ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.4.2014:47
sp. zn. Konf 4/2014 - 47
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Ing. Radovana
Havelce, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 7, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7
pod sp. zn. 30 C 26/2013 ve věci žaloby o zaplacení 5916,- Kč s příslušenstvím: žalobkyně
Telefónica Czech republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336,
a žalovaných O. H. a O. H., zastoupeni zákonnou zástupkyní M. K.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7,
sp. zn. 30 C 26/2013, o zaplacení částky 5916,- Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 9. 2013, čj. 30 C 26/2013 – 22,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 7. 3. 2014 se Český telekomunikační úřad (dále též „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Obvodním soudem
pro Prahu 7 ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 30 C 26/2013.
Na úvod zvláštní senát uvádí, že původní žalovaný R. H., nar. X, naposledy bytem n. K. J.
1000/7, P. 7, dne 17. 2. 2014 zemřel. Dle sdělení pověřené soudní komisařky Mgr. Gajané
Rejzkové, notářky se sídlem Havlíčkova 15, Praha 1 ze dne 8. 9. 2015, jsou jedinými dědici
zákonné posloupnosti v první třídě dědiců dle §1635 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, synové O. a O. H. Zvláštní senát proto v návaznosti na toto sdělení pokračoval pro
účely rozhodnutí o kompetenčním sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 7 a Českým
telekomunikačním úřadem s nimi, jakožto procesními nástupníky původního žalovaného. Jelikož
jsou oba nezletilí, jednal soud s jejich zákonnou zástupkyní M. K.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalovaných dne 16. 6. 2010 smlouvu,
na jejímž základě se mu zavázala poskytovat telekomunikační služby v síti Telefónica O2
(dále jen „smlouva“). Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou,
Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických
komunikací prostřednictvím pevných sítí žalobce (dále jen „Všeobecné podmínky“) a ceníkem
žalobkyně.
Právní předchůdce žalovaných byl v době poskytnutí služeb třetích stran účastníkem mobilní
telefonní stanice č. X. Žalobkyně mu umožnila, aby si v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek
od třetích subjektů objednal prostřednictvím sítě žalobkyně služby třetích stran, které ve smyslu
§2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích jsou službami obsahu
(typicky různé audiotexové služby, dále horoskopy, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích
apod.). Služby třetích stran nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou Českým
telekomunikačním úřadem přidělena příslušná telefonní čísla (začínající obvykle číslicemi 901,
906, 909 atp.). Zákazníci si tyto služby dle čl. 15.1 Všeobecných podmínek objednávají voláním
na tato čísla s jasně definovaným předčíslím. Podle čl. 15.1 Všeobecných podmínek se žalovaný
okamžikem objednání služeb třetích stran zaváže uhradit jejich cenu a souhlasí s tím, že k výběru
této ceny je oprávněn výlučně žalobce, přestože služby třetích stran neposkytuje. Ceny za služby
třetích stran od jednotlivých poskytovatelů, resp. od prostředníků, jsou za dané zúčtovací období
uvedeny v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb
elektronických komunikacích.
Jelikož právní předchůdce žalovaných neplatil cenu za využití těchto služeb, žalobkyně
se žalobou ze dne 19. 3. 2013, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7, domáhala, aby soud
uložil právnímu předchůdci žalovaných povinnost zaplatit 5916,- Kč s příslušenstvím
za tzv. služby třetích stran nebo též služby obsahu a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 20. 9. 2013, čj. 30 C 26/2013 – 22 vyslovil
nedostatek své pravomoci k rozhodování věci (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude
věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). Obvodní soud vycházel
z §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů
ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad s postupem obvodního soudu nesouhlasil a podal
zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2011, čj. Konf 5/2011 - 12, a ze dne 30. 11. 2011,
čj. Konf 79/2011 - 16, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu
rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci
není splněna věcná podmínka. Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu
poskytování služeb dochází v síti společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Jde přitom
o služby Premium SMS/MMS a Audiotex. Tyto služby nejsou službami elektronických komunikací
ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službami, které nabízejí
obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací.
Žalobkyně přitom (obvykle) není poskytovatelkou takovýchto služeb. V rámci smlouvy
pouze umožňuje účastníkovi objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací určité
zboží nebo služby nabízené jejím smluvním partnerem. Účastník je poté povinen uhradit jejich
cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně. Podle navrhovatele je tedy předmětem sporu nárok
vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a předchůdcem žalovaných, konkrétně
nárok vyplývající z poplatků za tyto služby. K rozhodování ve věci proto není příslušný
navrhovatel, ale Obvodní soud pro Prahu 7.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci
popřel svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 7 i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
První podmínkou jsou osobní předpoklady stran sporu. Na straně jedné se musí jednat
o osobu vykonávající komunikační činnost, kterou se dle §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických
komunikací a provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona. Druhou stranou sporu musí
být osoba splňující předpoklady vyplývající z ustanovení §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích (ten, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb), případně ustanovení §2 písm. b) tohoto zákona
(ten, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací).
Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato
podmínka je splněna tehdy, „pokud se spor týká povinnosti uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
Pokud jde o osobní předpoklady týkající se stran sporu, zvláštní senát nemá pochyb
o tom, že společnost Telefónica Czech Republic, a. s., se kterou předchůdce žalovaných uzavřel
smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, byla osobou vykonávající komunikační
činnost ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Právní
předchůdce žalovaných pak bez pochyby naplňuje charakteristiku účastníka podle ustanovení
§2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Spornou se nicméně jeví povaha sporu mezi těmito osobami, a to pokud jde
o pohledávku žalobkyně, která vychází z poskytnutí služeb Premium SMS/MMS a Audiotex
v celkové částce 5916,- Kč. Navrhovatel namítá, že o takovém předmětu sporu není oprávněn
rozhodovat, neboť poskytnutá služba není službou elektronických komunikací, ve smyslu
ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích.
Podle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou
elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela
nebo převážně v přenosu signálů po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových
služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled
na obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby
informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací.
Ze shora popsané definice služeb elektronických komunikací je zřejmé, že touto službou
nelze rozumět každou službu, která bude zpřístupněna účastníkovi osobou vykonávající
komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací. Do této
kategorie nebudou spadat služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich obsahu, poskytovatel
(osoba vykonávající komunikační činnost) sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb
elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
V posuzované věci je (z hlediska určení rozhodovací pravomoci) mezi navrhovatelem
a obecnými soudy spornou část žalobcem uplatněného nároku v rozsahu odpovídajícímu
vyúčtování za poskytnuté služby Premium SMS/MMS a Audiotex.
Povahou takovýchto služeb se zvláštní senát v minulosti opakovaně
zabýval (viz např. usnesení ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009 – 7, ze dne 30. 11. 2011,
čj. Konf 79/2011 – 16 a ze dne 11. 6. 2012, čj. Konf 11/2012 – 14), kde konstatoval,
že podstatou těchto služeb jsou krátké textové zprávy, pomocí kterých je zákazníkům operátora
umožněno zaplatit prostřednictvím mobilního telefonu cenu za zboží nebo služby (ostatně
stejným způsobem tuto službu definuje i současný poskytovatel telekomunikačních
služeb, společnost Telefónica Czech Republic a. s. ( in http://www.o2.cz/osobni/203283-
sms_mms/91670-premium_sms.html#d257093). Tyto služby tedy neposkytuje telekomunikační
operátor, ale jeho smluvní partneři; vyúčtované služby Premium SMS a Audiotex tak neposkytla
společnost Telefónica Czech Republic, a. s., ale prostřednictvím své sítě elektronických
komunikací pouze umožnila (zpřístupnila) žalovanému užívání služeb smluvních partnerů.
Zvláštní senát tedy shledal, že předmětné služby poskytnuté právnímu předchůdci žalovaných,
označované též jako „služby třetích stran“, nejsou dle §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení ceny za takové služby
pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických
komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci
navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu
poskytovatele telekomunikačních služeb, žalovaných a poskytovatele služby obsahu splněny
podmínky stanovené větou první, případně též druhou §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby nejsou služby
elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť dle §7 odst. 1
občanského soudního řádu v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní
věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné
orgány.
Z uvedených důvodů zvláštní senát výrokem I. vyslovil, že rozhodnutí o věci
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 30 C 26/2013, o zaplacení částky
5916,- Kč s příslušenstvím je dána pravomoc soudů (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší zvláštní senát rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Výrokem II. bylo tedy zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne
20. 9. 2013, čj. 30 C 26/2013 – 22.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního] i soudy. Ve shora vymezeném rozsahu
bude tedy povinností Obvodního soudu pro Prahu 7 pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opr avné prostředky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 27. října 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu