ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.54.2010:9
sp. zn. Konf 54/2010 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Milady Tomkové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem ve Vyškově, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 651/2009, o 29 895 Kč s příslušenstvím: žalobce
Ing. P. B., a žalovaný J. S.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově
pod sp. zn. 7 C 651/2009 je soud .
II. Usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 12. 2009, čj. 7 C 651/2009 - 9,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 22. 7. 2010 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem ve Vyškově ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 7 C 651/2009 týkající se zaplacení 29 895 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce uzavřel se žalovaným dne 24. 9. 2007 smlouvu „o užívání služeb elektronických
komunikací“ podle §51 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem
bylo poskytování omezeně přístupné služby elektronických komunikací uživateli (žalovanému),
zejména služby mobilní telekomunikační sítě společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s.
Za tyto služby se žalovaný zavázal platit měsíčně částku, kterou mu poskytovatel služby (žalobce)
vyfakturoval. Žalovaný neuhradil dvě faktury na částku v celkové výši 17 795 Kč, proto žalobce
k 1. 11. 2007 smlouvu vypověděl a požadoval po žalovaném, kromě zaplacení dosud
neuhrazených faktur, smluvní pokutu účtovanou podle článku X. 3 smlouvy ve výši 12 100 Kč.
Žalobce podal proti žalovanému dne 9. 12. 2009 u Okresního soudu ve Vyškově žalobu
na zaplacení částky 29 895 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 29. 12. 2009, čj. 7 C 651/2009 - 9, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok III.). V odůvodnění okresní soud uvedl, že podle §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně
druhé, Český telekomunikační úřad. Předmětem uzavřené smlouvy mezi žalobcem a žalovaným
bylo poskytování telekomunikačních služeb, které lze podřadit pod ustanovení §2 zákona
o elektronických komunikacích. Z důvodu nedostatku pravomoci soud řízení zastavil s tím,
že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že v posuzovaném
případě žalobce není osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona
o elektronických komunikacích. Žalobce žalovanému služby elektronických komunikací
neposkytoval, nýbrž mu pouze zprostředkovával služby elektronických komunikací, jež mu byly
poskytnuty společností 4CONSULT, s. r. o. Výše uvedené vyplývá ze smlouvy o poskytování
služeb elektronických komunikací uzavřené dne 11. 7. 2006 mezi společností 4CONSULT, s. r. o.
(jako poskytovatelem) a žalobcem (jako uživatelem), podle níž žalobce neměl oprávnění služby
elektronických komunikací poskytovat dalším účastníkům či uživatelům.
Ve smlouvě o „poskytování služeb elektronických komunikací“ uzavřené podle §269 odst. 2
a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřené
mezi společností 4CONSULT, s. r. o. (jako poskytovatelem) a žalobcem (jako uživatelem) dne
11. 7. 2006, byly stanoveny podmínky, za nichž společnost 4CONSULT, s. r. o. poskytovala
omezeně přístupné služby elektronických komunikací uživateli, zejména služby mobilních
telekomunikačních sítí. Z čl. III. odst. 3 citované smlouvy vyplývá, že převod práv a závazků
uživatele vyplývajících z této smlouvy je možný pouze se souhlasem poskytovatele. Žalobce
v písemnosti zaslané dne 13. 5. 2010 Českému telekomunikačnímu úřadu k citované smlouvě
ze dne 11. 7. 2006 sdělil, že služby elektronických komunikací mu poskytuje společnost
4CONSULT, s. r. o., přičemž zajišťovatelem sítě elektronických komunikací je společnost
Telefónica O2 Czech Republic, a. s. K citované písemnosti žalobce přiložil rovněž přípis
společnosti 4CONSULT, s. r. o. ze dne 1. 4. 2007, v němž mu bylo oznámeno, že projekt
„Poskytování služeb v oblasti GSM“ převezme nová společnost CoreTel, s. r. o. se sídlem v Brně.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení částky ve výši 29 895 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující
úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu vymezuje ustanovení §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost
(§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv
ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž
rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k závazku. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce,
ve zvláště složitých případech 6 měsíců“.
Aby byla dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu rozhodovat v posuzovaném
případě, musely by být kumulativně splněny dvě podmínky: jedná se o spor mezi osobou
vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, resp. uživatelem na straně
druhé (osobnostní vymezení sporu), spor se týká povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě (věcné vymezení).
Komunikační činností podle §7 zákona se rozumí zajišťování sítí elektronických komunikací,
poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů (§73). Z ustanovení §2 písm. a) dále
vyplývá, že účastníkem je každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Naopak uživatelem je každý, kdo využívá
nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací [§2 písm. b) zákona]. Podle §64 odst. 1
zákona je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit
za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.
Z výše popsaného lze dovodit, že ve sporech souvisejících s poskytováním služeb
elektronických komunikacích může být pravomoc úřadu k rozhodování sporů (§129 odst. 1
zákona) dána tehdy, jedná-li se o poskytování toliko veřejně dostupných služeb elektronických
komunikací.
Jelikož žalobce je osobou oprávněnou nabízet veřejně dostupné služby elektronických
komunikací, musel zvláštní senát zkoumat, zda je současně poskytovatelem veřejně dostupných
služeb elektronických komunikací.
Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce uzavřel dne 11. 7. 2006 smlouvu „o poskytování
služeb elektronických komunikací“ se společností 4CONSULT, s. r. o.; v tomto smluvním vztahu
vystupoval žalobce jako účastník, poskytovatelem služeb elektronických komunikací byla
společnost 4CONSULT, s. r. o. Služby, jež byly žalobci na základě předmětné smlouvy
poskytnuty, žalobce dále zpřístupnil žalovanému na základě smlouvy o „užívání služeb elektronických
komunikací“ uzavřené dne 24. 9. 2007, v níž žalobce vystupuje jako poskytovatel služeb
elektronických komunikací a žalovaný jako účastník.
Z popsaného skutkového stavu je zřejmé, že předmětem smlouvy uzavřené mezi
žalobcem a žalovaným není samotné poskytování služeb elektronických komunikací,
nýbrž následné přenechání využívání těchto služeb za podmínek, za jakých byly uvedené služby
dříve poskytnuty žalobci. Žalobce tak služby elektronických komunikací sám neposkytuje,
nýbrž je de facto nakupuje od společnosti 4CONSULT, s. r. o. a následně prodává dalším
případným zájemcům (uživatelům) na základě inominátní smlouvy nazvané „smlouva o užívání
služeb elektronických komunikací“. Uvedené vyplývá mj. ze smlouvy uzavřené se společností
4CONSULT, s. r. o. nebo z vymezení předmětu smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným,
podle něhož žalobce žalovanému předává k užívání omezeně přístupné služby elektronických
komunikací, zejména služby mobilní telekomunikační sítě společnosti Telefónica O2 Czech
Republic, a. s.
Služby, jež žalobce nabídl k užívání (prodal) žalovanému, jsou odvislé od smlouvy,
kterou žalobce dříve uzavřel se společností 4CONSULT, s. r. o. Žalobce proto dalším uživatelům
neposkytuje služby elektronických komunikací nezávisle a samostatně, nýbrž na základě smlouvy
uzavřené se společností 4CONSULT, s. r. o., kterou je vázán. Pokud by byl smluvní vztah
žalobce se společností 4CONSULT, s. r. o. ukončen, žalobce nebude schopen za nezměněných
okolností služby elektronických komunikací žalovanému dále přenechávat k užívání.
Jak zvláštní senát vyslovil např. v usnesení ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010 - 8,
publikovaném pod č. 2115/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, pro určení orgánu pravomocného
rozhodovat spory vzniklé na základě smlouvy „není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně
označena, nýbrž její skutečný obsah.“ Lze proto uzavřít, že v posuzovaném případě žalobce
není osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu §7 zákona o elektronických
komunikacích, neboť žalovanému služby elektronických komunikací sám aktivně neposkytuje,
ale pouze mu prodává (přenechává k dalšímu využití) služby, k jejichž využívání je oprávněn
na základě dříve uzavřené smlouvy. Nejedná se proto o poskytování služeb elektronických
komunikací jako takové, nýbrž o určitý typ tzv. dealerské smlouvy [uvedený smluvní typ není
v českém právním řádu výslovně upraven, ale v praxi se uzavírají tzv. dealerské smlouvy
jako smlouvy nepojmenované (inominátní). Předmětem dealerských smluv je závazek dealera
zařídit za úplatu určitou obchodní záležitost (zde: poskytnout možnost využívat služby
elektronických komunikací), přičemž vystupuje vlastním jménem a jedná na svůj účet
(srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kolektiv. Obchodní zákoník. 12. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2009. s. 1148)]. Spor mezi žalobcem a žalovaným tedy není sporem o zaplacení ceny
za poskytnutou službu elektronických komunikací ve smyslu §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích, nýbrž sporem vzniklým na základě soukromoprávního závazkového vztahu
mezi žalobcem a žalovaným. V takovém případě není splněna podmínka osobnostního
ani věcného vymezení sporu podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích,
neboť žalobce není osobou vykonávající komunikační činnost (není poskytovatelem služeb
elektronických komunikací) a spor se netýká povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích.
Na závěr zvláštní senát dodává, že otázkou interpretace ustanovení §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích se v řadě svých rozhodnutí zabýval i Nejvyšší soud. Zaujal právní
závěr, že „k projednání a rozhodnutí sporu o úhradu ceny za službu elektronické komunikace není dána
pravomoc Českého telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických
komunikacích, nýbrž soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.), neposkytuje-li osoba vykonávající komunikační činnost službu
elektronických komunikací jako veřejně dostupnou podle §2 písm. o/ citovaného zákona. (…) Za situace,
kdy osobě, která podniká v elektronických komunikacích (§8 odst. 1 písm. b/ zákona o elektronických
komunikacích), Úřad vydá osvědčení, podle něhož je oprávněn poskytovat službu elektronických komunikací
s tím, že tato služba není poskytována jako veřejně dostupná (…), nelze dovodit, že této osobě svědčí oprávnění
poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikacích podle §2 odst. 1 písm. o/ zákona
o elektronických komunikacích. Není zatížena těmi povinnostmi, které osobám poskytujícím veřejně dostupné
služby elektronických komunikací ukládá zákon např. v §54 odst. 1, §61 odst. 1, §71, §63 odst. 2 a 3,
§88 až §91 a §98 odst. 3 a 4. Tyto povinnosti jsou projevem úmyslu zohlednit práva zájemců o poskytované
služby z hlediska jejich informovanosti a možnosti výběru těchto služeb srovnáním jejich kvality, zajištění jejich
práv na uzavření smlouvy a na garantování dostupné ceny tak, aby nikdo z nich nebyl předem z využívání služeb
vyloučen a tím diskriminován. Jen ten podnikatel, pro kterého ze zákona vyplývají povinnosti,
jejichž prostřednictvím je zajištěn ve výše vyloženém smyslu přístup k poskytovaným službám pro všechny uživatele
za dostupnou cenu, poskytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací podle §2 odst. 1 písm. o/
citovaného zákona.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 933/2010,
nebo obdobně usnesení ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3519/2007; obě citovaná usnesení
dostupná na www.nsoud.cz). Zvláštní senát se s uvedeným závěrem ztotožňuje, nicméně
předesílá, že právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je nutné vykládat ve smyslu shora
uvedeného výkladu. Nejvyšší soud v citovaných případech posuzoval pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu k rozhodování účastnických sporů za situace, kdy předmětem sporu
bylo poskytování služeb elektronických komunikací s tím, že tyto služby nebyly poskytovány
jako veřejně dostupné. Nejvyšší soud, vycházeje z definice účastníka a uživatele obsažené
v zákoně o elektronických komunikacích, dospěl k závěru, že Český telekomunikační úřad
není povolán k řešení sporů, nejde-li o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických
komunikací. Nicméně, jak shora vyložil zvláštní senát, nabízí-li určitý subjekt využívání služeb
elektronických komunikací jako služeb veřejně dostupných, nelze bez dalšího uzavřít,
že tento subjekt je osobou vykonávající telekomunikační činnost (poskytovatelem veřejně
dostupných služeb), nýbrž je na místě dále zkoumat, zda služby elektronických komunikací
opravdu aktivně poskytuje a činí tak samostatně a nezávisle.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb.
zvláštní senát zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení Okresního soudu ve Vyškově, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud ve Vyškově pokračovat
v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. ledna 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu