ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.8.2005
sp. zn. Konf 8/2005-16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Michal Mazanec, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr. Marie
Žišková, o návrhu Okresního soudu v Nymburce na rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost
mezi Okresním soudem v Nymburce a Městským soudem v Praze, za další účasti žalobce Z.,
spol. s r. o., a žalovaného Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze, Pod sídlištěm
9, PSČ 182 11, ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 11 C 443/2004, o
opravu údajů v katastrálním operátu,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí
Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 18. 11. 2002 pod čj.
O-19/158/2002/4/Pav, o opravu údajů v katastrálním operátu, je soud ve
správním soudnictví.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2003, čj. 5 Ca 36/2003-
51, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004, čj. 4 As 25/2003-
69, se zrušují.
Odůvodnění:
Návrhem došlým zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů
dne 10. 2. 2005, doplněným podáním došlým dne 18. 4. 2005, obrátil se na tento senát
Okresní soud v Nymburce a požádal, aby zvláštní senát rozhodl spor o věcnou příslušnost,
vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů (v dalším textu „kompetenční spor“), mezi Městským soudem v Praze
a Okresním soudem v Nymburce ve věci okresního soudu zapsané pod sp. zn. 11 C
443/2004.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Přípisem ze dne 23. 10. 2000 Katastrální úřad v Nymburce vyrozuměl v souladu s §8
odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, žalobce o opravě chybných údajů v
katastru nemovitostí. Katastrální úřad totiž zjistil, že pozemek parc. č. 1041/1, jehož
vlastníkem je žalobce, je evidován s chybnou výměrou; chybný je i zákres vlastnické hranice v
katastrální mapě. Chyba ve výměře a v zákresu vlastnické hranice přitom vznikla při zápisu
geometrického plánu z roku 1975, ve kterém došlo k dělení parcely č. 1041/1 a vyhotovitel
nesprávně určil výměru zbytkové parcely č. 1041/1. Chyba výměry a zákresu byla opravena
tak, že parcela č. 1041/1 v k. ú. N. bude nadále v katastru nemovitostí evidována s výměrou
5710 m
2
namísto původních 9975 m
2
.
S opravou žalobce nesouhlasil. Katastrální úřad v Nymburce pak dne 23. 1. 2002 rozhodl
o tom, že nesouhlas s provedenou opravou výměry a zákresu vlastnické hranice parcely č.
1041/1 v katastrální mapě je neoprávněný a tato pozemková parcela bude nadále v katastru
nemovitostí evidována s výměrou 5710 m
2
a se zákresem vlastnické hranice tak, jak je
zobrazen v katastrální mapě a v záznamu podrobného měření změn č. 2216. Proti tomuto
rozhodnutí se žalobce odvolal; jeho odvolání žalovaný dne 18. 11. 2002 pod čj.
O-19/158/2002/4/Pav zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal dne 23. 1. 2003 žalobu u Městského soudu v
Praze; tato žaloba však byla usnesením ze dne 28. 5. 2003, čj. 5 Ca 36/2003-51, odmítnuta s
tím, že správní orgán tu rozhodoval v právní věci vyplývající z občanskoprávních vztahů.
Městský soud žalobce současně poučil o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci
jeho usnesení může podat žalobu u krajského soudu, v jehož obvodu se nemovitost nachází.
Žalobce toto usnesení napadl kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze
dne 29. 1. 2004, čj. 4 As 25/2003-69, zamítl. Ztotožnil se s názorem Městského soudu v
Praze, že se v projednávaném případě jedná o právní věc, vyplývající z občanskoprávních
vztahů.
Žalobce se vedle toho, že podal zmíněnou kasační stížnost, řídil i poučením, kterého se
mu dostalo v usnesení Městského soudu v Praze, a podal žalobu u Krajského soudu v Praze.
V řízení podle části páté občanského soudního řádu (§244 a násl.) se domáhal výroku o tom,
že nesouhlas žalobce s opravou výměry a zákresu vlastnické hranice pozemku parc. č. 1041/1
v k. ú. N. je oprávněný a že Katastrálnímu úřadu v Nymburce se ukládá povinnost evidovat
pozemek parc. č. 1041/1 v k. ú. N. v katastru nemovitostí s výměrou 9975 m
2
až do doby,
než nastane taková skutečnost, se kterou zákon spojuje povinnost katastrálního úřadu provést
změnu výměry pozemku.
Krajský soud v Praze věc podle §104a odst. 2 o. s. ř. předložil k rozhodnutí o věcné
příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze; neztotožnil se totiž s názorem Městského soudu v
Praze vyjádřeným v poučení usnesení ze dne 28. 5. 2003, čj. 5 Ca 36/2003-51, že k řízení o
této žalobě je příslušný krajský soud. Předmětem řízení v této věci není vklad práva do
katastru nemovitostí, ale nesouhlas s opravou výměry a zákresu vlastnické hranice pozemku.
Soudem věcně příslušným k řízení je proto okresní soud.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2004, čj. Ncp 3630/2003-25, rozhodl, že k
projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, a věc tedy
postoupil Okresnímu soudu v Nymburce.
Okresní soud v Nymburce vyzval účastníky, aby se vyjádřili k jeho věcné příslušnosti,
resp. k jeho záměru podat zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu.
Žalobce k této výzvě okresnímu soudu sdělil, že napadené rozhodnutí o opravě chyb v
katastrálním operátu nelze považovat za rozhodnutí o soukromém subjektivním právu, které
by vyplývalo z občanskoprávních, pracovních či obchodních vztahů; v dané věci tedy mají
rozhodovat soudy ve správním soudnictví.
Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že v řízení o opravě chyby lze napravovat pouze
chyby, které byly způsobeny zřejmým omylem při vedení katastru nemovitostí. Opravován
přitom může být jak údaj občanskoprávní (např. údaj o vlastnictví nebo o jiném věcném
právu), tak údaj veřejnoprávní (např. údaj o druhu pozemku, výměře pozemku). Pokud by v
projednávaném případě šlo toliko o změnu výměry pozemku, pak by se jednalo o odstranění
administrativní chyby. V dané věci však žalobce odkazuje na svůj nabývací titul a tvrdí, že
koupil i tu část pozemku, která byla následně oddělena; nejde tedy o opravu chybného
výpočtu výměry pozemku, ale o spor o obsah majetkové podstaty žalobce, který nelze řešit
podle §8 zákona č. 344/1992 Sb. Rozhodovat by tedy měl obecný soud.
Nato Okresní soud v Nymburce podal v úvodu označený návrh; tvrdil, že ani správní
orgán I. stupně, ani žalovaný nerozhodoval o vkladu vlastnického práva k nemovitostem ani
v žádné jiné věci, která by plynula z občanskoprávních vztahů. Rozhodnutími těchto
správních orgánů se neměnily právní vztahy k nemovitostem, rozhodovalo se toliko o
evidenci dosavadního vlastníka. Okresní soud se také dovolal dosavadní judikatury zvláštního
senátu, dospěv k závěru, že rozhodovat v předložené věci je v pravomoci soudu ve správním
soudnictví.
Oprava chyb v katastrálním operátu, kterou provedl Katastrální úřad v Nymburce, se řídí
ustanovením §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální
zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. Podle jeho odst. 1 opraví katastrální úřad na písemný
návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které
vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném
měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud
byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle odst. 2 téhož
ustanovení opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi
v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu
vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Podle ustanovení §5 odst. 7
katastrálního zákona pak platí, že právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru,
opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna
není doložena listinou.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Nymburce a
Městským soudem v Praze se zvláštní senát řídil především svým vlastním závěrem – ostatně
souladným s dřívější prejudikaturou – který vyslovil v usnesení ze dne 2. 9. 2004, čj. Konf
62/2003-15 (uveřejněno pod č. 403/2004 Sb. NSS). Z tohoto rozhodnutí plyne, že institut
opravy chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami
založenými ve sbírce listin; není prostředkem k rozhodování o správnosti zápisu věcného
práva k nemovitostem a opravou chyb v katastrálním operátu se tak nemění právní vztahy
k nemovitostem (k tomu srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 828/2001 a č.
870/2001). Rozhodováním v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu se řeší pouze
otázka, kdo bude evidován jako vlastník určitých nemovitostí v katastru. Rozhodnutí
z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky, a nezasahuje se
jím do soukromoprávních vztahů. Rozhodování o žalobách brojících proti rozhodnutí o
opravě chyb v katastrálním operátu není svěřeno obecným soudům rozhodujícím podle části
páté občanského soudního řádu. Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší
soudu ve správním soudnictví.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci.
Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek
Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení
městského soudu o odmítnutí žaloby, neboť tato rozhodnutí výroku, jímž byla kompetence
určena, odporují.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštní senátu