ECLI:CZ:US:2017:Pl.US.2.16.1
sp. zn. Pl. ÚS 2/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu 1. předsedkyně Energetického regulačního úřadu Ing. Aleny Vitáskové a 2. Energetického regulačního úřadu, zastoupených doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Optátova 46, na rozhodnutí sporu o rozsah kompetencí mezi Energetickým regulačním úřadem a Okresním státním zastupitelstvím v Jihlavě v souvislosti s usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka Jihlava ze dne 23. 11. 2015 č. j. 10 KZT 16/2015-7 a usnesením Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 15. 10. 2015 č. j. ZT 215/2015-23, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Navrhovatelé se podáním domáhají, aby Ústavní soud vyslovil, že kompetenci jednat navenek v oblasti působnosti Energetického regulačního úřadu (dále též "ERÚ") má tento úřad, a to i jako organizační složka České republiky podle §17 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen "energetický zákon"), a že k řízení ERÚ a k jednání navenek, a to i ve formě organizační složky státu - Česká republika, ERÚ - v postavení poškozeného v trestním řízení je příslušná předsedkyně úřadu anebo místopředseda, pokud nemůže úřad zastupovat předsedkyně podle §17b energetického zákona. Současně navrhovatelé žádají, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí, jimiž byl ERÚ jako poškozenému v trestním řízení vedeném proti Ing. Aleně Vitáskové ustanoven opatrovník.
II.
2. Ze spisového materiálu se podává, že usnesením ze dne 17. 8. 2015 policejní orgán Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Hradec Králové zahájil pod č. j. OKFK-1762-59/TČ-2015-252300 trestní stíhání obviněné Ing. Aleny Vitáskové pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku. Uvedených trestných činů se měla obviněná Ing. Alena Vitásková (dále též "obviněná") dopustit tím, že jako předsedkyně ERÚ, ačkoli si byla vědoma skutečnosti, že JUDr. Renata Vesecká nesplňuje ani částečně zákonem stanovenou podmínku pro výkon místopředsedkyně ERÚ, konkrétně podmínku nejméně 7 leté praxe v oboru energetiky, z toho 3 roky v řídící nebo vedoucí funkci podle §17b odst. 4 písm. c) energetického zákona v platném znění, přesto jako jediná oprávněná úřední osoba ve smyslu §127 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, nejprve úmyslně svým rozhodnutím č. 3/2014 č. j. 09948-2/2014-ERÚ ze dne 3. 11. 2014 účelově vytvořila k 4. 11. 2014 nové systemizované místo místopředsedkyně ERÚ, do kterého téhož dne úmyslně a v rozporu s ustanovením §17b odst. 3 v návaznosti na ustanovení §17b odst. 4 písm. c) energetického zákona jmenovala JUDr. Renatu Veseckou, Ph.D. Tímto jednáním v období od 4. 11. 2014 do 4. 6. 2015 obviněná úmyslně opatřila JUDr. Renatě Vesecké neoprávněný značný prospěch v celkové výši nejméně 788 013,-Kč, kdy tyto finanční prostředky obdržela JUDr. Renata Vesecká postupně ve svém platu za funkci místopředsedkyně ERÚ, a dále způsobila v daném období škodu České republice - ERÚ ve výši nejméně 1 056 033,- Kč, spočívající v platu vypláceném JUDr. Renatě Vesecké včetně povinných odvodů zaměstnavatele za zaměstnance.
3. Napadeným usnesením ze dne 15. 10. 2015 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ustanovil Energetickému regulačnímu úřadu jako poškozenému v trestní věci obviněné Ing. Aleny Vitáskové opatrovníka pro výkon jeho práv - JUDr. Alenu Prchalovou, Ph.D, advokátku se sídlem Jihlava, Husova 1288/25. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněná Ing. Alena Vitásková byla ke dni rozhodnutí stále předsedkyní ERÚ a podle §17b energetického zákona předseda ERÚ řídí ERÚ, jedná jménem ERÚ navenek a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím ERÚ v prvním stupni. Obviněná by tak ve věci vystupovala v roli obviněné a současně jako zástupce poškozeného ERÚ, což je podle §44 odst. 1 trestního řádu vyloučeno, neboť oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný, a tím spíše jako jediný obviněný. Podle §45 odst. 2 trestního řádu v případech, v nichž zákonný zástupce nemůže vykonávat svá práva v rámci trestního řízení a je nebezpečí z prodlení, v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu těchto práv opatrovníka. Vzhledem k tomu, že ERÚ je ústředním orgánem státní správy bez nadřízeného státního orgánu, který by případně mohl převzít výkon práv poškozeného, nezbývá než ve věci ustanovit poškozenému ERÚ opatrovníka.
4. Stížnost poškozeného ERÚ proti tomuto usnesení zamítla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě v záhlaví uvedeným usnesením. Konstatovala, že ačkoli §45 odst. 1 a 2 trestního řádu upravuje podmínky pro ustanovení opatrovníka k výkonu práv poškozeného pouze ve vztahu k fyzickým osobám, použije se toto ustanovení analogicky i na osoby právnické, u nichž konkrétní právní úprava chybí. Trestní řád v §45 odst. 1 stanoví, že v případech, je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce. Podle §45 odst. 2 věty první trestního řádu v případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu těchto práv poškozenému opatrovníka. Podmínka "nebezpečí z prodlení" je v daném případě splněna, neboť v tomto trestním řízení není zajištěno řádné zastoupení poškozeného a účinná ochrana jeho práv, a to při respektování platné úpravy v novém občanském zákoníku i v občanském soudním řádu. Podle §17 energetického zákona je ERÚ zřízen jako správní úřad pro výkon regulace v energetice, při výkonu působnosti postupuje ERÚ nezávisle, v čele úřadu stojí podle §17b odst. 1 energetického zákona předsedkyně ERÚ - obviněná Ing. Alena Vitásková, která jedná jménem úřadu navenek.
5. Obviněná je tak osobou, která je v předmětném trestním řízení na jedné straně oprávněna zastupovat poškozeného, na straně druhé je osobou obviněnou. Tato postavení jsou v jednom řízení neslučitelná, neboť není zajištěna ochrana oprávněných práv a zájmů poškozeného, když poškozený je v podstatě "občanskoprávním odpůrcem" obviněného. Na tuto skutečnosti nemůže mít podle státní zástupkyně vliv ani zmocnění jiné osoby ze strany obviněné pro dané trestní řízení, ani skutečnost, že v "době nepřítomnosti předsedy" je ve stejném rozsahu zastoupena místopředsedou ERÚ, neboť i za těchto okolností je nadána právy a povinnostmi spojenými s výkonem této funkce a kolize obou postavení v tomto řízení se tak nijak nesnižuje. Uvádí, že "veřejnoprávní vztah (v trestním řízení) nelze spojovat se vztahem ryze soukromé povahy, jímž trestní řízení vedené proti Ing. Aleně Vitáskové bezesporu je". V takových případech je tak povinností orgánů činných v trestním řízení ctít a hájit práva poškozených, a za tímto účelem ustanovit pro výkon práv poškozeného opatrovníka.
III.
6. Navrhovatelé uvádějí, že aktivní legitimace k podání návrhu je dána tím, že tento typ kompetenčního sporu mezi ústředním státním úřadem a státním zastupitelstvím nepatří do správního soudnictví, ani není řešen jiným orgánem. Aktivní legitimace navrhovatelky 1. - předsedkyně ERÚ - k podání návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu vyplývá podle navrhovatelů z toho, že byla narušena její kompetence řídit úřad a zastupovat jej navenek podle §17b odst. 1 energetického zákona. Aktivní legitimace navrhovatele 2. - Energetického regulačního úřadu - má být dána tím, že má právo vystupovat za stát v právních vztazích svými orgány jako organizační složka státu v rámci své rozpočtové kapitoly a toto právo nemůže být proti jeho vůli státním zastupitelstvím přeneseno na opatrovníka.
7. Navrhovatelé dále uvádějí, že pokud je stát v postavení poškozeného, jde o soukromoprávní oblast, kde stát vystupuje jako právnická osoba. Právní subjektivita je tedy dána České republice s uvedením příslušné organizační složky. Namítají, že na napadených usneseních okresního i krajského státního zastupitelství není však poškozený označen jako "Česká republika, Energetický regulační úřad", ale jen jako "Energetický regulační úřad". Energetický regulační úřad není právnickou osobou a nemá způsobilost jednat v právních vztazích, tu má Česká republika. Proto podle navrhovatelů ERÚ nemůže mít postavení poškozeného a nemůže mu být ani ustanoven opatrovník. Obě napadená usnesení trpí právní vadou, neboť v soukromoprávní oblasti jednají s "nesubjektem" práva. Podle navrhovatelů jde o podstatnou právní vadu způsobující neplatnost napadených usnesení.
8. Podle názoru navrhovatelů je ustanovení opatrovníka poškozenému proti jeho vůli zneužitím moci. V trestním řízení je primárně toto ustanovení určeno k prospěchu poškozeného, nikoli k jeho ovládnutí. Navrhovatelé tvrdí, že jihlavský státní zástupce však ustanovil opatrovníka ERÚ proto, že "ten nechtěl skákat, jak on bude pískat" a "vybájil údajnou škodu, která prý vznikla tím, že Česká republika poskytovala své zaměstnankyni plat."
9. Nárok na náhradu škody je soukromoprávním nárokem. V soukromém právu platí právní zásada, že subjekty jsou si rovny a stát nemá nadřazené postavení. Tím, že okresní státní zástupce ustanovil opatrovníka, aby si vynutil určité právní jednání ERÚ, tuto právní zásadu porušil. Okresní státní zástupce podle navrhovatelů využil moci, aby "se svým názorem na údajnou škodu nebyl v příslušném trestním řízení jako Milouš Jakeš v roce 1989, tedy jako kůl v plotě. Když poškozený odmítl být poslušný nástroj v jeho rukách, udělal z něj nesvéprávného." Napadenými usneseními tak měl být porušen čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny, ve smyslu svobody při uplatnění nároků na případnou náhradu škody či tvrzení, že škoda nevznikla.
10. Další námitky se týkají nemožnosti ustanovit opatrovníka státu. Navrhovatelé odkazují na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen "zákon o majetku ČR"). Uvádějí, že tento zákon, který má povahu speciálního právního předpisu pro danou oblast s aplikační předností v oblasti zastupování státu v právních vztazích před jinými zákony, neumožňuje jmenování opatrovníka státu. Argumentují, že stát ze své povahy nemůže mít opatrovníka, neboť stát je stále existující a fungující subjekt veřejného i soukromého práva. Dále zejména namítají, že přímo za ERÚ mohla jednat jiná osoba, zejména místopředseda ERÚ. Státu nelze ustanovit opatrovníka jen z důvodu případné podjatosti jednoho funkcionáře, ale je nutné věc řešit jednáním skrze jiného státního funkcionáře, jiný orgán či jinou organizační složku. Podle navrhovatelů je nemožné, aby působnost státních orgánů proti jejich vůli vykonávali advokáti.
11. Navrhovatelé namítají také porušení čl. 17 Listiny a zároveň nepřezkoumatelnost usnesení krajského státního zastupitelství. Citují v této souvislosti větu obsaženou v odůvodnění usnesení Krajského státního zastupitelství, v níž je uvedeno, že "nelze přehlédnout ani mediální výstupy, ani obsahovou stránku různých podání, která jsou jménem Energetického regulačního úřadu činěna...". Z uvedeného podle navrhovatelů vyplývá, že pro státní zastupitelství je důvodem ustanovení opatrovníka ERÚ skutečnost, že v souladu s ústavně zaručenou svobodou projevu vyjadřuje veřejně své názory a v souladu se svými zákonnými právy podává různá podání Policii České republiky a státnímu zastupitelství.
12. Rozhodnutí okresního státního zástupce navrhovatelé dále vytýkají, že ustanovil opatrovníka, který má v trestním řízení převzít pravomoci předsedkyně, místopředsedkyně a ostatních pracovníků, aniž by opatrovník splňoval zákonná kritéria pro jmenování předsedy (praxe v energetice). Upozorňují, že občanský zákoník, který je obecným právním předpisem pro právní jednání, včetně ustanovení opatrovníka právnické osobě, vyžaduje u opatrovníka splnění podmínek, které má mít člen statutárního orgánu.
13. Ustanovení opatrovníka považují navrhovatelé za zásah do činnosti a nezávislosti ERÚ ze strany moci výkonné. Státní zastupitelství nesmí dávat pokyny ERÚ a tím spíše mu ani ustanovovat opatrovníka proti jeho vůli. Ustanovení opatrovníka je podle navrhovatelů významným zásahem do činnosti a nezávislosti ERÚ ze strany moci výkonné. Na podporu uvedené argumentace odkazují na požadavky evropského práva na nezávislost typu úřadů jako je ERÚ a na povinnost evropsky konformního výkladu. Uvádějí, že pokud stát nerespektuje nezávislost ERÚ, porušuje mezinárodní závazek dodržovat evropské právo. Napadená usnesení podle navrhovatelů porušují i čl. 1 odst. 2, čl. 10 a 10a Ústavy.
14. V doplnění návrhu, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 21. 3. 2016, navrhovatelé na podporu své předchozí argumentace odkazují na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 576/2000 ve věci směnečného rukojemství obce Dolní Bečva a sp. zn. III. ÚS 721/2000 týkajícího se neplatnosti úkonu starosty obce bez rozhodnutí obecního zastupitelstva - obec Březová. Podle jejich názoru lze tyto nálezy týkající se obcí jako osob veřejného práva použít analogicky i na posuzovaný případ.
IV.
15. K žádosti Ústavního soudu podaly písemné vyjádření k obsahu návrhu Okresní státní zastupitelství v Jihlavě a Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě. Okresní státní zástupce především vyjádřil názor, že návrh na zahájení řízení ve sporu o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy neodpovídá dikci oddílu devátého zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a formální označení návrhu neodpovídá jeho obsahu, který napadá konkrétní rozhodnutí v trestním řízení. S odkazem na §44 odst. 1 trestního řádu zdůraznil základní princip, podle kterého obviněný nemůže vykonávat práva poškozeného. V daném případě z povahy věci vyplývá, že zájmy obviněného a poškozeného jsou ve zcela zřejmém protikladu.
16. Okresní státní zástupce dále ve vyjádření uvedl, že otázka vzniku škody bude řešena až v průběhu dalšího trestního řízení. Nároku na náhradu škody bude vyhověno pouze za situace, kdy soud sezná, že došlo ke spáchání trestného činu a tímto trestným činem byla způsobena škoda. Pokud se zástupce poškozeného k trestnímu řízení nepřipojí s nárokem na náhradu škody, v podstatě konstatuje, že "i v případě, že bude obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu, žádnou škodu nepožadujeme, protože nám nevznikla". Takový postup může podle okresního státního zástupce nastat u soukromých subjektů, ale je neakceptovatelný u orgánu veřejné moci, který nakládá s veřejnými prostředky.
17. V další části vyjádření se okresní státní zástupce vyjádřil k možnostem jiných řešení zastupování poškozeného. Považuje za vyloučené, aby ve věci jednal kdokoli z podřízených obviněné, neboť podléhají její personální pravomoci a musí se řídit jejími pokyny. Pokud jde o jiný orgán státu, který by mohl vykonávat práva poškozeného, je situace komplikována skutečností, že ERÚ je ústředním orgánem státní správy a nemá nadřízenou složku, která by jeho kompetence mohla převzít. Pokud by státní zástupce jako poškozeného vyzval vládu nebo Ministerstvo financí, vedlo by to nepochybně k obdobnému sporu, neboť Českou republiku v této otázce zastupuje toliko ERÚ. Státní zástupce okresního státního zastupitelství odmítl též námitky navrhovatelů o nedostatečné kvalifikaci opatrovníka. Aplikace §486 občanského zákoníku, kterého se zřejmě dovolávají navrhovatelé, není podle státního zástupce namístě, neboť jej nelze hodnotit jako obecné či nadřazené ustanovení §45 odst. 2 trestního řádu. V jiném případě by bylo ustanovení opatrovníka zcela neplatné, neboť podle §486 odst. 1 opatrovníka právnické osoby jmenuje soud.
18. Závěrem okresní státní zástupce zdůraznil, že ustanovení opatrovníka ERÚ pro potřeby konkrétního trestního řízení žádným způsobem nezasahuje do nezávislosti tohoto úřadu, nejsou nijak dotčeny jeho zákonné pravomoci a opatrovník nemůže jakýmkoli způsobem zasahovat do běhu tohoto úřadu, který je ve svém rozhodování nadále nezávislý.
19. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství se ve svém vyjádření soustředila zejména na postavení obviněné Ing. Aleny Vitáskové a poškozeného ERÚ v trestním řízení. Zopakovala argumentaci uvedenou v napadeném usnesení ohledně podmínek pro ustanovení opatrovníka poškozenému ERÚ. K tvrzení navrhovatelů, že ustanovením opatrovníka došlo k narušení nezávislosti ERÚ, krajská státní zástupkyně uvedla, že výkon práv poškozeného nelze považovat za výkon působnosti ERÚ. Zdůraznila, že orgány činné v trestním řízení plní své povinnosti dané trestním řádem a jejich jednání nelze chápat jako zásah do nezávislosti ERÚ. Pokud by tomu tak bylo, pak by justice mohla rezignovat na svoji nezávislost a nestrannost.
20. Ohledně námitky navrhovatelů týkající se mediálních výstupů ERÚ jako důvodu pro ustanovení opatrovníka státní zástupkyně krajského státního zastupitelství poukázala na to, že pokud jsou jménem ERÚ činěna podání, v nichž je napadán postup orgánů činných v trestním řízení v trestní věci obviněné Ing. Aleny Vitáskové, jak z hlediska procesního, tak z hlediska výhrad k závěrům o nenaplnění znaků skutkových podstat trestných činů, pro něž bylo trestní stíhání vůči obviněné zahájeno, tak státní zástupkyně nemůže při svém rozhodování (o podané stížnosti) tuto skutečnost pominout.
21. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství dále zpochybnila důvodnost podaného návrhu na zahájení řízení ve věci kompetenčního sporu. Uvedla, že kompetenčním sporem lze obecně rozumět spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí, nebo ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. O takový případ však v dané věci nejde. ERÚ vystupoval v daném trestním řízení jako zástupce poškozené České republiky. Poškozený v rámci trestního řízení disponuje řadou práv i povinností, ovšem nikoli právem vydat rozhodnutí v trestním řízení. Postavení poškozeného v trestním řízení a postavení státního zástupce v trestním řízení kompetenční spor vylučuje.
22. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v závěru uvedla, že již v minulosti Ústavní soud konstatoval, že i pro rozhodování kompetenčních sporů Ústavním soudem platí pravidlo subsidiarity, které se uplatní v případě, že kompetence rozhodovat "kompetenční spor" přešla na jiný orgán. Podle §122 odst. 2 zákona o Ústavním soudu platí, že přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž vznikl kompetenční spor, je návrh nepřípustný. Z hlediska linie trestního řízení se věc dostala do stadia řízení před soudem, a proto přezkoumání uvedeného procesního postupu podle názoru krajské státní zástupkyně náleží soudu.
V.
23. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat vyjádření účastníků řízení stěžovatelům k replice, neboť neobsahovala nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, která by měla vliv na posouzení věci. Nadto nelze přehlédnout, jak Ústavní soud o návrhu rozhodl, a to bez meritorního přezkumu.
VI.
24. Dříve než Ústavní soud mohl přistoupit k věcnému přezkumu podaného návrhu, musel posoudit, zda návrh splňuje všechny náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, tedy zda se jedná o návrh podaný osobou oprávněnou, zda je Ústavní soud k jeho projednání příslušný a zda jde o návrh přípustný.
25. Návrh byl podán podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, který zakotvuje pravomoc Ústavního soudu rozhodovat spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu. Ústavní soud v této souvislosti pro úplnost uvádí, že rozhodování některých kompetenčních konfliktů upravuje zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (rozhoduje zvláštní senát), zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (rozhoduje Nejvyšší správní soud), a také zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (příslušný je zpravidla nadřízený správní úřad). Lze připomenout, že zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, byla v souladu s čl. 87 odst. 3 písm. b) Ústavy přenesena pravomoc rozhodovat některé kompetenční spory z Ústavního soudu na Nejvyšší správní soud. Ústavnímu soudu tak byla ponechána - ne zcela jasně vymezená - tzv. zbytková pravomoc.
26. Řízení ve sporech o rozsah kompetencí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy je dále provedeno ustanovením §120 a násl. zákona o Ústavním soudu. Podle §120 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy Ústavní soud rozhoduje spory mezi státními orgány a orgány územních samosprávných celků o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (dále též "kompetenční spory"). Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu je oprávněn podat a) státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem, b) zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem (§120 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
27. I když je 1. navrhovatelka označena jako (tehdejší) předsedkyně Energetického regulačního úřadu, Ústavní soud ji v dané věci považuje za fyzickou osobu obviněnou ze spáchání trestného činu, která v dané situaci nevystupuje (nejedná) za Energetický regulační úřad. Ostatně Energetický regulační úřad je druhým navrhovatelem. Jelikož je - jak bylo výše uvedeno - návrh na rozhodnutí sporu o rozsah kompetencí oprávněn podat toliko státní orgán (nebo zastupitelstvo územního samosprávného celku), ve vztahu k této navrhovatelce jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
28. Kompetenční spory lze obecně charakterizovat jako "jakékoli konflikty a kolize státních orgánů při rozhodování v individuálně určené věci, tedy spory o to, který orgán má v určitém případě vydat rozhodnutí." (SLÁDEČEK, V. Obecné správní právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 350). Přicházejí v úvahu v podstatě dvě situace: buď si právo na rozhodnutí osobují dva, nebo více orgánů, v tom případě se jedná o tzv. pozitivní kompetenční konflikt, či každý z orgánů, u kterých byl nárok uplatněn, odmítá rozhodnout, jde o negativní kompetenční konflikt. Účelem řízení před Ústavním soudem je proto zjistit, který orgán je příslušný k vydání (meritorního) rozhodnutí nebo provedení opatření nebo jiného zásahu ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
29. V petitu navrhovatelé žádají, aby Ústavní soud ve výroku nálezu vyslovil, že: "1. Kompetenci jednat navenek v oblasti působnosti Energetického regulačního úřadu má tento úřad a to i jako organizační složka České republiky dle §17 energetického zákona č. 458/2000 Sb. K řízení Energetického regulačního úřadu a k jednání navenek, a to i ve formě organizační složky státu - Česká republika, Energetický regulační úřad - v postavení poškozeného v trestním řízení je příslušná předsedkyně úřadu anebo místopředseda, pokud nemůže úřad zastupovat předsedkyně dle §17b zákona energetického zákona. 2. Usnesení Krajského státního zastupitelství Brno, pobočka Jihlava z 23. 11. 2015, 10 KZT 16/2015-7 a usnesení Okresního státního zastupitelství Jihlava z 15. 10. 2015, ZT 215/2015-23 se zrušují." Pod bodem 2. petitu je tedy navrhováno, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí, jimiž byl ERÚ jako poškozenému v trestním řízení vedeném proti Ing. Aleně Vitáskové ustanoven opatrovník.
30. I když petit v bodu 1. není formulován zcela zřetelně (jednoznačně), Ústavní soud dovodil - i s přihlédnutím k odůvodnění návrhu - následující. Návrh je koncipován jako kompetenční spor mezi ústředním správním úřadem, a to Energetickým regulačním úřadem a státním zastupitelstvím o to, kdo má kompetenci zastupovat ERÚ navenek, resp., kdo má právo rozhodnout o takovém zastupování v trestním řízení v případě konfliktu zájmů, kdy osoba pověřená k takovému jednání ze zákona (předsedkyně ERÚ) je zároveň osobou obviněnou z trestných činů proti České republice (ERÚ) v postavení poškozeného.
31. Ústavní soud konstatuje, že jde o rozhodnutí vydaná v přípravném trestním řízení, jimiž byl České republice (ERÚ) ustanoven opatrovník k výkonu práv poškozeného. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka podle §45 odst. 2 trestního řádu vydává předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Ústavní soud připomíná, že i pro rozhodování o návrhu podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy a §120 a násl. zákona o Ústavním soudu platí princip subsidiarity (viz též např. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/04 nebo Pl. ÚS 5/04). Ze zásady subsidiarity aplikované v dané věci především vyplývá, že Ústavní soud může rozhodovat jen v případě, že zde neexistuje jiný orgán, který je k tomu podle zákona příslušný (§122 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Další, obecnější projev této zásady spočívá v tom, že Ústavní soud přezkoumává zásadně až konečná rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 339/01 nebo III. ÚS 216/10), což napadená rozhodnutí jako akty procesní povahy nesplňují. Tento aspekt principu subsidiarity souvisí též se zásadou sebeomezení a minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci a lze ho - byť toliko komplementárně - uplatnit i v řízení o návrhu na rozhodnutí sporu o rozsah kompetencí.
32. Namítaný kompetenční spor - jak ho vnímají navrhovatelé - je tak třeba primárně řešit v rámci dané soustavy rozhodujících státních orgánů - trestních soudů. Orgány příslušné učinit další (i konečné) rozhodnutí ve věci tedy představují trestní soudy, které budou rozhodovat v dalším průběhu trestního řízení. Zde lze uplatňovat námitky týkající se případného vadného procesního postupu, který navrhovatelé považují za kompetenční konflikt. Namítaný zásah, mající toliko procesní povahu a dopad, lze tedy v dané věci objasnit a v případě potřeby reparovat v rámci probíhajícího trestního řízení před trestními soudy. Odporovalo by smyslu ústavního soudnictví, zejména zmíněné zásadě subsidiarity, kdyby Ústavní soud vstupoval do probíhajícího a pravomocně neskončeného trestního řízení a posuzoval oprávněnost vznášených námitek za situace, kdy jejich prověření a eventuální náprava zjištěných vad je realizovatelná jinými procesními prostředky, o nichž nebylo s konečnou platností příslušným orgánem - soudem - rozhodnuto.
33. Pokud jde o argumentaci porušením čl. 17 Listiny, Ústavní soud pro úplnost připomíná, že v daném řízení "rozhoduje o existenci objektivního práva, a nikoliv o ochraně subjektivních práv té či oné fyzické či právnické osoby, byť by i kompetenční konflikt vyvstal v průběhu řešení její věci" (nález sp. zn. Pl. ÚS 17/06).
34. Ústavní soud nepřehlédl, že nabytím (zbytkové) účinnosti zákona č. 131/2015 Sb. (1. 8. 2017), kterým se změnil energetický zákon (nové znění ustanovení §17b), přestala být Ing. Alena Vitásková předsedkyní ERÚ. To však na způsobu projednání a rozhodnutí věci nic nemění.
35. Na základě výše uvedeného byl návrh na rozhodnutí sporu o rozsah kompetencí mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh podaným někým zjevně neoprávněným a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnut.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu