatelnách se učinění podání prokazuje potvrzením elektronické podatelny. Stěžovatel
se domnívá, že prokázat učinění podání lze i jiným způsobem již jen proto, že přijetí podání
potvrzuje méně než polovina správních orgánů. Ani Městský úřad Bruntál tak nečiní. Předložený
výpis zpráv doručených do elektronické podatelny nemá žádnou relevanci, protože ve věci nebylo
pochyb o tom, že podatelna podání zřejmě chybně nezaevidovala. Důležité je to, že úřad uznal,
že mu bylo podání doručeno. Právě proto nechal provést výmaz bodů z příslušných evidencí.
[11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[12] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[14] Závěr žalovaného a krajského soudu, že posledním dnem odvolací lhůty bylo 21. 5. 2013,
stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybnil. Přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu
stěžovatel podrobil závěr krajského soudu, že odvolání podané zprávou s elektronickým
podpisem správní orgán neobdržel dne 20. 5. 2013, jak tvrdil stěžovatel, ale až 31. 5. 2013.
V daném ohledu stěžovatel uplatnil jednak námitku, že krajský soud měl provést důkaz výpisem
z e-podatelny Městského úřadu Bruntál, když z něj vycházel, a jednak námitku, dle níž stěžovatel
prokázal, že odvolání doručil správnímu orgánu dne 20. 5. 2013.
[15] Nejvyšší správní soud nesouhlasí s tím, že by krajský soud musel provést důkaz výpisem
elektronické komunikace mezi zástupcem stěžovatele a Městským úřadem Bruntál, pokud z něj
chtěl ve svém rozsudku vycházet. Z tohoto výpisu, který v období od 16. 4. 2013 do 31. 5. 2013
zobrazuje e-mailovou komunikaci mezi adresou X a adresami náležícími Městskému úřadu
Bruntál, je patrné, že mezi dny 26. 4. 2013 a 31. 5. 2013 žádná e-mailová komunikace mezi
uvedenými adresami neprobíhala.
[16] V prvé řadě je nutno zdůraznit, že je nepravdivé tvrzení stěžovatele, že daný výpis není
obsahem správního spisu a že jej žalovaný ve svém rozhodnutí neuváděl mezi podklady svého
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný ve svém rozhodnutí k odvolání, které
mělo dle stěžovatele být odesláno dne 20. 5. 2013 na adresu posta@bruntal.cz uvedl: „ Z přehledu
elektronické komunikace mezi zástupcem a městským úřadem plyne, že městský úřad předmětnou zprávu
neobdržel, přičemž podstatné je to, že podle věty druhé ustanovení §37 odst . 6 správního řádu je podání učiněno
dnem, kdy tomuto orgánu došlo.“ Ve správním spise Městského úřadu Bruntál je pak na č. l. 35
založen výpis elektronické komunikace mezi adresou X a adresami náležícími Městskému úřadu
Bruntál, dle něhož žádná taková kom unikace 20. 5. 2013 neprobíhala. Existence tohoto výpisu,
jeho obsahu a toho, že šlo o podklad rozhodnutí o odvolání, si musel být stěžovatel velmi dobře
vědom, jelikož v žalobě uvedl: „Žalobce hovoří, že dne 20. 5. 2013 v 20:33 odeslal e-mail, kdy z přehledu
elektronické komunikace neměl městský úřad zprávu obdržet. “
[17] Stěžovatel v žalobě nenavrhoval provedení žádných důkazů, jeho žalobní tvrzení se týkala
podkladů, které již byly obsahem správního spisu, aniž by jimi požadoval provést důkaz. Dále
v přípise ze dne 24. 10. 2013 (č. l. 14 spisu krajského soudu) výslovně souhlasil s tím, aby krajský
soud rozhodl bez nařízení jednání, musel si tedy být vědom toho, že pokud bude krajský soud
vycházet z podkladů založených ve správním spise, nebude se provádět žádné dokazování
při jednání.
[18] Krajský soud přezkoumával závěr žalovaného, že dne 20. 5. 2013 správní orgán neobdržel
od stěžovatelova zástupce blanketní odvolání. Mezi podklady, které v dané souvislosti krajský
soud hodnotil, byl výpis elektronické komunikace, dále usnesení Městského úřadu Bruntál
3. 6. 2013, č. j. MUBR/18933-13/mor – SO-MP_3204/2013/mor, na které stěžovatel odkázal
v žalobě, e-mailová komunikace mezi správním orgánem a zástupcem stěžovatele, jež probíhala
od 31. 5. 2013. O všech těchto podkladech a jejich obsahu měl stěžovatel povědomost (o výpisu
elektronické komunikace se zmiňoval v žalobě, usnesení ze dne 3. 6. 2013 obdržel a o e -mailové
komunikaci, která probíhala od 31. 5. 2013, taktéž věděl, jelikož se jí účastnil). Neuvedl žádné
výhrady, které by některý z jednotlivých podkladů zpochybňovaly (např. z hlediska pravosti,
srozumitelnosti apod.), a sám výslovně sdělil, že ústní jednání nepožaduje. Žalobní námitky
se týkaly celkového hodnocení podkladů v jejich souhrnu a toho, že dle stěžovatele žalovaný
nevycházel ze spisu a úřední dokumentace v něm obsažené. Hodnocení krajského soudu,
k němuž vedly námitky, tak v podstatě směřovalo k tomu, zda byly hodnoceny všechny relevantní
podklady, k tomu, jaký je vztah mezi nimi, a k tomu, který z podkladů je zásadní pro zjištění,
zda došlo či nedošlo k doručení odvolání dne 20. 5. 2013. Jinými slovy spor byl veden o celkové
hodnocení podkladů, nikoli o jejich existenci či konkrétní obsah, který byl oběma stranám znám.
K takovému hodnocení nebylo třeba nařizovat jednání a provádět zde dokazování.
[19] V návaznosti na právě popsané okolnosti lze poukázat na to, že „[o]becně platí, že s obsahem
správního spisu se soud může seznámit i bez jednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011 - 75). Materiály ve spisu obsažené potom soud typicky využívá pro seznámení
se skutkovým stavem a na něm založeným právním hodnocením. Vzhledem k tomu, že k obsahu spisu mají
přístup obě strany sporu, nelze bez dalšího tvrdit, že by soud obsah spisu musel podrobit dokazování v souladu
s §52 s. ř. s. Pouze v případě vede-li se spor o konkrétní důkazní materiál či jeho doprovodné okolnosti, musel by
soud jednání nařídit a dokazování provést v souladu se zákonem. “ (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 3 Azs 8/2013 - 27, obdobně též rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 - 117, oba rozsudky jsou dostupné z www.nssoud.cz
stejně jako další zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu). N ejvyšší správní soud tak konstatuje,
že krajský soud nepochybil, když za popsaných okolností neprováděl dokazování.
[20] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem, který dovozoval, že Městský úřad
Bruntál osvědčil, že odvolání bylo doručeno dne 20. 5. 2013, přičemž dle jeho názoru nemůže
žalovaný přezkoumávat, na základě jakých skutečností dospěl Městský úřad Bruntál k takovému
závěru, ale že může pouze hodnotit, zda odvolání doručené dne 20. 5. 2013 bylo včasné.
[21] Součástí hodnocení včasnosti odvolání je celá řada dílčích otázek (zejména zhodnocení,
kdy bylo napadené rozhodnutí doručeno, hodnocení, kdy končí odvolací lhůta a zda byla lhůta
zachována). Obecně lze konstatovat, že pro hodnocení zachování lhůty je relevantní to, kdy
podání došlo určenému orgánu, případně to, kdy byla zásilka s podáním předána k přepravě
držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence [srov. §37 odst. 6 a §40 odst. 1 písm. d)
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)].
Odvolací orgán je povolán k hodnocení všech dílčích otázek ve vztahu k včasnosti odvolání.
Smyslu přezkumu správního rozhodnutí v rámci odvolání by se příčilo to, aby správní orgán
prvého stupně mohl zavazovat odvolací správní orgán nějakým svým právním hodnocením, byť
by šlo jen o dílčí otázku, kterou řeší odvolací správní orgán.
[22] Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal (§86 odst. 1
správního řádu). Tento orgán je povinen zaznamenat datum doručení dokumentu (§3 odst. 4
vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění do 31. 12. 2014; dále
jen „vyhláška č. 259/2012 Sb.“). Příslušné záznamy správního orgánu prvního stupně, které
se týkají doručení odvolání, pak odvolací orgán využívá jako skutkové podklady pro zjištění,
kdy bylo odvolání doručeno, je-li tato otázka významná (např. v případě odvolání podaných
prostřednictví držitele poštovní licence není pro posouzení zachování odvolací lhůty rozhodný
okamžik doručení odvolání, ale okamžik jeho předání k poštovní přepravě). Záznamy správního
orgánu prvního stupně o doručení nemusí nutně představovat v daném ohledu jediné skutkové
podklady, a je-li to dle okolností jednotlivých posuzovaných případů třeba a je -li to současně
možné, lze použít i další podklady, které mají k okamžiku doručení odvolání vypovídací hodnotu.
[23] Vhodné je zdůraznit, že správní orgán prvního stupně předává odvolacímu orgánu
záznamy o doručení odvolání a případné další podklady, které mají vypovídací hodnotu
o okamžiku doručení, hodnocení těchto záznamů a podkladů z hlediska závěru, kdy k doručení
došlo, přísluší odvolacímu orgánu. Jejich interpretace a případné vypořádání se s rozpory mezi
jednotlivými podklady je úkolem odvolacího správního orgánu, správní orgán prvního stupně jej
zde nemůže nijak zavazovat. Správní orgán prvního stupně sice vypracovává k odvolání své
stanovisko (viz §88 odst. 1 správního řádu), to však není pro odvolací správní orgán nijak
závazné (srov. §92 odst. 2 správního řádu). Posuzování podkladů, které mají vypovídací hodnotu
o okamžiku doručení podání, ze strany odvolacího orgánu, nelze považovat za zásah
do samostatné působnosti obce.
[24] Žalovaný ve svém rozhodnutí objasnil, že v případě e-mailu s elektronickým podpisem
je z hlediska včasnosti odvolání podstatné, kdy správní orgán e-mail obdržel (žalovaný zde
odkazoval na §37 odst. 6 s právního řádu a §3 odst. 1 vyhlášky č. 259/2012 Sb.), a nelze použít
pravidla týkající se dodržení lhůt pro případ zaslání podání prostřednictvím držitele poštovní
licence. Žalovaný proto hodnotil, kdy bylo odvolání doručeno Městskému úřadu Bruntál.
V žalobě k tomuto východisku žalovaného stěžovatel namítl pouze, že včasnost podání
učiněného elektronickou formou je třeba posuzovat podle okamžiku doručení elektronické
zprávy, nikoli podle toho, kdy se se zprávou seznámil příslušný pracovník podatelny. Zde
je nutno poznamenat, že žalovaný se vůbec nezajímal o to, kdy se se zprávou seznámil pracovník
podatelny Městského úřadu Bruntál či jiný zaměstnanec tohoto úřadu, ale zajímal se výhradně
o okamžik doručení zprávy, u čehož dospěl k závěru, že k doručení odvolání došlo až po uplynutí
odvolací lhůty. I krajský soud ve svém rozsudku řešil otázku, zda stěžovatel doručil odvolání
v zákonem stanovené lhůtě správnímu orgánu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že v kasační
stížnosti nebyla uvedena žádná konkrétní polemika se závěrem, že rozhodný je okamžik doručení,
přísluší Nejvyššímu správnímu soudu v nynější věci vyjádřit se jen ke správnosti závěrů krajského
soudu ve vztahu k hodnocení podkladů ve správním spise v tom směru, kdy došlo k doručení
odvolání (zda se tak stalo dne 20. 5. 2013, nebo až po uplynutí odvolací lhůty).
[25] Okamžiku doručení odvolání se týká e -mail ze dne 31. 5. 2013 téhož dne též doručený,
který byl elektronicky podepsán zástupcem stěžovatele (č. l. 31 až 34 správního spisu) a jehož
obsahem jsou dvě jiné zprávy. Jednou z nich je zpráva, o níž je v e-mailu uvedeno, že byla
odeslána dne 20. 5. 2013 a že jejím obsahem byl tento text: „ Z právní opatrnosti podávám blankytní
odvolání vůči rozhodnutí, které jsem neobdržel. “ Dále je ve správním spise na č. l. 35 založen výpis
elektronické komunikace mezi zástupcem stěžovatele a Městským úřadem Bruntál, z něhož
vyplývá, že mezi 26. 4. 2013 a 31. 5. 2013 neprobíhala žádná komunikace mezi elektronickými
adresami náležejícími úřadu a adresou X, kterou užíval zástupce stěžovatele. Rovněž je ve spise
(na č. l. 36) založen e -mail ze dne 31. 5. 2013, v němž oprávněná úřední osoba informuje
zástupce stěžovatele, že na základě kontroly došlých e -mailů nebylo zjištěno, že by dne
20. 5. 2013 na podatelnu Městského úřadu Bruntál ani na e-mail úřadu došlo jakékoli podání
ze strany zástupce stěžovatele.
[26] Stěžovatel pak poukázal na usnesení Městského úřadu Bruntál ze dne 3. 6. 2013,
č. j. MUBR/18933-13/mor – SO-MP_3204/2013/mor, kde se pojednává o tom, že „[o] bviněný
podal dne 20. 5. 2013 prostřednictvím zmocněnce R. K. blanketní odvolání prostřednictvím e-mailu se zaručeným
elektronickým podpisem.“ Rovněž poukázal na e-mail ze dne 7. 6. 2013, kde oprávněná úřadní osoba
Městského úřadu Bruntál informovala zástupce stěžovatele, že odvolání podané dne 20. 5. 2013
podané e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem považuje za řádné a včasné.
[27] Nejvyšší správní soud zcela souhlasí s hodnocením krajského soudu a též se závěrem
žalovaného, že odvolání bylo doručeno až dne 31. 5. 2013. Jednoznačně o tom svědčí výpis
elektronické komunikace mezi zástupcem stěžovatele a Městským úřadem Bruntál a e -mail úřední
osoby ze dne 31. 5. 2015, v němž byl zástupce stěžovatele informován, že nejsou poznatky
o tom, že by 20. 5. 2013 na podatelnu Městského úřadu Bruntál ani na e-mail úřadu
došlo jakékoli podání ze strany zástupce stěžovatele. Odvolání bylo doručeno až 31. 5. 2013
na základě e-mailu ze dne 31. 5. 2013, který obsahuje stěžovatelovo tvrzení, že odvolání zaslal
jiným e-mailem správnímu orgánu již 20. 5. 2013.
[28] Co se týče usnesení ze dne 3. 6. 2013 a e-mailu ze dne 7. 6. 2013 (viz bod [26] shora),
Nejvyšší správní soud vychází z toho, že Městský úřad Bruntál převzal informaci o podání
odvolání dne 20. 5. 2013 z e-mailu ze dne 31. 5. 2013, kde zástupce stěžovatele tvrdil, že e -mail
s odvoláním odeslal právě 20. 5. 2013. Jiný zdroj informací o odeslání e-mailu, o němž stěžovatel
tvrdí, že byl odeslán dne 20. 5. 2013, Městský úřad Bruntál neměl. Dále za zmínku stojí, že se zde
Městský úřad Bruntál vyjadřoval k podání odvolání, nikoli k jeho doručení, které bylo
pro žalovaného určující (viz bod [24] shora). Hodnocení správního orgánu prvního stupně
uvedené v e-mailu ze dne 7. 6. 2013 o včasnosti podání odvolání je tak bez významu. Jde totiž
o právní hodnocení, kterým žalovaný není nijak vázán (viz body [21] až [23] shora). Nejvyšší
správní soud proto konstatuje, že usnesení ze dne 3. 6. 2013, ani e-mail ze dne 7. 6. 2013, nijak
nedokládají, že by odvolání bylo doručeno dne 20. 5. 2013.
[29] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že doručení pomocí elektronické pošty
je možno doložit i jinak než potvrzením o doručení správního orgánu ve smyslu§6 odst. 3
vyhlášky č. 259/2012 Sb. V nynější věci stěžovatel hodlal doručení doložit odkazem na výše
zmíněné usnesení ze dne 3. 6. 2013 a e-mail ze dne 7. 6. 2013, které však doručení nedokládají.
Vzhledem k tomu, že správní orgán od stěžovatelova zástupce žádný e -mail dne 20. 5. 2013
neobdržel, je zřejmé, že k tvrzenému e-mailu z 20. 5. 2013, který neobdržel, nezasílal potvrzení
o doručení.
V. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud neshledal žádnou z kasačních námitek důvodnou, současně ani
nenalezl v postupu krajského soudu žádnou vadu, k níž se hledí z úřední povinnosti, kasační
stížnost je proto nedůvodná a Nejvyšší správní soud ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., který takový
postup předpokládá.
[31] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto dle uvedených ustanovení nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu