ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.7.2011:25
sp. zn. Nao 7/2011 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. K., proti
žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o vyloučení
soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žiškové z projednávání a rozhodování
v řízení o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Jany Brothánkové vedené
pod sp. zn. Nao 107/2010,
takto:
Soudkyně JUDr. Marie Žišková není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování
v řízení o námitce podjatosti podané proti soudkyni Městského soudu v Praze Mgr. Janě
Brothánkové a vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 107/2010.
Odůvodnění:
[1.] Žalobce žalobou ze dne 3. 12. 2010 napadl rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne
10. 5. 2010, č. j. MHMP 386499/2006, věcně se týkající nevydání cestovního dokladu. V žalobě
mimo jiné uvedl, že namítá podjatost těch soudců Městského soudu v Praze, kteří byli v minulosti
členy KSČ, a ze stejného důvodu také soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Průchy,
JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Marie Žiškové. Protože u městského
soudu připadla žaloba k rozhodnutí senátu ve složení Mgr. Jana Brothánková, Mgr. Jan Kašpar
a JUDr. ing. Viera Horčicová a ze jmenovaných byla namítnuta podjatost Mgr. Brothánkové,
předložil městský soud Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí námitku podjatosti vznesenou
proti této soudkyni.
[2.] V souladu s rozvrhem práce připadla tato věc k rozhodnutí 1. senátu Nejvyššího správního
soudu, jehož členkou je i JUDr. M. Žišková, kterou žalobce rovněž označil za podjatou. Za této
situace byla tato námitka podjatosti vůči JUDr. M. Žiškové předložena k rozhodnutí 2. senátu.
[3.] JUDr. M. Žišková ve svém vyjádření ze dne 19. 1. 2011 uvedla, že se ve věci necítí být
podjatá, neboť v minulosti se již podílela na rozhodování, kde žalobce vystupoval jako účastník
řízení; nicméně osobně jej nezná, neví nic o jeho sociálním původu a bývalé členství v KSČ nijak
negativně neovlivňuje nestrannost jejího rozhodování.
[4.] Je elementární a obecně platnou zásadou, že nikdo nesmí být soudcem ve své vlastní věci.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
[5.] Z ustálené judikatury zdejšího soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce
je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6, nález č. 127
SbNU, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98 SbNU).
[6.] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[7.] V nyní projednávané věci spatřuje žalobce podjatost všech jmenovaných soudců včetně
JUDr. M. Žiškové nikoliv s ohledem na jejich osobní vztah k účastníkům řízení nebo k předmětu
řízení, nýbrž pro jejich dřívější členství v KSČ. Uvádí, že jeho rodiči jsou dcera kulaka a zubařský
živnostník a že namísto studia medicíny byl podroben převýchově na šachtě, z čehož dovozuje,
že ho jeho sociální původ zařadil – „jako v padesátých letech minulého století“ – mezi třídní
nepřátele.
[8.] Nejvyšší správní soud konstatuje, že takto formulovaná námitka nemůže založit důvodnost
podjatosti soudce. Jestliže totiž podjatost znamená osobní vztah soudce k účastníkům řízení,
resp. k předmětu řízení, a jeho existence by mohla zpochybnit objektivitu jeho rozhodování,
neplyne z bývalého členství v KSČ žádná indicie, která by mohla tuto pochybnost bez dalšího
založit.
[9.] Zdejší soud vychází ze skutečnosti, že rozhodování každého soudce je dáno nejen jeho
odborností, znalostmi a dovedností vykládat a používat právní předpisy, nýbrž samozřejmě též
jeho životními hodnotami, zkušenostmi a postoji. Každý soudce ve svém životě prodělá
radostnější i méně radostné chvíle a při překonávání různých životních zkoušek více či méně
obstojí. Členství v KSČ v předlistopadovém období mezi takové životní zkoušky nepochybně
patří. Pro vstup do KSČ byly nicméně v každém individuálním případě dány zcela konkrétní
pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl hodnotit, musel by se zabývat např. tím, v jaké
době a v jakém věku k tomuto vstupu došlo, zda k němu došlo v důsledku vlastního přesvědčení,
rodinného zázemí anebo spíše jen pod tlakem okolností a vnějšího prostředí, jestli k ukončení
členství došlo z vlastní vůle ještě před listopadem roku 1989 anebo až po něm a zejména jakým
způsobem se daná osoba během svého členství i po něm ve svém osobním i profesním životě
skutečně chovala.
[10.] Soud má však za to, že takovéto hodnocení spadá spíše do oblasti morálky než práva
a odmítá si osobovat právo takovéhoto paušalizujícího posuzování. Samotné členství soudce
v KSČ před rokem 1989 totiž soudce apriori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu. Jeho
případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí k ní
přistoupit skutečnosti další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající
ve vztahu k účastníkům řízení či k jeho předmětu.
[11.] Pokud v nyní projednávaném případě žalobce argumentuje svým třídním původem, jedná
se samozřejmě o informaci, která mohla mít v období totalitního režimu, založeného mimo jiné
na principu diktatury proletariátu a třídního boje, určitý vliv např. při přijímání na vysokou školu
(k tomu viz např. K. Volná, J. Jareš, M. Spurný, K. Pinerová: Prověřená fakulta – KSČ
na Filozofické fakultě UK v letech 1969 - 1989, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2009).
Představa, že by členství v KSČ, ukončené před více než 20 lety, mohlo mít jakýkoliv reálný vliv
na rozhodování soudce ve věci nevydání cestovního dokladu, je však zcela mimo realitu.
Argumentace, kterou v tomto směru žalobce naznačuje, by pak ve svých důsledcích dokonce
znamenala, že předlistopadoví členové KSČ nejsou oprávněni vůbec vykonávat funkci soudce,
což však nejen nekoresponduje se stávající ústavní a zákonnou úpravou, nýbrž dokonce to zdejší
soud považuje za nekorektní ke konkrétním jedincům a dokonce až nesmyslné. Informace
o tom, zda konkrétní soudce před listopadem 1989 byl členem KSČ či nikoliv, totiž ještě sama
o sobě neznamená, že se jedná o soudce - a koneckonců i člověka - horšího či lepšího.
[12.] Proto soud rozhodl, že soudkyně JUDr. Marie Žišková není vyloučena z projednávání
a rozhodování v řízení o námitce podjatosti podané proti soudkyni Městského soudu v Praze
Mgr. Janě Brothánkové (§8 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu