ECLI:CZ:NS:1999:SKNO.2.99.1
NEJVYŠŠÍ SOUD
České republiky Skno 2/99
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání dne 24. srpna 1999 odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 1999 sp. zn. Ds 1/99 v kárné věci JUDr. M. B., soudce Krajského soudu v Ostravě, a rozhodl podle §18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „ZKOS\"), takto:
1. Napadené rozhodnutí se zrušuje .
2. JUDr. M. B. se uznává vinným kárným proviněním podle §2 odst. 1 ZKOS, jehož se dopustil tím, že
dne 11. 9. 1998 správnímu orgánu Policie ČR, Dopravnímu inspektorátu O. do protokolu o podaném vysvětlení podle §12 zák. č. 283/1991 Sb., o policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, v úmyslu mařit objektivní posouzení dopravní nehody, ke které došlo dne 20. 6. 1998 okolo 23, 35 hod. v O., mezi osobním automobilem zn. VAZ 2102 combi SPZ KIP 50 - 31, řízeným J. H., v němž jel jako spolujezdec, a osobním automobilem zn. Honda Civic, řízeným F. F., uvedl o ní nepravdivé údaje,
a ukládá se mu za to
podle §3 odst. 1 písm. c) ZKOS kárné opatření - snížení platu o 10 % na dobu čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Dne 13. 1. 1999 bylo předsedkyni Krajského soudu v Ostravě doručeno oznámení Policie ČR, Dopravního inspektorátu O. na soudce JUDr. M. B. o spáchání přestupku podle §21 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „PřesZ), jehož se měl dopustit tím, že úmyslně uvedl nesprávný nebo neúplný údaj správnímu orgánu a zatajil požadovaný údaj, ač má povinnost takový údaj uvést, protože mu byly známy okolnosti dopravní nehody, ke které došlo dne 20. 6. 1998 okolo 23, 35 hod. v O. na křižovatce N., mezi osobním vozidlem VAZ 2102 combi, které od ulice N. řídil J. H., který hrubým způsobem porušil pravidla silničního provozu a to tím, že nerespektoval dopravní značku „Zákaz odbočení vlevo\", nedal přednost protijedoucímu vozidlu zn. Honda Civic, které po ulici 28. října od ulice V. k n. řídil řidič F., čímž došlo ke střetu a následně řidič vozidla z místa dopravní nehody utekl i se spolujezdcem, čímž zmařil objektivní posouzení mechanizmu vzniku dopravní nehody, při níž ke zranění osob
nedošlo, avšak na obou vozidlech vznikla materiální škoda, ve výši asi 3 000,- Kč na jednom
2
a asi 40 000,- Kč na druhém, když alkohol u přestupce pro útěk z místa dopravní nehody nebyl zjišťován.
Na podkladě tohoto oznámení zahájila předsedkyně Krajského soudu v Ostravě návrhem podaným kárnému soudu - Vrchnímu soudu v Olomouci dne 10. 2. 1999 vůči JUDr. M. B. kárné řízení s tím, že v jeho výše uvedeném jednání sice pro nenaplnění formálních znaků nespatřuje přestupek podle §21 odst. 1 písm. c) PřesZ, které však kvalifikuje jako kárné provinění podle §2 odst. 1 ZKOS. Tento závěr odůvodnila poukazem na ustanovení §54 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSS\"), podle něhož mezi základní povinnosti soudce patří zdržet se v občanském životě všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce. Podle navrhovatelky JUDr. M. B. tím, že uvedl Dopravnímu inspektorátu úmyslně nesprávné údaje a zatajil známé mu okolnosti dopravní nehody, které byl účasten jako spolujezdec vozidla, jehož řidič ji zavinil a po nehodě s vozidlem ujel, a to v úmyslu mařit objektivní objasnění dopravní nehody, narušil důstojnost soudcovské funkce. Skutek, jímž mělo být uvedené kárné provinění spácháno, formulovala předsedkyně krajského soudu v návrhu na zahájení kárného řízení takto: „JUDr. M. B. dne 11. 9. 1998 správnímu orgánu Policie ČR, Dopravnímu inspektorátu O., do protokolu o podání vysvětlení podle §12 zák. č. 283/1991 Sb., o policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené pod čj. MROV- 2834-Př/DI-DN/98, v úmyslu mařit objektivní posouzení mechanismu dopravní nehody, ke které došlo dne 20. 6. 1998 okolo 23, 35 hod. v O. na křižovatce - N. K. - P., mezi osobním automobilem zn. VAZ 2102 combi, které po ulici 28. října od ulice N. k ulici N. K. řídil řidič J. H., který hrubým způsobem porušil pravidla silničního provozu tím, že nerespektoval dopravní značku „Zákaz odbočení vlevo\", nedal přednost protijedoucímu vozidlu Honda Civic, které od ulice V. k N. řídil řidič vozidla F. F., v důsledku toho došlo ke střetu, po kterém řidič vozidla VAZ 2102 z místa nehody i se spolujezdcem JUDr. M. B. ujel, přičemž na vozidle VAZ 2102 vznikla majiteli P. K. škoda ve výši asi 3 000,- Kč a na vozidle Honda Civic majiteli M. T. škoda ve výši asi 40 000,- Kč\".
Podáním ze dne 7. 3. 1999 čj. 152/99-pers. SO navrhl ministr spravedlnosti podle §6 odst. 3 ZKOS, aby kárný senát posoudil jednání JUDr. M. B. jako závažné kárné provinění podle §2 odst. 2 ZKOS a aby mu uložil podle §3 odst. 3 písm. c) ZKOS kárné provinění - přeložení na jiný soud nižšího stupně, konkrétně k Okresnímu soudu v Karviné. Kromě důvodů, jimiž ve svém návrhu argumentovala předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, uvedl ministr spravedlnosti na podporu svého návrhu, že podle jeho přesvědčení je jednání JUDr. M. B. závažným a hrubým porušením základní soudcovské povinnosti. Podle něj se soudce musí za každé situace, byť vyhrocené a pro něj nepříznivé, chovat tak, aby byla dodržena soudcovská etika. Jakékoliv mimosoudní aktivity nikdy nesmí zpochybňovat jeho úctu k zákonu a jeho důvěryhodnost. Jednání, kterého se soudce JUDr. M. B. dopustil, nelze podle ministra spravedlnosti tolerovat a je nutné takové jednání výrazně postihnout, aby bylo jednoznačně dáno na vědomí nejen soudci, ale i veřejnosti, že ničím a nikým nesmí být ohrožena důvěra v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci projednal věc dne 22. 3. 1999 v ústním jednání a rozhodnutím sp. zn. Ds 1/99 z téhož dne zprostil podle §16 odst. 4 ZKOS JUDr.
3
M. B. obvinění z kárného provinění podle §2 odst. 1 ZKOS, resp. závažného kárného provinění podle §2 odst. 2 ZKOS, jehož se měl dopustit jednáním, uvedeným v návrhu na zahájení kárného řízení.
Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí byly v návrhu na zahájení kárného řízení a potažmo při postupu Policie ČR podle §58 odst. 3 písm. a) PřesZ opominuty skutečnosti svědčící o původním procesním postavení JUDr. M. B., které jsou podle kárného senátu stěžejní pro posouzení činu, který je návrhem na zahájení kárného řízení kladen soudci za vinu. Posuzováno věci z hlediska příslušných ustanovení zákona o přestupcích musel kárný senát, shodně s navrhovatelem (míněna předsedkyně KS), konstatovat, že jednání kladené JUDr. B. za vinu, není subsumovatelné pod ta ustanovení zákona, jichž se dovolával orgán policie při svém postupu podle §58 odst. 3 písm. a) PřesZ. Předně nelze klást rovnítko mezi povinnost podat vysvětlení podle §12 zák. ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPol\") a povinnostmi uvést správný a úplný údaj ve věcech státní správy, jejichž porušení by zakládalo odpovědnost za přestupek podle §21 odst. 1 písm. b), resp. písm. c) PřesZ.
Pokud jde o posuzování činu podle kvalifikace navržené předsedkyní krajského soudu či ministrem spravedlnosti kárný senát v napadeném rozhodnutí poukazuje na ustanovení §73 odst. 2 PřesZ, podle něhož nesmí být obviněný z přestupku donucován k výpovědi ani k doznání. Z procesního postavení, v jakém se JUDr. M. B. nacházel dne 11. 9. 1998, je prý třeba dovodit, že mu toto právo příslušelo, bez ohledu na výsledek řízení ve věci dopravní nehody samé (svědčí občanu obviněnému, nikoli pouze pachateli přestupku), neboť již dne 20. 8. 1998 disponovaly orgány policie výsledkem odorologické expertizy, která odůvodňovala závěr, že řidičem vozidla a tudíž přestupcem (jak je též uvedeno v protokolu o nehodě v silničním provozu) je JUDr. M. B. Úkony, které vůči němu správní orgány prováděly, je nutno považovat za úkony, jimiž bylo zahájeno řízení podle §67 cit. zák. Skutečnost, že k provedení řízení o tomto činu s ohledem na jeho postavení soudce přísluší kárnému senátu, nemůže bránit odepření práva, které mu jako občanu garantuje zákonný předpis. Pro tuto situaci, kdy vystupoval jako účastník řízení, není možno argumentovat vyššími požadavky stran etického jednání na něj kladenými speciálním zákonem (zákonem o soudech a soudcích), neboť tyto požadavky, které by bylo možno akceptovat za situace, že by byl na věci nezúčastněnou osobou (pouhým svědkem události, kterému by postih za přestupek nehrozil), nemohou dle názoru kárného senátu vrchního soudu zvrátit zákonem garantovanou možnost hájit se způsobem a v mezích, které zákon připouští. Povinnost vypovídat pravdivě není podle názoru tohoto senátu vyvoditelná z ustanovení §12 ZPol. Z uvedených důvodů prý svědčilo JUDr. M. B. právo obsažené v ustanovení §73 odst. 2 PřesZ a nedopustil se proto svým jednáním kárného provinění.
Uvedené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci napadl ministr spravedlnosti včas podaným odvoláním, v jehož písemném vyhotovení především vyslovil nesouhlas s tím, že kárný senát při posuzování jednání JUDr. M. B. vycházel z procesního postavení, v jakém se jmenovaný měl nacházet dne 11. 9. 1998 při svém prvním podání vysvětlení před orgánem Dopravního inspektorátu Policie ČR v O. Úvaha kárného senátu, že JUDr. M. B. byl při svém prvním podání vysvětlení dne 11. 9. 1998 v postavení osoby odpovědné za přestupek podle zák. č. 200/1990 Sb., protože mu byla provedena odorologická zkouška a tím provedeny úkony svědčící o zahájení řízení o přestupku podle §67 cit. zák., neopovídá zjištěným skutečnostem. Pachová zkouška byla
4
provedena v den dopravní nehody i jiným osobám a sloužila k určení, které osoby přicházejí v úvahu, že byly přítomné na místě nehody. V případě, že by podal pravdivé a skutečnosti odpovídající vysvětlení, byl by znám skutečný původce dopravní nehody, řízení by proběhlo bez komplikací a nebyl by mu ani zadržen řidičský průkaz. Podle odvolatele JUDr. M. B. svým jednáním před orgány Policie ČR jako soudce krajského soudu hrubě porušil základní povinnost soudce stanovenou §54 odst. 1 ZSS. Dopustil se tak chování, jímž narušil důstojnost soudcovské funkce. Soudce (působící obzvlášť na trestním úseku) musí vždy nekompromisně posuzovat každé vybočení z řádného života, každé protiprávní jednání a nesmí svým vlastním jednáním zpochybňovat svoji úctu k zákonu, důstojnost soudcovského úřadu a důvěryhodnost své osoby jako soudce. Ze všech těchto důvodů má odvolatel za to, že JUDr. M. B. se dopustil závažného kárného provinění podle §2 odst. 1, odst. 2 ZKOS a navrhl proto aby kárný senát Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí zrušil, posoudil jednání JUDr. M. B. tak jak bylo výše uvedeno a uložil mu podle §3 odst. 3 písm. c) ZKOS kárné opatření - přeložení na jiný soud nižšího stupně, konkrétně k Okresnímu soudu v Karviné.
Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě sama odvolání proti napadenému rozhodnutí nepodala a nevyjádřila se ani k odvolání ministra spravedlnosti.
JUDr. M. B. ve svém písemném vyjádření k odvolání ministra spravedlnosti v rozporu s výpověďmi učiněnými na Policii ČR dne 18. 9. 1998 a při ústním jednání před kárným senátem Vrchního soudu v Olomouci, kdy doznal, že důvodem jeho nepravdivé výpovědi na Policii ČR dne 11. 9. 1998 byl ohled k J. H. a k nepříznivým důsledkům, které pro něj a pro jeho rodinu bude mít zjištění, že zavinil uvedenou dopravní nehodu, uvedl, že od počátku byl orgány policie podezříván, že vozidlo VAZ řídil on a že celková situace byla pro něj nepříznivá, takže bez obav o sebe nemohl označit J. H. jako řidiče uvedeného vozidla. Vše, co mu bylo známo o účasti jmenovaného na dopravní nehodě, prý mohl uvést bez rizika pro sebe až poté, co ten popsal pravdivě její průběh ve své následné výpovědi. Na této obhajobě setrval JUDr. M. B. i při ústním jednání před kárným senátem Nejvyššího soudu. Pokud jde o rozhodnutí odvolacího kárného senátu neučinil žádný konkrétní návrh. Uvedl, že mu je líto, co se stalo a že vše ponechává na uvážení Nejvyššího soudu.
Na podkladě odvolání ministra spravedlnosti, podaného v neprospěch soudce, proti němuž se kárné řízení vede, přezkoumal kárný senát Nejvyššího soudu jako odvolací kárný soud podle §24 ZKOS, s přiměřeným použitím §254 odst. 1 tr. ř., zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozhodnutí, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, a shledal, že odvolání je důvodné.
Podkladem pro kárné řízení proti soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. M. B. byla výlučně jeho výpověď, kterou v rámci podání vysvětlení podle §12 ZPol učinil dne 11. 9. 1998 na Dopravním inspektorátu Policie ČR v O. ve věci dopravní nehody, k níž došlo dne 20. 6. 1998 v O. mezi vozidly VAZ 2102 a Honda Civic. Z příslušného protokolu (č.l. 13 spisu Dopravního inspektorátu Policie ČR v O. čj. MROV-2834 - Př/DI - DN/98), v jehož úvodu je vztah vyslýchaného k osobě podezřelé označen jako „účastník\", vyplývá, že JUDr.
5
M. B. se před podáním vysvětlení dostalo poučení podle §12 odst. 1 - 4, 6 - 8 ZPol a podle 49 odst. 1 písm. c) a §58 odst. 4 PřesZ, načež k dané věci uvedl, že v době dopravní nehody a ani v době jejího vzniku nejel žádným vozidlem, že neví kdo DN zavinil a pokud jde o jeho pachové stopy ve vozidle, může je vysvětlit jen tím, že se podílel na nakládání aparatury do vozidla po koncertě a současně vyloučil, že by seděl ve vozidle na sedadle, kde se shodují jeho pachové stopy. Z protokolu o podání vysvětlení dne 18. 9. 1998 před týmž orgánem (č.l. 17 uvedeného spisu), kde u poměru k podezřelému je uvedeno „přestupce\", po stejném poučení k doplnění své výpovědi ze dne 11. 9. 1998 k věci dopravní nehody ze dne 20. 6. 1998 JUDr. M. B. uvedl, že dne 1. 9. 1998 neuvedl všechny okolnosti, které mu byly známy a to proto, že pan H., který je zaměstnán jako vedoucí eskorty Vězeňské služby v K. a je živitelem rodiny, se obával, že přijde o zaměstnání, což těžce nesl vzhledem k tomu, že i jeho manželka přišla o zaměstnání a měl proto strach z nejhoršího, že si totiž jmenovaný něco udělá. V dalším doznal, že ve vozidle VAZ 2102 sice jel, avšak jen jako spolujezdec J. H., že ve vozidle pravděpodobně usnul a probudil se až na jeho křik „Zdrháme\", že po zastavení vozidla z něj vystoupil a utíkal zpět do O. Po návratu na místo dopravní nehody kolem 24, 00 téhož dne, policistům, kteří nehodu vyšetřovali, pravdu o ní neřekl a proti panu H. nechtěl vypovídat z výše citovaných důvodů.
Kárný senát Nejvyššího soudu má za to, že z uvedených skutečností nebylo možno učinit závěry, k nímž dospěl kárný senát Vrchního soudu v Olomouci v napadeném rozhodnutí. Předně proto, že z ničeho nelze dovodit, že by dne 11. 9. 1998 byl JUDr. M. B. vyslýchán jako přestupce, či podezřelý ze spáchání přestupku. Odkazy na protokol o nehodě v silničním provozu, kde je JUDr. M. B. označen jako řidič vozidla zn. VAZ a tudíž jako přestupce a na záznam o zadržení řidičského průkazu, v němž je označen jako podezřelý ze zavinění dopravní nehody dne 20. 6. 1998, nejsou v tomto směru důvodné, protože s těmito dokumenty, podle vlastních slov JUDr. M. B. nikdy nebyl seznámen a proto jejich obsah neznal. Kromě toho u soudce krajského soudu, zařazeného dokonce na trestním úseku, pak takovou bezradnost a neznalost práv obviněného, nelze předpokládat. Proto je bezpředmětné zabývat se vývody, k nímž v otázce i případného práva lhát při výslechu, dospěl kárný senát vrchního osudu. Jak je patrno z citovaných částí druhého protokolu, důvodem nepravdivé výpovědi při prvním výslechu nebyla obava z postihu vlastní osoby, nýbrž snaha uchránit před možnými nepříznivými důsledky J. H. Se změněnou variantou obhajoby přišel JUDr. M. B. až zjevně na základě odůvodnění rozhodnutí kárného senátu vrchního soudu.
Kárný senát Nejvyššího soudu se nemohl ztotožnit ani s názorem, že jednání JUDr. M. B. není subsumovatelné pod ta ustanovení zákona, jichž se dovolával orgán policie při svém postupu podle §58 odst. 3 písm. a) PřesZ. Je zcela evidentní, že jmenovaný úmyslně uvedl nesprávný nebo neúplný údaj správnímu orgánu anebo mu požadovaný údaj zatajil za účelem získání neoprávněné výhody, což je skutková podstata přestupku proti pořádku ve státní správě a v územní samosprávě podle §21 odst. 1 písm. c) PřesZ. Je však nutno konstatovat, že tento přestupek plně nevystihuje společenskou nebezpečnost a škodlivost jednání JUDr. M. B. proto, že se ho dopustil jako soudce, u něhož kritéria pro chování na veřejnosti a ve vztahu k jiným státním orgánům jsou náročnější a přísnější, než u řadového občana. (Viz ust. §54 odst. 1 ZSS a §2 odst. 1 ZKOS). Z důvodů tam uvedených proto hodnotí kárný senát Nejvyššího soudu jednání JUDr. M. B., spočívající
6
v uvedení nesprávných údajů, resp. zatajení pravdivých údajů, při podání vysvětlení dne 11. 9. 1998 před orgánem policie (k žádným dalším jednáním, která při projednávání věci vyšla najevo, pak vzhledem k tzv. obžalovací zásadě, která přiměřeně platí i pro kárné řízení, nemohl přihlížet), jako kárné provinění podle §2 odst. 1 ZKOS. Byť jednání a chování JUDr. M. B. shledal kárný senát Nejvyššího soudu jako nepřístojné a odsouzeníhodné nemohl se ztotožnit s názorem odvolatele, že by vzhledem k povaze porušené povinnosti, způsobu jednání, míře zavinění, opakování, nebo jiné přitěžující okolnosti byla jeho škodlivost zvýšena na úroveň závažného kárného provinění.
Podle §18 odst. 4 věta druhá ZKOS, nezamítne-li odvolací kárný soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a rozhodne sám ve věci. Tak kárný senát Nejvyššího soudu uznal JUDr. M. B. vinným kárným proviněním podle §2 odst. 1 ZKOS, který byl spáchán skutkem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Z kárných opatření pak přicházelo použití těch, jež jsou uvedena v §3 odst. 1 ZKOS. Po zvážení všech rozhodných okolností, tj. způsobu spáchání kárného provinění, míry zavinění a osoby kárně provinivšího se soudce, dospěl kárný senát Nejvyššího soudu k přesvědčení, že přiměřeným opatřením bude snížení platu v rozsahu a na dobu uvedenou ve výroku. Bylo při tom přihlédnuto i k postihu, jaký hrozí běžnému občanu za přestupek podle zákona o přestupcích. Je zřejmé, že finanční sankce, která z uloženého kárného opatření pro JUDr. M. B. vyplývá, je podstatně citelnější, než možný trest podle zákona o přestupcích. Tím byl dán dostatečný výraz tomu, že jednání bylo kvalifikováno jako kárné provinění, jehož se dopustil soudce.
Poučení: Proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 1999
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v. r.
předseda kárného senátu