ECLI:CZ:NSS:2010:KOMP.2.2010:20
sp. zn. Komp 2/2010 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana Passera, JUDr. Petra
Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovaným: 1) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, 2) Ministerstvo
vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 4, Praha 4, o žalobě ve věci záporného kompetenčního konfliktu,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kompetenční žalobou se žalobce domáhal určení, že pravomoc k přezkoumání
rozhodnutí předsedy České advokátní komory, kterým nebylo vyhověno žádosti o určení
advokáta podle §18 odst. 2 a §45 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon
o advokacii“), náleží Ministerstvu spravedlnosti.
Žalobce v žalobě uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti je oprávněno vykonávat státní
dohled nad výkonem činnosti České advokátní komory. Podle §55 zákona o advokacii se sice
mnohé části správního řádu nepoužijí, to však neznamená, že Česká advokátní komora (dále jen
„Komora“) a její předseda nepodléhají dozoru při výkonu veřejné správy. Žalovaní měli
povinnost podle §94 odst. 1 správního řádu žalobci sdělit, že neshledali důvody pro zahájení
řízení, neměli však tvrdit, že nemají pravomoc zasahovat do činnosti Komory. Dle žalobce
je „pořádek ve státní správě založen na tom, že je dozor vykonáván, přitom každý orgán s přenesenou působností
či pověřením k výkonu veřejné správy je pod kontrolou vyššího a každý obyvatel je mu oprávněn dávat podněty“.
Žalobce proto žádal, aby kompetenční senát určil, že k rozhodnutí ve věci je příslušné
Ministerstvo spravedlnosti.
Z předložených podkladů vyplynulo, že žalobce 6. 2. 2009 žádal Komoru o určení
advokáta podle §18 odst. 2 zákona o advokacii. Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2009, čj. 248/09,
Komora žalobci sdělila, „že institut určení advokáta je výjimečným řešením v případech, kdy je zastoupení
advokátem pro vyřešení záležitostí žadatele nezbytná či ze zákona povinná a nutná. Pro předmět právní služby,
kterou požadoval žalobce, není zastoupení advokátem požadováno“. Z těchto důvodů Komora žádosti
nevyhověla.
Proti rozhodnutí Komory brojil žalobce podáním u Ministerstva vnitra a spravedlnosti.
Obě ministerstva shodně žalobci sdělila, že nejsou příslušná k přezkoumání rozhodnutí České
advokátní komory o určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona o advokacii.
Nejvyšší správní soud se s přihlédnutím k vymezení kompetenčního sporu v §97 odst. 1
s. ř. s. musel především zabývat otázkou, zda se v dané věci jedná o žalobcem tvrzený záporný
kompetenční konflikt.
Záporným kompetenčním sporem je podle §97 odst. 3 s. ř. s. spor, ve kterém správní
orgány popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož
účastníka řízení před správním orgánem. Musí se ovšem jednat o situaci, kdy je dána pravomoc
správních orgánů ve věci rozhodovat. Jinými slovy, záporným kompetenčním sporem ve smyslu
§97 odst. 3 s. ř. s. může být pouze takový spor, kdy některý ze správních orgánů má pravomoc
ve věci rozhodnout; v řízení o kompetenčním sporu je pak řešeno pouze, který ze správních
orgánů touto kompetencí disponuje. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda vůbec měli žalovaní
pravomoc rozhodovat ve sporné věci žalobce a mohou být tedy stranami záporného
kompetenčního sporu.
O věci uvážil
takto:
Podle §18 odst. 2 zákona o advokacii má ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení
advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani se nemůže domoci poskytnutí
právních služeb podle tohoto zákona, právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu
advokáta určila. O určení advokáta rozhoduje podle §45 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii
předseda Komory.
Ustanovení §55 odst. 1 zákona o advokacii stanoví, že ve věcech uvedených v §44
odst. 3 a v §45 odst. 2 - tedy mimo jiné v otázce rozhodování Komory o určení advokáta -
postupují orgány Komory podle správního řádu, nestanoví-li zákon o advokacii něco jiného. Dále
§55 tohoto zákona upravuje, která ustanovení správního řádu se pro postup orgánu Komory
nepoužijí. Mezi ně náleží např. §80 správního řádu upravující odvolání, dále §94 správního řádu
týkající se přezkumného řízení. Z toho vyplývá, že žalobce nebyl oprávněn podat proti
rozhodnutí Komory odvolání, žalovaní taktéž nemohli zahájit přezkumné řízení, protože
to zákon o advokacii výslovně u rozhodnutí podle §45 odst. 2 tohoto zákona - tedy u rozhodnutí
o určení advokáta - vylučuje.
Novelou provedenou zákonem č. 79/2006 Sb. byl nově upraven §55 odst. 5 zákona
o advokacii, dle kterého písemné vyhotovení rozhodnutí Komory, kterým se řízení podle §45
odst. 2 končí, musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o možnosti podat proti rozhodnutí
žalobu podle soudního řádu správního.
V souladu s touto novou právní úpravou rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 17. 6. 2009, čj. 7 As 47/2009 - 16 (dostupný na www.nssoud.cz), že „Česká advokátní
komora jednající v tomto případě (rozuměj ve věci určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona
o advokacii) jako správní orgán, neboť autoritativně rozhoduje o právech stěžovatelky, je povinna o její žádosti
rozhodnout (pozitivně či negativně), přičemž toto rozhodnutí může stěžovatelka případně napadnout žalobou podle
ust. §65 odst. 1 s. ř. s., neboť se v něm rozhoduje o jejím veřejném subjektivním právu, a sice o právu na právní
pomoc v řízení před soudy“.
S těmito závěry se kompetenční senát ztotožňuje. Nemůže však přehlédnout,
že rozhodnutí Komory má nedostatečnou formu a neobsahovalo povinné náležitosti podle §55
odst. 5 zákona o advokacii. V rozporu s tímto ustanovením nepoučila Komora žalobce
o možnosti podat proti rozhodnutí žalobu u soudů ve správním soudnictví. Přesto je však
z rozhodnutí Komory seznatelné, jak a proč Komora rozhodla; Srov. k tomu také rozsudek
čj. 6 Ads 19/2008 – 103 ze dne 11. 9. 2008.
Kompetenční senát dále poznamenává, že se pojmem rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1
s. ř. s zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 5. 2006, čj. 1 Afs 147/2005 - 107
(dostupný na www.nssoud.cz) a vyslovil právní názor publikovaný pod č. 923/2006 Sb. NSS:
„Pojem „rozhodnutí“ ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. je třeba chápat v materiálním smyslu jako jakýkoliv
individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení. Námitky,
že rozhodnutí nemělo příslušnou formu a nebylo vydáno v žádném řízení, je nutno odmítnout již proto, že potřeba
soudního přezkumu faktických správních rozhodnutí je ještě intenzivnější právě tam, kde správní orgán
nepostupuje předem stanoveným a předvídatelným způsobem podle příslušného procesního předpisu“. Rozhodnutí
Komory i přes své formální vady tedy lze považovat za rozhodnutí přezkoumatelné v souladu
s §65 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví. Pokud tedy žalobce nesouhlasil
s rozhodnutím Komory, jeho formální stránkou nebo s tím, který z orgánů Komory ve věci
rozhodoval, mohl a měl ve lhůtě k tomu zákonem určené podat žalobu u soudu rozhodujícího
ve správním soudnictví. Ten má pravomoc věc správnímu orgánu vrátit s tím, aby svá případná
pochybení napravil.
Kompetenční senát dále poznamenává, že působnost Ministerstva spravedlnosti
je upravena v §50 a násl. zákona o advokacii. Ta se vztahuje např. na přezkum stavovských
předpisů Komory, na kárné řízení, vydávání advokátního zkušebního řádu, vykonávání dohledu
nad činností advokátů, atd. Komora je však samosprávnou stavovskou organizací advokátů,
do jejíž činnosti může Ministerstvo spravedlnosti zasahovat pouze v zákonem stanovených
případech. Ministerstvo proto není oprávněno přezkoumávat rozhodnutí Komory podle §44
odst. 3 a v §45 odst. 2 zákona o advokacii, protože mu tuto pravomoc zákon o advokacii
nestanovil.
Kompetenční senát proto uzavírá, že zákon o advokacii u rozhodnutí o určení advokáta
podle §18 odst. 2 tohoto zákona vylučuje použití některých ustanovení správního řádu, mimo
jiné ustanovení upravující odvolání a přezkumné řízení. Ani jeden z žalovaných proto nebyl
oprávněn k přezkumu rozhodnutí o nevyhovění žádosti o určení advokáta, jak požadoval
žalobce. Ten mohl v souladu s §55 odst. 5 zákona o advokacii brojit proti rozhodnutí žalobou
u správních soudů.
Kompetenční senát – vědom si absence poučení v rozhodnutí Komory o možnosti podat
žalobu proti ve správním soudnictví – zkoumal, zda by nebylo možné považovat kompetenční
žalobu za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Uzavřel však, že to není vzhledem k jejímu
obsahu a uplynutí lhůt možné. Předmětné rozhodnutí vydala Komora 16. 2. 2009, čímž byla
téměř o rok překročena lhůta pro podání žaloby ve správním soudnictví. Kompetenční senát
proto musel přestat na tom, že kompetenční žalobu odmítl.
Jelikož pravomoc k přezkumu rozhodnutí České advokátní komory dle §18 odst. 2
zákona o advokacii nenáleží žádnému z žalovaných, není ani možné, aby ve věci existoval
kompetenční spor; Nejvyšší správní soud proto žalobu odmítl jako nepřípustnou [§99 písm. a) s.
ř. s.]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §101 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z
účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. září 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu