ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.156.2020:40
sp. zn. 9 Azs 156/2020 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: A. A. A. A. A., zast.
JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 7. 2019, č. j. OAM-239/LE-LE05-K09-PD2-2014, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2020,
č. j. 4 Az 42/2019 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 23. 7. 2019,
č. j. OAM-239/LE-LE05-K09-PD2-2014, neprodloužilo žalobci doplňkovou ochranu podle
§53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Dle aktuálních informací v Iráku neprobíhá ozbrojený konflikt. Přestože po své
porážce Islámský stát (dále jen „IS“) dál podniká nahodilé a omezené teroristické útoky, jejich
počet klesá, do země se vracejí uprchlíci a snižuje se i počet vnitřně vysídlených osob. Žalobci
proto nehrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného
(nerozlišujícího) násilí ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Neprokázalo se, že by mu
irácké úřady nebyly schopné poskytnout ochranu před soukromými osobami. Ani obavy
z pronásledování kvůli vyznávání sunnitského směru islámu nejsou opodstatněné vzhledem
ke zprávám o náboženské pluralitě. Soukromé vazby na území České republiky nepředstavují
důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
[2] Toto rozhodnutí napadl žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
který žalobu rozsudkem ze dne 15. 5. 2020, č. j. 4 Az 42/2019 - 36, zamítl. Souhlasil,
že bezpečnostní situace v Iráku se od doby udělení doplňkové ochrany podstatně zlepšila,
takže prodloužení již není důvodné. Shrnul informace o zemi původu shromážděné žalovaným,
z nichž vyplývá, že neprobíhá ozbrojený konflikt ani občanská válka, vládní síly udržují pořádek,
a proto se snižují i počty vnitřně vysídlených osob. Nebyly předloženy žádné podklady,
které by tyto závěry zpochybnily. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále také
„NSS“), který už dříve hodnotil zlepšení v Iráku jako podstatné. Jednotky IS byly poraženy,
nemohou nyní vzdorovat iráckým státním orgánům, počet teroristických a násilných útoků
se snižuje. Žalobce nijak neprokázal, že by byl jeho návrat do vlasti rizikovější kvůli jeho
individuálním poměrům, přičemž takové ohrožení neplyne ani z toho, že je sunnitou. Sunnitská
menšina představuje 32 -37 % obyvatel země a podle zpráv může svobodně vyznávat své
náboženství. Skutkový stav tedy žalovaný řádně objasnil, všechny zjištěné okolnosti srozumitelně
a přezkoumatelně posoudil, přijaté řešení odpovídá okolnostem případu. Souhrnné
informace o zemi původu vypracované Odborem azylové a migrační politiky nelze považovat
za neobjektivní a zaujaté jen proto, že byly vypracovány odborem žalovaného. Navíc vycházel
i z aktuálních zpráv dalších orgánů a nevládních organizací, takže jde o zdroje nezávislé
a dostatečně objektivní. Zpráva ČTK o prohlášení německého ministra zahraničí byla vzhledem
k ostatním podkladům jen doplňková a bez většího významu. Ani varování Ministerstva
zahraničních věcí před cestami do Iráku, na něž žalobce poukázal, není dokladem hrozby vážné
újmy ve smyslu §14a zákona o azylu.
II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodů, jež podřadil pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Rozsudek městského soudu
podle něj vychází z nesprávného posouzení právních otázek, závěry neodpovídají dokazování
a odůvodnění je zmatečné.
[4] Městský soud převzal nesprávné závěry ohledně zlepšující se situace v Iráku. Aby byl
řádně objasněn skutkový stav, měla být bezpečnostní situace posouzena z dlouhodobějšího
pohledu, ne jako komparace výsledků několika měsíců. Navíc ani tyto výsledky nesvědčí o natolik
pozitivních změnách, aby došlo k pominutí důvodů pro doplňkovou ochranu. Závěry žalovaného
a městského soudu nelze považovat ani za dostatečně aktuální, neboť jde o zjištění z let 2017
a 2018, k vydání rozhodnutí však došlo v roce 2019.
[5] Stěžovatel upozornil, že IS nikdy nenaplňoval kritéria definující stát z pohledu Úmluvy
o právech a povinnostech států (tzv. Montevidejská úmluva, pozn. NSS). Nešlo o státní subjekt,
ale teroristickou organizaci, tudíž je termín „porážka IS“ používaný žalovaným i městským
soudem značně nadnesený - nešlo -li o stát, nemohl být poražen. Jeho bojovníci byli rozptýleni,
a přesto dochází denně k teroristickým útokům. O porážce se proto nedá hovořit. Stále trvají
důvody pro udělení doplňkové ochrany, a jeho žádosti o prodloužení proto mělo být vyhověno.
O odepření doplňkové ochrany lze totiž uvažovat až tehdy, je-li situace bezpečná, a ne,
když je pouze v této míře „zlepšená“.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl kasační stížnost zamítnout.
Stěžovatelovy námitky byly vypořádány v rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany
i v rozsudku. Stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost, kterou by bylo možné podřadit pod pojem
vážná újma ve smyslu §14a zákona o azylu. Jeho tvrzení posoudil ve světle zjištěných informací
o zemi původu a neshledal, že by jeho vycestování do vlasti vedlo k rozporu s mezinárodními
závazky České republiky. Po zohlednění všech rozhodných okolností neshledal relevantní důvody
pro aplikaci §14a nebo §14b zákona o azylu, proto stěžovatele nemohl zkrátit na jeho právech.
Naopak, v jeho žádosti vidí snahu legalizovat svůj další pobyt na území České republiky,
který by však měl řešit pomocí zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění
pozdějších předpisů. Stěžovatelova tvrzení hodnotí jako domyšlené krajní scénáře,
které však nemají reálnou spojitost s jeho azylovým příběhem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany,
zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení
přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž
interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně
vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní
pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[9] Stěžovatel dovozoval přijatelnost kasační stížnost z poslední možnosti, tedy z hrubého
pochybení městského soudu při výkladu práva, které mělo dopad do jeho hmotněprávního
postavení. NSS takové pochybení neshledal, a proto dospěl k závěru, že kasační stížnost
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a je tedy nepřijatelná.
[10] Pochybení mělo spočívat v nesprávném objasnění situace v Iráku a jeho nesprávném
vyhodnocení jako „bezpečné“ země. Otázkou posouzení bezpečnostní situace v Iráku po porážce
IS se NSS zabýval v rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 Azs 389/2018 - 38, a v usneseních ze dne
6. 6. 2019, č. j. 1 Azs 46/2019 - 59, nebo ze dne 30. 4. 2020, č. j. 2 Azs 368/2018 - 82. Dospěl
k závěru, že situace v zemi není zcela stabilizovaná, dochází i k páchání násilí na civilistech,
nicméně nelze dovodit, že by se jednalo o tzv. totální konflikt relevantní z pohledu §14a odst. 2
písm. c) zákona o azylu.
[11] V nyní posuzovaném případě není důvod se od těchto závěrů odklonit. Závěr,
že stěžovateli v případě návratu nehrozí vážná újma podle §14a odst. 2 zákona o azylu,
má dostatečnou oporu v podkladech ve správním spisu a stěžovatel neprokázal opak.
[12] Ze shromážděných podkladů vyplývá přesvědčivý závěr o významném zlepšení
bezpečnostní situace. Žalovaný i městský soud také posoudili stěžovatelova tvrzení o jeho
individuální situaci a přesvědčivě zdůvodnili, proč z nich neplyne, že by byl při návratu ohrožen.
Tomuto závěru nebrání ani to, že žalovaný a městský soud vycházeli z informací o zemi původu,
které se vztahovaly především k hodnocení situace v Iráku v roce 2018. Takové podklady
lze i ve světle judikatury považovat za dostatečně aktuální (viz rozsudek Krajského soudu v Praze
ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016 - 55, č. 3714/2018 Sb. NSS).
[13] Stěžovatel taktéž namítl, že hovořit o „porážce“ IS je zcela nadnesené, neboť nejde o stát,
ale teroristickou organizaci, jejíž bojovníci nadále páchají mnoho teroristických útoků. Výraz
„porážka organizace Islámský stát v Iráku“ parafrázovaný v napadených rozhodnutích
je výrokem iráckého předsedy vlády Hajdara Abádího (viz zpráva ČTK ze dne 18. 12. 2018
na č. l. 210 správního spisu). Je zřejmé, že jde o politické prohlášení vůči médiím, nikoli o právně
přesné zhodnocení situace. Ačkoli ho žalovaný do svého rozhodnutí převzal pro účely popisu
bezpečnostní situace v Iráku, neplyne z toho, že kvalifikoval IS jako „stát“. Mezi stěžovatelem
a žalovaným tedy není spor o to, že IS představuje teroristickou organizaci, nikoli stát.
[14] Nejvyšší správní soud se zabýval také zcela obecně vznesenou námitkou
nepřezkoumatelnosti [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], k níž stěžovatel pouze uvedl, že je pro něj
odůvodnění rozsudku městského soudu „zmatečné“. Jeho námitka tedy patrně směřuje
k nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost (pro její výklad viz např. rozsudek NSS ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS), je však zcela obecná a nemůže
založit přijatelnost kasační stížnosti. Jak plyne z rozsudku NSS ze dne 29. 5. 2019,
č. j. 6 As 58/2019 - 35, míra podrobnosti, resp. obecnosti kasačních námitek předurčuje míru
podrobnosti jejich vypořádání NSS. S ohledem na to NSS pouze konstatuje, že rozsudek
městského soudu je srozumitelný, výrok a odůvodnění spolu korespondují, odůvodnění je jasné
a logicky vystavěné. Rozsudek tedy není nesrozumitelný a netrpí ani jinou vadou, k níž by NSS
musel přihlédnout.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu