ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.35.2012:61
sp. zn. Aprk 35/2012 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: L. K., zast.
advokátkou Mgr. Barborou Kubinovou, se sídlem AK Milešovská 6, Praha 3, proti žalovanému:
Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, o návrhu na určení lhůty dle §
174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod
sp. zn. 30 A 45/2012,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 29. 10. 2012 předložen Krajským soudem v Plzni
(dále „krajský soud“) návrh navrhovatele ze dne 24. 10. 2012 na určení lhůty k provedení
procesního úkonu; navrhovatel se domáhá určení lhůty k zaslání výzvy soudu k zaplacení
soudního poplatku.
Krajský soud ve svém vyjádření k návrhu konstatoval, že výzva k zaplacení soudního
poplatku ze dne 10. 10. 2012, č. j. 30A 45/2012 byla zástupkyni navrhovatele doručena dne
12. 10. 12012, a soudní poplatek byl dne 15. 10. 2012 zaplacen. Dne 17. 10. 2012 bylo krajskému
soudu doručeno podání ze dne 15. 10. 2012, v němž navrhovatel prohlásil, že na návrhu
na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterým je zaslání výzvy k zaplacení soudního
poplatku trvá a po prohlášení o trvání na tomto návrhu jej vzal zpět. Zároveň navrhl, aby soud
řízení o návrhu zastavil a přiznal mu vůči státu náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů
právního zastoupení, vč. DPH. Krajský soud je přesvědčen o tom, že navrhovateli nárok
na náhradu nákladů řízení nevznikl. Navrhovatel argumentuje přiměřeným použitím
ust. §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh,
který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník).
Návrh není důvodný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou
řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
Podle §174a odst. 7 téhož zákona pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje,
již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh
zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
Ze spisového materiálu vyplynuly následující skutečnosti:
Navrhovatel podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu dne 2. 7. 2012, soudní poplatek současně neuhradil a uvedl, že bude zaplacen
na výzvu soudu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7.2012, č. j. 6A 93/2012-22, věc
postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni, neboť žaloba byla podána soudu místně
nepříslušnému. Dne 9. 8. 2012 byl spisový materiál postoupen Krajskému soudu v Plzni.
Vzhledem k tomu, že soudce JUDr. Petr Kuchyňka uplatnil námitku podjatosti ve věci
navrhovatele, opatřením předsedy krajského soudu ze dne 4. 10. 2012 byla na jeho místo v senátu
určena soudkyně Mgr. Miroslava Kašpírková (téhož dne byl doručen krajskému soudu návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o podjatosti).
Dne 4. 10. 2012 byl rovněž doručen návrh na provedení procesního úkonu ve věci
prodlení krajského soud se zasláním výzvy k zaplacení soudního poplatku; navrhovatel v něm
konstatuje, že nutnost zaslání této výzvy přitom vyplývá ze stavu věci, jelikož bez zaplacení
soudního poplatku nemůže soud ve věci činit žádné další úkony, navrhovatel přitom již v žalobě
požádal o zaslání výzvy. Současně požádal o přiznání náhrady nákladů sestávající z nákladů
právního zastoupení, vč. DPH, doložil plnou moc udělenou advokátce a její osvědčení
o registraci.
Dne 10. 10. 2012 bylo vydáno usnesení č. j. 30A 45/2012-43, kterým, byl navrhovatel
vyzván k zaplacení soudního poplatku, dne 15. 10. 2012 byl soudní poplatek uhrazen vylepením
kolkových známek.
Dne 17. 10. 2012 navrhovatel zaslal krajskému soudu další podání, v němž trvá na návrhu
na určení lhůty – zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku, domnívá se přitom, že tento byl
podán důvodně, a proto má nárok na náhradu nákladů právního zastoupení.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci proto nemohl dospět než k závěru, že návrh
není oprávněný, neboť ve věci průtahy spočívající v nečinnosti krajského soudu neshledal.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Takový stav však v projednávané věci nenastal.
Krajský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný, ale věcí se po jejím obdržení zabýval
a činil procesní úkony, jejichž vykonání bylo s ohledem na povahu věci zapotřebí a jichž
je v řízení třeba.
Nejvyšší správní soud nad rámec uvedeného považuje za nutné podotknout,
že poplatková povinnost vzniká žalobci podle ust. §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, přímo ze zákona již samotným podáním žaloby, nikoli až na základě výzvy
soudu. Je to tedy navrhovatel, nikoli soud, kdo svým chováním (konkr. tím, že nesplnil řádně
a včas svoji poplatkovou povinnost současně s podáním návrhu) a priori ovlivňuje délku řízení,
a jak navrhovatel uvádí, znemožňuje soudu činit jakékoli další úkony. Soud není vázán žádnou
lhůtou, ve které by byl povinen navrhovatele, který je v prodlení se zaplacením soudního
poplatku, vyzvat k jeho úhradě. V daném případě, pokud krajský soud obdržel soudní spis
postoupený Městským soudem v Praze, kam navrhovatel nesprávně svoji žalobu podal, dne
9. 8. 2012, poté se musel vypořádat s námitkou podjatosti soudce rozhodujícího senátu,
a poté zaslal navrhovateli výzvu k úhradě soudního poplatku dne 10. 10. 2012, nelze dospět
k závěru, že ve věci krajský soud nečinil úkony, resp. že je činil ve lhůtě nepřiměřené,
resp. v takové lhůtě, která by mohla být považována za nedůvodný průtah v řízení a výzvu
k úhradě soudního poplatku tak soud učinil, a to ve lhůtě.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §174a odst. 8, větu druhou, zákona
o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§174a odst. 9 zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 7. listopadu 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu