ECLI:CZ:NSS:2007:PST.45.2007:39
sp. zn. Pst 45/2007 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Jana Passera, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Brigity
Chrastilové, JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele:
vláda, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupená JUDr. V. H., vrchním ředitelem
Sekce legislativy a všeobecné správy Ministerstva vnitra, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů
3, proti odpůrci: Národní sjednocení, se sídlem Praha 8, Křivenická 448, v řízení o návrhu
na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Národní sjednocení se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 5. 10. 2007 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen „navrhovatel“)
návrh na pozastavení činnosti politické strany Národní sjednocení (dále jen „odpůrce“)
podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, (dále jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnil
navrhovatel tím, že odpůrce nepředložil Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za rok
2005 a 2006 v úplnosti ve smyslu §18 odst. 5 zákona o politických stranách, ve znění zákona
č. 556/2004 Sb., neboť nebyly předloženy na předepsaném formuláři s přílohami podle §18
odst. 4 téhož zákona.
Odpůrce nevyužil možnosti se k návrhu vyjádřit.
Z obsahu spisu soud zjistil, že podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky č. 2447 z 55. schůze konané dne 26. 4. 2006 ke Zprávě o kontrole výročních
finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2005 a usnesení Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky č. 337 z 15. schůze konané dne 12. 6. 2007
k Doplnění výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2006
odpůrce nepředložil výroční finanční zprávy za rok 2005 a 2006 v úplnosti stanovené
zákonem.
Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost
strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu.
Podle §18 odst. 1 zákona o politických stranách jsou strany a hnutí povinny předložit
každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až f) citovaného ustanovení. Dle odst. 4 stejného ustanovení
zákona o politických stranách předkládá strana a hnutí výroční finanční zprávu
na předepsaném formuláři s přílohami. Ministerstvo financí stanoví prováděcím předpisem
vzor formuláře. §18 odst. 5 zákona o politických stranách pak stanoví, že výroční
finanční zpráva je úplná, obsahuje-li všechny požadované náležitosti podle odstavců 1 a 3
a je-li předložena na předepsaném formuláři s přílohami podle odstavce 4.
Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany a hnutí
rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5
a §17 až 19 nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 citovaného zákona o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti
strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Návrh podá
vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident
republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení
nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí,
hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Podle §96 s. ř. s. rozhoduje soud o takovém návrhu podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z usnesení
Poslanecké sněmovny), bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené
povinnosti, když opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávu za roky 2005 a 2006 v úplnosti
požadované zákonem. Neučinil tak ani v době rozhodování Nejvyššího správního soudu.
Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 4 a §18 odst. 5 zákona
o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný
důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany.
Zdejší soud při rozhodování v této věci nedospěl k závěru, že důsledné trvání
na požadavcích stanovených zákonem by bylo přepjatým formalismem. Jak je již shora
uvedeno, zákon o politických stranách v §18 odst. 5 výslovně stanoví, že výroční
finanční zpráva je úplná, obsahuje-li všechny požadované náležitosti podle odstavců 1 a 3
a e-li předložena na předepsaném formuláři s přílohami podle odstavce 4. Na základě užití
spojky „a“ je třeba toto ustanovení aplikovat tak, že obě zde stanovené náležitosti musí
být splněny současně, kumulativně, nepostačí pouze naplnění některé z nich. Proto výklad
v tom smyslu, že není třeba trvat na podání výroční finanční zprávy na předepsaném
formuláři, by byl nejen výkladem jdoucím nad rámec zákona, ale byl by se zákonem
v přímém rozporu. Dále ani samotný obsah formuláře není bezúčelný. Pro posouzení
hospodaření stran a hnutí je důležité, jak tyto vyplní, případně nevyplní, všechny jednotlivé
položky, a subjektivní selekce spočívající v uvedení jen některých údajů, provedená samotnou
politickou stranou či hnutím, tak není akceptovatelná. Subjekty, které nepředloží výroční
finanční zprávu v úplnosti, mají nadto možnost tento protiprávní stav až do doby rozhodnutí
soudu napravit, což však odpůrce v tomto případě neučinil.
Nepředloží-li politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu vůbec,
anebo ji nepředloží se zákonem požadovanými náležitostmi, a stane-li se tak opakovaně,
pak takové porušení §18 zákona o politických stranách opodstatňuje pozastavení činnosti
politické strany nebo politického hnutí. Odpůrce za rok 2005 a 2006 předložil výroční
finanční zprávy nesprávně a v rozporu s §18 odst. 4 zákona o politických stranách ve formě
jím zpracovaných dokumentů namísto předepsaného formuláře stanoveného ministerstvem
financí prováděcím předpisem (vyhláška č. 273/2005 Sb.). Nejvyšší správní soud
při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, Pl. ÚS 26/94,
podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli jednorázově porušily,
ale toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou
vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem
ohrožujícím demokratické základy státu.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu
o pozastavení činnosti odpůrce, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §18 odst. 4 ve spojení
s §18 odst. 5 zákona o politických stranách. Ve věci rozhodl soud bez jednání za podmínky
souhlasu účastníků (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Pro úplnost lze dodat, že podle ustanovení §14 odst. 2 zákona o politických stranách
mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění
stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle
po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena,
podají orgány uvedené v §15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění
strany. Podle §14 odst. 3 uvedeného zákona dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu,
který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí
za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným
orgánem.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli, který ostatně náhradu nákladů nepožadoval, podle obsahu spisu náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 20. listopadu 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu