Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 18.04.2001, sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 [ nález / HOLLÄNDER / výz-3 ],paralelní citace: N 62/22 SbNU 55 [ 241/2001 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.55.2000
Zrušení některých ustanoveních zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změna některých souvisejících zák...
Právní větaK základním principům materiálního právního státu náleží maxima všeobecnosti právní regulace (požadavek obecnosti zákona, resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu je ideálním, typickým a podstatným znakem zákona (resp. i právního předpisu vůbec), a to ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenské regulace a rozhodování o individuálních případech správě a výlučně jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví. Z uvedeného vymezení definičního znaku pojmu zákona (resp. právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu) v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovat zákony (právní předpisy) ve smyslu formálním. Jsou-li zákony ve smyslu formálním akty zákonodárného orgánu, kterými tento "povoluje, popřípadě schvaluje, určitá konkrétní opatření výkonných orgánů (státní rozpočet, státní smlouvy a pod.)", přičemž "tradiční nauka se domnívá, že zákonný orgán v takových případech vydává - ve formě zákonů - správní akty." (F. Weyr, Československé ústavní právo, Praha 1937, s. 37), podzákonnými právními předpisy ve smyslu formálním (a nikoli materiálním) jsou pak právní předpisy, vydávané vládou, ministerstvy a jinými správními orgány, jež stanovují právní postavení přesně individualizovaných (označených) subjektů. Jakkoli jsou svojí formou pramenem práva (právním předpisem), svým obsahem jsou tudíž aplikací práva.Uvedená obecná konstatování plně dopadají i na posuzovanou věc. Požadavku Ústavy, omezujícímu možnost svěření výkonu státní správy orgánům obce toliko formou zákona (čl. 105 Ústavy) a tomu korespondujícímu omezení možnosti stanovení toho, kdy jsou obce správními obvody rovněž toliko zákonem (čl. 100 odst. 1 Ústavy) zákonodárce dostál obecnou úpravou, obsaženou v ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách.
ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.55.2000
sp. zn. Pl. ÚS 55/2000NálezÚstavní soud v plénu rozhodl dne 18. dubna 2001 ve věcinávrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky,zastoupených JUDr. O. M., advokátem, na zrušení přesně označenýchčástí ustanovení §2 odst. 1 písm. a), §3 odst. 2 písm. a), §3odst. 3 a §96 písm. a) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménua příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, eventuelněna zrušení úplného znění uvedených zákonných ustanovení, takto:Návrh se zamítá.Odůvodnění:I.Dne 20. listopadu 2000 podala skupina 18 senátorů SenátuParlamentu České republiky, zastoupená v řízení před Ústavnímsoudem JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem, Advokátní kancelářSokolovská 43, Nový Jičín, návrh na zrušení následujícíchustanovení zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmenía o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákono matrikách"):·ustanovení vyjádřené v §2 odst. 1 písm. a) citovanéhozákona slovy: " , které určí a jejich správní obvody vymezíMinisterstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") prováděcím právnímpředpisem";* ustanovení vyjádřené v §3 odst. 2 písm a) slovy: " , a dálepro obce patřící do jeho správního obvodu vymezenéhoprováděcím právním předpisem §2 odst. 1 písm. a)";* ustanovení vyjádřené v §3 odst. 3 slovy: " , a pro dalšíměstské části nebo městské obvody ve svém správním obvoduvymezeném prováděcím právním předpisem §2 odst. 1 písm.a) ";* ustanovení vyjádřené v §96 písm. a) slovy: "matriční úřadya jejich správní obvody".In eventum je navrhováno zrušit celý text ustanovení §2odst. 1 písm. a), §3 odst. 2 písm. a), §3 odst. 3 a §96 písm.a) zákona o matrikách.V odůvodnění podání navrhovatelé uvedli, že citovanáustanovení zákona o matrikách svěřují prováděcímu předpisuMinisterstvu vnitra, jakožto právnímu předpisu sekundárnímua podzákonnému, určit, které z obecních úřadů, městských úřadů,případně úřadů městských částí či úřadů městských obvodů, budoupověřeny výkonem působnosti na úseku matrik. Podle čl. 105Ústavyvšak lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy,stanoví-li to zákon. Podle čl. 100 odst. 1Ústavy, věty druhé,zákon stanoví, kdy jsou územní samosprávné celky správními obvody.Tím je Ústavou stanoven požadavek, aby svěření věcné i územnípůsobnosti orgánům samosprávy při výkonu státní správy byloprovedeno formou zákona. Ústava za orgán samosprávy určuje pouzezastupitelstvo. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, vymezuje všechnyorgány obce, kterými jsou zastupitelstvo obce, rada obce,starosta, orgány rady obce a obecní úřad. Obecní úřad je orgánemobce, tzn. je orgánem samosprávy a výkon státní správy mu lzepodle čl. 105Ústavy svěřit pouze tehdy, stanoví-li to zákon.Podle §61 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, obec vykonávána svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon;působnost v těchto věcech je přenesenou působností obce. Podle §64 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, pověřený obecní úřadje orgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcíve správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony.Obecní úřad pověřený výkonem působnosti na úseku matrik je takpověřeným obecním úřadem ve smyslu §64 zákona č. 128/2000 Sb.,o obcích.Zákon o matrikách zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydánípodzákonného prováděcího předpisu, kterým by mělo být určeno,které z obecních úřadů budou pověřeny výkonem působnosti na úsekumatrik (tzn. stanovilo jim jejich věcnou působnost), jakoži vymezeny jejich správní obvody (tzn. vymezilo jejich územnípůsobnost). Tato právní úprava je dle názoru navrhovatelův rozporu s čl. 100 odst. 1 a čl. 105Ústavy, které pro svěřenívýkonu státní správy orgánům samosprávy, jakož i pro vymezeníjejich správních obvodů (čl. 100 odst. 1Ústavy a §64 odst. 1zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) vyžadují formu zákona. Napadenéustanovení je také, dle jejich názoru, v rozporu s ustanovením čl.2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2Listiny základních práv a svobod(dále jen "Listina"), jež stanoví zásadu, že státní moc lzeuplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a tozpůsobem, který zákon stanoví. Výkon státní správy je výkonemstátní moci, přestože v daném případě je státní správa vykonávánaorgány samosprávy.Dále navrhovatelé uvedli, že pokud by Ústavní soud dospělk závěru, že matriční úřady ve smyslu zákona o matrikách nejsouorgány samosprávy pověřené výkonem státní správy, ale že bylyzřízeny matriční úřady jako jiné správní úřady ve smyslu čl. 79odst. 1 Ústavy, pak z tohoto ustanovení vyplývá nepochybněpožadavek, aby matriční úřady jakožto správní úřady byly zřízenyzákonem a aby jejich působnost, a to jak věcná, tak místní, bylystanoveny pouze zákonem. V takovém případě by úprava obsaženáv ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách byla rovněžv rozporu s čl. 2 odst. 2 a čl. 79 odst. 1Ústavy, čl. 2 odst. 3Listiny. Z tohoto důvodu navrhují, aby Ústavní soud napadenáustanovení zrušil.II.Po zjištění, že nejsou dány důvody ani pro odmítnutí návrhupodle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zněnípozdějších předpisů, ani pro zastavení řízení podle §67 téhožzákona, byl návrh v souladu s ustanovením §69 citovaného zákonazaslán Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republikys výzvou k písemnému vyjádření k jeho obsahu.Poslanecká sněmovna Parlamentu České republikyprostřednictvím svého předsedy ve vyjádření ze dne 16. ledna 2001uvedla, že zákon o matrikách svěřuje výkon státní správy na úsekumatrik v přenesené působnosti úřadům obecních a městskýchsamospráv. Výjimku tvoří jen vojenské újezdy, ve kterých tutopůsobnost vykonávají újezdní úřady zřízené podle zákona č.222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Zákono matrikách zavádí pro úřady obecních a městských samospráv a proújezdní úřady legislativní zkratku "matriční úřad"; nezřizuje tedyžádný správní úřad, respektive úřad veřejné správy, neboť všechnyjiž jsou zřízeny zvláštními zákony. Bez ohledu na to, zda se vevztahu k úřadům obcí a měst jedná o přenesenou působnost výkonustátní správy či nikoliv, nedochází k nenaplnění ústavníhopožadavku zřídit správní úřad zákonem. Rovněž nevzniká ústavníproblém ve věci zákonného stanovení působnosti ve věcech matrik,neboť působnost matričních úřadů vymezuje zákon o matrikáchdostatečně, tj. v souladu s čl. 79 odst. 1 a čl. 105Ústavy.V souvislosti s tím se dále ve vyjádření Poslanecké sněmovnyuvádí, že výkonem státní správy na úseku matrik pověřil zákono matrikách v přenesené působnosti orgány obcí či měst. Pouzev případě stanovení místní příslušnosti ponechal právní úpravuřádně formulovaným zmocněním na podzákonné sféře. Nemohlo takdojít k porušení čl. 105Ústavy, neboť tento článek vyžadujepouze, aby zákon definoval jakou státní správu (tedy její obsaha rozsah) má orgán územní samosprávy vykonávat. Z toho Poslaneckásněmovna dovozuje, že ostatní právní úprava podmínek a způsobuvýkonu státní správy již může být dána právním předpisem nižšíprávní síly, což je jev v českém právním řádu zcela běžný,a v některých případech i individuálním správním aktem. Zcela beznejmenších výkladových problémů je pak situace u újezdních úřadů,u kterých je místní příslušnost dána pro veškerou jimi vykonávanoustátní správu hranicemi vojenského újezdu. Současně Poslaneckásněmovna upozornila Ústavní soud na skutečnost, že pokud by došloke zrušení zmocňovacích ustanovení pro vymezení obvodů matričníchúřadů prováděcím právním předpisem, pak by jednotlivé správníobvody nestanovoval žádný právní předpis a zákon o matrikách by sestal v zásadě neaplikovatelným, a to až do eventuální následnénovelizace.Na základě výše uvedených důvodů Poslanecká sněmovnanespatřuje rozpor napadených ustanovení s ústavním pořádkem Českérepubliky. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákonje v souladu s Ústavou a Listinou. Zákon o matrikách prošel řádnýmnormotvorným procesem, byl schválen předepsaným počtem poslancůPoslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byl podepsán ústavními činitelia řádně publikován ve Sbírce zákonů.Senát Parlamentu České republiky se k obsahu návrhu skupinyposlanců vyjádřil dne 19. ledna 2001 prostřednictvím svéhopředsedy, který uvedl, že zákon o matrikách byl po schváleníPoslaneckou sněmovnou postoupen Senátu. Ten jej předepsanýmzpůsobem projednal dne 2. srpna 2000 na své 21. schůzi druhéhofunkčního období. Při projednávání zákona o matrikách bylyvzneseny námitky ohledně ústavnosti §2 odst. 1 písm. a) tohotozákona a dalších souvisejících ustanovení, která zakotvujíoprávnění Ministerstva vnitra stanovit prováděcím právnímpředpisem, na které obecní úřady bude přenesen výkon státní správyve věcech matrik, jakož i stanovit jejich správní obvody.Argumenty vycházely z názoru, že obecní úřady jsou sice orgányúzemní samosprávy, ale při plnění úkolů v přenesené působnosti,což je i výkon matriční činnosti, mají postavení správních úřadů,neboť rozhodují o právech a povinnostech osob při výkonu státnísprávy. Proto i jejich působnost při výkonu státní správy (věcnái územní) by měla být stanovena v souladu s čl. 79 odst. 1Ústavytoliko zákonem, stejně jako je tomu u státních orgánů,vykonávajících státní správu. K tomuto názoru se však většinasenátorů nepřiklonila, a tak senát svým usnesením č. 431 návrhzákona o matrikách schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckousněmovnou, když z přítomných 62 senátorů hlasovalo pro 32 a proti13 senátorů.Dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve zněnípozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníkůupustit od ústního jednání, nelze-li od něj očekávat dalšíobjasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. navrhovatelv podání ze dne 6. dubna 2001 a účastník řízení ve vyjádřenípředsedy Poslanecké sněmovny ze dne 12. dubna 2001 a ve vyjádřenípředsedy Senátu ze dne 9. dubna 2001, vyjádřili svůj souhlass upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavnísoud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci,bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. Vyhlášenínálezu ve smyslu ustanovení §56 zákona č. 182/1993 Sb., ve zněnípozdějších předpisů, stanovil Ústavní soud na den 22. května 2001.III.Ústavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právníchpředpisů posuzuje obsah zákona podle hledisek obsaženýchv ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, tedy z hlediska jejich souladu s ústavními zákonya mezinárodními smlouvami podle čl. 10Ústavy.Ústavní soud nejprve zkoumal, jak mu ukládá §68 odst. 2zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl-linapadený zákon přijat a vydán v mezích Ústavou stanovenékompetence a ústavně předepsaným způsobem.Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv bylo zjištěno, ževládní návrh zákona o matrikách byl schválen Poslaneckou sněmovnoudne 30. června 2000 (když pro něj ze 169 přítomných poslancůhlasovalo 157, 4 poslanci hlasovali proti), Senátem pak dne2. srpna 2000 (když ze 62 přítomných senátorů pro něj hlasovalo32, 13 hlasovalo proti). Zákon o matrikách byl podepsánpříslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen pod č. 301v částce 85. Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 7. září2000. Na základě provedených zjištění Ústavní soud konstatuje, žezákon o matrikách byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovenékompetence a ústavně předepsaným způsobem.IV.Základem namítané protiústavnosti zákonného zmocněníMinisterstvu vnitra k vydání podzákonného prováděcího předpisu,určujícího, které z obecních úřadů budou pověřeny výkonempůsobnosti na úseku matrik, jakož i vymezeny jejich správníobvody, je výtka vybočení zákonodárce z mezí stanovených čl. 100odst. 1 a čl. 105Ústavy. Svěřuje-li ústavodárce pravomocstanovení přenesené působnosti obce a stanovení toho, kdy jsouobce správními obvody toliko zákonodárci, odvisí posouzení danénámitky od stanovení povahy uvedeného zákonného zmocnění a dále odposouzení, dochází-li vydáním příslušného podzákonného právníhopředpisu ke svěření výkonu státní správy orgánům samosprávy(ve smyslu čl. 105Ústavy) a ke stanovení toho, kdy jsou obcesprávními obvody (ve smyslu čl. 100 odst. 1Ústavy) anebo tomu taknení.Z pohledu práva ústavního, jakož i práva jednoduchého, napředmětnou věc dopadají ustanovení čl. 105, čl. 100 odst. 1Ústavy, dále §61 odst. 1, §109 odst. 3 písm. b), §64 odst. 1,2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, §31, §32, §104 odst. 3zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a §2 odst. 1 písm.a), §3 odst. 2 písm. a), §3 odst. 3 a §96 písm. a) zákonao matrikách.Dle čl. 105Ústavy výkon státní správy lze svěřit orgánůmsamosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon, přičemž toliko zákonstanoví (čl. 100 odst. 1Ústavy), kdy jsou obce správními obvody.Promítnutí Ústavou založené možnosti svěřit orgánům územnísamosprávy i výkon státní správy pak v rovině obecné představujív posuzovaném kontextu příslušná ustanovení zákona o obcích a jimanalogická ustanovení zákona o hlavním městě Praze. Dle §61 odst.1 zákona o obcích obec vykonává na svém území státní správu vevěcech, které stanoví zákon, přičemž působnost v těchto věcech jejejí přenesenou působností. Na základě §109 odst. 3 písm. b)uvedeného zákona v oblasti přenesené působnosti obce vykonávástátní správu obecní úřad, a to s výjimkou věcí, které patří dopůsobnosti zastupitelstva obce, rady obce a zvláštních orgánůobce, případně komisí. Ustanovení §64 odst. 1, 2 zákona o obecnímzřízení pak zakotvuje institut pověřeného obecního úřadu, jímž jeorgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcí vesprávních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony,přičemž sídla a správní obvody jednotlivých pověřených obecníchúřadů stanoví prováděcí právní předpis.Na základě §2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách jsouvýkonem státní správy na úseku matrik pověřeny obecní úřady,případně městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městskýchčástí, v územně členěných statutárních městech úřady městskýchobvodů nebo úřady městských částí (dále jen "obecní úřady"). Podleustanovení §2 odst. 1 písm. a) a §3 odst. 2 písm. a) zákonao matrikách je obecní úřad, pověřený ve vymezeném správním obvoděvýkonem přenesené působnosti na úseku matrik, v rozsahu tímtostanovené působnosti označen názvem matriční úřad (a toz hlediska legislativně technického zavedením legislativní zkratkyv dikci ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách).V daném případě se tudíž nejedná o zřízení správního úřadu dle čl.79 odst. 1 Ústavy. Určení konkrétních obecních úřadů, pověřenýchvýkonem přenesené působnosti na úseku matrik, jakoži odpovídajících správních obvodů pak zákonodárce v ustanovení §2 odst. 1 písm. a), a v §96 písm. a) zákona o matrikách svěřujeMinisterstvu vnitra.K základním principům materiálního právního státu náležímaxima všeobecnosti právní regulace (požadavek obecnosti zákona,resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu jeideálním, typickým a podstatným znakem zákona (resp. i právníhopředpisu vůbec), a to ve vztahu k soudním rozsudkům, vládníma správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moczákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotnímocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenskéregulace a rozhodování o individuálních případech správě a výlučnějenom rozhodování o individuálních případech soudnictví.Z uvedeného vymezení definičního znaku pojmu zákona (resp.právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu)v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovat zákony (právnípředpisy) ve smyslu formálním. Jsou-li zákony ve smyslu formálnímakty zákonodárného orgánu, kterými tento "povoluje, popřípaděschvaluje, určitá konkrétní opatření výkonných orgánů (státnírozpočet, státní smlouvy a pod.)", přičemž "tradiční nauka sedomnívá, že zákonný orgán v takových případech vydává - ve formězákonů - správní akty." (F. Weyr, Československé ústavní právo,Praha 1937, s. 37), podzákonnými právními předpisy ve smysluformálním (a nikoli materiálním) jsou pak právní předpisy,vydávané vládou, ministerstvy a jinými správními orgány, ježstanovují právní postavení přesně individualizovaných (označených)subjektů. Jakkoli jsou svojí formou pramenem práva (právnímpředpisem), svým obsahem jsou tudíž aplikací práva.Uvedená obecná konstatování plně dopadají i na posuzovanouvěc. Požadavku Ústavy, omezujícímu možnost svěření výkonu státnísprávy orgánům obce toliko formou zákona (čl. 105Ústavy) a tomukorespondujícímu omezení možnosti stanovení toho, kdy jsou obcesprávními obvody rovněž toliko zákonem (čl. 100 odst. 1Ústavy)zákonodárce dostál obecnou úpravou, obsaženou v ustanovení §2odst. 1 písm. a) zákona o matrikách.Podpůrným argumentem pro zmíněný závěr je i skutečnost, žeuvedená zákonná úprava plně koresponduje úpravě obecné, obsaženév zákoně o obcích. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje naustanovení §64 odst. 1, 2 zákona o obecním zřízení, jež zakotvujeinstitut pověřeného obecního úřadu, kterým je orgán obce,vykonávající přenesenou působnost pro více obcí ve správníchobvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony, přičemž sídlaa správní obvody jednotlivých pověřených obecních úřadů stanovíprováděcí právní předpis.Tímto prováděcím právním předpisem je dle §2 odst. 1 písm.a) ve spojení s §96 písm. a) zákona o matrikách prováděcí právnípředpis, vydávaný Ministerstvem vnitra. Jeho obsahem není obecnáprávní úprava, nýbrž její aplikace, tj. vymezení sídla a správníchobvodů jednotlivých obecních úřadů, vykonávajících působnost naúseku matrik.Ústavní soud se v této souvislosti rovněž zabýval otázkou,dle níž tím, že zákonodárce svěřil aplikaci obecné zákonné úpravyMinisterstvu vnitra ve formě prováděcího právního předpisua nikoli ve formě aktu aplikace práva (správního rozhodnutí),neporušil ústavní princip dělby moci (čl. 2 odst. 1Ústavy),a neodňal tím obcím právo obrátit se na soud, aby přezkoumalzákonnost takového rozhodnutí (čl. 36 odst. 2Listiny).Zasáhl-li by prováděcí právní předpis, vydaný Ministerstvemvnitra na základě §2 odst. 1 písm. a) ve spojení s §96 písm. a)zákona o matrikách, dle přesvědčení obce do Ústavou garantovanéhopráva na samosprávu a pokud nutno takový právní předpisinterpretovat jako právní předpis ve smyslu formálním (tj. jakosvojí povahou aplikaci práva), pak obci svědčí oprávnění podatkomunální ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. c)Ústavya §72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve zněnípozdějších předpisů, k Ústavnímu soudu a dle §74 zákonao Ústavním soudu s ní spojit návrh na zrušení tohoto předpisu.V rámci řízení o kontrole norem pak dle §64 odst. 2 písm. e)zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §35 odst.2 písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, příslušízastupitelství kraje aktivní legitimace k podání návrhu na zrušeníprováděcího právního předpisu, jímž se stanovují sídla a správníobvody jednotlivých pověřených obecních úřadů, vykonávajícíchpůsobnost na úseku matrik. Podání takového návrhu krajem je pak vesmyslu §14 odst. 3 zákona o krajích dáno zákonem zakotvenoumaximou vzájemné spolupráce kraje a obcí.Oba uvedené instituty, tj. jak komunální ústavní stížnostspojená s návrhem dle §74zákona o Ústavním soudu, tak i aktivnílegitimace kraje v řízení o kontrole norem, skýtají dostatečnouústavní garanci soudní ochrany ústavního práva obce na samosprávuvůči prováděcímu právnímu předpisu, vydávanému Ministerstvemvnitra na základě §2 odst. 1 písm. a) ve spojení s §96 písm. a)zákona o matrikách, jímž se stanovují sídla a správní obvodyjednotlivých pověřených obecních úřadů, vykonávajících působnostna úseku matrik.Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, dle něhožustanovení §2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením §96písm. a) zákona o matrikách, nejsou v rozporu s ústavními zákonya mezinárodními smlouvami dle čl. 10Ústavy, pročež návrh najejich zrušení zamítl. Tyto rozhodovací důvody pak v plném rozsahudopadají i na navrhované zrušení části ustanovení §3 odst. 2písm. a) a §3 odst. 3 zákona o matrikách, jež jsou tolikoustanoveními, která na §2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikáchodkazují.Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 18. dubna 2001
Odlišné stanoviskoVzhledem k tomu, že s rozhodnutím pléna sp. zn. Pl.ÚS 55/2000nesouhlasím, s odvoláním na ustanovení §14 zákona č. 182/1993Sb., ve znění pozdějších předpisů, žádám, aby toto mé odlišnéstanovisko bylo připojeno k rozhodnutí.Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR lze ministerstva a jiné správníúřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. V Českérepublice byl přijat tzv. "smíšený systém" místní, resp. územnísamosprávy, kdy výkon státní správy je svěřován orgánům místnísamosprávy. V souvislosti s tím pak vyvstává otázka, zda tytoorgány mají v rozsahu, v jakém vykonávají státní správu,postavení "správního úřadu" ve smyslu citovaného ustanovení.S přihlédnutím především k institucionálnímu, příp. ik funkčnímu pojetí tohoto institutu, jsem toho názoru, že pojem"správní úřad" nelze spojovat výlučně se státní správou (tedyveřejnou správou vykonávanou státem), nýbrž i s jinými nositeliveřejné moci. Proto ve vztahu na projednávaný případ také natyto orgány územní samosprávy povolané k výkonu státní správy jetřeba vztáhnout ustanovení čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR (ke shodnémuzávěru dospěla i právní teorie; např. Dušan Hendrych v knizeSprávní právo - obecná část, Praha, 1993, na str. 201 a 203uvádí, že obecní úřad je ve věcech státní správy, příp.v rozsahu výkonu přenesené působnosti, správním úřadem ve smyslučl. 79 Ústavy).Na základě §2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách jsou výkonemstátní správy na úseku matrik pověřeny obecní úřady, případněměstské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí,v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodůnebo úřady městských částí (dále jen "obecní úřady"). Dle §109a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba obecní úřadypovažovat za orgány obce, na které byl ve smyslu čl. 105 Ústavypřenesen výkon státní správy na úseku matrik. Na základě výšeuvedeného se na obecní úřady, pokud vykonávají působnost nadaném úseku, vztahuje čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR.Z citovaného článku Ústavy pak vyplývá, že správní úřady lzezřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Působnostsprávních orgánů, tj. okruh vymezených úkolů, které má správníorgán plnit, má dle tradičně uznávaných teorií nejen aspektvěcný, ale rovnocenně také aspekt místní. Je-li tedy ústavněprávní úpravou pro stanovení působnosti správních úřadůpředepsána forma zákona, musí toto platit pro všechny jejístránky, tj. v daném případě jak pro věcnou stránku působnosti"matričních úřadů", tak i pro místní (územní) stránku jejichpůsobnosti.Na základě výše uvedeného lze shrnout, že obecním úřadům jetřeba přiznat postavení orgánů územní samosprávy, jimž je vesmyslu čl. 105 Ústavy ČR svěřen výkon státní správy na úsekumatrik; za této situace se na ně jako takové musí vztahovat vše,co je dovoditelné z výkladu čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR. Jestližestanovení sídel "matričních úřadů" a jejich správních obvodůzákon o matrikách přenechává prováděcímu právnímu předpisuMinisterstva vnitra, jakožto předpisu podzákonnému, činí takv rozporu s čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR.Domnívám se, že toto mé stanovisko je také plně v souladu s čl.2 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny.JUDr. Antonín Procházka
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.55.2000
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
Pl. ÚS 55/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
241/2001 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 62/22 SbNU 55
Populární název
Zrušení některých ustanoveních zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změna některých souvisejících zákonů. Pos
Datum rozhodnutí
18. 4. 2001
Datum vyhlášení
22. 5. 2001
Datum podání
20. 11. 2000
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam
3
Navrhovatel
SKUPINA SENÁTORŮ
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Holländer Pavel
Napadený akt
zákon; 301/2000; o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů; §2/1/a, §3/2/a, §3/3, §96/a