ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.128.2014:9
sp. zn. Nao 128/2014 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně:
Ing. J. P., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje - odbor vnitra a krajský
živnostenský úřad, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o námitce podjatosti podané
žalobkyní proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Janě Záviské v řízení vedeném
pod sp. zn. 20 A 6/2014,
takto:
Soudkyně JUDr. Jana Záviská není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování
v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 A 6/2014.
Odůvodnění:
[1.] Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje - odbor vnitra a krajský živnostenský úřad ze dne 5. 2. 2014, č. j. MSK 1741/2014,
jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu
Frenštát pod Radhoštěm ze dne 13. 11. 2013, OŽVP/8040/2013/rjan/spis 1923/2013,
č. př. 141/2013.
[2.] Poté, co byla žalobkyně poučena o složení senátu 20 Krajského soudu v Ostravě, podala
dne 19. 3. 2014 námitku podjatosti. Obsahem této námitky je tvrzení, že soudkyně JUDr. Záviská
rozhodovala a projednávala věc pod sp. zn. 58 A 7/2013 a v této věci ji poškodila, což však nijak
blíže nespecifikovala a pouze popsala, jak bylo v jejích věcech (sp. zn. 58 A 7/2013
a 58 A 8/2013) soudkyní JUDr. Janou Záviskou rozhodováno s tím, že se tímto rozhodováním
cítí být na svých právech poškozena.
[3.] JUDr. Záviská ve svém vyjádření ze dne 21. 3. 2014 uvedla, že žalobkyni osobně nezná,
nikdy s ní nebyla v kontaktu jiném než pracovním a k předmětné věci nemá žádný vztah.
[4.] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
[5.] Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
je soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr
k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jeho nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce
k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti.
[6.] Z ustálené judikatury zdejšího soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce
je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce
vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6, č. 127 SbNU, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti
nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno
vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob
zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález
sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, č. 98 SbNU).
[7.] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[8.] Z nyní posuzované námitky je dostatečně zřejmé, že žádný z důvodů předpokládaných
v §8 s. ř. s. dán není a žalobkyně jej vlastně ani netvrdí. Brojí totiž pouze proti tomu,
že jmenovaná soudkyně rozhodovala v jiném jejím obdobném případě. Z ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. však přímo plyne, že „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Proto také Nejvyšší správní soud
uvádí, že z pouhého nesouhlasu žalobkyně s dřívějším rozhodnutím soudu v jiné její věci
podjatost soudkyně dovodit nelze. Tento setrvalý právní názor již zdejší soud konstatoval
například v usnesení ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. Nao 2/2003, anebo v usnesení ze dne 28. 4. 2005,
sp. zn. Nao 8/2005 (veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Fakt,
že soudce krajského soudu již dříve rozhodoval v jiných věcech téhož účastníka,
proto bez dalšího nemůže být důvodem pro vyloučení soudce. Naopak, lze dokonce uvést,
že u některých soudů je zcela běžnou zásadou rozvrhu práce, že související věci či věci
týchž účastníků jsou řešeny týmiž soudci, neboť se to jeví jako racionální a efektivní,
když se soudci nemusí vždy zcela nově seznamovat se všemi skutkovými a právními okolnostmi
projednávaného případu.
[9.] Proto soud rozhodl, že soudkyně JUDr. Jana Záviská není vyloučena z projednávání
a rozhodování v řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 A 6/2014
(§8 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 2. dubna 2014
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu