ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.230.2015:126
sp. zn. Nao 230/2015 - 126
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Ing. J. P.,
zast. JUDr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, ve věci
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2014, č. j. MSK 1741/2014, vedené Krajským
soudem v Ostravě pod sp. zn. 20 A 6/2014, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti
soudkyni Krajského soudu v Ostravě, Mgr. Jarmile Úředníčkové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě, Mgr. Jarmila Úředníčková, ne ní v y l o uč e na
z projednávání a rozhodování věci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 20 A 6/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobu proti
rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví a navrhla, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno,
neboť jím bylo velmi závažným způsobem zasaženo do jejích práv. S následným postupem soudu
ve věci není spokojená, má za to, že průtahy v řešení žaloby ze strany soudu, obstrukce a postup
soudu ji poškozují. Dne 22. 7. 2015 bylo krajskému soudu doručeno podání žalobkyně obsahující
i námitku podjatosti proti soudkyni krajského soudu, Mgr. Jarmile Úředníčkové.
[2] Podjatost je spatřována v tom, že soudkyně v rozporu s §76 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy v rozporu
se zákonem předepsaným postupem, vypsala jednání. O vypsaném jednání nadto řádně
neinformovala žalobkyni. Ta ostatně nebyla informována ani o tom, že by věc měla soudit
Mgr. Úředníčková. S odkazem na §76 s. ř. s. shrnula, že jednání nemělo být fakticky vypsáno
a že postup soudu ji zatěžuje a poškozuje.
[3] Soudkyně Mgr. Jarmila Úředníčková ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla,
že k účastníkům řízení není v žádném poměru, žalobkyni osobně nezná. Věc jí byla přidělena
dle rozvrhu práce krajského soudu k datu 1. 1. 2015. O termínu jednání byl uvědoměn zástupce
žalobkyně JUDr. Libor Holemý. Uvedla, že na výslovnou žádost žalobkyně jí byl sdělen termín
jednání a byla též informována, která soudkyně bude v dané věci rozhodovat. Má za to, že okolnosti,
které spočívají v jejím postupu v řízení, nejsou důvodem k jejímu vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci. Na výsledku řízení nemá žádný zájem.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí
uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší
správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost
soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce
k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska
objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné
pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud,
vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování
této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to,
že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup,
kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno
chápat jako postup výjimečný.
[7] Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by získal
o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Poměr soudce k účastníkům nebo
k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě však nebyla
objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
[8] Po zhodnocení námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
k vyloučení soudkyně dle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou dány. Žalobkyně netvrdila konkrétní skutečnosti,
jež by svědčily o poměru soudkyně k věci či k účastníkům nebo jejich zástupcům. Podjatost
dovozovala pouze z postupu soudkyně v řízení o projednávané věci. Avšak nespokojenost
s postupem soudkyně v tomto řízení nemůže být dle §8 odst. 1, věty třetí, s. ř. s. důvodem
pro vyloučení soudkyně. S námitkou, že soudce nevede řízení podle představ účastníka řízení, nelze
uspět.
[9] Pokud žalobkyně nebude souhlasit s postupem soudkyně v řešené věci, bude moci
proti rozhodnutí krajského soudu podat kasační stížnost.
[10] Za situace, kdy námitka podjatosti byla založena na důvodech, které §8 odst. 1 s. ř. s.
výslovně nepřipouští, a rovněž dotčená soudkyně vyloučila existenci skutečností, jež by mohly
být důvodem její podjatosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudkyně krajského soudu,
Mgr. Jarmila Úředníčková, není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u krajského
soudu pod sp. zn. 20 A 6/2014.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu