ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.256.2014:12
sp. zn. 9 As 256/2014 – 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované:
Česká pošta, s.p., se sídlem Politických vězňů 904, Praha 1, ve věci žaloby na ochranu před
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2014, č. j. 6 A 77/2014 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce
domáhal toho, aby městský soud vydal rozsudek tohoto obsahu: „Určuje se, že vrácení všech písemností
Českou poštou bylo nezákonným zásahem do práva na vyzvednutí soudní písemnosti v adresném místě,
a to v důsledku neaplikace OSŘ doručujícím orgánem i iracionálního pokynu soudů na obálce (do vlastních rukou,
neukládat, dle 50 OSŘ), resp. soudy aplikované IMS č. j. 145/11-OD-ST (zelené obálky typu II. i III.)
a dle ní i poštou vydávané obálky.“
[2] Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná nepostupovala při doručování konkrétně označených
zásilek správně, když mu nepřipravila zásilky k vyzvednutí a následující pracovní den je vrátila
odesílateli.
[3] V reakci na výzvu městského soudu k zaplacení soudního poplatku žalobce požádal
o osvobození od soudního poplatku. K tomu přiložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků; v něm uvedl, že nemá žádné
výdělečné zdanitelné příjmy, jako důvod uvedl „plná invalidita“, dále uvedl, že má peněžní závazky
ve výši „desetitisíce“, jeho „způsobilost zcizovat“ je „nenarušená“, jako způsob bydlení uvedl „nenájemní“
a konečně uvedl, že je příjemcem státní podpory – „příspěvku na živobytí.“
[4] Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku městský soud jeho žádost zamítl. V tomto
usnesení sice připustil, že majetkové poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudních poplatků,
současně však konstatoval, že v případě žalobce existují jiné důvody, pro které by mu osvobození
od soudních poplatků přiznáno být nemělo. Hlavním důvodem zamítnutí žádosti městským
soudem byla povaha projednávaného sporu. Dalšími důvody jsou zneužívání uvedeného institutu,
který žalobce dle názoru městského soudu jen povzbuzuje k další procesní aktivitě před správními
soudy, ale též před Ústavním soudem, a také neustálý nárůst počtu sporů iniciovaných žalobcem,
kdy původní smysl vedení pře ustupuje do pozadí a motivací pro další proces je tento proces
samotný. Dále městský soud také uvedl, že návrh žalobce zjevně nemůže být úspěšný, neboť
nesměřuje k ochraně veřejných subjektivních práv podléhajících ochraně ve správním soudnictví,
ale jde o výtky a stížnosti na postup žalované při doručování písemností.
[5] Proti tomuto usnesení městského soudu nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační
stížností.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Stěžovatel ve včasné kasační stížnosti kromě jiného namítl, že městský soud neměl hodnotit,
jakým způsobem vede spory. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobu nepodal za účelem ochrany
svých práv, měl soud tuto žalobu odmítnout. Závěrem zpochybnil také úvahy soudu týkající
se postupu žalované při doručování písemností stěžovateli. Na rozdíl od městského soudu
se domnívá, že žalovaná postupuje nezákonně.
[7] Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření ke kasační stížnosti
[8] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Bylo zjištěno, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost, ani není
v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků za řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení
netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému, což by popíralo smysl
samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení
(srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 – 22).
[10] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší
správní soud se v odůvodnění tohoto rozhodnutí proto zabýval pouze námitkami směřujícími proti
tomuto rozhodnutí městského soudu.
[13] Městský soud při posouzení naplnění předpokladů pro osvobození stěžovatele od soudních
poplatků vycházel vedle jeho prohlášení o majetkových poměrech učiněného v tomto řízení
i z dalších písemností založených u soudu. Poukázal přitom na to, že stěžovatel byl
původně v jiných řízeních opakovaně osvobozován právě pro svoji nemajetnost. Městský soud tak
sice v projednávané věci dospěl k závěru, že stěžovatel splňuje první z uvedených podmínek
ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., tedy nedostatek prostředků, osvobození od soudních poplatků
mu však nepřiznal. Dospěl totiž k závěru, že stěžovatel jednak zneužívá dobrodiní osvobození
od soudních poplatků a jednak že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná.
[14] Co se týče zneužívání dobrodiní osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud
předně uvádí, že je úkolem soudu v každém jednotlivém případě vážit konkrétní specifické
okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry žadatele, musí
se v rámci tohoto postupu zabývat i otázkou, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně
či šikanózním způsobem. Jakkoliv §36 odst. 3 s. ř. s. oproti §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
Občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, výslovně nezapovídá osvobození
účastníka řízení od povinnosti platit soudní poplatek v případě „svévolného uplatňování práva“, úvaha
v naznačeném smyslu musí být imanentní součástí posouzení specifických okolností žádosti
a individuálních poměrů žadatele a uplatní se tedy i v soudním řízení správním. Opačný závěr by byl
v přímém rozporu s účelem tohoto institutu, jenž primárně brání tomu, aby účastník řízení nemohl
pouze pro svou nepříznivou majetkovou situaci uplatňovat své právo u soudu. Usnesení, kterým
soud nevyhoví žádosti o osvobození od soudních poplatků v případě evidentního zneužívání práva
na přístup k soudu, nemůže být s posledně jmenovaným právem účastníka řízení v rozporu (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 – 91).
[15] V nyní projednávané věci má Nejvyšší správní soud za to, že městský soud nepochybil,
jestliže postup stěžovatele v jednotlivých řízeních posoudil jako svévolné uplatňování práva.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se dostatečným způsobem zabýval osobou
stěžovatele a jeho procesní činností v předmětném řízení i v dalších řízeních vedených před tímto
soudem. Zdejší soud přisvědčil městskému soudu v tom, že závěry o pokračujícím zneužívání
práva lze činit s ohledem na četnost sporů iniciovaných stěžovatelem, na jejich podstatu a postup
stěžovatele v jejich rámci, kdy často nepochybně nepostupuje s cílem dobrat se meritorního
rozhodnutí ve sporné věci. Ke shodným závěrům ohledně procesní činnosti stěžovatele již ostatně
dospěl i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 As 59/2012 – 7,
či v usnesení ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 – 22.
[16] V projednávané věci bylo rovněž zcela na místě, že městský soud poukázal na způsob, jímž
stěžovatel sdělil soudu své osobní a majetkové poměry. Žádostí stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků téměř shodného obsahu se zabýval i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
12. 9. 2014, č. j. 1 As 121/2012 – 22, kde konstatoval, že „takto formulovaná žádost je podle názoru soudu
zjevně šikanózní a není míněna vážně. Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí
soudu o této žádosti, nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak.“
[17] Nejvyšší správní soud dále přisvědčil závěru městského soudu, že pokud stěžovatel
spatřoval nezákonný zásah žalované v tom, že žalovaná nepřipravila doručované písemnosti
na udané doručovací adrese k vyzvednutí, ale vrátila je soudu následující pracovní den, podaná
žaloba zjevně nemohla být úspěšná. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 6. 5. 2011,
č. j. 8 As 70/2010 – 156, přisvědčil závěru, že podání žalobce, v němž vyjadřuje nespokojenost
s doručováním písemností žalovanou, nesměřuje k ochraně veřejných subjektivních práv
podléhajících ochraně ve správním soudnictví, ale jde o výtky a stížnosti na postup při doručování
písemností.
[18] Není důvodná ani ta námitka stěžovatele, podle níž měl městský soud žalobu odmítnout,
pokud dospěl k závěru o tom, že v podané žalobě nebrání svá veřejná subjektivní práva. Nejvyšší
správní soud v nynějším řízení rozhoduje o kasační stížnosti proti usnesení, jímž stěžovateli nebylo
přiznáno osvobození od soudního poplatku. Zda a jak městský soud rozhodne o vlastní žalobě
stěžovatele, Nejvyšší správní soud nemůže v tomto řízení předjímat.
V. Závěr
[19] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1,
poslední věty, s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
[20] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení;
žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu