ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.48.2009:162
sp. zn. Nao 48/2009 - 162
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PRIMOSSA a. s.,
se sídlem Kozí 914/9, Praha 1, zastoupena Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem
Senovážné nám. 23, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu,
se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 19. 2. 2009, čj. 8 Ca 212/2006 - 122, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní
ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 Afs 72/2009 vůči členům 9. senátu,
takto:
Soudci 9. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Radan Malík, Mgr. Daniela
Zemanová a JUDr. Barbara Pořízková nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 9 Afs 72/2009.
Odůvodnění:
Rozsudkem blíže označeným v záhlaví Městský soud v Praze zamítl žalobu,
kterou žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání
proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2003,
vydanému Finančním úřadem pro Prahu 1.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále také „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Poté, co byla zdejším soudem poučena o složení senátu, jemuž byla věc přidělena k rozhodnutí,
vznesla vůči členům 9. senátu JUDr. Radanu Malíkovi, Mgr. Daniele Zemanové a JUDr. Barbaře
Pořízkové námitku podjatosti. Tuto námitku odůvodnila tím, že dle jejího názoru není poměr
jmenovaných soudců k ní samotné nezaujatý, jelikož je negativně ovlivněn předchozí interakcí
mezi stěžovatelkou, 9. senátem a Nejvyšším správním soudem. Tento senát rozhodoval
již v několika obdobných věcech, v nichž byla stěžovatelka účastníkem řízení, přičemž postup
senátu ve věci vedené pod sp. zn. 9 Afs 73/2008 vedl stěžovatelku k podání stížnosti
k předsedovi NSS. V ní mj. prohlásila, že se 9. senát neřídí snahou aplikovat právo, ale spíše hájit
fiskální zájmy státu, což způsobilo zásadní obrat v jeho rozhodování právně identických kauz.
Stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že 9. senát jednal pod vlivem koordinační schůzky
Ministerstva financí určené ke sjednocení rozhodovací praxe státních orgánů, konané
pod konspiračním názvem „zlato“. Přestože předseda NSS stížnost neshledal důvodnou, důvody
k vyloučení soudců podle §8 s. ř. s. ve věci dány jsou. Pokud by soudci skutečně rozhodovali
dle fiskálních zájmů státu či dle pokynů schůzky „zlato“, jednalo by se spíše o trestný čin
než důvod podjatosti. Členové 9. senátu mohou ke stěžovatelce chovat potenciálně negativní
postoj, neboť je obvinila z výše uvedeného a stěžovala si na jejich postup předsedovi NSS.
Soudní rozhodování nemůže být zatíženo pochybnostmi o postranních či podvědomých
motivech a pocitech jednotlivých soudců. Jmenovaní soudci mají v daném případě dostatek
důvodů nahlížet na stěžovatelku jako na osobu, která je hrubě a nespravedlivě obvinila
z nejzávažnějších profesních pochybení, což je dostatečný důvod pro jejich předpojaté chování.
Proto by měli být z rozhodování věci vyloučeni.
Jmenovaní soudci 9. senátu ve svých vyjádřeních z 9. 7. 2009 uvedli, že nemají žádný
poměr k této věci, k účastníkům řízení ani jejich zástupcům a necítí se podjatí.
Věc byla poté přidělena 1. senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce
podjatosti (§8 odst. 3 s. ř. s. in fine).
Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudců
z projednávání a rozhodování dané věci, a to z následujících důvodů.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
V projednávané věci stěžovatelka možný negativní poměr soudců k ní dovozuje z toho,
že si stěžovala na jejich postup v jiné věci a „nespravedlivě“ je obvinila z nezákonného jednání
a profesních pochybení. Dle judikatury NSS ovšem ani podání trestního oznámení na soudce
rozhodující ve věci účastníka, které je následně pro neopodstatněnost odloženo, nezakládá
bez dalšího důvod pro pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců (srov. usnesení NSS
ze dne 14. 7. 2009, čj. Nao 36/2009 - 48). Tím méně pak lze dovozovat, že by důvod
pro takovou pochybnost mohla založit neúspěšná stížnost k předsedovi soudu, popř. spekulace
o možných důvodech pro rozhodování konkrétních věcí určitým způsobem. Sama stěžovatelka
přitom váhu svých argumentů značně snižuje konstatováním, že soudce obvinila nespravedlivě,
či úvahami o možném spáchání trestného činu, aniž by v této souvislosti dala k zahájení úkonů
trestního řízení podnět. Soudci musí být připraveni na kritiku svých rozhodnutí a musí být
s to tuto kritiku unést. Soudci navíc musí být z povahy své funkce připraveni na to, že neúspěšná
strana sporu může dát podnět k zákonem předvídaným prověrkám jejich činnosti.
Pokud by každý podnět automaticky znamenal důvod pro pochybnosti o nepodjatosti soudce
vůči účastníku, mohlo by to ve svém důsledku vést až k popření principu zákonného soudce,
neboť účastník by postupným (neopodstatněným) stěžováním si na jednotlivé soudce mohl
dospět až k soudci, jehož si sám „vybral“ a proti němuž již takovou stížnost nepodá.
Jelikož ani jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních neuvedli, že by měli jakýkoli vztah
ke stěžovatelce, není důvod o jejich nepodjatosti pochybovat. Soudci, proti nimž byla vznesena
námitka podjatosti, se nepodíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení: „předchozí soudní řízení“ je přitom třeba chápat
nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem
a v němž se soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. rozhodnutí
publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci rozhodoval
nejprve v řízení u soudu I. stupně (tedy krajského soudu) a následně pak v řízení kasačním
u Nejvyššího správního soudu. O tento případ se tu však nejedná.
K vyloučení soudců nemůže vést ani jejich postup v řízení o projednávané věci,
ani jejich rozhodování v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech
(§8 odst. 1 s. ř. s. in fine). Dřívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům
a povinnostem žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo být pro žalobkyni
nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas
žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti
nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky
(jsou-li přípustné), event. ústavní stížnost, nikoli námitka podjatosti.
Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu