ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.250.2016:46
sp. zn. Nao 250/2016 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 61/39, Ústí nad
Labem, o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené
u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 33/2016,
takto:
Soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Markéta Lehká, Ph.D.,
JUDr. Petr Černý, Ph.D. a Mgr. Václav Trajer nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15Af 33/2016.
Odůvodnění:
Žalobce podal u označeného soudu dne 8. 4. 2016 žalobu, kterou se domáhá
zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného č. j. 59346/16/2501-80542-507591,
ze dne 26. 1. 2016.
Dne 23. 8. 2016 žalobce současně s žádostí osvobození od soudního poplatku
a ustanovení advokáta poté, kdy Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 9. 2016,
č. j. 7 As 176/2016 – 18, zamítl kasační stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 2. 8. 2016,
č. j. 15 Af 33/2016 – 21, kterým nebylo první žádosti žalobce vyhověno, namítl podjatost soudců
v aktuálním obsazení soudu s návrhem na jejich neprodlené vyloučení z projednávání
a rozhodnutí nejen této věci; současně požádal o postup dle §12 odst. 1 o. s. ř., neboť věc
má být přikázána jinému soudu z důvodu delegace nutné, protože jinak hrozí, že bude dále
pokračováno v pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování
soudu.
Krajský soud v Ústí nad Labem postoupil vznesenou námitku podjatosti Nejvyššímu
správnímu soudu v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s., spolu s vyjádřením jednotlivých soudců správního
úseku krajského soudu, kteří vyslovili, že se v dané věci k žalobci necítí být jakkoli podjati
a námitku považují za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru,
že není důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
pro vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. je nutno
postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu zákonného soudce
(příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně
a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem,
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat též tzv. zdání
nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím osobám
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl
zabývat námitkou podjatosti směřující proti krajskému soudu jako celku, tj. i proti soudcům
daného soudu, kteří se s ohledem na rozvrh práce nepodílejí na projednávání a rozhodování
věci vedené pod sp. zn. 15 Af 33/2016. Soudnictví je totiž vždy pojmově spjato s rozhodováním
konkrétních případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek,
které nemají význam pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti
je nutno vztahovat pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může
namítat podjatost pouze u toho soudce, který je povolán v jeho věci rozhodnout. Při posuzování
námitky podjatosti je nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí
postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde
potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou
jednat a rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 – 34).
Žalobce namítl podjatost všech soudců krajského soudu. Podle rozvrhu práce již věc
byla přidělena senátu 15 Af ve složení: JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., Mgr. Václav Trajer
a JUDr. Petr Černý, Ph.D. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka
podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána
důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, mohl by přistoupit
Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců krajského soudu.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha
subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik
objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce
k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod.
Žalobce spatřuje důvod podjatosti soudců krajského soudu bez dalšího v rozhodovací
činnosti soudců v minulých řízeních.
Dle §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvod k vyloučení soudce nezakládají okolnosti
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Postup v rozhodování dotčených soudců v jiných věcech tedy nemůže vést
k jejich vyloučení, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný. Nejvyšší správní soud
k námitce žalobce podotýká, že soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí či nezákonného postupu soudu. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. Nao 82/2015 – 58).
Z tvrzení žalobce ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli
na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím soudním řízení,
přičemž předchozí řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy nikoli jakékoliv řízení před správním
soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel na rozhodování),
nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 – 18 ze dne
19. 3. 2003, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tak byl jen soudce, který by o téže věci
rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího
správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
Obecné a nepodložené domněnky žalobce nemohou být důvodem vyloučení soudců
pro podjatost. Ze spisu rovněž nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové
dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah,
což ve svém písemném prohlášení potvrdili i oni sami. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl
žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o nepodjatosti dotčených
soudců, a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 15 Af 33/2016. V důsledku toho odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné
(§9 odst. 1 s. ř. s.), neboť nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných senátů
místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu