ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.79.2010:64
sp. zn. Nao 79/2010 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
v řízení o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslavy Ježoviczové,
vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad 4/2008,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová není
vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 38 Cad 4/2008.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Ostravě probíhá řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2008, č. j. KUOK/17830/2008, o příspěvek na bydlení.
Žalobce v průběhu řízení, v podání ze dne 6. 8. 2010, vznesl námitku podjatosti soudců
Krajského soudu v Ostravě, přičemž jmenovitě uvedl soudkyni Ježoviczovou a Drahošovou.
Podání je velmi těžko čitelné, z textu lze seznat alespoň nárys základních tvrzení, které spočívají
v následujícím: v téže věci již bylo opakovaně rozhodováno, soudkyně pouze opisují
z předchozích řízení. Věc je v rozporu s ústavním zákonem ČR, dle čl. 95 odst. 2 Ústavy je soud
povinen věc postoupit na Ústavní soud ČR. Dále žalobce vytýká justiční vraždy ústavními
prostředky a uzavírá s tím, že soudci krajského soudu jsou vyloučeni podle §8 odst. 1 a 2 s. ř. s.
Blíže žalobce námitku nezdůvodnil.
Krajský soud v Ostravě předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle §8 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věcně příslušný o námitce
podjatosti rozhodnout.
Nejvyšší správní soud o vznesené námitce podjatosti usoudil následovně: Pod le platného
rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě má být daná věc projednána samosoudkyní
JUDr. Miroslavou Ježoviczovou, proto se Nejvyšší správní soud zabývá námitkou podjatosti
uplatněnou vůči této soudkyni. Dále soud konstatuje, že k námitce podjatosti ostatních soudců
Krajského soudu v Ostravě, jež jsou podle názoru žalobce vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, nemohl přihlédnout, neboť tito soudci nebyli na základě rozvrhu práce přiděleni
k projednávání a rozhodnutí věci. Proto nemohlo být ani rozhodováno o tom, zda jsou uvedení
soudci vyloučeni v této věci.
Ke vznesené námitce podjatosti se soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava
Ježoviczová vyjádřila tak, že jí nejsou známé žádné okolnosti, které by ji z projednávání věci
vylučovaly.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jeji ch zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů
uvedených v §8 s. ř. s. přitom představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje
vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný
pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho,
že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
V daném případě je třeba nejprve uvést, že žalobce neuvedl prakticky žádnou dostatečně
konkrétní a specifikovanou skutečnost, relevantní ve vztahu k institutu podjatosti. Podjatost je
institutem, který se váže přísně na osobu. Soudci jsou vyloučeni z projednávání věci
pro jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci vyplývá
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě,
kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také
soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při říz ení
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr
k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským.
V projednávaném případě žalobce uvádí celou řadu neurčitých skutečností
(nespokojenost s dřívějším postupem jmenovaných soudkyň, nejasné a nijak nespecifikované
tvrzení o justičních vraždách ústavními prostředky, porušení Ústavy a povinnost postoupit věc
Ústavnímu soudu), žádná z nich však nesvědčí o přímém poměru jmenované soudkyně k věci,
nebo k účastníkovi - žalobci. Zákon přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti
o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudce
při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti
samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
Podle ustanovení §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí být
uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud musí konstatovat,
že z obecných a zcela nekonkrétních tvrzení, která namítá žalobce, nelze dost dobř e dovozovat
podjatost jmenované soudkyně ve smyslu výše uvedeného. K tvrzení, že „ (soudkyně)
pouze opisují z předchozích řízení“, kterou chce žalobce patrně vyjádřit nespokojenost
s předchozím postupem jmenované soudkyně, se poznamenává, že podle zákona explicitně
důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O případné podjatosti uvedené
soudkyně pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.
Z námitky samotné i z předloženého spisu je zřejmé, že žádný z důvodů podjatosti
podle §8 odst. 1 s. ř. s. dán není a žalobce jej ani relevantně netvrdí. Žalobce námitku
nezdůvodnil a neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud
tak dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení soudkyně není dán. S ohledem na skutečnosti,
že žalobce v rozporu s §8 odst. 5 s. ř. s. žádný relevantní důvod neuvedl, a soudkyně, která má
věc rozhodovat, takovýto důvod sama neshledává, nemohl Nejvyšší správní s oud rozhodnout
jinak, nežli tak, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová není
vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu