ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.13.96
sp. zn. Pl. ÚS 13/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o návrhu Zastupitelstva města R., zastoupeného JUDr. P.K., na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb., o geologických pracích a o Č., podaného spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství České republiky ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, a proti rozhodnutí ministra hospodářství České republiky ze dne 31. 1. 1996, č.j. 811 641/95-93, takto:
Návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991, o geologických pracích a o Č., se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel - stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí ministra hospodářství České republiky ze dne 31. ledna 1996, č.j. 811 641/95-93, kterým byl jako nepřípustný zamítnut rozklad města R. a B. a obcí K., H., H., V., B., Č., M., N., V., V., S., H. ze dne 22. 9. 1995,
rozklad obce B. ze dne 25. 9. 1995 a doplňující rozklad města R. ze dne 9. 10. 1995, a proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství České republiky ze dne 10. 7. 1995 (v citovaném rozhodnutí ministerstva hospodářství je nesprávně uvedeno datum 18. 7. 1995), č.j. 203 229/95-73, jímž se podle §4 a násl. zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb., povolují geologické práce pro průzkum a vyhledávání ložisek zlata a nerostů, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, v průzkumném území R., pro zadavatele G.
Navrhovatel podal současně návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb. Toto ustanovení stanoví, že nedojde-li k dohodě mezi organizací a vlastníkem podle odst. 1 (tj. k uzavření písemné smlouvy mezi organizací provádějící projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací a vlastníkem nemovitosti o rozsahu, způsobu a době výkonu těchto oprávnění), rozhoduje o rozsahu, způsobu nebo době výkonu oprávnění okresní úřad, v jehož územním obvodě je nemovitost nebo její větší část. Navrhovatel zejména namítal, že předmětné ustanovení §14 citovaného zákona tak zvýhodňuje zadavatele průzkumných prací, neboť již není možná obrana proti jeho vstupu na pozemky vlastníků dotčené rozhodnutím o povolení průzkumných geologických prací, a to dokonce ani ve veřejném zájmu. Nemůže se bránit ani obec ani vlastník pozemku. Z ustanovení §14 odst. 2 citovaného zákona pak lze dovodit, že okresní úřad nemůže podpořit, byť i oprávněně, negativní stanovisko vlastníka pozemku ke vstupu zadavatele na jeho pozemek. Okresní úřad může pouze rozhodnout o rozsahu, způsobu a době výkonu oprávnění zadavatele, z čehož vyplývá, že zadavatel dostane určité oprávnění k pozemku i proti vůli vlastníka, a to i když není splněn požadavek veřejného zájmu. Toto ustanovení je tak v rozporu s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 4. 1996, sp. zn.
PI. ÚS 86/96, bylo podle ustanovení §78 odst. 1
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, řízení přerušeno a návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb., byl postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
Řízením o návrhu na zrušení uvedeného ustanovení se v této plenární věci dále zabýval soudce zpravodaj určený rozvrhem práce.
Podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Ústavní soud dospěl k názoru, že podmínky tohoto ustanovení nejsou splněny.
Zásadní je otázka výkladu zákonné dikce vyjádřené slovy "jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti".
Ústavní soud je přesvědčen, že předmět ústavní stížnosti se po právu musí týkat merita rozhodnutí orgánu veřejné moci, proti němuž ústavní stížnost směřuje, zejména vlastního výroku napadeného rozhodnutí. V souzené věci ministr hospodářství České republiky zamítl jako nepřípustný rozklad měst R. a B. a obcí K., H., H., V., B., Č., M., N., V., V., S., H. a B., proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství České republiky ze dne 10. 7. 1995, č.j. 203 229/95-73, kterým byly povoleny zadavateli G., podle ustanovení §§4, 4a, 4b zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb., geologické práce pro vyhledávání a průzkum ložiska zlata a nerostů, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy (§3 zákona
č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 541/1991 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství [horní zákon]), v průzkumném území R. Rozklad byl posouzen podle ustanovení §60 správního řádu jako nepřípustný, neboť byl podán městy a obcemi, které v řízení, jímž se povolují geologické práce pro průzkum a vyhledávání ložisek vyhrazeného nerostu, nemají postavení účastníka řízení ve smyslu ustanovení §14 správního řádu. Z obsahu napadených rozhodnutí je tedy zřejmé, že "skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" (tj. zabránění dotčeným městům na území R., být účastníky správního řízení o povolení geologických prací pro vyhledávání a průzkum ložiska vyhrazeného nerostu) nenastala uplatněním napadeného ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb., neboť meritum věci nebylo tímto ustanovením dotčeno.
Ostatně lze dodat, že v řízení před správními úřady nebylo (a ani nemohlo být) napadené zákonné ustanovení vůbec uplatněno, neboť ve věci rozhodovalo ministerstvo hospodářství (v prvém stupni) a ministr hospodářství (ve druhém stupni), nikoli však okresní úřad (§14 odst. 2 citovaného zákona).
Podle ustanovení §64 odst. 1, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., může návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podat pouze subjekt, který je v tomto předpisu výslovně uveden. Takovým subjektem může být fyzická nebo právnická osoba toliko tehdy, jestliže podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v ustanovení §74 tohoto zákona. V daném případě však podmínky uvedeného ustanovení splněny nebyly, takže návrh na zrušení ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 543/1991 Sb., byl podán někým zjevně neoprávněným.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl (§43 odst. 1 písm. d) zákona č.
182/1993 Sb.).
Po doručení tohoto usnesení bude senát Ústavního soudu pokračovat v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutím, která jí byla napadena.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 1996
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj