ECLI:CZ:NSS:2015:NAD.32.2015:28
sp. zn. Nad 32/2015 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: NANO-
EUROHAUS s. r. o., IČ 622 41 940, se sídlem Pražská 810/16, Praha 10, zastoupena
Mgr. Venuší Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, proti žalovanému:
Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, ve sporu o místní příslušnost
mezi Krajským soudem v Ostravě a Městským soudem v Praze a o určení místně příslušného
soudu k vyřízení věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 3 Ad 1/2015 je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobkyně NANO-EUROHAUS s. r. o. (do 29. 12. 2014 EUROPAHAUS CZECH
GROUP s. r. o.), se domáhá žalobou ze dne 13. 11. 2014 - podanou u Krajského soudu
v Ostravě dne 18. 11. 2014 - zrušení rozhodnutí žalovaného Státního úřadu inspekce práce
ze dne 4. 11. 2014, č.j. 4436/1.30/14-3 a vrácení věci tomto žalovanému k dalšímu řízení, jímž
bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký
kraj a Liberecký kraj, se sídlem SNP 2720/21, Ústí nad Labem, ze dne 6. 10. 2014,
č. j. 15550/7.30/14/14.3-4, a současně potvrzeno toto prvostupňové rozhodnutí o uložení
pokuty za správní delikty.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2014, č.j. 22 Ad 102/2014 - 16,
uvedenou věc postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze. Z obsahu napadeného správního
rozhodnutí a ze samotné žaloby podle krajského soudu vyplývá, že žalobkyni byla uložena pokuta
v souvislosti s porušením právních předpisů v oblasti zaměstnanosti a jedná se tedy o agendu
spadající pod věci zaměstnanosti ve smyslu ust. §7 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že místní
příslušnost správních soudů „ve věcech zaměstnanosti“ podle citovaného ustanovení soudního
řádu správního pokrývá ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013,
č.j. Nad 18/2013 - 43, agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu
podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti, je místně
příslušným soudem k vyřízení Městský soud v Praze.
Městský soud v Praze, u něhož je věc vedena pod sp. zn. 3 Ad 1/2015, vyslovil nesouhlas
s postoupením věci Krajským soudem v Ostravě a předložil věc v souladu s ust. §7 odst. 5
s. ř. s. k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Svůj nesouhlas odůvodnil tím,
že předmětem přezkumu, resp. napadeného správního rozhodnutí není „věc zaměstnanosti“,
která by založila jeho místní příslušnost, nýbrž věc týkající se oblasti trhu práce, inspekce práce
a povinností stanovených pracovněprávními předpisy. Je tomu tak proto, že rozhodnutím
správního orgánu prvního stupně byla žalobkyni uložena pokuta za správní delikt spáchaný
na úseku pracovní doby podle §28 odst. 1 písm. l) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,
ve znění pozdějších předpisů, (ve vymezeném období nevedla u dvou zaměstnanců evidenci
pracovní doby s vyznačením začátku a konce odpracované směny) a za správní delikt spáchaný
na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr podle
§25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce (v rozporu s §75 zákoníku práce neuvedla
v dohodách o provedení práce uzavřených se dvěma zaměstnanci dobu, na kterou se tyto dohody
uzavírají). Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem proto nejde o věc „reglementovanou
zákonem o zaměstnanosti“, ale o věc „reglementovanou zákonem o inspekci práce a zákoníkem
práce“. Projednání a rozhodnutí věci tudíž náleží podle §7 odst. 1, 2 s. ř. s. Krajskému soudu
v Ústí nad Labem, jehož místní příslušnost je založena sídlem správního orgánu, který ve věci
vydal rozhodnutí v prvním stupni.
Nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný.
Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že věc byla postoupena
Městskému soudu v Praze na základě toho, že žalobkyni byla uložena pokuta v souvislosti
s porušením právních předpisů v oblasti zaměstnanosti a jedná se tedy o agendu spadající
pod věci zaměstnanosti ve smyslu ust. §7 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že místní příslušnost
správních soudů „ve věcech zaměstnanosti“ podle citovaného ustanovení soudního řádu
správního pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu
podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti, je místně
příslušným soudem k vyřízení věci Městský soud v Praze.
Podle ust.. §7 odst. 3 s. ř. s. ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění
a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody1a) a ve věcech zaměstnanosti,
ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory,
dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku
na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má
navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje.
Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 13. 3. 2013, č.j. Nad 18/2013 - 43,
dostupném na www.nssoud.cz, již vyslovil, že: „Nově upravená místní příslušnost správních soudů
„ve věcech zaměstnanosti“ (§7 odst. 3 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2013) pokrývá agendu v oboru
působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných
zákonem o zaměstnanosti, kam nepochybně spadá též otázka zaměstnávání osob se zdravotním postižením
a povinnosti zaměstnavatelů s tím spojené, včetně povinných odvodů do státní pokladny (§81 a §82 zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti).“
Nejvyšší správní soud tedy ve shora uvedeném usnesení vyložil pojem „ve věcech
zaměstnanosti“, který je užitý v ust. §7 odst. 3 s. ř. s., jež zakládá místní příslušnost správních
soudů způsobem uvedeným v tomto ustanovení soudního řádu správního (ve věcech
zaměstnanosti je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo
sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje), a to tak, že musí jít vždy o věc reglementovanou
zákonem o zaměstnanosti.
V posuzované věci však nejde o „věc zaměstnanosti“ ve smyslu ust. §7 odst. 3 s. ř. s., jak
nesprávně dovodil Krajský soud v Ostravě, ale o věc jinou, která není uvedena v tomto
ustanovení.
Ze žaloby napadeného správního rozhodnutí a z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyni byla
uložena pokuta za již popsané správní delikty spáchané způsobem uvedeným v ust. §25 odst. 1
písm. a) a §28 odst. 1 písm. l) zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, ve znění pozdějších
předpisů. V posuzované věci tedy jde o právní povinnosti zaměstnavatelů a o skutkové podstaty
správních deliktů, které jsou reglementované zákonem o inspekci práce a zákoníkem práce
a nikoliv zákonem o zaměstnanosti či jinými právními předpisy, které také reglementují další věci
popsané v ust. §7 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud má za to, že nezbývá, než postupovat podle ust. §7 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo
jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo
obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
Vzhledem k tomu, že správní orgán (Oblastní inspektorát práce pro Ústecký kraj
a Liberecký kraj), který vydal rozhodnutí v prvním stupni dne 6. 10. 2014,
pod č. j. 15550/7.30/14/14.3-4, má sídlo v Ústí nad Labem, SNP 2720/21, je k řízení místně
příslušným soudem Krajský soud v Ústí nad Labem.
Nejvyšší správní soud proto ze všech uvedených důvodů rozhodl o nesouhlasu
Městského soudu v Praze ohledně postoupení věci Krajským soudem v Ostravě způsobem
uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu