ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.44.2012:19
sp. zn. Nao 44/2012 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: M. P., zast.
JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem Na Hřebenech II, 1718/8, Praha 4, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012,
č. j. 22 Cad 142/2008 - 122, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 67/2012, o
námitce podjatosti žalobkyně proti soudcům třetího senátu Nejvyššího správního soudu JUDr.
Jaroslavu Vlašínovi a JUDr. Petru Průchovi,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Petr Průcha
nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 3 Ads 67/2012.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Nejvyššího správního soudu dne 14. 5. 2012 se žalobkyně
domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované, ve věci sirotčího důchodu.
V kasační stížnosti vznesla žalobkyně námitku podjatosti proti soudcům třetího senátu
Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslavu Vlašínovi a JUDr. Petru Průchovi, a dále proti
soudcům šestého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miladě Tomkové a JUDr. Bohuslavu
Hnízdilovi, jakož i proti JUDr. Milanu Kamlachovi a JUDr. Brigitě Chrastilové. Podjatost soudců
žalobkyně spatřuje ve způsobu, jakým uvedení soudci rozhodovali ve skutkově obdobné právní
věci. V této souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne
18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, který podřadil rozhodování soudce v obdobné skutkové
věci, za možný důvod vyloučení soudce ve smyslu ustanovení §14 o. s. ř.
K námitce podjatosti se dne 21. 5. 2012 vyjádřili soudci JUDr. Jaroslav Vlašín
a JUDr. Petr Průcha. Oba shodně uvedli, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení
a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyslovení podjatosti těchto soudců.
Součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich
zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem
k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti
je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat
to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení),
nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním
pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti,
ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít
výlučně na základě hlediska objektivního (shodně nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Jedním z důvodů pro vyloučení soudců je dle ustanovení §8 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
skutečnost, že se tito podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Podílením se na předcházejícím soudním řízení bude například
situace, kdy soudce působil v řízení o totožné věci jak u krajského soudu, tak posléze
u Nejvyššího správního soudu. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala a výslovně
není ani namítána.
Ustanovení §8 s. ř. s. výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, proto
nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti. Pokud jde o žalobkyní uváděnou
judikaturu Nejvyššího soudu k ustanovení §14 o. s. ř., pak kasační soud uvádí, že tato
na projednávanou věc vzhledem k výslovné zákonné úpravě v soudním řádu správním nedopadá.
Pouze na okraj proto Nejvyšší správní soud uvádí, že vedle žalobkyní citovaného usnesení NS
ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, existuje i pozdější zcela opačná judikatura Nejvyššího
soudu, dle které důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, na nichž se jako soudce
podílel (srovnej např. usnesení NS ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 125/2009, či usnesení NS
z téhož dne sp. zn. 4 Nd 134/2009).
S ohledem na skutečnost, že rozhodování v jiné věci není důvodem způsobilým vyvolat
pochybnosti o podjatosti soudce, který v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem k tomu,
že sami soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, neshledal Nejvyšší
správní soud návrh žalobkyně na vyloučení soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Petra
Průchy z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 3 Ads 66/2012 důvodným (§8 odst. 5 s. ř. s.).
O námitce podjatosti vznesené žalobkyní konkrétně vůči soudcům JUDr. Miladě
Tomkové, JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi a vůči JUDr. Milanu Kamlachovi a JUDr. Brigitě
Chratsilové nebylo třeba samostatně rozhodovat, neboť žádný z nich není podle rozvrhu práce
členem senátu, jemuž přísluší rozhodnout ve věci (JUDr. Milan Kamlach a JUDr. Brigita
Chrastilová ostatně již ani nejsou soudci Nejvyššího správního soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu