ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.142.2014:104
sp. zn. Nao 142/2014 - 104
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. O., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2010, č. j. JMK 127170/2009, sp. zn.:
S-JMK 127170/2009 OSP, o námitce podjatosti,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzana Bystřická a JUDr. Eva Lukotková
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 29 A 28/2010.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Krajského
úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního ze dne 4. 2. 2010, č. j. JMK 127170/2009,
sp. zn. S-JMK 127170/2009 OSP, a platebního výměru Městského úřadu Vyškov, odboru
místního hospodářství, ze dne 10. 8. 2009, č. j. 220/019198/09/Zah, o vyměření místního
poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování
komunálních odpadů.
V průběhu jednání Krajského soudu v Brně dne 31. 3. 2014 žalobce namítl podjatost
soudkyň JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové, které jsou členky senátu rozhodujícího
o jeho žalobě. Důvod podjatosti spatřuje v tom, že tyto soudkyně již v dané věci o jeho žalobě
rozhodovaly jako členky senátu, jehož rozsudek ze dne 31. 1. 2012, č. j. 29 A 28/2010 - 71,
byl zrušen Nejvyšším správním soudem pro zásadní nezákonnosti. Vzhledem k tomu,
že ve zrušeném rozsudku byl vysloven nesprávný právní názor, žalobce se obává toho, že tento
názor budou nadále obhajovat i v dalším řízení, neboť není v jejich zájmu prosazovat
spravedlnost, a tím budou porušovat i zásadní principy demokratického právního řádu.
Předsedkyně senátu JUDr. Zuzana Bystřická se k námitce podjatosti vyjádřila tak,
že k žalobci ani k předmětu řízení nemá žádný osobní poměr a není nijak zainteresována
na výsledku řízení. Při prvém rozhodování se na projednávání věci podílela jako členka senátu
a nyní v souladu s rozvrhem práce jako předsedkyně senátu. Soudkyně JUDr. Eva Lukotková
ve vyjádření k námitce podjatosti rovněž uvedla, že nemá žádný poměr k uvedené věci
ani k žalobci a není osobně zainteresována na výsledku řízení.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ust. §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu nestrannost
soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost
vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti,
jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nejen na skutečně prokázané
podjatosti, ale i tehdy, lze-li mít pochybnost i o jeho nepodjatosti. Při posuzování této otázky
je tedy třeba posuzovat, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce
mohl být podjatý (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
publ. pod N 127/6 SbNU 429). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může
v zásadě dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude
moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, publ. pod N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odňata příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Žalobce v uplatněné námitce uvedl jako důvod podjatosti soudkyň JUDr. Zuzany
Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové pouze to, že tyto soudkyně již rozhodovaly v dané věci
a ve vydaném rozsudku, následně zrušeném Nejvyšším správním soudem, vyslovily nesprávný
právní názor.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na výsledku
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce byl sám účastníkem řízení, nebo
v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech, např. kdyby jinak
mohl být osobou zúčastněnou na řízení. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním při jednání, např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou
předmětem dokazování. Shodně to platí i tehdy, má-li soudce k účastníkům řízení, případně
k jejich zástupcům, příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické
závislosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96,
publ. v Soudní judikatura 3/2000, str. 113; shodně Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský
soudní řád - Komentář, 5. vydání, str. 56). Pokud jde o vztah zjevně nepřátelský, touto otázkou
se zabýval Ústavní soud např. v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, když uvedl,
že v daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a zástupkyní navrhovatelky,
který svou povahou a intenzitou (označení rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek" a následná
soudní dohra) je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci
rozhodovala jiná osoba.
V dané věci podle Nejvyššího správního soudu neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti soudkyň JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové z důvodu jejich poměru
k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům. Ani z tvrzení žalobce ani z obsahu soudního spisu
nevyplývají, byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah soudkyň JUDr. Zuzany Bystřické
a JUDr. Evy Lukotkové k dané věci a k účastníkům, který by dosahoval takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou schopny nezávisle a nestranně
rozhodovat. Z obsahu spisu také nevyplývá, že by se uvedené soudkyně podílely na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově, tedy jako
jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se již uvedené
soudkyně podílely na rozhodování, nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen
soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu, resp. Městského
soudu v Praze, a následně pak v řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu,
příp. naopak.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup
soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících,
věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný.
Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Účastníkův nesouhlas
s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu
správního soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné,
nikoliv námitka podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o žalobcově námitce podjatosti vůči soudkyním
JUDr. Zuzaně Bystřické a JUDr. Evě Lukotkové rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu