ECLI:CZ:NS:1999:11.ZP.3.99.1
sp. zn. 11 Zp 3/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. M. , proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, o zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, týkající se změny registrovaných stanov zájmového sdružení M. V. se sídlem ve V. M. “ ze dne 5. 10. 1998 čj. II/s-os/1-26583/95-r, takto:
Řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Nejvyššího soudu České republiky dne 10. 2. 1999 se žalobkyně H. M. vůči žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž byla vyznačena změna registrovaných stanov zájmového sdružení s názvem M. V. se sídlem ve V. M. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 2. 1995 bylo založeno zájmové sdružení fyzických osob s názvem M. V. se sídlem ve V. M. , které bylo uvedeného dne pod čj. II/s-os/1-26583/95-r registrováno u Ministerstva vnitra a jehož členkou byla žalobkyně až do dne 30. 9. 1997. Na základě nepravdivě podaných informací ze strany tohoto zájmového sdružení ze dne 11. 9. 1998 o změně stanov sdružení spočívající v tom, že žalobkyně se údajně stala předsedkyní sdružení a ve změně sídla sdružení, byla tato změna stanov akceptována žalovaným Ministerstvem vnitra.
Z vyjádření žalovaného ze dne 25. 3. 1999 vyplývá, že dne 14. 9. 1998 bylo Ministerstvu vnitra oznámeno, že členská schůze občanského sdružení M. V. , jehož registrace byla provedena dne 10. 2. 1995 pod čj. II/s-os/1-26583/95-r, schválila změnu stanov tak, že předsedkyní sdružení je paní H. M. (žalobkyně) a sídlem sdružení L. , ul. Ž. Protože nebyly shledány důvody k odmítnutí tohoto podání učiněného občanským sdružením, vzalo Ministerstvo vnitra dne 5. 10. 1998 změnu stanov M. V. na vědomí.
Podle §244 odst. 2 o. s. ř. přezkoumávají soudy ve správním soudnictví zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „rozhodnutí správního orgánu“). Podle §244 odst. 3 o. s. ř. se rozhodnutími správních orgánů rozumí jednak rozhodnutí vydaná jimi ve správním řízení, jednak i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob.
V posuzované věci je zřejmé, že žalobkyně namítá nezákonnost změny registrovaných stanov sdružení M. V. , a to žalobou směřující vůči Ministerstvu vnitra České republiky, které změnu stanov vzalo na vědomí.
Podle §6 zák. č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších zákonů, o sdružování občanů (dále jen „zákon“), sdružení vzniká registrací u Ministerstva vnitra, přičemž o registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení ( §9 odst. 1 zákona).
Podle §11 odst. 1 zákona platí, že změnu stanov oznámí sdružení písemně ministerstvu (tj. Ministerstvu vnitra ČR) do patnácti dnů od jejího schválení a připojí ve dvojím vyhotovení text změn. Jen v případě, že změna stanov není v souladu s §6 odst. 2 a 4 zákona, nebo jsou-li uvedené údaje neúplné nebo nepřesné, anebo jsou-li důvody k odmítnutí registrace podle §8 odst. 1 zákona, Ministerstvo vnitra na to bezodkladně sdružení upozorní a sdružení je pak povinno tyto závady v zákonem stanovené lhůtě odstranit. Pokud tak neučiní, Ministerstvo vnitra sdružení rozpustí (§11 odst. 2 zákona). Není-li však důvod k tomuto postupu, tak platí, že Ministerstvo vnitra zašle sdružení do deseti dnů od doručení oznámení o změně stanov jedno vyhotovení změny stanov, na němž vyznačí, že bere změnu na vědomí (§11 odst. 3 zákona).
Pokud z již citovaného ustanovení §9 odst. 1 zákona vyplývá, že o registraci sdružení se nevydává rozhodnutí ve správním řízení, tak tím spíše není rozhodnutím ve správním řízení ani vyznačení vzetí na vědomí změny stanov sdružení učiněné Ministerstvem vnitra postupem ve smyslu §11 odst. 3 zákona.
Vzetí na vědomí změny stanov sdružení ze strany Ministerstva vnitra je správním úkonem, který má výlučně evidenční (pořádkový) charakter. Nelze je tedy pokládat ani za rozhodnutí, kterým se zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob ve smyslu §244 odst. 3 in fine o. s. ř. Nejde tedy o akt veřejné správy nadaný autoritativní povahou, neboť veřejná moc zde autoritativně nezasahuje do práv a povinností soukromých subjektů. Znovu je třeba zdůraznit, že správním rozhodnutím napadnutelným v řízení podle části páté o. s. ř. je jen takové rozhodnutí, které autoritativně určuje, anebo nově zakládá, mění či ruší právní poměry fyzických a právnických osob, pokud není z přezkumu zákonem vyloučeno ( §248 o. s. ř.).
Změna stanov sdružení je zcela nepochybně úkonem soukromoprávní povahy. V případě, že Ministerstvo vnitra vezme změnu stanov na vědomí, tak tímto nijak nezasáhne do právního stavu sdružení. Protože se z hlediska jak formálního, tak obsahového nejedná o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §244 o. s. ř., nepodléhá tento úkon správního orgánu přezkoumání soudem ve správním soudnictví podle části páté o. s. ř.
Podle §103 o. s. ř., kdykoliv v řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky za nichž může ve věci jednat.
Základní podmínka postupu podle části páté o. s. ř., že žalobou (popř. opravným prostředkem) je napadeno rozhodnutí správního orgánu, v posuzované věci splněna není.
Nedostatek podmínky řízení, spočívající v tom, že není dána pravomoc soudu (§7 o. s. ř.), nelze odstranit a proto bylo nutno řízení zastavit (§104 odst. 1, §246c o. s. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že pokud u žalobkyně v důsledku učiněného oznámení o změně stanov ze strany sdružení M. V. , popř. na základě vzetí této změny na vědomí Ministerstvem vnitra došlo k dotčení jejich subjektivních práv, tak jí nic nebrání v tom, aby při splnění zákonných předpokladů uplatňovala jiné procesní prostředky právní ochrany /např. §11 a násl. obč. zák. (ochrana osobnosti), §420 a násl. obč. zák. (náhrada škody), zák. č. 82/1998 Sb. (odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci)/. Jde-li o člena sdružení, pak přichází v úvahu také soudní ochrana ve smyslu §15 zákona. Ovšem ani v tomto případě se nejedná o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu soudem v rámci řízení podle části páté o. s. ř. Jde o zvláštní druh občanského soudního řízení, k jehož provedení je na základě přezkumné žaloby (§15 odst. 1 o. s. ř.) příslušný okresní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1998 sp. zn. IV. ÚS 9/98).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §146 odst. 2, větu první, o. s. ř. Žalobkyně z hlediska procesního zavinila, že řízení muselo být zastaveno, u žalovaného však žádné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Tomu odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný
V Brně dne 27. dubna 1999
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík