ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.76.2012:90
sp. zn. Nao 76/2012 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: F. O., proti
žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha
3, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 A 142/2010,
takto:
Námitka podjatosti se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním ze dne 17. 6. 2010 se žalobce domáhal obnovy řízení ve věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 89/2009. Návrh na obnovu řízení Městský soud
v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2010, č. j. 9 A 142/2010 - 6, odmítl. Toto usnesení napadl
žalobce kasační stížností; následně vznesl též námitku podjatosti.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 12. 2010, č. j. Nao 99/2010 - 23, vyslovil,
že soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti
proti zmíněnému usnesení.
Usnesením ze dne 14. 3. 2011, č. j. 9 A 142/2010 - 36, Městský soud v Praze řízení
o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
V soudním spisu je dále zažurnalizován další návrh žalobce na obnovu řízení, týkající
se usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. Nao 99/2010. Tento návrh Městský soud v Praze
usnesením ze dne 22. 4. 2011, č. j. 9 A 142/2010 - 46, postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.
Podáním ze dne 29. 7. 2011 žalobce upřesnil, že trvá na obnově řízení ve věci samé,
nikoliv na obnově řízení o usnesení týkající se námitky podjatosti, proto Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 4. 8. 2011, č. j. Na 175/2011 - 63, vrátil věc Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2012, č. j. 9 A 142/2010 - 73, návrh
žalobce na obnovu řízení odmítl; současně zamítl návrh na předložení věci Ústavnímu soudu.
Dne 16. 7. 2012 bylo Městskému soudu v Praze doručeno podání žalobce nazvané
„Stížnost pro podjatost“. Žalobce uvedl, že podle §8 s. ř. s. jsou z řízení vyloučeni též soudci, kteří
se podíleli na rozhodování v předchozích řízeních téže věci. Domáhal se přidělení věci jinému
senátu, který bude v řízení postupovat zákonným způsobem.
Podáním ze dne 15. 8. 2012 žalobce k výzvě soudu doplnil, že podjatostí
by se měl zabývat Nejvyšší správní soud. O důvodech diskriminace se žalobce dozvěděl
z jednostranných usnesení soudu, který se nechce řídit ústavními předpisy. Požadoval,
aby se mu soud omluvil a uložil žalované povinnost vypořádat se s žalobcem.
O námitce podjatosti uplatněné žalobcem uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Vyloučení soudců a dalších osob z projednávání a rozhodnutí věci upravuje pro soudní
řízení ve správním soudnictví ustanovení §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem této úpravy je vyloučení soudců
z projednávání a rozhodnutí věci. Základním předpokladem pro takové vyloučení je tedy
skutečnost, že soudci, jejichž podjatost účastník řízení namítá, mají v dané věci ještě činit nějaké
procesní úkony nebo vydávat nějaká rozhodnutí. Naopak, pokud se jedná o věc pravomocně
skončenou, kde již nepřichází v úvahu, aby soudci věc projednávali či rozhodovali, není namístě
o námitce podjatosti rozhodovat.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je tudíž existence „věci“ (řízení), kterou
by soudci měli projednávat, činit v ní nějaké procesní úkony nebo o ní rozhodovat, podmínkou
řízení o námitce podjatosti. Nedostatek této podmínky musí mít za následek odmítnutí námitky
podjatosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (podobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004 - 55, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 408/2004, www.nssoud.cz).
V projednávané věci byl předmětem řízení návrh žalobce na obnovu řízení vedeného
u Městského soudu v Praze. Tento návrh byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne
25. 6. 2012, č. j. 9 A 142/2010 - 73, odmítnut; doručením tohoto usnesení žalobci dne 12. 7. 2012
bylo řízení pravomocně skončeno. Žalobce byl řádně poučen o možnosti podat proti tomuto
usnesení kasační stížnost a tomuto poučení nepochybně porozuměl, neboť má se soudním
řízením ve správním soudnictví zkušenosti; možnosti podat kasační stížnost však nevyužil. Žádné
z podání žalobce, kterými reagoval na zmíněné usnesení o odmítnutí návrhu, nelze podle názoru
Nejvyššího správního soudu za kasační stížnost považovat.
S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že soudci Městského
soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a Mgr. Martin Kříž
již nebudou ve věci sp. zn. 9 A 142/2010 nic projednávat ani rozhodovat, proto nemá smysl
zkoumat jejich podjatost.
Nejvyšší správní soud shledal, že nebyly splněny podmínky řízení o námitce podjatosti
soudců v dané, pravomocně skončené věci, a proto tuto námitku podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. odmítl.
Na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že o tvrzené podjatosti soudců Městského
soudu v Praze již bylo rozhodováno a žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, ve kterých
spatřuje důvod pro vyloučení soudců. Námitka podjatosti byla navíc uplatněna po uplynutí
zákonné lhůty stanovené v §8 odst. 5 s. ř. s., Nejvyšší správní soud by tedy i při splnění
podmínek řízení nemohl k této námitce přihlížet.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu