ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.34.2012:65
sp. zn. Nao 34/2012 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: M. R., bytem
Krausova 2, Brno, zastoupený JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem Tišnovská 167,
Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor sociální péče, se sídlem Koliště 19,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
31. 10. 2011, č. j. 57 A 82/2011 – 16, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads
187/2011, o námitce podjatosti,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jan Rutsch
a JUDr. Jaroslav Vlašín nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 187/2011.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 4. 12. 2011 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, č. j. 57 A 82/2011 – 16. V návaznosti
na poučení o složení senátu Nejvyššího správního soudu vznesl stěžovatel podáním
ze dne 16. 4. 2012 námitku podjatosti všech členů 3. senátu, který má v souladu s rozvrhem práce
věci projednávat a rozhodovat o ní. Svoji námitku odůvodnil tím, že v předmětném řízení
a dalších řízeních vedených u Nejvyššího správního soudu byl zamítnut jeho návrh na ustanovení
zástupce a že by l protiprávně a protiústavně vyzýván k doložení majetkových poměrů. Soud
podle jeho názoru záměrně vyrobil důvody, aby mohl zamítnout a odmítnout kasační stížnosti
pro neunesení důkazního břemene. Tento trik měl stěžovateli znemožnit řádný soud.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci 3. senátu JUDr. Petr Průcha, JUDr. Jan Rutsch
a JUDr. Jaroslav Vlašín a shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci samé, k účastníkům,
ani k zástupci stěžovatele, který by mohl vést k pochybnostem o jejich nepodjatosti
a na projednávání nebo rozhodování v dané věci v předchozích řízeních se rovněž nepodíleli.
Podjatost soudce představuje zásah do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
soudce tento princip předpokládá. Tak, jak zákon příslušnost soudu a soudce v určité věci
stanoví, tak je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudci příslušnému a přikázána
jinému soudci, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen zcela výjimečně ze skutečně závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jen za dodržení
těchto pravidel bude zachována a naplněna ústavní zásada zákazu odnětí zákonnému soudci
(čl. 36 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod).
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Obsahem citovaného ustanovení jsou tedy dva na sobě nezávislé důvody vyloučení
soudce. Důvodem pro vyloučení soudce je natolik objektivizovatelná míra jeho osobního vztahu
k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu zavdává důvod
k pochybnostem o nepodjatosti. Vedle toho je pak soudce vyloučen z projednávání
a rozhodování věci, na níž měl podíl již v předchozím řízení správním či soudním.
Stěžovatel neuvádí žádný z důvodů podjatosti, s nimiž ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
počítá, neboť nenamítá ani poměr soudců k účastníkům či věci samé, ani netvrdí,
že by se podíleli na předchozím rozhodování této jeho věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Pouze nesouhlasí s rozhodnutími Nejvyššího správního soudu
ve věcech, v nichž mu nebyl ustanoven zástupce. Důvodem pro vyloučení soudce však nemůže
být subjektivní nespokojenost s rozhodnutím, na němž se tento soudce podílel, nebo
nepodložená domněnka, že j sou v dané věci porušována či ignorována zákonná ustanovení
a ústavní pořádek České republiky vyzýváním stěžovatele k doložení jeho tvrzení. Navíc z obsahu
soudního spisu je zjevné, že Nejvyšší správní soud poskytl stěžovateli dostatečný procesní
komfort k uvedení a prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jeho žádosti. Takový
postup směřuje k ochraně účastníků, kteří se nacházejí v tíživých sociálních poměrech. Nelze jej
tedy považovat za šikanózní, nýbrž naopak za zcela adekvátní povaze věci a v intencích zákona.
Už vůbec pak tento postup nezakládá pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících soudců.
Důvod formulovaný stěžovatelem tak není způsobilým založit pochybnosti
o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat. Se zřetelem k výše uvedenému
proto Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu