ECLI:CZ:NSS:2005:NA.50.2005:25
sp. zn. Na 50/2005 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a
soudkyň JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Marie Turkové v právní věci navrhovatelů: a) Z.
K., b) Pharm Dr. J. K., oba zastoupeni JUDr. Ladislavem Sedlákem, advokátem, se sídlem
Nerudova 185, Humpolec, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého
náměstí 4, Praha 2, o návrhu na obnovu řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 5 A 70/2002 ve věci přezkoumání rozhodnutí odpůrce ze dne 21. 3. 2002, č. j.
5903/2002, č. j. PRO/34/334 - 1.3.02, a ukončeného pravomocným rozsudkem ze dne 9. 9.
2004, č. j. 5 A 70/2002 - 39,
takto:
I. Návrh se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud jako soud věcně příslušný dokončil v souladu s ust. §132 zákona č.
150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), řízení o žalobě navrhovatelů proti
rozhodnutí odpůrce ve věci nepovolení obnovy řízení (jež se týkalo uložení správní sankce
podle zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotnické péči v nestátních zdravotnických zařízeních), a
to rozsudkem ze dne 9. 9. 2004, č. j. 5 A 70/2002, kterým žalobu zamítl. Toto řízení se
spravovalo z hlediska procesního §130 odst. 1 s. ř. s., jenž vedl k použití části třetí hlavy
druhé dílu prvního s. ř. s., tzn. řízení bylo dokončováno podle pravidel pro řízení o žalobách
proti rozhodnutím správních orgánů obsažených v §65 a násl. s. ř. s., přičemž Nejvyšší
správní soud převzal tuto věc k dokončení od Vrchního soudu v Praze.
Navrhovatelé podali u Nejvyššího správního osudu dne 7. 2. 2005 návrh na obnovu tohoto
řízení, jež bylo skončeno pravomocným rozsudkem, přičemž jako důvod svého návrhu
uvádějí, že soud rozhodl na základě neúplného správního spisu, přičemž chybět mělo
minimálně 22 dokladů. Tuto skutečnost se dozvěděli poté, co jim Nejvyšší správní soud dne
13. 11. 2004 vrátil přílohu, kterou byl spis předložený Ministerstvem zdravotnictví
Nejvyššímu správnímu soudu. Příznivější výsledek navrhovatelé dovozují zejména z dopisu
navrhovatelky sub. b) ze dne 23. 4. 2001, v němž odmítla poskytovat požadované
pohotovostní služby, přičemž tato písemnost má mít význam pro posouzení námitky
promlčení přestupku a dále protokol o ústním jednání ze dne 11. 7. 2001, z nějž vyplývá podle
navrhovatelů podjatost zaměstnance správního orgánu II. stupně. Z těchto důvodů se
navrhovatelé domáhají povolení obnovy řízení.
Obnova řízení je nově jako užívaný procesní nástroj upravena v §111 a násl. s. ř. s.
– do 31. 12. 2002 podle znění občanského soudního řádu účinného do tohoto data
upravujícího správní soudnictví nebylo možno v řízení o žalobách proti rozhodnutím
správních orgánů podat nižádný opravný prostředek (srov. §250j odst. 3 o. s. ř. ve znění do
31. 12. 2002). Od 1. 1. 2003 soudní řád správní zavedl obnovu řízení v zásadě v tradičním
pojetí tohoto procesního institutu, ovšem modifikovaného pro účely správního soudnictví.
Poněvadž ve správním soudnictví soudy rozhodují v jednom stupni, o povolení obnovy
rozhoduje tentýž soud, který napadené rozhodnutí vydal (proti kterému návrh na obnovu
směřuje) a povolí-li obnovu řízení, pak tentýž soud v obnoveném řízení pokračuje. Podstatná
úprava je však – a to právě pro posuzovaný návrh – obsažena v §114 s. ř. s., jenž pozitivně i
negativně vypočítává taxativním způsobem, ve kterých věcech lze návrh na obnovu podat,
jinými slovy upravuje přípustnost návrhu. Podle §114 odst. 1 písm. a) a b) je obnova řízení
přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a
ve věcech politických stran a politických hnutí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není
obnova řízení přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Je tedy zřejmé, že proti rozsudku
vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není obnova řízení přípustná.
Je tomu tak i proto, že soud posuzuje věc v tomto řízení podle skutkového a právního stavu,
který tu byl v době vydání napadeného správního rozhodnutí.
Nad rámec relevantních důvodů pro odmítnutí návrhu Nejvyšší správní soud poznamenává, že
úplnost a celistvost správního spisu mohla být v průběhu řízení soudního navrhovateli
ověřena nahlédnutím, popřípadě i v průběhu jednání, jež bylo v průběhu řízení před
Nejvyšším správním soudem nařízeno. Správní soudnictví je též ovládáno zásadou dispoziční
a bylo tedy na navrhovatelích, jaké žalobní námitky uplatní a jaké důkazy k jejich provedení
navrhnou (po 31. 12. 2002 podle §71 odst. 1 písm. d/ a e/ s. ř. s.) – při jednání konaném dne
9. 9. 2004 právní zástupce navrhovatelů žádné další důkazy k provedení soudu nenavrhl.
Předmětem tohoto řízení bylo primárně posouzení účastenství navrhovatele sub. a) v řízení o
uložení správní sankce. Skutečnosti, které navrhovatelé uvádějí, však směřují k meritornímu
posouzení možnosti uložit sankci (promlčení) a podjatosti zaměstnance správního orgánu,
kteréžto námitky nebyly předmětem řízení u Nejvyššího správního soudu.
Obnova řízení tedy není přípustná proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu; návrh, který je nepřípustný, soud podle §46 odst. 1 písm. d) s.
ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne usnesením. Věcná příslušnost Nejvyššího správního
soudu je k tomuto rozhodnutí dána §132 s. ř. s. ve spojení s §113 s. ř. s. (k řízení je příslušný
soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh směřuje).
Z uvedených důvodů byl návrh na obnovu řízení odmítnut jako nepřípustný.
Nejvyšší správní soud rozhodl o odmítnutí návrhu v senátu složeném v souladu s rozvrhem
práce tohoto soudu, o němž byli účastníci soudem poučeni, a to bez nařízení jednání, jak to
umožňuje §51 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť se nejedná o rozhodnutí o věci
samé.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu