ECLI:CZ:NSS:2015:PST.16.2014:22
sp. zn. Pst 16/2014 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatelky: vláda,
se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1, proti odpůrkyni: Strana pro ekologii a zdraví, se sídlem
Habrovice 86, 403 40 Ústí nad Labem, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Strana pro ekologii a zdraví se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 5. 12. 2014 doručen návrh vlády České republiky
(dále jen „navrhovatelka“) na pozastavení činnosti politické strany Strana pro ekologii a zdraví
(dále jen „odpůrkyně“) dle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh
odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrkyně opakovaně nesplnila zákonnou povinnost
každoročně předložit Poslanecké sněmovně kompletní výroční finanční zprávu (dle §18 odst. 1
zákona o politických stranách), a to za roky 2012 a 2013. Proto se navrhovatelka domnívá,
že činnost odpůrkyně je v rozporu s §4 písm. a) zákona o politických stranách a navrhuje
pozastavit její činnost.
[2] Odpůrkyně se i přes výzvu soudu k návrhu na pozastavení činnosti nevyjádřila.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[3] Nejvyšší správní soud na základě provedených skutkových zjištění dospěl k závěru,
že návrh na pozastavení činnosti odpůrkyně je důvodný.
[4] O návrhu rozhodl soud za splnění podmínek dle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“) bez jednání.
[5] Z obsahu spisu, zejm. pak z usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2013,
č. 1661 (část II. písm. b) bod 39.) a usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 15. 5. 2014,
č. 275 (část. II. písm. b) bod 27.)] soud zjistil, že odpůrkyně v souladu s tvrzením navrhovatelky
nepředložila Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.
[6] Podle §96 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle skutkového
stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Soud si proto vyžádal od Poslanecké sněmovny
aktuální informaci týkající se předmětných výročních finančních zpráv. Z přípisu Ing. M. H.,
tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR, ze dne 10. 2. 2015,
č. j. PS2015/1540/2015/KV/84, vyplynulo, že ani k uvedenému datu odpůrkyně Poslanecké
sněmovně nepředložila výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.
[7] Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost
strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických
základů státu. Z §18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně
do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění upřesněném
v písmenech a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může
být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, pokud je jejich činnost v rozporu
s §1 až §5, §6 odst. 5 a §17 až §19 téhož zákona nebo se stanovami.
[8] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo
politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního.
[9] Z údajů obsažených ve spisu vyplynulo, že odpůrkyně nesplnila zákonem uložené
povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložila podle shora
citovaného přípisu z Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy za roky 2012 a 2013.
Odpůrkyně tedy opakovaně nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona
o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný
důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo
hnutí [§14 odst. 1 zákona o politických stranách]. Tyto nedostatky odpůrkyně nenapravila
ani ke dni rozhodnutí soudu.
[10] Ze znění i smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo
ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové
porušení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany či hnutí. Nejvyšší
správní soud vyšel ze své předchozí judikatury (viz např. rozsudky ze dne 15. 5. 2013,
č. j. Pst 15/2013 - 23, nebo ze dne 14. 5. 2013, č. j. Pst 12/2013 - 24) i z nálezu Ústavního soudu
ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon
(tedy nikoliv které zákon jednorázově porušily, ale pokud porušování zákona má charakter
opakovaného chování – viz znění §4 zákona o politických stranách) nemohou vyvíjet činnost,
neboť se tímto opakovaným porušováním zákonů chovají způsobem ohrožujícím demokratické
základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany je v těchto případech
vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě
nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany. Podle §14 odst. 2 zákona
o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony
zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich
činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[11] V této souvislosti Nejvyšší správní soud doplňuje, že podle §14 odst. 3 zákona
o politických stranách, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou
dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem. Jinými slovy,
ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností rozhodl o pozastavení činnosti
odpůrkyně, odpůrkyni nic nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění zákonných povinností
pokračovala v plném rozsahu ve své činnosti. Pozastavení činnosti politické strany či politického
hnutí tak nepředstavuje nevratný či dokonce likvidační krok ve vztahu k dotčené politické straně
či dotčenému politickému hnutí, ale je třeba jej vnímat jako poslední výzvu ze strany státu
k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické
strany či daného politického hnutí. Teprve v případě, že dotčená politická strana či dotčené
politické hnutí na tuto poslední výzvu ve stanovené lhůtě nereaguje, připadá v úvahu druhý krok,
tj. rozpuštění politické strany či hnutí.
III.
Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že činnost odpůrkyně se pozastavuje,
a to z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
[13] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. Úspěšné navrhovatelce, která by jinak měla právo na náhradu nákladů, nevznikly
v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o pozastavení její činnosti není ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony. Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní
moci tohoto rozsudku k Ústavnímu soudu, podání návrhu má odkladný účinek
(§73 odst. 1, 2 a §79 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu