ECLI:CZ:NS:1999:SKNO.3.99.1
NEJVYŠŠÍ SOUD
České republiky Skno 3/99
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 18. listopadu 1999 odvolání kárně obviněného JUDr. I. S., soudce Městského soudu v Praze, podané proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 1999, pod sp. zn. Ds 4/98 a rozhodl takto:
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se podle §18 odst. 4 zák č. 412/1991 Sb., v platném znění ve výroku o uloženém kárném opatření zrušuje a kárně obviněnému se podle §3 odst. 3 písm. b) cit. zákona ukládá kárné opatření spočívající ve snížení započtené doby pro určení platu o šest let na dobu dvou let.
Odůvodnění:
V kárném řízení, zahájeném na návrh předsedy Městského soudu v Praze, byl kárně obviněný JUDr. I. S. uznán vinným, že jako soudce Městského soudu v Praze
1) v různé době od začátku října 1997 do 9. dubna 1998 nepožádal předsedu soudu o
prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozhodnutí ve 32 věcech senátu 21 Co,
rozhodnutí nezpracoval a zavinil tak překročení zákonné lhůty (§158 odst. 2 o.s.ř.)
v průměru o tři měsíce;
2) ve 33 věcech senátu 21 Co, přidělených mu k vyřízení v neveřejném jednání, v různé době od 11. 3. 1997 do 25. 5. 1998 neučinil žádný úkon k přípravě rozhodnutí senátu, a tak byl v průměru v těchto věcech nečinný po dobu 11 měsíců;
3) v různé době od 10. 2. 1998 do začátku června 1998 nepožádal předsedu soudu o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozhodnutí celkem ve 30 dalších věcech téhož senátu, rozhodnutí nezpracoval a zavinil tak překročení zákonné lhůty v průměru o dva a půl měsíce;
4) ve 36 dalších věcech téhož senátu, přidělených mu k vyřízení v neveřejném zasedání v různé době od listopadu 1997 do dubna 1998, neučinil do 12. 6. 1998 žádný úkon k přípravě rozhodnutí senátu, a tak byl v průměru v těchto věcech nečinný po dobu pět a půl měsíce.
Tím zaviněně porušil služební povinnosti soudce, přičemž vzhledem k rozsahu těchto porušení a pokračování v nich shledal kárný senát škodlivost jeho jednání jako zvýšenou. Tyto
2
skutečnosti kárný soud hodnotil jako závažné kárné provinění podle §2 odst. 1, 2 zákona č. 412/1991 Sb. ve znění zákonů č. 22/1993 Sb. a č. 76/1997 Sb., o kárné odpovědnosti soudců a uložil za ně kárně obviněnému podle §3 odst. 3 písm. b) cit. zák. kárné opatření spočívající ve snížení započtené doby pro určení platu o šest let na dobu tří let.
Toto rozhodnutí kárného soudu bylo vydáno na základě tří po sobě následujících návrhů na kárný postih, které podal předseda Městského soudu v Praze; řízení o těchto návrzích bylo spojeno ke společnému projednání. Předseda městského soudu navrhoval posoudit věc jako závažné kárné provinění, ministr spravedlnosti navrhl, aby na základě této kvalifikace kárného provinění byl kárně obviněný odvolán z funkce soudce.
Včas podaným odvoláním napadl rozhodnutí soudu prvního stupně kárně obviněný, který sice připustil, že se dopustil v rozhodnutí popsaného jednání, avšak uvedl, že příčinou jeho - jak uvádí - vážného profesionálního selhání, byly nesrovnalosti, které vznikly v osobním životě odvolatele; chyby tedy nebyly vyvolány nezájmem o výkon soudcovské funkce, tím méně neschopností vypořádat se na odpovídající úrovni s problematikou souzených věcí. Odvolatel proto považuje vyslovenou sankci za přílis přísnou, zejména, když od listopadu 1998 nastal v jeho práci zlom, postupně odstranil - též za účinné součinnosti kolegů - nakupené nedostatky a přesto, že v osobním životě nadále má problémy, v povolání se to již neprojevuje. Odvolatel proto požádal, aby po doplnění dokazování aktuální zprávou o výsledcích práce byla uložená sankce odvolacím soudem zmírněna, a to tak, aby kárné opatření spočívající ve snížení započtené doby pro určení platu o šest let bylo uloženo na dobu šesti měsíců, nejdéle však na dobu jednoho roku.
Odvolací soud provedl důkaz zprávou o hodnocení činnosti kárně obviněného v senátu 53 Co Městského soudu v Praze a zjistil z ní, že kárně obviněný nyní svěřenou práci vykonává svědomitě. Předseda senátu, v němž kárně obviněný působí, k jeho práci nemá žádné výhrady. Tím bylo potvrzeno předchozí vyjádření, podané již v době projednávání věci u soudu prvního stupně.
Odvolací soud po projednání věci dospěl k přesvědčení, že odvolání kárně obviněného je částečně důvodné.
Pokud jde o právní základ věci, že totiž kárně obviněný byl uznán vinným ze závažného kárného provinění podle §2 odst. 1, 2 zák č. 412/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá odvolací soud pochybnost o správnosti této kvalifikace a to se zřetelem k rozsahu, v němž došlo k zaviněnému porušení služebních povinností soudce.
Odvolací soud však - i se zřetelem k času, který uplynul od rozhodnutí soudu prvního stupně a v této souvislosti k tomu, že kárně obviněný prokazatelně zlepšil své postoje a chování
k plnění služebních povinností - dospěl k závěru, že s ohledem na nové skutečnosti, které nastaly po rozhodnutí soudu prvního stupně, jeví se uložená sankce jako nepřiměřeně přísná.
3
Není pochyb o tom, že porušení služebních povinností, jichž se dopustil kárně obviněný, bylo závažné především z hlediska toho, že se nejednalo o ojedinělé excesy, ale, že v určitém období tyto závady dokumentovaly v celosti práci kárně obviněného. Každému, kdo se proviní, a tedy i kárně obviněnému soudci však nelze upřít právo snažit se do skončení kárného řízení o nápravu nedostatků a na základě konkrétních pracovních výsledků o prezentaci toho, že se vztah kárně obviněného k plnění pracovních úkolů zlepšil a že i samotné kárné řízení mělo na nápravu nedostatků vliv.
To, co bylo v této souvislosti naznačeno, se v daném případě také stalo. Jak plyne ze zpráv o hodnocení pracovního úsilí kárně obviněného, došlo v minulých měsících v jeho práci ke zlepšení, které má patrně trvalý ráz.
Za této situace odvolací soud podle §18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců ve znění pozdějších předpisů sice ponechal právní kvalifikaci skutku - jako závažné kárné provinění podle §2 odst. 2 cit. zák. - nedotčenou, ve výroku o kárném opatření však rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a sankci, která byla nepřiměřeně přísná zmírnil tak, že kárně obviněnému uložil kárné opatření spočívající ve snížení započtené doby pro určení platu o sice šest let, ale namísto tří, pouze na dobu dvou let.
U soudce, který i při nastalé nepříznivé situaci v osobním a rodinném životě dokázal se od vzniklých problémů úspěšně odosobnit a zlepšit svůj postoj k profesionální činnosti a závazkům z ní plynoucích, nepovažoval odvolací soud za důvodné vyslovit přísnější sankci, než jak se stalo, protože i tento postih je pro kárně obviněného značně citelný a odpovídá účelu, pro který byl kárný postih veden.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 1999
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda kárného senátu