ECLI:CZ:NSS:2016:APRK.15.2016:28
sp. zn. Aprk 15/2016 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: Vysoká škola
Báňská - Technická univerzita Ostrava, se sídlem 17. listopadu 15, Ostrava – Poruba,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015, č. j. MSP-34/2015-OSD-ZN/7, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 82/2015, o návrhu žalobkyně na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 23. 3. 2016, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 4. 4. 2016,
se žalobkyně (dále jen „navrhovatelka“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu
podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to vydání rozhodnutí
v řízení o žalobě vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod
sp. zn. 5 A 82/2015 nejpozději ve lhůtě do 17. 5. 2016. Svůj návrh odůvodnila tím, že je omezena
na svých právech a vystavena značné nejistotě, neboť více než dva měsíce od doručení návrhu
na zrušení společnosti (pozn. NSS: tento návrh není v podání navrhovatelky blíže specifikován)
městskému soudu není konáno. Nejedná se přitom o věc skutkově ani právně složitou, spis není
obsáhlý. Navrhovatelka svým jednáním nedala žádný důvod pro průtahy řízení, jelikož učinila
všechny potřebné úkony k vyřízení předmětné věci. Odkázala také na konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu týkající se nečinnosti soudu, resp. nedůvodně
pomalého vyřizování věcí.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu městského soudu JUDr. Eva Pechová. Uvedla,
že věc je připravena k rozhodnutí, soud se však řídí pravidlem, podle kterého být věci zásadně
vyřizovány v pořadí, v jakém k soudu došly, s výjimkou věcí, pro něž je v souladu s §56 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), stanoven přednostní režim, nebo
pro něž lhůtu stanoví zákon; o takovou věc zde nejde. Navrhovatelka sice požádala o přednostní
projednání věci, žádné závažné důvody však neuvedla a ani soud takové důvody neshledal
a žádosti nevyhověl. Předsedkyně senátu tedy považuje návrh k provedení procesního úkonu
za nedůvodný.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatelka
doručila soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného dne 15. 5. 2015. Dne 26. 5. 2015 zaslal soud
žalovanému poučení o složení senátu, který bude věc rozhodovat, a o možnosti soudu
rozhodnout o věci samé bez jednání, a vyzval ho k předložení úplného spisového materiálu
a zaslání vyjádření k žalobě. Žalovaný zaslal městskému soudu své vyjádření dne 2. 7. 2015. Toto
vyjádření soud přípisem ze dne 3. 7. 2015 přeposlal navrhovatelce, spolu s poučením o složení
senátu a možnosti rozhodnout věc bez jednání. Dne 12. 8. 2015 byla soudu doručena replika
navrhovatelky, ve které mimo jiné navrhovatelka požádala, aby bylo ve věci nařízeno jednání.
Městský soud dne 29. 12. 2015 navrhovatelce zaslal přípis, ve kterém uvedl, že nevyhovuje její
žádosti o přednostní projednání a rozhodnutí věci. Dne 23. 3. 2016 navrhovatelka zaslala soudu
nyní projednávaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle zákona o soudech
a soudcích.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Městský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci
v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně
návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, žaloby proti
nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení
správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem
je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Ve věci navrhovatelky vede městský soud řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. Navrhovatelka žalovanému vytýká odepření práva na nahlížení
do spisu dle §38 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve věci zápisu znaleckých ústavů
navrhovatelky. Nejedná se tedy o věc, která by podléhala režimu přednostního vyřizování podle
§56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný. Z předloženého spisového materiálu
vyplývá, že soud se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době
procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat
a rozhodnout. Městský soud komunikoval s navrhovatelkou i žalovaným a shromažďoval
informace potřebné k rozhodnutí věci. Spis již bude (po přeposlání repliky navrhovatelky
žalovanému) připraven k meritornímu projednání a rozhodnutí. Délku řízení jedenácti měsíců
(od podání žaloby do podání návrhu na určení lhůty) ještě nelze, vzhledem k rozsahu agendy
a množství sporů vedených u daného soudu, považovat za průtahy v řízení či nečinnost
městského soudu. Posuzovaná věc nespadá do přednostního režimu, a proto je nutné respektovat
pořadí napadaných věcí. Nejvyšší správní soud rozumí snaze navrhovatelky domoci
se co nejrychlejšího rozhodnutí dané věci, avšak její povaha není taková, aby umožňovala
rozhodnout v přednostním režimu. Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní
soud návrh navrhovatelky podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu